BARVY KRASLIC:
ČERVENÁ - Barva života ,síly ,lásky a zralého ovoce.
ZELENÁ - Barva vzrůstu ,rozvoje a štěstí.
BÍLÁ - Barva čistoty ,obřadu ,ale také smrti.
MODRÁ - Barva zsinalosti ,podlitin a moru ,neštěstí ,staropanenství a siroty ,
ale také nebe a léčení.
ale také nebe a léčení.
ČERNÁ - Barva země ,noci ,bahnišť a démonů.
ŽLUTÁ - Barva bohatství ,slunce ,medu ,obilí ,ovoce ,zlata a jantaru.
SYMBOLY NA KRASLICÍCH:
MOTÝL - Léto,radost,duše.
VČELA - Bohatství,píle,zdraví.
MRAVENEC - Síla,energie.Mravenci čistí zemi a odnáší lidskou duši ve spánku do snů.
ČÁP - Nositel dobrých věcí,ochrana před ohněm.
HOLUB - Ochrana od neštěstí a domácích rozbrojů,láska,vdavky,věrnost,duše.
VLAŠTOVKA,SKŘIVAN,KŘEPELKA -Jaro,úroda,bohatství,štěstí.
ŽÁBA - Mateřství,déšť,ochrana domácnosti.
JEŠTĚRKA -Ochrana před hadím uštknutím.
HAD - Ochrana domácnosti,energie.
RYBA - Zdraví,pomoc od bolesti.
KŮŇ - Statečnost.
KOHOUT - Ochrana před úrazy.
JEŽEK - Vynáší nemoci,dělá pořádek.
OREL,SOKOL - Bystrý zrak.
HŘIB - Ochrana před válkou.
JELEN -Ochrana proti nemocem,zlu a také plodnost.
BÝK,BERAN,KOZEL -Totéž co jelen.
ROZMARÝN,LEVANDULE,FIALKY,HŘEBÍČEK,BAZALKA,LILIE A GRANÁTOVÉ JABLÍČKO - Láska.
JABLKO,HRUŠKA,FAZOLE,HRÁCH,MAKOVICE - Plodnost.
ZUBY,KLY,ROHY,TRNY,PAROHY,HRÁBĚ,VIDLE,ŠÍP -Ochrana.
STROMY -Životní síla.
ZAJÍC - Plodnost.
PAVOUK,PAVUČINA - Štěstí.
RAK - Ochrana před démony.
OCHRANNÉ ZNAKY NA KRASLICÍCH:
Obr.3.- a) Kohout ochrana před úrazy, b) Pentagram - dávné ochranné znamení zakomponované do symbolu kvítku, c) Tzv.slovanské sluníčko - symbol ochrany a prosperity, d) Ryby - znak zdraví , e) Jelen - ochrana proti zlu a nemocem.
Obr.1.- a) Trny - ochrana, b) Žabí oči - ochrana domova, c) Včelí plásty - bohatství.
Obr.2. Slunce s vyznačenými čtyřmi světovými stranami . Hrábě jsou ochranným symbolem.
ZVÍŘECÍ CESTY NA KRASLICÍCH:
a) Tři příklady takzvané mravenčí cesty.
b) Tři příklady takzvané ptačí cesty.Prostřední vzor doplněn znaky trnů a žabích očí.
c) Tři příklady takzvané včelí cesty.
SYMBOLY STROMU NA KRASLICÍCH:
KOLO ROKU:
ZDROJ: JARNÍ ROVNODENNOST, DODATKY
OBRAZY MORAVSKÝCH KRASLIC - MADLENKA WANKLOVÁ, 1888
Úkazka kreslení moravských kraslic - KRESLILA MADLENKA WANKLOVÁ
Hvězdice jest vždy osmicípá a jest kreslena ze středu, tedy naopak, než jak bychom jí kreslili ve škole. Nejdříve nakreslíme rovnoramenný kříž, jehož mezery rozpůlíme druhým rovnoramenným křížem, čímž obdržíme 8 stejně dlouhých ramínek. Kreslíce rovnoběžky snadno nakreslíme základní typ hvězdice, z něhož odvodíme tvary složitější.
Dovedeme-li kresliti stejně dlouhé přímky, půliti a dělati rovnoběžky, vytvoříme tímto způsobem hvězdice obdivuhodné přesnosti.
Hvězdice tyto jsou nakresleny na špicích vajíčka. Na téže kraslici jsou obě hvězdice úplně stejné. Mezi oběma hvězdicemi vznikne pás, který rozdělíme na 8 dílků a z každého dílku oddělíme užší nebo širší pásek, tak aby vzniklo 8 čtverečků proložených pásky. Tyto čtverečky přiměřeně rozčleníme a typ kraslice jest vytvořen.
Kraslice vlevo je zdobená na bocích symbolem Jitřenky kombinovaným patrně s motivem kosmického stromu. Kraslice vpravo má hvězdu Jitřenku na špicích, kolem ní je osm čtverců symbolizujících plodnost a motiv tulipánu, který zřejmě opět symbolizuje kosmický strom
(popis H).
(popis H).
Kraslice s motivy Jitřenky na špicích. Kraslice vlevo má u hvězd vyobrazenou rostlinu-kosmický strom, symboly čtverce-plodnosti a uprostřed je sluneční symbol. Kraslice vpravo je zdobená kromě Jitřenky ještě motivem čtverce a uprostřed je nakreslena sluneční květina
(popis H).
Opět symbolika hvězdy Jitřenky, čtverce Zěmě-plodnosti a sluneční květina. Na kraslici vlevo je rovnoramenný kříž vytvořený ze čtyř srdcí, kraslice vpravo má uprostřed hvězdy kříž v kruhu (popis H).
ZDROJ: HVĚZDICE O KRESBĚ JITŘENKY NA KRASLICÍCH
(popis H).
Opět symbolika hvězdy Jitřenky, čtverce Zěmě-plodnosti a sluneční květina. Na kraslici vlevo je rovnoramenný kříž vytvořený ze čtyř srdcí, kraslice vpravo má uprostřed hvězdy kříž v kruhu (popis H).
ZDROJ: HVĚZDICE O KRESBĚ JITŘENKY NA KRASLICÍCH
SYMBOLY A RUNY NA KRASLICÍCH
Různé podoby třívětvé runy (více zde) a zaklínadla aegishjálmur na českých a slovenských kraslicích.
Různé podoby třívětvé runy (více zde) a zaklínadla aegishjálmur na českých a slovenských kraslicích.
vlevo: Dubová (okres Bardejov) na severovýchodním Slovensku, 1968; uprostřed: Chodsko, 1965; vpravo: Slovácko, okolo 1966
vlevo: horácká kraslice, 1965, uprostřed: Počátky (okres Pelhřimov), 1959; vpravo: Torysky/Čertižné/Domaniža (Slovensko), 1970
Jednobarevné, trubičkou malované kraslice z obcí Uňatín (okres Zvolen) a Horná Strechová (okres Lučenec), 1970; Vidíme zde zaklínadlo "děsivé hlavy" protnuté křížem, dále na spodní kraslici vykukuje rameno svastiky, na zadní kraslici křížem protnutá Jitřenka (Zora), na kraslici veprostřed sluneční kříže v kruhu.
kraslicové motivy se zaklínadlem „děsivé hlavy“
Slovenské voskem batikované kraslice – Torysky, Čertižné, Domaniža, okolo 1970; Všimněme si svastiky, volut, třívětvých run a stromu světa.
Ilustrace a fotografie pocházejí z knihy: Orel, J. 1973: O kraslicích. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum. Články J. Orla přetištěné ve Slavonii zde: SLAVONIE
SYMBOL VEJCE
SYMBOL VEJCE
ŽLOUTEK - zlato, jako symbol slunce - světlo, vitalita, životní síla, oheň, vítr
ŽLOUTEK - zlato, jako symbol slunce - světlo, vitalita, životní síla, oheň, vítr
BÍLEK - stříbro, jako symbol měsíce - podpůrná síla, objasňuje, čistí, voda, země
V Křesťanství symbolizuje Kristovo vzkříšení ( vylíhnutí kuřátka ze skořápky )
SYMBOLIKA ZAJÍCE
- V mytologii řecké, egyptské i čínské je symbolem štěstí, plynoucího času a krátkosti života.
- V Bibli je symbolem chudých, skromných a pokorných, ale také symbolem smyslnosti. A přestože je maličký, je považován za velmi moudrého, „moudřejšího nad mudrce“.
- V Byzanci byl symbolem Krista.
- V lidovém pojetí je považován za atribut zmrtvýchvstání, neboť zajíc prý
nespí – to se zdá z toho důvodu, že nemá oční víčka.
- Zajíček je také symbolem koloběhu života.
KELTOVÉ NAZÝVAJÍ SOUHVĚZDÍ PLEJÁD KOSMICKOU BRANOU, KTEROU
PŘILÉTÁ SEDM NEBESKÝCH LABUTÍ
PŘÍBĚH O SEDMI LABUTÍCH
Kdysi dávno byl vesmír stočený v obrovském vejci, kde se vyvíjel miliony let. V okamžiku dozrání universální síly se vejce rozlouplo a rozlilo v nekonečný vesmír.
Žloutek vytvořil energii hmoty a tato energie vládne dni. Bílek vytvořil nebesa a tato energie vládne noci. Z velkého vejce, mezi světlem a tmou se zrodilo ještě sedm ctnostných labutí.
Kdysi dávno byl vesmír stočený v obrovském vejci, kde se vyvíjel miliony let. V okamžiku dozrání universální síly se vejce rozlouplo a rozlilo v nekonečný vesmír.
Žloutek vytvořil energii hmoty a tato energie vládne dni. Bílek vytvořil nebesa a tato energie vládne noci. Z velkého vejce, mezi světlem a tmou se zrodilo ještě sedm ctnostných labutí.
Jejich jména jsou Víra, Pravda, Čistota, Síla, Trpělivost, Laskavost, Střídmost.
Ačkoli jasně zářili na nebi,pod ochranou noci, nebes a nehmotnosti, měli možnost přelétávat
do Světla, hmotnosti Země. Kolo času se točilo dál a ze směsí nebe a země začalo se vyvíjet lidstvo. V začátku i lidé se směli neomezeně pohybovat vesmírem. Ale zatoužili po větší rozmanitosti a tak jim byla dána možnost výběru nového způsobu života. A tak člověk mohl zažívat svět i prostřednictvím smyslů, ve fyzické formě, ale stále s přístupem nebeským, duchovním. Avšak mnoha lidem se stala ozdoba fyzického těla osudná, v zalíbení k svému tělu zůstávali déle ve fyzické úrovni, až nakonec se pro ně stalo natolik těžké, že se nedokázali vrátit do sfér nebeských.
Nakonec lidská rasa zapomněla na svůj původ až nakonec úplně popřela Božské spojení s lidskou duší. Sedm labutí na nebi stále září, aby připomínala sedm ctností a pomohla překlenout propast mezi světlem a tmou, a připomínala rovnováhu člověka a duše pro obnovení.
Nakonec lidská rasa zapomněla na svůj původ až nakonec úplně popřela Božské spojení s lidskou duší. Sedm labutí na nebi stále září, aby připomínala sedm ctností a pomohla překlenout propast mezi světlem a tmou, a připomínala rovnováhu člověka a duše pro obnovení.
Ale to vyžaduje odvahu a odhodlání lidstva, vzpomenout si na jejich božský rod.
Vždy na svátek Beltane a Samhaine, na vrcholu kosmické rovnováhy jsou spojovací kanály mezi fyzickým a duchovní světem otevřeny, aby poskytovaly lidstvu pravdu a obnovu jejich dědičné rovnováhy, kdy lidstvo může překonat vězení iluzí a znovuobejmout své kosmické spojení.
Sedm labutí dodnes na Zemi sestupuje. Samhain a Beltane jsou brány transformace pro lidstvo.
Příležitost pro obnovení, osvícení a metamorfózu.
Příležitost pro obnovení, osvícení a metamorfózu.
Velký pátek
Co to znamená?
Lidstvo už od nepaměti touží hodit svou vinu na nějakého "kozla hříchu". Ať už to byl starozákonní kozel pro Azázela, nebo novověké nevinné oběti Gulagu. Byli víceméně náhodně vybráni jako nositelé hříchu a oběti za hřích, aby mohl běh světa alespoň trochu zdárně pokračovat. Problém je ale v tom, že nikdo nechce být tím kozlem sám a dobrovolně. Žádný z nich nemůže vzít na sebe hřích světa jednou provždy. Žádný nemůže nést veškerý hřích. A především, žádný z nich nemohl vzít a zničit hřích skutečně. Až v Kristu tato potřeba došla naplnění. Objevil se Někdo, kdo byl ochoten a schopen na sebe vzít hřích. Žádný z ostatních kozlů hříchu to udělat nemohl. Ale právě kvůli tomu, aby náš hřích převzal, se Syn Boží stal člověkem. Žil pro onu hodinu, která ho čeká na konci života, pro strašlivý křest, kterým musí být pokřtěn, pro hodinu, jež ho spoutá nejen zevně a jež ho povleče před soud, jež rozdrásá nejen jeho tělo důtkami a přibije ho na dřevo, nýbrž která vnikne i do jeho duše a ducha, naplní jeho vroucí vztah k Bohu, jeho Otci, a vůbec všechno prázdnotou a smrtelnou hrůzou opuštěnosti, jako jemu naprosto cizí, nepřátelskou, smrtelně jedovatou substancí, která mu brání v přístupu k prameni, z něhož žije. Musíme myslet na scénu v Apokalypse, kde se otevřel jícen propasti a vyvalil se dým jako z obrovské pece, a tím dýmem se zatmělo slunce i všechno ovzduší. A z dýmu se vyrojila hrozná zvířata, bodající a trápící jako škorpióni (Zj 9, 2). V hrůze těchto temnot jsou pronesena slova na Olivové hoře: Otče, je-li možné, ať mne mine tento kalich. Kalich, o němž je zde řeč, je ve Starém zákoně dobře známý: je to pohár plný Božího hněvu, který hříšníci musejí vyprázdnit až po kvasnice a kterým se vícekrát vyhrožuje nevěrnému Jeruzalému i nepřátelským národům. V téže hrůze duševního zatmění Ježíš vyrazí výkřik na kříži, otázku, proč ho Bůh opustil. Volající ví jen, že je opuštěný, proč, to nemůže v té tmě vědět. Dokonce to ani vědět nesmí, protože myšlenka, že by mohlo jít o zástupné nesení temnot druhých, by již byla ulehčením, paprskem světla. Ale paprsek dán není, neboť jde v absolutní vážnosti a přísnosti o očištění vztahu mezi Bohem
a hříšným světem. Ten, který protrpí noc, je navýsost nevinný, jiný by ji zástupně vůbec snášet nemohl. Který obyčejný nebo i mimořádný člověk by v sobě měl místo na vinu světa? Takový prostor v sobě mohl mít jen jeden, jenž v božské diferenci stojí proti věčnému Otci, totiž Syn, který, ač člověk, je Bůh. Zde vládne propastné tajemství, neboť skutečně je nekonečný rozdíl mezi plodícím lůnem v Bohu Otci a plozeným plodem, Synem, ačkoli oba jsou v Duchu svatém jeden Bůh. Mnozí teologové dnes právem říkají, že právě na kříži se zcela ukázala tato diference, právě zde se plně zjevilo tajemství Boží Trojice. Ten rozdíl je tak velký - vždyť v Bohu je všechno nekonečné - že v něm má místo všechno odcizení a hřích světa, že Syn je může pojmout do svého vztahu k Otci, aniž by tím vzájemná věčná láska mezi Otcem a Synem v Duchu svatém utrpěla škodu. Hřích je jakoby spálen v ohni této lásky, protože Bůh, jak říká Písmo, je oheň stravující, jenž v sobě nestrpí nic nečistého, ale spálí to.
Lidstvo už od nepaměti touží hodit svou vinu na nějakého "kozla hříchu". Ať už to byl starozákonní kozel pro Azázela, nebo novověké nevinné oběti Gulagu. Byli víceméně náhodně vybráni jako nositelé hříchu a oběti za hřích, aby mohl běh světa alespoň trochu zdárně pokračovat. Problém je ale v tom, že nikdo nechce být tím kozlem sám a dobrovolně. Žádný z nich nemůže vzít na sebe hřích světa jednou provždy. Žádný nemůže nést veškerý hřích. A především, žádný z nich nemohl vzít a zničit hřích skutečně. Až v Kristu tato potřeba došla naplnění. Objevil se Někdo, kdo byl ochoten a schopen na sebe vzít hřích. Žádný z ostatních kozlů hříchu to udělat nemohl. Ale právě kvůli tomu, aby náš hřích převzal, se Syn Boží stal člověkem. Žil pro onu hodinu, která ho čeká na konci života, pro strašlivý křest, kterým musí být pokřtěn, pro hodinu, jež ho spoutá nejen zevně a jež ho povleče před soud, jež rozdrásá nejen jeho tělo důtkami a přibije ho na dřevo, nýbrž která vnikne i do jeho duše a ducha, naplní jeho vroucí vztah k Bohu, jeho Otci, a vůbec všechno prázdnotou a smrtelnou hrůzou opuštěnosti, jako jemu naprosto cizí, nepřátelskou, smrtelně jedovatou substancí, která mu brání v přístupu k prameni, z něhož žije. Musíme myslet na scénu v Apokalypse, kde se otevřel jícen propasti a vyvalil se dým jako z obrovské pece, a tím dýmem se zatmělo slunce i všechno ovzduší. A z dýmu se vyrojila hrozná zvířata, bodající a trápící jako škorpióni (Zj 9, 2). V hrůze těchto temnot jsou pronesena slova na Olivové hoře: Otče, je-li možné, ať mne mine tento kalich. Kalich, o němž je zde řeč, je ve Starém zákoně dobře známý: je to pohár plný Božího hněvu, který hříšníci musejí vyprázdnit až po kvasnice a kterým se vícekrát vyhrožuje nevěrnému Jeruzalému i nepřátelským národům. V téže hrůze duševního zatmění Ježíš vyrazí výkřik na kříži, otázku, proč ho Bůh opustil. Volající ví jen, že je opuštěný, proč, to nemůže v té tmě vědět. Dokonce to ani vědět nesmí, protože myšlenka, že by mohlo jít o zástupné nesení temnot druhých, by již byla ulehčením, paprskem světla. Ale paprsek dán není, neboť jde v absolutní vážnosti a přísnosti o očištění vztahu mezi Bohem
a hříšným světem. Ten, který protrpí noc, je navýsost nevinný, jiný by ji zástupně vůbec snášet nemohl. Který obyčejný nebo i mimořádný člověk by v sobě měl místo na vinu světa? Takový prostor v sobě mohl mít jen jeden, jenž v božské diferenci stojí proti věčnému Otci, totiž Syn, který, ač člověk, je Bůh. Zde vládne propastné tajemství, neboť skutečně je nekonečný rozdíl mezi plodícím lůnem v Bohu Otci a plozeným plodem, Synem, ačkoli oba jsou v Duchu svatém jeden Bůh. Mnozí teologové dnes právem říkají, že právě na kříži se zcela ukázala tato diference, právě zde se plně zjevilo tajemství Boží Trojice. Ten rozdíl je tak velký - vždyť v Bohu je všechno nekonečné - že v něm má místo všechno odcizení a hřích světa, že Syn je může pojmout do svého vztahu k Otci, aniž by tím vzájemná věčná láska mezi Otcem a Synem v Duchu svatém utrpěla škodu. Hřích je jakoby spálen v ohni této lásky, protože Bůh, jak říká Písmo, je oheň stravující, jenž v sobě nestrpí nic nečistého, ale spálí to.
Ježíš, Ukřižovaný, protrpí na našem místě naše vnitřní odcizení Bohu a temnoty, a sice tím bolestněji, čím méně je on sám zavinil. Pro něj, jak jsme řekli, nejsou ničím důvěrným, ale něčím naprosto cizím, strašlivým. Ano, on trpí něco mnohem hlubšího, než co může trpět obyčejný člověk, i kdyby byl odsouzený k odcizení od Boha. Protože jen Syn, jenž se stal člověkem, ví, kdo ve skutečnosti Otec je a co to znamená muset se ho zříci, zdánlivě navždy ho ztratit. Není vhodné nazývat toto utrpení peklem, neboť v Ježíši není nenávist k Bohu, ale bolest, hlubší, než jakou by mohl vydržet normální člověk v životě nebo po smrti.
Nebudeme také v žádném případě říkat, že Bůh Otec trestá trpícího Syna na našem místě. Nejde o trest, neboť dílo, které se zde koná mezi Otcem a Synem v Duchu svatém, je čistá, nejryzejší láska. Proto je to také dílo nejčistší dobrovolnosti ze strany Syna, právě tak jako ze strany Otce a Ducha. Boží láska je tak bohatá, že může přijmout i tuto formu temnoty z lásky k našemu temnému světu.
A my, co můžeme dělat my?
V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin odpoledne. Když kosmos cítil, co rozhodujícího se zde odehrává, jako by se podílel na zatmění Kristovy duše. My se nemusíme zatmívat, my jsme již cizí a temní dost. Stačilo by, kdybychom se ve světě, jenž je kolem nás tak temný, pevně drželi víry a vzali vážně, že za veškeré vnitřní světlo, radost a jistotu, za všechnu životní důvěru vděčíme golgotské temnotě. A abychom nikdy nezapomněli za to Bohu děkovat.
SOUVISEJÍCÍ další pokračující články o Bohyních :
OSTARA a ARTHA mé bloggerky a kamarádky ► ► BLOG: GALERIE LÁSKA = VĚRA HRASKO
♥ Naděje Bílé soboty a požehnanost Velikonoční neděle, ať Vás posílí a naplní klidem i důvěrou. Příjemné prožití Velikonočních svátků přeje s láskou: ALEJKA ♥
VELIKONOCE a další související články s odkazy:
VELIKONOCE - VÝZNAM, VELKÝ PÁTEK
OSTARA a ARTHA mé bloggerky a kamarádky ► ► BLOG: GALERIE LÁSKA = VĚRA HRASKO
♥ Naděje Bílé soboty a požehnanost Velikonoční neděle, ať Vás posílí a naplní klidem i důvěrou. Příjemné prožití Velikonočních svátků přeje s láskou: ALEJKA ♥
VELIKONOCE a další související články s odkazy:
VELIKONOCE - VÝZNAM, VELKÝ PÁTEK
KRÁSNÉ STRÁNKY NA BARVENÍ VAJÍČEK,
OZDOB, DEKORACÍ A VŠE MOŽNÉ S VIDEOUKÁZKY
v angličtině ► MARTA STEWART - EASTER
