7 nebezpečných chyb, kterým nás naučili ve škole

„Toto školství vychází z rakousko-uherského, potažmo pruského, napoleonského a jezuitského modelu. Zastává názor, že existuje množina vědomostí, kterou musí obsáhnout každý student. Americký model vyžaduje základní objem znalostí, ale nad ně staví lidskou individualitu, která se musí rozvíjet. Proto se v Česku rodí tolik úředníků a v Americe tolik laureátů Nobelových cen.“ Andy Lass, americký profesor kulturní antropologie, v dětství žijící v Československu

Komu vděčíme za to, jací jsme? 

Narodili jsme se jako prázdné nádoby. Kdo nám vlil sebevědomí? Touhu po seberealizaci? Odvahu, víru, vytrvalost? 

A kdo nás učil o nic velkého neusilovat, držet se raději v závětří, 

nevylézat z davu, mlčet, neprovokovat?

Tento článek nemá moralizovat učitele. Nejde o ně. Vždyť na někom se podepsali více rodiče nebo kamarádi. Co bylo, to bylo. Nedopusťme však, ať „ve školní lavici“ sedíme nadále a „přátelé“, příbuzní, kolegové či partneři se nám snaží vzít sílu a víru zásadami:

1. Cesta je jen jedna, ta moje

„Uč se, opakuj, následuj. A nedělej chyby, jinak dostaneš trest.“ Tak mnohde funguje školství. Učitel je jako Bůh. Co říká, je svaté. Jeho pohled je jediný možný, odporovat se nevyplácí. A vůbec nezáleží, kde je pravda. Za mě se velebil Sovětský svaz, dnes Amerika. Co platilo tehdy, neplatí dnes. A co platí dnes, nemusí platit později. Ale žák musí papouškovat. Vlastní úvaha se nepřipouští. K jednomu řešení nemůže vést více cest. Autorita má vždy pravdu. Ty, žáku, drž ústa a krok. Vítej v životě, zaměstnanče.

2. Trest za chybu

Chyba je ostuda a průšvih. Znamená snížení známky. Bez ohledu na vývoj, k jakému vede, bez ohledu na snahu, jakou chybující vyvinul. Ale největší obava člověka nesmí být z neúspěchu. Nýbrž z opakování špatných věcí, z nichž nemá dobrý pocit a ničí ho.

Mě učili, že kdo následuje dav, je správný člověk. Kdo vybočuje, chybuje. Jak ukazuje život, opak je pravdou. Jediným měřítkem chyby je, když si člověk odpoví NE na tuto otázku: „Ta věc, kterou nyní dělám, pomůže mi v příštích minutách, dnech, letech?“

3. Odměna až za výsledek

Hlavní je výsledek, říkají učitelé. Výborná známka má tutéž hodnotu, ať se k výsledku dopracujete sami, nebo ho někde opíšete.

Proč se tedy namáhat? Proč nepodvádět?

Přitom úspěch v životě vůbec nepřichází s dosažením cíle. Úspěšným se člověk stává v průběhu cesty. S protnutím cílové pásky dostává medaili, ale šampionem již dávno je.

Úspěch nepřichází lusknutím prstu. S obdržením pracovní pozice, konkrétní výše platu, luxusní věcí. Úspěšného nedělá nic, co je vně. Úspěšným jej činí jeho myšlenky, slova, činy, vše, v co se odváží věřit a oč usilovat. Larry Ellison, osmý nejbohatší muž světa, správně říká: „Peníze už jsou jenom skóre.“ Ano, jako školní známky na vysvědčení.

4. Odmítnutí brzdí růst

„Uč se, jinak se nedostaneš na školu a budeš házet lopatou!“ – Jako kdyby život visel na jediném papíře, na jediném okamžiku… Omyl, s jednou prohrou se nehroutí svět. S kritikou nevadne talent. Naopak. Nic člověku nepomůže víc. Kdykoli přijde neúspěch, je prostor na sebereflexi a inovaci. Změnit směr, protože tudy cesta nevede. Nic nešetří čas tolik jako odmítnutí. Nic nemotivuje ke zlepšení víc než kritika. NE urychluje růst.

5. Nejdůležitější je budoucnost

„Budoucnost je všechno, jen na té záleží,“ vtloukali mi učitelé, jako by ani nežili dnes.

Na ničem nezáleží víc než na přítomnosti. Dnešek je příliš vzácný na to, abychom jím mrhali na představy, pro které nyní nejsme ochotni nic vykonat. Jen teď umíme myslet a jednat. Myslet na budoucnost znamená doufat. Myslet na přítomnost znamená konat.

6. Úspěch přijde jen s dobrým vysvědčením

Ne, škola nekončí posledním zvoněním. Škola dává pouze základní předpoklady, které musíme rozvinout, pokud se chceme v životě uplatnit. Příležitost nepřichází po maturitě. Přichází v každém okamžiku a v každé situaci. Stačí se rozhlédnout – všude je kousek něčeho, co čeká na zlepšení. Vždy je možné dosáhnout víc. Pro mne ani maturita, ani práva neznamenaly, že jsem hotov a nyní budu čerpat. Staly se pouze květinami, které zajdou, když se nezalévají. Z desítky nejbohatších osob světa má jen jedna ukončené vysokoškolské vzdělání. Ingvar Kamprad, muž číslo 5, stěží dokončil základní školu.

Ne, úspěch opravdu nepřichází s vysvědčením.

Přichází s tím, kdo (suma sumárum):

- nevěří v jedinou cestu

- nebojí se chyb

- nehledá úspěch v cíli

- nebojí se odmítnutí

- jedná v přítomnosti

- pracuje na sobě pořád a nevěří, že…

… 7. jaká minulost, taková budoucnost

„Nedokázal jsi to dosud, nedokážeš to nikdy!“ Minulost, ten soupis všech dosavadních nedostatků, se často stává posudkem, respektive odsudkem. Zapomíná se, že někdy musíme nejdříve něco velkého ztratit, abychom mohli něco většího získat. Že velké výhry přicházejí jen po velkých prohrách, s nimiž se rozhodneme jednoduše nesmířit. I když jsme na dně, VŽDYCKY můžeme zcela přestavět svůj život.

Nikdy není pozdě.

Vyjádření miliardáře z východního bloku o rozdílech ve školství,který má možnost srovnat školství na východě (z vlastního dětství) a na západě (z nynější zkušenosti vlastních dětí).
Mimo jiné říká:

„Východní blok si osvojil bezplatné školství. Jeho logickým cílem je tedy vychovávat poslušné občany, ne samostatné. Kdyby rozvíjelo talent a nezávislost, mohlo by se také stát, že takovému samostatnému absolventovi bude jeho země malá a systém tak bezplatně vychová občana pro úplně jinou ekonomiku. Poslušný občan, který rezignuje na vlastní cestu a je závislý na autoritách, jednak vykonává práci, jakou stát potřebuje, a jednak spolehlivě plní státní pokladnu svými daněmi. Takové školství musí fungovat na strachu a utvrzování v pocitu, že dokud neopakuji a vybočuji, nejsem dost dobrý.“

„V Anglii a Americe mohou vytvářet a rozvíjet individualitu proto, že pro osobnosti mají lákavé podmínky. Velká Británie a Spojené státy, respektive jejich dominia, jsou mimo jiné daňovými ráji. Absolvent z jejich teritoria téměř neodchází, staví se na své nohy a státu i pomáhá řešit nezaměstnanost. Naopak kolik pracovních míst vytvoří průměrný absolvent státního školství ve východním bloku? Největší potíže mají ty země, které učí děti ještě postaru, a přitom po nich chtějí, aby se uplatnily v moderním systému.“

Řeč rozhodně není o českém státním školství, které tento miliardář nemůže soudit. Na druhou stranu možná v těchto řádkách najde někdo podobnou zkušenost. A navíc…

Petr Kellner, který je momentálně 99. nejbohatší osobou světa, má firmy registrované ve výhodnějším Nizozemsku. Navíc pro nadané děti bez ohledu na jejich sociální status založil vlastní základní školu s osmiletým kolejním gymnáziem. Možná je to jen náhoda, která s uvedenými názory nesouvisí. Možná ale i nejbohatší Čech potvrzuje pravidlo.

► www.firstclass.cz

Emoce a nenávist ke svému tělu?

Emoce jsou jako vlny plynoucí energie. Vzedmou se, vrcholí a pominou. Přijímáme-li je, prochází naším tělem a pomíjí. Skrýváme-li je či odmítáme, hromadí se v našem těle a jejich vyjádření se pokřivuje a zkresluje. Zkresluje do podob obsesí, závislostí a bolestí.
Do poruch příjmu potravy, ZKRESLENÉ PODOBY EMOČNÍHO HLADU.

Místo abychom vyjadřovaly to, co si skutečně myslíme a cítíme, hladovíme, přejídáme se a zvracíme. Jídlo se stává jediným prostředkem, kterým reagujeme na jakékoliv emoční situace.Hladověním přestáváme cítit, co prožíváme, přejídáním zajídáme své pocity a zvracením se zbavujeme napětí, které je nesnesitelné.

Narušenými stravovacími návyky popíráme a odsouváme své skutečné problémy, svou
BOLEST z osamění a nepochopení, z fyzického či psychického zneužívání, ze ztráty blízkých, z nenaplněných vztahů a promarněných příležitostí. Bolest z toho, že žijeme v patriarchálním, mužském světě, který potlačuje vše, co je ženské. Ve světě, kde nejsme přijímané takové, jaké ve skutečnosti jsme. Nenávidíme své ženské tělo, protože právě v něm sídlí emoce.

Pokud se chcete skutečně uzdravit, musíte pochopit, k čemu vám poruchy příjmu potravy slouží. Vydat se do svého nitra prozkoumat odvržené a ztracené části, všechny ty vytěsněné zážitky a popírané pocity. Uvědomit si, že skutečné léčení plyne z objevování vašich pocitů, nikoliv z toho, že se je snažíte ovládat.

Být ve spojení se svým tělem, se svými pocity, může být zpočátku komplikované a bolestivé. Právě TANEC zmírňuje a hojí staré rány. Dovoluje našemu tělu křičet, třást se a chvět. Smát se i plakat. Pustit to všechno ven. Všechna ta omezení, všechny ty zakořeněné představy o sobě samých, které jsme přejaly od druhých. Všechny ty křivdy, vytěsněné zážitky a popírané emoce.

Tanec nechává staré já zaniknout, zemřít. Vnímání sebe sama jako ne-schopné, ne-přitažlivé a špatné, vnímání sebe sama jako oběti, nechává zemřít.

Tanec nám dává pochopit, kým skutečně jsme. 

Pomáhá nám přijmout samy sebe a ponaučit se z poruch příjmu potravy, aniž bychom dál cokoliv předstíraly a popíraly, aniž bychom dál cokoliv vyčítaly sobě či druhým.

Tanec je chvění i chvíle snění

Tanec je inspirace

Erupce hlavy, těla i srdce

Martina Benešová
► www.martinabenesova.cz

ZDROJ ► ŽENY ŽENÁM

ČERPÁNO -  ANITRAM

VÁNOCE

Ježíš, v němž byl přítomen Bůh, přišel na
 Zemi v lůně Panny Marie.

Bez Matky Marie a Ježíše nejsou Vánoce vánocemi.....

MARIE, VĚDĚLA JSI…

Marie, věděla jsi,

že tvůj chlapeček bude jednoho dne chodit po vodě?

Marie, věděla jsi,

že tvůj chlapeček zachrání naše syny a dcery?

Věděla jsi,

že tvůj chlapeček přišel, aby tě znovu stvořil?

Toto dítě, které jsi stvořila, brzy stvoří tebe.

Marie, věděla jsi,

že tvůj chlapeček bude vracet zrak slepým?

Mary, věděla jsi,

že tvůj chlapeček bude tišit bouři svou rukou?

Věděla jsi,

že tvůj chlapeček chodil tam, kde šlapali andělé?

A že když jsi líbala svého malého chlapečka, líbala jsi tvář Boha?

Slepý uvidí.

Hluchý uslyší.

Mrtví budou žít znovu.

Chromý bude skákat.

Němý bude mluvit

Velebit Beránka.

Marie, věděla jsi,

že tvůj chlapeček je Pánem všeho stvoření?

Marie, věděla jsi,

že tvůj chlapeček bude jednoho dne vládnout národům?

Věděla jsi,

že tvůj chlapeček je nebeský dokonalý Beránek?

Spící dítě, které držíš, je velký „Jsem, který jsem.“jsi,

že tvůj chlapeček bude jednoho dne chodit po vodě?

Marie, věděla jsi,

že tvůj chlapeček zachrání naše syny a dcery?

Věděla jsi,

že tvůj chlapeček přišel, aby tě znovu stvořil?

Toto dítě, které jsi stvořila, brzy stvoří tebe.

Marie, věděla jsi,

že tvůj chlapeček bude vracet zrak slepým?

Mary, věděla jsi,

že tvůj chlapeček bude tišit bouři svou rukou?

Věděla jsi,

že tvůj chlapeček chodil tam, kde šlapali andělé?

A že když jsi líbala svého malého chlapečka, líbala jsi tvář Boha?

Slepý uvidí.

Hluchý uslyší.

Mrtví budou žít znovu.

Chromý bude skákat.

Němý bude mluvit

Velebit Beránka.

Marie, věděla jsi,

že tvůj chlapeček je Pánem všeho stvoření?

Marie, věděla jsi,

že tvůj chlapeček bude jednoho dne vládnout národům?

Věděla jsi,

že tvůj chlapeček je nebeský dokonalý Beránek?

Spící dítě, které držíš, je velký „Jsem, který jsem.“

► ©2013 ► ZPRACOVALA ALEJKA pro http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

Buďte vděční, ale chtějte víc…

V období adventu, vánoc a blížícího se nového roku, je docela časté, že lidé projevují vděčnost a ocenění. Já osobně jsme zastáncem toho, že by vděčnost měla být každodenní součástí života každého člověka po celý rok. Také to velmi často ve svých článcích zmiňuji. Naučila jsem se děkovat mnohokrát denně, i za zdánlivé maličkosti.

Proč to dělám? V čem je tajemství vděčnosti?

Vděčnost a ocenění je jeden z nejvíce užitečných emocionálních stavů, ve kterém můžete být.
Je to STAV HOJNOSTI.

Pokud jste vděční za to, co jste již v životě dostali, budete přitahovat více toho, za co můžete být vděční. Ve vděčnosti je ohromná SÍLA, na kterou máme všichni tendenci zapomínat. Vděčnost mění vaši energii a vibrace – ihned cítíte klid a jste magnet na lepší věci.Mnoho lidí si myslí, že to vyžaduje obrovskou práci vytvořit si každodenní postoj vděčnosti. Mnoho lidí prostě nevidí, co by mohli ve svém životě ocenit a za co by mohli poděkovat.

Jsme totiž součástí kultury, která nás tlačí k tomu, abychom se soustředili na to, co nemáme.
 Ve skutečnosti však máme vše.

„ Málokdy myslíme na to, co máme, ale stále myslíme na to, co nemáme.“ – Schopenhauer

Být vděční můžete být i za ty nejmenší věci ve svém životě.

Máte kolem sebe spoustu darů a požehnání, které kolikrát ani nevnímáte. Mnoho věcí v životě možná považujete za samozřejmé.

Svoji vděčnost si aktivujete tím, že budete oceňovat a děkovat za to, co většina lidí bere jako samozřejmost.

Buďte vděční za zdánlivé maličkosti.

Pokud máte v ledničce jídlo, oblečení ve skříni a střechu nad hlavou – jste na tom lépe
než 75% lidí ve světě. Pokud můžete jíst 3-5 jídel denně – jste na tom lépe než miliarda lidí ve světě, která jí při nejlepším 1x denně.

Buďte vděční za tyto „ jednoduché“ dary.

Máte telefon?
Buďte vděční, miliony lidí ho nemají.

Máte auto, které vám umožňuje cestovat do práce nebo na výlet? Je vaše rodina zdravá?

Máte počítač?
Máte internetové připojení, které vám umožňuje propojovat se se zbytkem světa,
mít přístup ke vzdělání a pracovat?

Máte čistou vodu na pití?

Můžete číst tyto řádky?

 Pokud ano, tak vidíte. A taky dýcháte.

Máte v tuto chvíli vše, co potřebujete k životu?

Pokud jste na cestě za svým životem snů – pozor – důležité varování!

Šokující množství lidí upadá ve jménu vděčnosti do pasti.
 Spokojí se s něčím míň než si zaslouží.

Tito lidé říkají –

„ Měl bych být vděčný za to, že mám nějakou práci“ – a nic neudělají pro to, aby mohli mít lepší práci, lépe placenou nebo aby se pustili do budování byznysu.

„ Měla bych být vděčná za to, že můj partner se mnou žije.“ – a neudělají nic pro to,
aby se jejich vztah zlepšil.

„ Měl bych být vděčný za to, že mám vůbec kde bydlet.“
– a nic nepodniknou k získání velkého domu.

Mohl by to být i váš případ?

Možná vás napadají také takové věci – ve jménu vděčnosti. Vytváříte se tímto v sobě konflikt s vaší přirozenou touhou nepřetržitě růst, zvětšovat své štěstí, lásku a úspěch.

Vaší přirozenou touhou a právem je v životě růst – rozvíjet sebe a své okolí.

Když chcete víc, neznamená to, že jste nevděční nebo chamtiví.
Znamená to, že připouštíte, že jste tvůrcem svého života.

Buďte vděční, ale i přesto chtějte
 do svého života víc.

Když budete vděční za to, co už máte, otevřete se tomu, aby vám mohlo přijít víc.
Otevřete se hojnosti. Věřte tomu, že si zasloužíte mít cokoliv, po čem toužíte.

Žít život v hojnosti je vaším přirozeným právem.

Děkujte každý den za vše, co vás obklopuje, ale zároveň myslete na své sny, co chcete v životě a právě vděčnost je ten otvírák k tomu, aby se vám vše splnilo.

Takto si tvoříte svůj život…

Většina lidí je příliš vystrašená z toho, aby pronásledovali své sny. Přemýšlí více o tom, co by si řekli jiní lidé než o tom, co v srdci opravdu chtějí. A nikdy nepodniknou krok, žádnou akci, aby dostali to, co na ně v životě čeká.

Ale věřím, že vy jste jiní, jinak byste nedočetli až sem. Pokud chcete do svého života víc, je potřeba podniknout akci. Můžete získat příležitost rozvinout to, co už máte a mít víc.
Třeba TADY, nebo někde jinde…

► http://pavlahermanovska.cz ►

Děkuji vám za vaši přízeň v roce 2013 a přeji vám požehnané vánoce a celý rok 2014.

Aktivace Portálu Návrat do nevinnosti 21.12. 2013

► OBRAZ ► AUTORKA ► Kaarina de Callafon

Po velmi úspěšné aktivaci portálu AION je třeba znovu jednat. Proto se znovu setkáme ve skupinách, větších či menších, individuálně nebo s partnery, v době slunovratu 21. prosince,abychom se vrátili do nevinnosti. Mnozí z nás se setkají a otevřou se nejhlubšímu aspektu našeho Bytí, nevinnosti Duše, abychom ukotvili vědomí nad svět her, které se Kabala snaží s námi hrát.

Naše vnitřní zkušenost podpoří náš plán na osvobození planety, aby k němu došlo co nejdříve, co možná nenásilně a hladce, jak je to možné. Dokážeme to! Potřebujeme znovu dosáhnout kritického počtu lidí, aby tohoto cíle bylo dosaženo! Vyvěste to prosím na své stránky a blogy, kontaktujte alternativní média, vytvořte Facebookovou skupinu, vložte video na Youtube.

Okamžik slunovratu 21. prosince bude kulminačním bodem miniportálu, který se otevře na konci říjnovo-prosincového Okna příležitosti. Tento miniportál bude multidimenzionálním oknem k dalšímu zakotvení a uzemnění energií portálu AION a připraví nás pro aktivaci velmi důležitého portálu v dubnu 2014.

Miniportál se otevře s úplňkem 17.prosince, jeho vrcholným bodem bude právě bod Návratu do nevinnosti 21. prosince a uzavře se 25.prosince.

Heliocentrický graf(tj. horoskop pracující se Sluncem ve středu. Kdežto klasické horoskopy používají ve středu Zemi, jsou Geocentrické) Návratu do nevinnosti ukazuje velkou trojici Jupitera, Saturna a Chirona (společně s Junem) čistící velkou kvadraturu Venuše, Vesty, Merkura a Juna. Jde o období, kdy bude vyléčení všech napětí v kolektivním ženském principu konečně možné a budeme vedeni zpět do nevinnosti.

Když jsme v kontaktu s nevinností přítomnosti naší Duše, jsme mimo dosah Kabaly a jejích manipulací. Pokud kritické množství lidí zakusí tuto nevinnost, již nebude cesty zpět.Dojde k disintegraci (rozpadu) Archonského systému kontroly karmy, nedostatku a viny a naše vědomí se otevře příchodu zázraků. Zázračná realita je budoucím osudem naší planety a budoucím výsledkem celistvosti našeho vesmíru, kdy všichni splyneme s Jedním.

Archonty v Atlantidě jsme byli naprogramováni nevěřit pohádkám a vstoupit do reality, kterou oni pro nás vytvořili. My už ale nemusíme hrát tuto hru s jejich vlastními pravidly.

 Je čas probudit se a začít tvořit realitu, jakou si zasloužíme. Když jste v pevném spojení se svou vnitřní nevinností, nemusíte bojovat o přežití nebo následovat jakýkoliv aspekt Kabalského programování.Můžete opustit hru, manifestovat všechno, co chcete, skrz magnetickou manifestaci vyjádření svého Já a následovat vaši Božskou misi jako součást osvobození planety.

Hlavní aktivace bude probíhat v Glastonbury ve Velké Británii. Glastonbury je jedno z nejsilnějších míst energie Bohyně na planetě a jako takové je ideální pro ukotvení Portálu Návratu do nevinnosti. Můžete se k nám přidat. Můžete aktivaci provádět i ve skupině nebo jednotlivě, kdekoliv na světě se právě nacházíte.

Aktivace bude probíhat v době slunovratu 21. prosince v 17:11 hod. GMT v Galstonbury,
 neboli v 18:11 CET (SEČ).

Pokyny:

Zasvěťte 21. prosinec spojení se svou vnitřní nevinností. Přečtěte si pohádku. Hrajte si se svými dětmi. Sledujte východ slunce, přivoňte ke květinám. Usmívejte se.

Pár minut před Slunovratem si udělejte pohodlí, zavřete oči a odpočívejte
při sledování svého dechu. S každým výdechem rozšiřte svou vnitřní nevinnost do okolí přes srdeční čakru a pokračujte v tom po dobu 5-30 minut.

Vítězství a osvobození je tady TEĎ!

ZDROJ ► www.2012portal.blogspot.com

(Cobra, Hnutí odporu)

překlad: Iva Maya

Vědomá chůze

Každé ráno při probouzení je před námi dalších úplně nových 24 hodin života. Jaký je to dokonalý dar! Máme na to, abychom je prožili tak, že těchto 24 hodin přinese mír, radost a štěstí nám i ostatním. Můžeme se usmívat, dýchat, chodit a jíst naše jídla tak, aby se nám dostalo tolik štěstí, kolik je ho na dosah. Přestože procházíme časem, naše chůze se spíše podobá běhu. Na Zemi po sobě zanecháváme úzkost a zármutek. Musíme svou chůzi změnit tak, že budeme na Zemi šířit mír a klid. Když dokážeme učinit jeden takový krok, podaří se nám i dva, tři, čtyři i pět. Když jsme schopni udělat krok mírumilovně a šťastně, pracujeme tak pro mír a štěstí celého lidstva.
Meditace chůzí je nádherná věc.

Když provádíme venku meditaci chůzí, kráčíme o něco pomaleji než je obvyklá rychlost a koordinujeme svůj dech s kroky. Například můžeme provést tři kroky během nádechu a tři s výdechem. Také si můžeme opakovat „ná, ná, ná, vý, vý, vý.“ To nám usnadní, abychom se identifikovali s nádechy a výdechy. Vždy, když něco vyvoláváme jménem, je to pro nás reálnější – podobně jako když vyslovíme jméno přítele. Když vám bude lépe vyhovovat jiný počet kroků, klidně to změňte. Také doby nádechu a výdechu mohou být rozdílné – pak jim přizpůsobíte i počty kroků. Když máte při chůzi pocity štěstí, míru, radosti – pak to děláte správně.

Vnímejte kontakt mezi vašimi chodidly a Zemí. Kráčejte, jako byste líbali Zemi svými chodidly. Způsobili jsme Zemi už hodně škody. Nyní nastal čas, abychom o ni začali pečovat. Přenášíme svůj mír a klid na povrch Země a dělíme se s ní o lásku. To je způsob naší chůze. A když občas uvidíme něco hezkého, možná se nám zachce se zastavit o prohlížet si to – strom, květinu, hrající děti. I při tom dívání pořád pozorně dýcháme – to nám pomůže k tomu, aby se do toho nemíchaly jiné myšlenky. Když budeme chtít pokračovat v chůzi, jednoduše znovu vykročíme. Každý krok se stane chladivým vánkem osvěžujícím naše tělo i mysl. Pod každým krokem rozkvetou další květiny. Dokážeme to jen tehdy, když nebudeme myslet na budoucnost ani minulost, když budeme vědět, že život je k nalezení jen v přítomném okamžiku.

Meditace při chůzi

K rozvíjení plného vědomí používají někteří meditující tuto metodu:

Spočívá v tom, že kráčíme naprosto soustředěni na každý krok. Jdeme dostatečně pomalu, abychom si plně uvědomovali i ten sebemenší pohyb, ale abychom přitom neztráceli rovnováhu. Svou rovnováhu si uvědomujeme na každém kroku: z toho, jak pokládáme na zem nejprve patu, pak postupně celou nohu, a jak se druhá noha odlepuje od země, aby se mohla položit o něco dále. Dívejme se dolů několik kroků před sebe a své soustředění zaměřme hlavně na chůzi samotnou. Jestliže máme k dispozici omezený prostor, choďme sem a tam a při obratu se na okamžik zastavme, ale i při tomto přerušení pohybu si podržme plné vědomí. Jak uvidíme dále, pozornou chůzi můžeme také kombinovat s plným vědomím všeho, co potkáváme, vidíme, slyšíme a cítíme.

„Jít pro prostou radost z chůze, svobodně a jistě, beze spěchu. Buďme přítomni při každém kroku, který uděláme. Chceme-li mluvit, zastavme se a veškerou pozornost přenesme na osobu, která je před námi, na mluvení a naslouchání… Zastavme se, rozhlédněme se kolem sebe a všímejme si, jak je život krásný: stromy, bílá oblaka a nekonečnost nebe. Kráčejme jako svobodné bytosti a vnímejme, jak jsou naše kroky, čím déle jdeme, stále lehčí a lehčí. Vychutnejme si každý krok, který učiníme.”

► Z knihy Peace is Every Step, autor Thich Nhat Hanh
► Thich Nhat Hanh

O koncentrátu přátelství a 8 sebedestrukčních chyb v myšlení

Říká se, že úspěšní lidé mají méně přátel. John Davison Rockefeller (1839–1937), první dolarový miliardář v historii, ve svých pamětech píše o koncentrátu přátelství.
„K přátelům jsem přistupoval jako k času. Hledal jsem co nejvyšší kvalitu.

K čemu spousta volného času, nevíte-li, jak s ním naložit,
a kupa známých, jsou-li trubci?“

Příznačné, úspěšní lidé rádi drží pospolu.
Proč ? =  dovysvětlil Rockefeller, nejbohatší muž své doby
(uvedl jeho životní hádanku zde), v následujících větách:

„Osoba, která Vás opravdu zná a miluje, to je přítel. Je schopen vidět bolest ve Vašich očích, zatímco jiný vidí předstíraný smích. Neohlížejte se po někom, kdo vyřeší Vaše problémy. Ohlížejte se po tom, kdo jim bude čelit společně s Vámi.“

„Bude Vám lépe bez některých lidí, o kterých si myslíte, že je potřebujete.
 Smutná pravda: někteří lidé s visačkou Přítel jsou při Vás jen po tu dobu, co něco potřebují. Jestliže jim déle nejste k užitku, odejdou z Vašeho života. Ale je dobře, že odejdou. Alespoň zůstanete s opravdovými přáteli, s jejichž účastí můžete vždycky počítat.

Nejnešťastnější lidé jsou ti, kteří nejvíce dbají, co o nich soudí jiní. Pak jejich okolí tvoří ti, kteří podkopávají jejich sny, předpovídají jejich zkázu, kritizují je. A při tom, jak hovoří, slovo JÁ zaměňují za TY. Vypovídají fakticky příběh své neschopnosti a nedostatku odvahy, ale berou sílu Vám, neboť zamlčeli, že mluví o sobě. Člověk získá obrovské množství síly, když si cizí slova nebere osobně.
Přítel Vám vždy řekne:
„Dokážeš to. A kdyby náhodou ne, budu vždy nablízku, abych Ti pomohl.“

Neusilujme o kvantitu, ale kvalitu přátel.

O co nejvyšší koncentrát přátelství.

8 sebedestrukčních chyb v myšlení

Rozhlédněte se. Vše, co vidíte, jsou Vaše uskutečněné myšlenky. Vaše prostředí, Vaše oblečení, Vaši přátelé. Máte věci, práci i partnera, jakému jste řekli ano. Ale mozek je jako oheň. Dobrý sluha, špatný pán.
Neúspěšní nemají jiný mozek než úspěšní lidé. Jen méně promýšlejí své myšlenky.
Nejvíce sebezničující jsou tyto:

Destrukční proroctví

Vykonáváme činnost, která podle nás nemá smysl. Mládenec vstupuje do vztahu s obavou, že láska nevydrží na celý život. Proto do ní raději neinvestuje maximum, emoce už vůbec ne, a hle – vztah proto ztroskotá. A mládenec: „Já to věděl!“

Student je přesvědčen, že nezvládne studium. „Mami, uvidíš, že mám pravdu!“ Je si tak jist svým proroctvím, že neplýtvá energií na učení, protože „to stejně nemá cenu“. Výsledek? Neuspěje. Předem poražení lidé jsou vlastně nejlepšími věštci.

„Náš život je takový, jakým ho učiní naše myšlenky.“  Marcus Aurelius

Zásluhy jen za úspěch

Připouštíme si podíl jen tam, kde vítězíme. Obdrží-li školák dobrou známku, přičítá to své inteligenci. Obdrží-li špatnou, přisuzuje to hloupému učiteli, nespravedlivému testu nebo předmět bagatelizuje jako ten, který „stejně v životě nebudu potřebovat“.

Člověk, který si neuvědomuje své chyby, není v reálu schopen žádného osobního růstu,
 protože toho dosahuje jen ten, kdo vnímá chyby a pracuje na jejich zlepšení.

„Je mi jedno, co si myslíš, ledaže mě chválíš.“ Kurt Cobain

Imunita vůči pokušení

Nejčastější zkrat a hlavní příčina krachu neúspěšných: Odkládají skoncování s činností, která je ničí. Většina narkomanů se domnívá, že může s drogami skončit kdykoli.
Protože to mohou udělat „kdykoli“, proč by to dělali dnes?
Stejné „někdy“, které ve skutečnosti znamená „nikdy“, používají lidé nespokojení v zaměstnání, ve vztahu, se svou kondicí nebo postavou. Vždyť s dietou je možné začít kdykoli…

Úspěšní razí odškrtávací systém. Problém, který se zjeví, se snaží okamžitě řešit. Na konci dne nemají plnou hlavu úkolů, které někdy musejí udělat. Mají odškrtnuto, co udělali. Svádí-li Vás hlad, najezte se. Líbí-li se Vám člověk na ulici, oslovte ho.

Naučíte-li se jednat, přestanete v životě litovat.

„Jeden z našich největších omylů je myslet si, že nám časem přibude něčeho
jiného než roky a lenost.“ John Steinbeck

Jasno z prvního dojmu

První dojem je jen jeden. Neradno ho podcenit, u mnoha hloupých (a bohužel často vlivných) lidí rozhoduje o všem. Přijde-li nový zaměstnanec už první den do práce pozdě, protože píchl kolo u auta, je jednou provždy za nespolehlivého a smolaře. Úsudek na základě prvního dojmu nejenže bývá falešný, ale i riskantní. Uvidíte-li vysokého, perfektně oděného padesátníka, připadá Vám úspěšný a důvěryhodný, aniž o něm máte relevantní informace.
Půjčíte si od něj peníze na voňavý úrok?

„Nesuďte knihu podle obalu.“ Charlie Chaplin

Kontrolování nekontrolovatelného

Jací lidé prosedí hodiny u výherních automatů nebo nad losy sázkových her?

 Ti, kteří již někdy vyhráli. Nejvýdělečnější loterie totiž dávají gamblerům „čichnout“ k úspěchu – zanedbatelnou výhrou, jednou za čas. Tak se rodí pocit, že „to jde“.

Hodíte-li si mincí, máte 50% šanci, že uhodnete, jestli padne panna, nebo orel. I když 10x v řadě uhodnete či neuhodnete, každá další příležitost je 50 na 50, žádná jiná. I kdyby Váš známý vyhrál ve Sportce, Vaše (ani jeho) naděje nebude větší.

„Princip hazardní hry je, že způsobí zázrak, nebo katastrofu.“ John Lennon

Znásilňování ztrát

Investujete-li na burze a dnes uspějete, máte sklon investovat znovu – jde Vám to.

Proděláte-li, máte sklon také investovat znovu. Říkáte si totiž:
Neuspěl-li jsem včera, musím uspět dnes. Podobné duševní pochody mají nejhorší podnikatelé.

Když spadnou do jámy, nepřestanou kopat. Někdy kopou ještě víc. Do ztrátových aktivit zarytě dál investují v domnění, že znásilní zisk. Ztráty se ale dají zastavit snáz – přiznáním chyby a soustředěním se na jinou aktivitu. Znaménko minus pak přestane růst. Bohužel mnoho nebožáků špatná investice zavazuje k investování dalšího svého času, energie i peněz do řešení problému, který se ukazuje mrtvý.

Mějte vždy na paměti, že podnikatelský neúspěch Vám nic nedluží. Nemá emoce. Nedá se obměkčit. Je to škola, jež učí: Jsi-li ve slepé ulici, dopředu cesta nevede.

„Lidé jsou zvláštní. Bojí se smrti, i když život bolí déle. V okamžiku smrti je bolest u konce.
Ale vykládejte někomu, že smrt je přítel.“ Jim Morrison

Idealismus začátečníka

Začátečník může být optimistou, jen pokud nemá dostatek informací. Jelikož nic neumí a nemá žádné zkušenosti, nečeká ho nic úsměvného – jen hromada chyb, facek a z nich plynoucích ponaučení. Vždyť kolik lidí hned napoprvé trefí jackpot?

Protože začátečník dělá, co nikdy nedělal, měl by se věnovat přípravě, plánování, vyhodnocování všech rizik. Nehnat se nadšeně do „ruské rulety“ a střílení od pasu metodou pokusu a omylu. Podnikání z čistého nadšení končí v tvrdém neúspěchu, který si – on, optimista – vůbec nepřipustil. Idealismus je největší nepřítel úspěchu.

Věřte si, ale buďte realisté. Při zemi. Připravení na porážky a ochotní se učit.

„Pesimista je bývalý optimista, který vše znovu promyslel.“ Henry Bennett

Ignorování všeho, co se mi nehodí do krámu

Známe to z detektivek. Špatný policista se upne na jednu z vyšetřovacích verzí a drží se jí, i když indicie již mluví proti ní. I podnikatelský začátečník může mít své přesvědčení a filtruje informace. Zajímají ho jen ty, které s ním souhlasí. Opačné přehlíží. Než by včas korigoval svou představu, raději sám sebe obelže – protože je to jednodušší. Velká rozhodnutí pak činí na základě zmanipulovaných údajů.

„Ve 20 letech jsem myslel, že je otec idiot. Ve 30 jsem připouštěl, že má někdy pravdu. Ve 40 to pro mě byl moudrý chlap. A v 50 jsem si říkal: Kéž by tu byl a poradil mi!“
Tomáš Baťa

Existuje jediná osoba, která Vás dovede k úspěchu. Vy.

A jediná síla, která Vás může zastavit. Vaše myšlení.

Nezapomínejte na to.

► http://www.firstclass.cz

Život po smrti

Život po smrti - skutečnost o které
ještě někteří pochybují



Strach ze smrti je velice účinný nástroj jak s lidmi manipulovat a ovládat je. Když nebudete mít strach ze smrti, tak nebude možné vás tím ovládat. Lidé, kteří vás ovládají, už to od vašeho útlého dětství zapisují do vašich myslí. Už od první návštěvy školy je lidem vtloukán tento nesmysl do hlavy. To samé dělá náboženství. Straší peklem a slibuje, že něco přijde až potom. Teď ale musíš trpět a platit a teprve potom se něco změní. Všechno je to jen manipulace.

Osobně se divím, že ještě dnes existují lidé, kteří nevědí, že jsme duchové žijící v lidském těle, které nám umožňuje žít v této dimenzi. Každý z nás přišel z nějakého místa ve vesmíru. A každý sem přišel proto, aby zde prožil zkušenost mnohdy trvající celou řadu tělesných životů v různých tělech.

Ztrátou fyzického těla nic nekončí. Je to, jako když si sundáte oblek. Také tím nepřijdete o život. Oblečete si jiný a život jde dál. Takže netruchlete pro lidi, které jste měli rádi. Je to podobné, jako když odjeli na delší cestu. Přijde doba, kdy se opět shledáte. Uvědomte si, že jste nesmrtelné bytosti. Pro mnoho lidí to bývá velkým překvapením, když umřou a stále nejsou mrtví a vše funguje dál. Jen je jim divné, že je najednou nikdo nevidí a podobně. Nejsou na tom co přijde po ztrátě těla připraveni. Ale lidé kteří to prožili, už se nikdy smrti nebojí. Vědí naprosto jistě, co bude následovat.

Je mnoho vynikajících odborníků, kteří vám to mohou potvrdit.

Doktor Jeffrey Long založil nadaci pro výzkum zážitků v blízkosti smrti. Bylo zmapováno obrovské množství případů a to že smrtí nic nekončí, je jednoznačně potvrzeno. Mnoho informací můžete najít na stránkách této nadace:

http://www.nderf.org.

Doktor Long napsal o těchto věcech knihu, kterou si můžete přečíst. Je pouze v angličtině a jmenuje se „Evidence of the Afterlife".

Doktor Raymond Moody je dalším vynikajícím odborníkem, který zasvětil svůj život zkoumání těchto pravd. I on psal o těchto věcech. Napsal knihy „Život po životě, Život před životem, Život po ztrátě a Světlo po životě a další věci. Jeho knihy jsou dostupné i v češtině. Můžete se podívat i na jeho stránky:

http://www.lifeafterlife.com/

Informací je obrovské množství stejně jako důkazů. Prožilo to mnoho milionů lidí. Knih na toto téma je velké množství i v českém jazyce.

Sekta materialistů a skeptiků je stále hodně rozšířená. Stále káže své bludy, které jim natloukli do hlavy v průběhu jejich vzdělávání. Naprostá většina lidí, kteří existenci posmrtného života popírají, se dlouhodobě o tyto věci nezajímají. Jen omílají to, co je naučili. Není proto důvod jim věřit. Záměr je takový, abyste se báli smrti a proto vám to budou neustále vymlouvat, abyste se nezbavili strachu a mohli vás ovládat. Proto o svém duchovním těle nesmíte vědět.

Muži v tomto dokumentu zasvětili tomuto výzkumu celý život. Jsou to vynikající odborníci ve svém oboru, takže jim můžete věřit. Smrt neexistuje a je krásné to vědět. Je toho tolik před námi.

Tak to opravdu je.

https://www.dailymotion.com/video/x124ape_zivot-po-smrti-skutecnost-o-ktere-jeste-nekteri-pochybuji_shortfilms?start=5

❤ BOŽÍ SOUCIT ❤

Tepem srdce člověka

je nejčistší Soucit Boha.

Tepem srdce Boha

je nejjistější přeměna člověka.

Soucit je nesmírný a intenzivní Zájem Boha o lidstvo. Projevíme-li soucit k druhým, když jej potřebují, soucit je sladký. Získáme-li soucit druhých, když jej naléhavě potřebujeme, soucit je sladší. A když si uvědomíme, že je to Boží Soucit, který nám umožňuje splnit náš slib Nebi i zemi, Soucit je nejsladší. Naším slibem Nebi je odhalit naše božské kvality zde na zemi. Naším slibem zemi je projevit všechny naše božské schopnosti tak, aby je Matka Země mohla použít pro své vlastní účely. Cítíme, že pokud dokážeme přijmout nanejvýš osvěcující Soucit Boha, bude naše duchovní cesta urychlena.

Jak ale přijmeme tento Soucit Shůry?

 Můžeme ho přijmout snadno, pokud dokážeme cítit, že jsme dítě, malé božské dítě. Když lidské dítě pláče, jeho matka přichází, aby jej utěšila, nehledě na to, kde je, protože z potěšení dítěte získává uspokojení. Podobně, když oduševněle pláčeme pro Boží Soucit, Bůh okamžitě sestupuje se Silou svého Soucitu. Dítě pláče bezmocně, protože cítí, že bez pomoci a vedení matky nedokáže udělat nic. Ale duchovní dítě nepláče s pocitem bezmocnosti. Cítí, že existuje Zdroj, který je vševědoucí, všemohoucí a všudypřítomný. Staneme-li se v našem pláči oduševnělými, vytváříme si volný přístup ke Zdroji. A tak hledající v nás, božské dítě v nás, pláče oduševněle a ne bezmocně.

Soucit chce uvnitř nás působit v každém okamžiku, ale my jej docela často kvůli své nevědomosti vědomě nebo nevědomě odmítáme, dokonce i když jsme pro něj již začali plakat. Chce-li nám v běžném životě někdo ze své nesmírné laskavosti něco dát a my si to nevezmeme, potom si ten člověk okamžitě vezme svůj dárek zpět, jako by řekl, že si jej nezasloužíme. Ale Bůh si od nás nikdy svůj Soucit nevezme zpět. Naopak, snaží se nabízet více svého božského, bezpodmínečného Soucitu. Soucit je síla, osvěcující síla. Jsme-li však nesmírně tvrdohlaví a Soucit úplně a neúprosně odmítáme, Bůh se někdy spoléhá na svou Sílu trpělivosti. Ví, že má k dispozici Věčnost, a že jednoho dne v procesu evoluce budeme schopni Jeho Soucit přijmout. Jestliže dnes nezískáme a nepřijmeme Jeho Soucit oddaně nebo vděčně, nevadí Mu to. Zítra nám dá další příležitost a v blízké nebo vzdálené budoucnosti musíme Jeho Sílu Soucitu přijmout, protože jen to může přeměnit naši přirozenost. Takže Bůh nestahuje svůj Soucit; jen používá jiný druh síly, kterou nazýváme trpělivost.

Pokušení si získává člověka,

soucit si získává Boha.

Toto je naprosto

nejstarodávnější příběh

Boha a člověka.

Největší dar Boha lidstvu je Jeho Soucit a největší dar člověka Bohu je jeho odevzdání. Když se člověk oduševněle a bezpodmínečně odevzdá Bohu, když se radostně odevzdá Boží Vůli, v tu chvíli se Boží Schopnost, Boží Skutečnost, Boží Nekonečnost stávají jeho. Soucit je magnet uvnitř Boha a odevzdání je magnet uvnitř hledajícího. Když Bůh používá svůj Soucit, je to jako magnet shůry, přitahující nás k Nejvyššímu. A když my používáme naše odevzdání, tento magnet okamžitě přitahuje Boha dolů do našeho životního dechu. A tak když se náš magnet a Boží magnet setkají, v našem životě aspirace a sebezasvěcení pro nás nastává Hodina Boha.

Máš-li upřímnou odvahu

prohlásit, že jsi

naprosto ztracen,

potom Bůh má bezvýhradný Soucit,

aby ti ukázal cestu

k Cíli Uspokojení.

Je Boží Soucit stejný jako Jeho Láska?

Boží Láska je pro každého. Je jako slunce. Člověk musí jen nechat okno svého srdce otevřené, aby božskou Lásku přijal. Když si Boží Láska na sebe vezme důvěrnou podobu, nazývá se Soucitem. Tento Soucit je tou nejmocnější vlastností, tou nejvýznamnější vlastností Nejvyššího. Boží Soucit je pro několik vybraných. Boží Soucit je jako magnet, který aspirujícího přitahuje směrem k jeho cíli. Je to mocná síla, která aspirujícího neustále vede, nutí a táhne a nedovolí mu couvnout na cestě seberealizace. Boží Láska utěšuje aspirujícího a pomáhá mu, ale pokud aspirující usne, Božská Láska jej nebude nutit vstát a nepřinutí jej, aby pokračoval ve své cestě. Boží Soucit není jako lidský soucit. Lidským způsobem můžeme mít k někomu soucit a lítost, ale tento soucit nemá sílu změnit člověka a donutit ho běžet od jeho nevědomosti ke Světlu. V případě Božího Soucitu jde o sílu, která aspirujícího mění a transformuje a zabraňuje mu, aby ve svém duchovním životě dělal závažné chyby. Láska může zůstat dokonce i s nevědomostí, ale Soucit ne. Soucit musí být úspěšný; jinak může být stažen. Zůstane několik vteřin, několik minut nebo let; musí ale poslat zprávu nejvyšší Autoritě a říci, zda byl úspěšný nebo ne. Může přijít chvíle, kdy nejvyšší Autorita řekne: "Je to pustá poušť. Vrať se." Potom musí Soucit letět zpět k nejvyšší Autoritě, k Nejvyššímu.

Dokonce dříve, než jsem věděl,

kdo Bůh je,

Bůh začal malovat můj život

barvami svého Soucitu.

Nejvyšší je vševědoucí, všemohoucí a všudypřítomný. Má rozličné druhy Sil, ale Jeho největší nezdolnou Silou je Jeho Milost. V okamžiku, kdy Nejvyšší použije pro někoho svou Milost, nabízí hledajícímu svůj Životní Dech, protože Nejvyšší a Jeho Milost od sebe nemohou být nikdy odděleni. Kdykoliv myslíme na Nejvyššího, pokud cítíme, že Jej dosahujeme skrze Jeho Milost, potom můžeme být nejvíce úspěšní v Jeho přijetí. Božská Milost na nás sestupuje neustále. Ti, kteří upřímně aspirují, si jsou této božské Milosti vědomi, avšak ti, kteří neaspirují, nechávají dveře svého srdce trvale zavřené. Cítíme-li, že Nejvyšší je Milost, potom uvidíme, že Jeho nekonečné kvality - Mír, Světlo a Blaženost - do nás již vstupují, neustále v nás a skrze nás plynou a stávají se nedílnou součástí našeho vnitřního a vnějšího života. My jen musíme nechat proud Milosti, aby nás nesl ke Zdroji, kterým je Nejvyšší.

Boží Milost je jako paprsky slunce. Slunce je tu vždy, co však děláme my? Vstáváme pozdě. Místo abychom vstali o půl šesté nebo v šest hodin, vstaneme v osm nebo v devět. Potom nezískáme požehnání ranního slunce. A když vstaneme, necháme všechny dveře a okna zavřené a nedovolíme slunečnímu světlu, aby vstoupilo do našeho pokoje.

Podobně, Boží Milost neustále sestupuje, ale my jí velice často nedovolíme vstoupit do našeho systému. Necháváme překážky mezi Boží Milostí a naší vlastní nevědomostí. Jen necháme-li dveře svého srdce doširoka otevřené, může do naší existence vstoupit Boží Světlo. Boží Světlo znamená Boží Milost. Není žádný rozdíl mezi Boží Milostí a Božím Světlem Soucitu.

Každý den musíme vyprázdnit svou vnitřní nádobu a naplnit ji Božím Mírem, Světlem a Blažeností. Musíme cítit, že Boží Světlo je zde neustále a je více než ochotné nás osvítit. Jen tehdy budeme schopni využít Boží Milost. Na druhou stranu, promeškáme-li Boží Milost, neměli bychom být odsouzeni ke zklamání. Dnes jsme slunečnímu světlu nedovolili vstoupit do našeho pokoje, ale zítra tu slunce bude znovu. Pokud jsme dnes ze své nevědomosti nedovolili Boží Milosti, aby do nás vstoupila, nevadí. Zítra budeme jistě na vstup Božího Světla připraveni.

Co dělá Boží Soucit, když odmítáme Boží Milost?

Soucit a Milost je to samé, ale Soucit je mnohem intenzivnější. Ta stejná Milost, pokud má nesmírnou intenzitu, se nazývá Soucit. Voda je všude, ale při prudkém dešti můžete říci, že sestupuje Soucit. Je jako vydatný liják Shůry s nesmírnou silou. Také Milost je voda, ale voda je tady, tam, všude. Toto je rozdíl mezi Soucitem a Milostí.

Když někdo odmítá Boží Soucit, Bůh buď neomezeně čeká a používá Sílu své Trpělivosti, anebo používá více Soucitu. Pokud jde o Nejvyššího, On má k dispozici nekonečný Soucit. Nepřijímá žádnou porážku. Odmítneme-li Jeho Soucit, může použít více svého Soucitu, aby nad námi zvítězil, anebo nám může dovolit zůstat o deset, dvacet, padesát, šedesát nebo sto let déle v nevědomosti. Nejvyšší má k dispozici věčný Čas. Záleží na Něm, zda nás bude nutit přijmout své Světlo jiným způsobem. Tento nátlak však nepřichází v lidské podobě. Jeho nátlak znamená, že použije více Síly Soucitu, který má a kterým je. Ze svého nekonečného Soucitu použije více Soucitu, aby porazil naši nevědomost. Ale setká-li se s obrovským odporem, může si to rozmyslet. Může říci: "Ne, on chce spát; ať tedy spí dalších sto let.

Není potřeba spěchat." Bůh nikdy nestáhne svůj Soucit nadobro, bez ohledu na to, jak my Jeho Soucit odmítáme. Odmítáním Síly Božího Soucitu však zdržujeme svůj pokrok vpřed, vzhůru a dovnitř. Protože Síla Božího Soucitu je Jeho magnetickou Silou, která nás přitahuje přímo do Jeho Srdce, jež je veškerým Světlem a Blažeností.

Trocha utrpení mého srdce

se nikdy, nikdy nemůže rovnat

Záplavě Soucitu,

která sestupuje Shůry, nejen aby mě utěšila,

ale také osvítila a uspokojila.

Může Boží Milost změnit osud?

Osud může a musí být změněn. K tomu je zapotřebí Boží Milost plus osobní úsilí.
Jsou hledající, kteří cítí:
"Pokud mi záleží na Boží Milosti, kde je pak nezbytnost osobního úsilí?"
Mýlí se však. Osobní úsilí nebude nikdy stát v cestě sestupující Boží Milosti. Osobní úsilí urychluje sestup Boží Milosti. Bůh nám může dát vše, co chce, i bez jakéhokoliv našeho osobního úsilí. Říká: "To pro tvé vlastní uspokojení tě žádám o toto malé osobní úsilí." Pokud dokážeme vynaložit toto osobní úsilí, celý náš život bude zaplaven božskou pýchou: "Podívej, co jsem udělal pro Boha!" Naše vědomá jednota s Bohem, který je nekonečný, který je věčně nesmrtelný, nás pobízí, abychom udělali něco pro našeho Nejdražšího, a ne pro své ego.

Pokud upřímně vynaložíme osobní úsilí, Bůh námi musí být nadšen. Proč? Protože může říci světu: "Mé dítě, Můj vybraný nástroj, pro mě udělalo to a ono." Osobním úsilím můžeme učinit náš život na zemi užitečným a zároveň můžeme učinit Boha na nás pyšným. Nakonec musí osobní úsilí vrůst do dynamického sebeodevzdání. Když nabízíme výsledky své aspirace a vnitřního volání Bohu, to se nazývá pravým odevzdáním. Pokud Bohu nenabízíme výsledky a jen ležíme u Jeho Nohou jako mrtvé tělo a necháváme Jej pracovat pro nás, v nás a skrze nás, to je špatné. Bůh nechce neaktivní tělo, mrtvou duši. On chce někoho, kdo je aktivní, dynamický a aspirující; někoho, kdo chce být energizován, aby mohl pro Boha něco udělat; někoho, kdo chce realizovat Boha a zde na zemi projevit všechny božské kvality. Odevzdání je naším konečným dosažením. Není žádný rozdíl mezi Boží Milostí a naším bezpodmínečným odevzdáním. Boží Milost a naše bezpodmínečné odevzdání jsou jako rub a líc jedné mince. Kdyby nám Bůh nedal svou Milost, potom bychom se nemohli bezpodmínečně odevzdat. Přijmout Boží Milost je skutečné dosažení. Bezpodmínečně se odevzdat je také skutečným dosažením.

Jak mohu vědět, zda jsem něco udělal 

osobním úsilím nebo skrze Boží Milost?

Musíte vědět, že Milost je něco, co nikdy nemůžeme pochopit a nepochopíme, dokud a pokud nerealizujeme Boha. Osobní úsilí je také Milostí Boha. Je mnoho příběhů o hledajících, kteří si myslí, že je to vše osobní úsilí, a později si uvědomí, že to vše byla Milost Boha. Dokud si nejsme vědomi neustálé Boží Milosti, musíme používat osobní úsilí. Bůh pro nás jako jednotlivce pláče, abychom vyšli z moře nevědomosti. Boží Milost je zodpovědná za vše, ale dříve než to dokážeme cítit, je vždy dobré vynaložit vědomé osobní úsilí. Pokud vědomě nevynaložíme osobní úsilí, potom nebudeme nikdy vědět, co je Boží Milost. Poté, co realizujeme nejvyšší Pravdu, uvidíme, že osobní úsilí není nic jiného než skrytá Milost Boha.

Bez Síly Milosti,

vše je mimo dosah.

Se Silou Milosti,

vše je blízko na dosah.

Existuje stanovená hodina, ve které Bůh probudí naše vědomí, ať již v Něj věříme nebo ne. Čeká na vybranou hodinu a když tato hodina udeří, přijde a dá nám to, co nám chce dát. Ale to neznamená, že nebudeme aspirovat, že budeme žít ve světě spánku a nevynaložíme žádné osobní úsilí. Ne! Budeme pokračovat jako pravý farmář a budeme obdělávat půdu s upřímným zasvěcením a pravidelností a poté, co splníme svou úlohu, necháme na Bohu, aby rozhodl, kdy nám chce dát bohatou úrodu realizace.

Atom oduševnělého úsilí:

Bůh schází dolů.

Vteřina sebedávajícího pláče:

podívej, Bůh tě šťastně pozoruje.

CITACE: SRI CHINMOY

Tuto verzi je možné dále SDÍLET na všech sociálních sítích.

KOPÍROVÁNÍ v nezkrácené a neupravené podobě je povoleno jen pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy.

©2013 Připravila: ALENA pro ► http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

Jak „vidět“ Boha v „druhých“?

Jiří Krutina

Často můžeme slyšet nabádání duchovních učitelů, abychom viděli, či přesněji bychom snad měli říci, nazírali Boha v druhých, neboli, jak se říká, uvědomovali si Boha „všude“ a ve „všem“. Již samo toto nabádání v sobě obsahuje skryté nesprávné pochopení spočívající v tom, že existují „druzí“, oddělení od nás samých. Ve skutečnosti si musíme uvědomovat Boha v Sobě – pak si jej uvědomujeme současně i všude a ve všem. Lépe řečeno, když si skutečně uvědomíme naši pravou podstatu, kterou je svobodné Sebe si uvědomující vědomí (Já), takové, jaké je, zcela přirozeně si uvědomujeme, že nic neexistuje mimo nás samé a oddělené od nás samých. Tedy není nutno usilovat o „vidění“ Boha v druhých, ale je nutné si uvědomovat Boha takového, jaký je, tedy jako Srdce veškeré existence. Pak přímo zříme – nazíráme, že nejsou „druzí“, ve smyslu oddělených bytostí od nás samých, ale uvědomujeme si zcela přirozeně, že jsou součástí jediného vědomí, kterým jsme my sami.

A tak si přirozeně uvědomujeme – vidíme Boha v druhých, všude a ve všem. Vše projevené je pak zcela přirozeně nazíráno z vědomí, ze Srdce, jako vyjádření svobodné vůle, která se odhaluje ve vědomí v podobě projeveného, které není ničím odděleným, ale je přímo zřeno – přímo vnitřně nazíráno vědomím, jako modifikace vědomí. Již nepozorujeme projev jako oddělený od nás samých z omezeného stanoviska pozorovatele, nebo dokonce ega, jak se říká, z „hlavy“.Výhradně plným proniknutím do zdroje veškeré podstaty života jsme skutečně schopni přímo nazírat, a tak „pochopit“ jednotu – lépe přirozený stav nedvojnosti, tedy Pravdy, jaká je. Musíme být schopni být vůbec ochotni vzdát se – odevzdat naše omezené stanovisko, ze kterého žijeme, vyšší svobodné vůli Boží. Jen tak lze „vidět“ výhradně Boha a uvědomovat si jedinou Skutečnost, kterou jsme podstatně my sami, a svět jako spontánní odhalování svobodné vůle vědomí modifikované jako projevení.Nezapomínejme, že celý svět získává význam pouze díky nám samým. Z pohledu Boha můžeme náš svět připodobnit smítku na malém smítku, které leží na malém smítku, které není o nic více důležité než jiná smítka v jediném proudu duchovního Světla – Boha. Tolik je asi tak „náš“ svět pro Boha. Měli bychom si toho být vědomi, když tak často náš svět má ego tendenci nafukovat, a dělat jej tak „důležitý“. Veškeré projevení je pouze z vědomí odhalovaný výraz zcela svobodné vůle vědomí, aby jej vědomí mohlo ve své blaženosti zakoušet. Jaký to bývá často velký rozdíl od naší vlastní zkušenosti! Teprve plným spočinutím v Srdci, jež je zdrojem všeho projeveného, ve kterém se nachází naše tělo i celý vesmír, si vše projevené uvědomujeme z nitra – ze Srdce všeho projeveného. Tedy nikoliv „povrchně“ jako hmotné tvary oddělené a různé od vědomí, ale naopak jako samo vědomí – jeho vlastní modifikaci v podobě jevení se hmotným. Skutečnost není ani nedvojná, ani dvojná. Neexistuje ani neprojev, ani projev. To vše musíme chápat jako koncepty mysli pro vyjádření myšlenek. Pokud to chápeme doslova a usilujeme v praxi o „dosažení nedvojnosti“, „překročení dvojnosti“, „uniknutí do neprojevu“, či o „rozpuštění projevu v neprojevu“, jako výchozích pracovních názorech „jak na to“, nemůžeme uspět, neboť se nacházíme v mysli a jejích konceptech.

 Nutné je právě teď a tady v našem přítomném vědomí proniknout svým vědomím – pozorností – lokalizovat – vyladit se a odevzdat se Skutečnosti, jaká je. A tou je pouze Boží milost jediného svobodného vědomí a jeho vůle odhalující se v projeveném, jež je jeho pouhou rozlišenou modifikací neoddělenou od svého základu.
K tomu vede duchovní praxe – sádhana, jak je popsána jinde. V ní však nevytváříme nic nového, ale naopak se otevíráme Skutečnosti, jaká je, a upravujeme podmínky k odstranění naší nevědomosti o nás samých, Bohu a projevu. Tak se naše vědomí osvobozuje a duchovně rosteme – žijeme v duchu v Bohu, který nám odhaluje svou vůli.Tedy není nutné speciálním způsobem usilovat o „vidění Boha“ v tom či onom, ale odevzdat se Jeho vůli, jíž je On sám. Pak, jelikož nevidíme „druhé“ ani projev oddělený od nás samých, vidíme Boha všude i ve všem. Toto uvědomování pravdy, jaká je, nám teprve umožňuje správné rozlišování i ve věcech časných, neboť již nerozlišujeme mezi „objekty“ mimo nás, ale mezi projevy jediného vědomí – podstatně nás samých – tedy jejich vnitřní kvalitu zříme z nitra – ze Srdce přímo, bez nutnosti zapojení myšlení. Pak, i když „vidíme“, tedy pozorujeme a interagujeme s jinými bytostmi v našem vědomí jako projevu jediného vědomí, tak přímo z nitra – ze Srdce zříme jejich aktuální projevy.

 Vidíme, zda jsou z Boha, z ega, či přímo ze zlých sil.
To vše jako jednu jedinou odvěkou „hru“ na podkladě jediné Pravdy.

Snažit se a usilovat o vidění Boha v druhých před spočíváním ve zdroji všeho je marné a duchovně nezdravé. Nevede to k poznání a blaženosti, ale k pomýlenosti a nevyhnutelnému zklamání a utrpení.

ZDROJ ►  http://www.jirivacek.cz/