SRDCE KALEIDOSKOPU: FILIPO-JAKUBSKÁ NOC

- BELTAIN

- VALPURŽINA NOC

- FILIPO-JAKUBSKÁ NOC

- PÁLENÍ ČARODĚJNIC

K těm všem názvům patří jedno datum – 30. duben.

Každý tento den tráví jinak, podle své chuti a možností, podle své víry.

Nejběžnější a nejrozšířenější označení pro poslední den měsíce dubna je
„pálení čarodějnic“ a „filipo-jakubská noc“.

PÁLENÍ ČARODĚJNIC :

Tuto noc se lidé schází u zapálených ohňů a slaví příchod jara.

Na některých místech se staví májka. Dříve se přeskakovalo přes oheň, aby po celý rok vydrželo zdraví a síla. Také se zapalovala smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Na ochranu před zlými duchy a démony se na vyvýšených místech zapalovaly vatry. Pozdější výraz „pálení čarodějnic“ vznikl až po období inkvizičních procesů.

FILIPO-JAKUBSKÁ NOC :

Proč právě filipojakubská ? V dávných dobách totiž připadnul svátek svatého Filipa a Jakuba právě na 1. května. Katolická církev jejich společný svátek ale později přesunula na 3. květen. Svatý Filip a Svatý Jakub byli apoštolové a byli učedníky Ježíše Krista, Filip byl ukamenován na kříži a Jakuba shodili z hradeb, jelikož nechtěl prohlásit Krista za podvodníka.

VALPURŽINA NOC :

Této dnešní noci se také říká Valpuržina noc. Valpurga byla saskou bohyní /podle některých tvrzení/, která byla patronkou čarodějnictví. Jiné tvrzení tvrdí, že jméno Valpurga – Walburga byla abatyše, která proslula, jako ochránkyně před čáry,

kouzly a magií. Další názory jsou takové, že Svatá Valpurga nemá vůbec nic společného se svátkem čarodějnic, pouze stejné datum. Nicméně, tento název pro magickou noc se docela dobře zaznamenal do podvědomí lidí.

A pro trochu odlehčení, četla jsem i poněkud netradiční pojetí Valpuržiny noci : Název Valpuržina noc prý pochází z němčiny a vznikl ze zkomoleného slova "Walpurgisnacht" a ten zase vznikl zkomolením původního jména „Wartburgisnacht“, což v překladu znamená "Noc Wartburgů" Takže vlastně noc, kdy se přehřívaly motory těchto historických vozítek. Hmmmm, kdyby měli poctivá košťata, nemuseli řešit přehřívání. :o)

BELTAIN :

BELTAIN, nebo také BELTINE je keltský svátek, který patří mezi velké svátky KOLA ROKU a je to jeden ze čtyř velkých čarodějnických sabatů. Označuje příchod světlé poloviny roku. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti a lásky, na což dobře navazoval 1. máj – svátek milostných her.

V tento svátek se také oslavuje příchod jara a tepla, zrození a lidé se připravují na to, že budou po zimě zase hospodařit na poli. BELTAIN je spojený s bohem Belenem a také s ohněm. Beltine v překladu znamená zářící oheň - či Belenův oheň. Zapalovaly se velké ohně a oheň měl symbolicky očistit lidi i zvířata od neduhů a nečistých myšlenek, které se nashromáždily v temném zimním období. Ohně na návrších měly také ochranný smysl. Ohně v domácích krbech se uhasily a ráno na 1. máj se zapálily nové.

Tato noc byla vždy považována za noc magickou a velice silnou. Lidé věřili, že se v tento čas slétají čarodějnice a jiné „jedubaby“ na čarodějnický slet – SABAT, kde se pak za hluboké noci prováděly nejrůznější rituály.

Nezáleží na názvu tohoto svátku, zvyky a účel byl podobný, ne-li stejný.

Jde jen o to, jak ho chcete využít a prožít právě vy.

Jestli jako svátek své vnitřní víry, jestli jde o svátek pohanský, slovanský a nebo jako zábava spojená se setkáním s příjemnými lidmi.

► ČERPALA JSEM SYMBOLIKU A VÝZNAM DNEŠNÍHO DNE PÁLENÍ ČARODĚJNIC Z INSPIRUJÍCÍHO BLOGU MILÉ LIANKY.... TÍMTO VELICE, SRDEČNĚ DĚKUJI
A DODÁVÁM POKRAČOVÁNÍ RITUÁLU A ČAROVNOU MOC ROSTLIN Z VOLNĚ DOSTUPNÝCH ENCYKLOPEDIÍ..

► ZDROJ

Pálení čarodějnic

Od středověku se věřilo, že existují dny, kdy mají nečisté síly větší moc než jindy. To platilo například o nočním čase z 30. dubna na 1. května. Tato noc byla pokládána za magickou.

Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků.

Víra v nečisté síly, stará jako lidstvo samo, se časem změnila v pověru, že ďábel může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím lidí – čarodějnic a čarodějů.

Rituály této noci nebyly spojeny s jejich pálením, jak tomu říkáme dnes, ale zaháněním, přesněji s tzv. „vykuřováním čarodějnic“. Nejednalo se však pouze o tuto noc, vykuřování se připravovalo již několik dní, nejčastěji tři dny předem. Všechny domy byly vykuřovány jalovcem a routou a pořádně vyčištěny. Účinnou „zbraní“ byla svěcená voda, kouř kadidla a hlasité zvuky všeho druhu, především řinčení kovových nástrojů. Vykuřování před čarovnou nocí se provádělo pomocí černě a červeně kropenatého bolehlavu, jalovce, rozmarýny a větviček trnky, které se uschovávaly a prvního května pak zapálily. Muži a chlapci v podvečer práskali na křižovatkách cest biči, zvonili zvonky, rámusili hrnci s pánvemi, ženy nosily kadidelnice. Po rozezvučení kostelních zvonů se zapálily větve připevněné na kůlech a kadidla. Lidé ještě museli nakonec několikrát oběhnout kolem svých stavení, dvorů i vesnice v magickém kruhu.
Tak byly čarodějnice vykouřeny a vyhnány ze svých skrýší a nikdo se jejich rejů již nemusel obávat. Na obranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně.

Postupem doby se z výročních ohňů stalo „pálení čarodějnic“. Mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky, prý proto, aby viděli, jak čarodějnice létají na košťatech v povětří. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem, tj. 1. května, kdy měly zlé síly moc škodit lidem lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Aby se ale hledající před působením nedobrých sil ubránil, musel mít při sobě květ z kapradí. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti.
- * o oslavě plodnosti si ještě také povíme.

Noc před prvním májem a čarovná moc rostlin

Šeřík

Ochranou proti zlému působení čarodějnic byla také snítka střemchy, jak se také někde lidově říkalo šeříku. Věřilo se totiž, že šeřík odhání zlo. Květy šeříku je možné vyzdobit dům, ve kterém straší, a tak ho zbavit negativních sil. Původně byl šeřík před stavení a na zahrady vysazován právě proto, aby ochránil majetek před zlými silami čarodějnic.

Přiďkumě

Na Hlučínsku v okolí Ostravy se věřilo, že v noci filipojakubské mají všechny „zelinky“ natrhané před východem slunce zázračnou moc. Dívky hledaly na mezích a stráních „zelinku přiďkumě“, která přivábí každého „synka“ a každá „děvucha“, i kdyby pěkná nebyla, nosí-li ji u sebe, pak se určitě do roka vdá. Zelinka „Přiďkumě“ – přijď ke mně, je pomyslná květina se zázračnou mocí, která kvete pouze o filipojakubské noci.
Na filipojakubskou noc si děvčata dělala z dřívek křížečky a pouštěla je po vodě.
Podle toho, kam dopluly, se dozvěděla, zda se vdají v místě bydliště nebo tzv. přes pole.

Zvyky a tradice českých vesnic vychází přímo z pohanstvíí, oslavy přírody jsou
ale silně ovlivněny křesťanstvímm, které se snaží pohanství vykořenit.

Proč filipojakubská noc?

Této noci se říkávalo také filipojakubská noc podle církevních svátků sv. Filipa a Jakuba. Večer před sv. Filipem a Jakubem se zdobívají na Hlučínsku vrata zelenými haluzkami, a to podle staré pověsti, kdy byli sv. Filip a sv. Jakub na svých cestách chyceni za noci v jednom domě Židy, kteří si ten dům poznačili zelenou větvičkou, aby jej ráno poznali. Ještě téže noci však přišel anděl a stejnou větévku položil za vrata každého stavení. Židé tak ráno nepoznali, ve kterém domě se oba apoštolové ukrývají a tak se jim šťastně podařilo utéct.

Proč Valpuržina noc?

Valpurga byla podle některých tvrzení saská bohyně, které tradice připisuje patronství nad čarodějnicemi. Zajímavé je, že slovo Valpurga je také jeden ze staročeských výrazů pro čarodějnici. Údajně to však byla především křesťanská světice z 8. st., která v německých lidových pověrách vystupovala jako ochránkyně před čarodějnicemi a jejich kouzly a nahradila starogermánský svátek příchodu jara a probuzení přírody, slavený v noci z 30. dubna na 1. května. Psal o tom také J. W. Goethe ve Faustovi.

Keltský odkaz a oslavy plodnosti

Beltaine patří mezi čtyři nejvýznamnější keltské svátky. Je též znám jako Velký rituál, kdy dochází k symbolickému spojení mužského a ženského principu - dvou neoddělitelných polovin podstaty vesmíru. Je to čas oslav posvátného spojení muže a ženy.

Každý nový začátek musí nutně začít očistou prostředí, ve kterém má nový děj probíhat. Proto i Beltain patří k ohňovým svátkům, kdy k očistě dochází prostřednictvím ohně. Svátek se světí v předvečer prvního května, neboť keltský den začíná západem slunce dne předchozího.

Původně to byl den, kdy se v keltské vesnici uhasily všechny ohně a vymetla všechna ohniště. Druid založil nový oheň a na něm se spálilo vše, co bylo po zimě třeba zlikvidovat. Do ohně se též vhodila vonná kuřidla a všichni z vesnice prošli očistným kouřem. Součástí oslav byly i tance kolem májky a rituál znázorňující oplodnění - mužský rituální nástroj, oboustranně broušený nůž athame, byl vkládán do ženského rituálního nástroje představujícího dělohu (malý kotlík nebo kalich). Dvojice však raději odcházely do okolních lesů a k oplodňování používaly přímo svá těla jako rituální nástroje.

Beltainem začíná světlá polovina roku. Samo slovo Beltain znamená doslova očistný oheň. Z dochovaných znalostí víme, že samo zapálení hlavního rituálního ohně bylo spojeno s posvátným číslem devět. Nejprve bylo vybráno místo. Zde druid nakreslil devět čtverců a v prostředním odstranil drn. V takto vzniklé prohlubni postavil hranici z polen z devíti druhů dřeva a pomocí dubové třísky je zapálil. Do ohně se pak vhazovaly obětiny pro boha Belena - boha Slunce, který měl na starosti léčivé prameny a věštění.

Druidizmus je duchovním dědictvím našich předků a je spojen s uctíváním a respektováním přírodních zákonů. Odpovídá životu v harmonii s přírodou a s principy zdravého životního stylu. Druidské praktiky jsou šetrné, využívají přírodní zákony, učí nás naslouchat
přírodě a respektovat ji.
Beltain a jeho oslavy jsou obdobím tepla, světla a rostoucí důvěry.
Beltain je časem plodnosti, časem vegetačního růstu a rozvoje lidské společnosti.
Je dobou erotična, životní síly Léta a oslavou mládí.

BELTINE (Bell´tejn) "zářící oheň" (dle deklinace +14,5°; 30. dubna)Dodnes zapalujeme v předvečer 1. máje ohně, aniž bychom přemýšleli nad tím, že si stále udržujeme vzpomínky na dávné, možná i velmi kruté rituály našich prapředků. Tato noc patřila vílám, elfům a čarodějnicím, proti nimž měly ohně chránit. Kolem ohně se vodil dobytek, aby se zajistilo jeho zdraví a plodnost. Dnes jde spíše o bujaré veselí, tanec a zpěv, ale v jistých tradičních zvycích můžeme číst daleko více.Iniciační obřady, kdy mladíci bývali přijímáni mezi muže, dnes soutěže mládenců ve vyhazování zapálených březových košťat do výše a přeskakování menších ohňů, stavění a hlídání májek. Zapalování obrovských vater se slaměnou figurínou na vrcholu, jenž znázorňuje smrt a zmrtvýchvstání (tento starobylý kult lidské oběti shledáváme též v ukřižování Krista).Zahánění smrti rámusem, koupání či namáčení do potoka, čištění chlévů a vyvádění dobytka (kolem očistného ohně), řezání proutků jívy a polykání kočiček (znalost léčivých účinků rostliny?), metání ohnivého kola z kopce (symbol Slunce) apod. Oslava plodnosti a nevázaného veselí. (Valpuržina noc, Filipojakubská noc, Kupalo ).

Keltské oslavy jara, spojení se s plodností a tvořivou sílou přírody.

Beltaine je úžasný keltský festival ohně a oslavy jara. Přivoláme si síly plodnosti a tvořivosti a požehnáme zemi, nám samotným a našemu konání. Tradiční rituál Beltainu je hierosgamos – posvátný rituál sňatku Boha a Bohyně. Velký král Země Artuš se spojí s vysokou kněžkou Morgaene Le Fay a po jednu noc je svět naplněn duchem a duch vstupuje do světa. Dualita mezi věčným a pomíjivým mizí. Spolu s motlitbami a písněmi postavíme posvátný oheň a přivoláme divokou sílu Cerunose – rohatého Boha, aby nás naplnil vášní, zatímco budeme skákat přes oheň. Za časného rozbřesku si přivoláme jemnou a sladkou energii Bridie, bohyni jara, budeme tancovat s jejími věnci upletených z čerstvých májových květů a lístků. Je to čas oslavovat naši živost, živost našich vztahů a naši lásku k zemi.

V předvečer Beltainu se milenci vydávali do lesů, květen potom byl svátkem milostných her
a z této doby možná také pochází líbání pod rozkvetlým stromem na 1. máje

-čerpáno z volně dostupných encyklopedií a také knih o lidových tradicích

► Ohňové rituály na Beltaine

Na volném prostranství byly zapáleny dva ohně. Jeden byl mužský, černý a druhý byl ženský, bílý. Mezi nimi se o půlnoci vztyčovala bříza (májka), ozdobená barevnými stuhami jako symbol oslavy plodnosti, růstu a života. Půlnoc znamenala přelom mezi temnotou a světlem, odchod temné poloviny roku a příchod světlé. Májka byla také spojením mezi Nebem a Zemí.

V ohních byli páleni slamění panáci od Samhaimu, nyní již nebyli potřeba. Pálili se na znamení konce temných časů. Muži a ženy pálili u svých ohňů vše staré a nečisté, co se nashromáždilo během zimy a přijímali novou sílu na nadcházející období. Potom spolu všichni až do rána tančili okolo májky a milovali se v přírodě.
Děti zplozené o beltainové noci bývají prý velmi šťastné.

Magie a rituály na Beltain

Ráno na Beltain by si ženy měly omýt obličej v ranní rose, potom budou celý rok krásné. Pak mají uplést věneček z jarních květin a vhodit ho do potoka, řeky či jezera. Požehnají tím vodě a také pozdraví její bytosti. Mohou také natrhat košíček jarních květů a postavit ho na práh tomu, kdo potřebuje pomoc a povzbuzení. Beltainská noc je pro čarování jako stvořená. Dnes můžete spatřit víly. Tančete, zpívejte, milujte se! Nezapomeňte si něco přát, až budete skákat přes beltainský oheň! Se svým milovaným vypijte společně číši vína, do které jste vložili čerstvý jarní květ. Beltaine je svátkem Velké svatby. Beltaine oslavuje sexualitu, smyslnost, spojení, plození, rození, život, smrt, znovuzrození. Využijte tuto magickou noc k nějakému očistnému obřadu, k partnerskému rituálu nebo k obřadu plodnosti. Volejte měsíční bohyni Rhiannon a proste ji o lásku, sexualitu, vášeň a soucit. Pomůže vám také s tvořením, uměleckou inspirací a zhmotněním vašeho snu.

► Další zvyky na Beltain

O Beltainu chodili lidé k menhirům (posvátným kamenům) a vyslovovali u nich svoje přání. Zdobili svoje domovy větvičkami cesmíny,hlohu a jeřábu. Tím vzdávali čest Slunci, aby až ráno vyjde, našlo jejich příbytky pěkně vyzdobené. Provádělo se také vykuřování domů – na počest duchům chránícím obydlí. Jako vykuřovadla se používaly různé sušené rostliny, například břečťan, hloh, jeřáb, jetel, kadidlovník, mandloň, mařinka vonná, měsíček, růže, štovík a vstavač. I vy můžete zapálenou vonnou tyčinkou pozdravit vaše ochranné duchy
a poděkovat jim.