7 nebezpečných chyb, kterým nás naučili ve škole

„Toto školství vychází z rakousko-uherského, potažmo pruského, napoleonského a jezuitského modelu. Zastává názor, že existuje množina vědomostí, kterou musí obsáhnout každý student. Americký model vyžaduje základní objem znalostí, ale nad ně staví lidskou individualitu, která se musí rozvíjet. Proto se v Česku rodí tolik úředníků a v Americe tolik laureátů Nobelových cen.“ Andy Lass, americký profesor kulturní antropologie, v dětství žijící v Československu

Komu vděčíme za to, jací jsme? 

Narodili jsme se jako prázdné nádoby. Kdo nám vlil sebevědomí? Touhu po seberealizaci? Odvahu, víru, vytrvalost? 

A kdo nás učil o nic velkého neusilovat, držet se raději v závětří, 

nevylézat z davu, mlčet, neprovokovat?

Tento článek nemá moralizovat učitele. Nejde o ně. Vždyť na někom se podepsali více rodiče nebo kamarádi. Co bylo, to bylo. Nedopusťme však, ať „ve školní lavici“ sedíme nadále a „přátelé“, příbuzní, kolegové či partneři se nám snaží vzít sílu a víru zásadami:

1. Cesta je jen jedna, ta moje

„Uč se, opakuj, následuj. A nedělej chyby, jinak dostaneš trest.“ Tak mnohde funguje školství. Učitel je jako Bůh. Co říká, je svaté. Jeho pohled je jediný možný, odporovat se nevyplácí. A vůbec nezáleží, kde je pravda. Za mě se velebil Sovětský svaz, dnes Amerika. Co platilo tehdy, neplatí dnes. A co platí dnes, nemusí platit později. Ale žák musí papouškovat. Vlastní úvaha se nepřipouští. K jednomu řešení nemůže vést více cest. Autorita má vždy pravdu. Ty, žáku, drž ústa a krok. Vítej v životě, zaměstnanče.

2. Trest za chybu

Chyba je ostuda a průšvih. Znamená snížení známky. Bez ohledu na vývoj, k jakému vede, bez ohledu na snahu, jakou chybující vyvinul. Ale největší obava člověka nesmí být z neúspěchu. Nýbrž z opakování špatných věcí, z nichž nemá dobrý pocit a ničí ho.

Mě učili, že kdo následuje dav, je správný člověk. Kdo vybočuje, chybuje. Jak ukazuje život, opak je pravdou. Jediným měřítkem chyby je, když si člověk odpoví NE na tuto otázku: „Ta věc, kterou nyní dělám, pomůže mi v příštích minutách, dnech, letech?“

3. Odměna až za výsledek

Hlavní je výsledek, říkají učitelé. Výborná známka má tutéž hodnotu, ať se k výsledku dopracujete sami, nebo ho někde opíšete.

Proč se tedy namáhat? Proč nepodvádět?

Přitom úspěch v životě vůbec nepřichází s dosažením cíle. Úspěšným se člověk stává v průběhu cesty. S protnutím cílové pásky dostává medaili, ale šampionem již dávno je.

Úspěch nepřichází lusknutím prstu. S obdržením pracovní pozice, konkrétní výše platu, luxusní věcí. Úspěšného nedělá nic, co je vně. Úspěšným jej činí jeho myšlenky, slova, činy, vše, v co se odváží věřit a oč usilovat. Larry Ellison, osmý nejbohatší muž světa, správně říká: „Peníze už jsou jenom skóre.“ Ano, jako školní známky na vysvědčení.

4. Odmítnutí brzdí růst

„Uč se, jinak se nedostaneš na školu a budeš házet lopatou!“ – Jako kdyby život visel na jediném papíře, na jediném okamžiku… Omyl, s jednou prohrou se nehroutí svět. S kritikou nevadne talent. Naopak. Nic člověku nepomůže víc. Kdykoli přijde neúspěch, je prostor na sebereflexi a inovaci. Změnit směr, protože tudy cesta nevede. Nic nešetří čas tolik jako odmítnutí. Nic nemotivuje ke zlepšení víc než kritika. NE urychluje růst.

5. Nejdůležitější je budoucnost

„Budoucnost je všechno, jen na té záleží,“ vtloukali mi učitelé, jako by ani nežili dnes.

Na ničem nezáleží víc než na přítomnosti. Dnešek je příliš vzácný na to, abychom jím mrhali na představy, pro které nyní nejsme ochotni nic vykonat. Jen teď umíme myslet a jednat. Myslet na budoucnost znamená doufat. Myslet na přítomnost znamená konat.

6. Úspěch přijde jen s dobrým vysvědčením

Ne, škola nekončí posledním zvoněním. Škola dává pouze základní předpoklady, které musíme rozvinout, pokud se chceme v životě uplatnit. Příležitost nepřichází po maturitě. Přichází v každém okamžiku a v každé situaci. Stačí se rozhlédnout – všude je kousek něčeho, co čeká na zlepšení. Vždy je možné dosáhnout víc. Pro mne ani maturita, ani práva neznamenaly, že jsem hotov a nyní budu čerpat. Staly se pouze květinami, které zajdou, když se nezalévají. Z desítky nejbohatších osob světa má jen jedna ukončené vysokoškolské vzdělání. Ingvar Kamprad, muž číslo 5, stěží dokončil základní školu.

Ne, úspěch opravdu nepřichází s vysvědčením.

Přichází s tím, kdo (suma sumárum):

- nevěří v jedinou cestu

- nebojí se chyb

- nehledá úspěch v cíli

- nebojí se odmítnutí

- jedná v přítomnosti

- pracuje na sobě pořád a nevěří, že…

… 7. jaká minulost, taková budoucnost

„Nedokázal jsi to dosud, nedokážeš to nikdy!“ Minulost, ten soupis všech dosavadních nedostatků, se často stává posudkem, respektive odsudkem. Zapomíná se, že někdy musíme nejdříve něco velkého ztratit, abychom mohli něco většího získat. Že velké výhry přicházejí jen po velkých prohrách, s nimiž se rozhodneme jednoduše nesmířit. I když jsme na dně, VŽDYCKY můžeme zcela přestavět svůj život.

Nikdy není pozdě.

Vyjádření miliardáře z východního bloku o rozdílech ve školství,který má možnost srovnat školství na východě (z vlastního dětství) a na západě (z nynější zkušenosti vlastních dětí).
Mimo jiné říká:

„Východní blok si osvojil bezplatné školství. Jeho logickým cílem je tedy vychovávat poslušné občany, ne samostatné. Kdyby rozvíjelo talent a nezávislost, mohlo by se také stát, že takovému samostatnému absolventovi bude jeho země malá a systém tak bezplatně vychová občana pro úplně jinou ekonomiku. Poslušný občan, který rezignuje na vlastní cestu a je závislý na autoritách, jednak vykonává práci, jakou stát potřebuje, a jednak spolehlivě plní státní pokladnu svými daněmi. Takové školství musí fungovat na strachu a utvrzování v pocitu, že dokud neopakuji a vybočuji, nejsem dost dobrý.“

„V Anglii a Americe mohou vytvářet a rozvíjet individualitu proto, že pro osobnosti mají lákavé podmínky. Velká Británie a Spojené státy, respektive jejich dominia, jsou mimo jiné daňovými ráji. Absolvent z jejich teritoria téměř neodchází, staví se na své nohy a státu i pomáhá řešit nezaměstnanost. Naopak kolik pracovních míst vytvoří průměrný absolvent státního školství ve východním bloku? Největší potíže mají ty země, které učí děti ještě postaru, a přitom po nich chtějí, aby se uplatnily v moderním systému.“

Řeč rozhodně není o českém státním školství, které tento miliardář nemůže soudit. Na druhou stranu možná v těchto řádkách najde někdo podobnou zkušenost. A navíc…

Petr Kellner, který je momentálně 99. nejbohatší osobou světa, má firmy registrované ve výhodnějším Nizozemsku. Navíc pro nadané děti bez ohledu na jejich sociální status založil vlastní základní školu s osmiletým kolejním gymnáziem. Možná je to jen náhoda, která s uvedenými názory nesouvisí. Možná ale i nejbohatší Čech potvrzuje pravidlo.

► www.firstclass.cz