VYPLÁCÍ SE DOBRO ?

V této pradávné otázce, která od nepaměti byla doménou etiky, figuruje slovo vyplatit, které má kořen v ryze ekonomickém slově platit. Nelze tedy zapřít, že je tato otázka stejně tak doménou ekonomie jako etiky: ► vyplácí se dobro? 

Tedy přeloženo do moderního jazyka: je dobro dobrou investicí?

To je dost složitá otázka. Odpovíme-li ano, dobro se vyplácí, dobro přestává být dobrem samo o sobě a z etiky se stává ekonomická úvaha. Etický člověk se stává jakýmsi „duchovním podnikatelem“, který doufá v návratnost svých činů a dobro koná pouze proto, že věří, že se mu to vyplácí. Také se tím snižuje váha dobra, protože dobro by tím pádem nebylo dost atraktivní samo o sobě a potřebovalo by tak k sobě bonus navíc ve formě odměny. Lidé, kteří žijí svůj život podle pravidel, jež jsou jim protivná, jenom kvůli tomu, že očekávají odměnu v nebi − nebo se chtějí vyhnout trestu v pekle −, také nekonají dobro pro dobro samotné, ale „investují“ oběť potěšení ve prospěch užitku posmrtného. Kdyby chtěl člověk být protivný, mohl by dokonce rozvést úvahu, že člověk, který věří, že se dobro vyplácí, a činí jej právě jen kvůli oné výplatě, je vlastně takový dlouhodobý hédonista, prospěchář. Člověk, který činí zlo, není ani tak špatný, jako je hloupý − sám si zlem totiž škodí, pokud věří, že se dobro vyplácí, a tím pádem, že se zlo nevyplácí. V takovém vidění světa je etika redukovaná na ekonomii a kalkul. Pomáhám-li babičce s nákupy kvůli tomu, že věřím − neboli počítám, kalkuluji −, že se mi to nějak vrátí, nejedná se o skutek etický, ale o investici. Jistě, oné babičce to může být jedno, jaké mám interní motivy, hlavně že jí někdo pomůže s těžkou taškou. Jedno jí to ovšem být přestane v momentě, kdy se odměna nedostaví − pak se totiž s nákupy bude muset vláčet sama. Pokud za „laskavost“ rovnou raději nezaplatí. Pokud to dotyčný dělá pro dobrý pocit z dobře odvedené práce, je mu odměnou ten pocit. Zde se ještě na chvíli zastavme. Pokud člověk věří, že „se“ dobro vyplácí, musí se pozastavit nad tím „se“. 

Totiž co vyplácí? 

Dotyčný jaksi věří, že je realita nějakým způsobem (s)tvořena tak, že někde „na pozadí“ existuje jakýsi neviditelný odměňovací systém, který člověku vrací jeho činy. Tento princip musí být neosobní, aby byl spravedlivý, a zároveň osobní, aby člověka znal. Musí mít paměť, aby si činy pamatoval, musí být inteligentní a umět ovlivňovat realitu, aby mohl odměňovat a trestat, a musí vidět do srdce člověka, aby věděl jeho pohnutky a to, s jakým úmyslem to dotyčný dělal. V Bibli se tomuto tématu, zda se vyplácí dobro, nejhlouběji věnuje starozákonní kniha Job. Satan se ptá Hospodina, zda vede Job bohulibý život „pro nic“. Pokud za jednoho obětovaného býčka je mu odměnou dáno deset, pak je obětování tou nejlepší myslitelnou investicí a Job by musel být pošetile hloupý, aby takto neinvestoval. Vezmi mu ona požehnání, onu odměnu, říká Satan, ba naopak potrestej jej a vezmi mu vše, co má, a Job bohulibě jednat přestane. Satan vlastně říká − testujme, zda je Job bohabojný, nebo je to jen dobrý ekonom, který využívá investiční příležitost. Vezmi odměnu dobra a uvidíme, zda tento zástupce lidí, na kterého jsi vsadil, vůbec bude schopen dobra. Jinými slovy to tvé dobro, Hospodine, není tak dobré, když jej musíš odměňovat výplatou, aby se vy-platilo. Byť se jedná snad o nejsložitější knihu v Bibli, poselství Joba je celkem jasné: I kdybys mě nechal zabít a vše mi vzal, neuhnu z cesty. Job koná dobro pro dobro samé, i kdyby z toho nic neměl, i kdyby pro něj trpěl. Podobně uvažuje Kant, pokud je dobro konáno s kalkulem odměny, nejedná se o dobro, odměna u Kanta anuluje morální hodnotu dobra, které bylo vykonáno. To je celkem přísné. Každopádně dobro z vlastní podstaty nemůže být založeno na tom, že se vyplácí. Občas se nevyplácí. Občas ano. Pokud je člověk za dobro nějak odměněn, pak fajn, ale vstupovat do činu s kalkulem morální investice je ošemetné. 

Vyplácí se dobro? 

Na to není pravidlo. 

A proč jej činit?

 Přesně tak, jak zní odpověď na Satanovu sázku, kterou díky Jobovi prohrál: 

„Pro nic.“ Pro dobro. Nikoliv pro něco.

----- TOMÁŠ SEDLÁČEK  -----
►psáno pro HN --  http://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-sedlacek.php?itemid=25723

©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU ZMĚNÍ VAŠI KARMU

Budeme-li se mít doopravdy rádi, můžeme si napravit karmu.

Karma naprosto není principem trestu za špatný skutek.

 Karma je realizací energetického náboje, náboje životní síly.

Když máme sami sebe rádi, vzniká uvnitř našeho těla energetický náboj vyzařující do našeho životního prostoru. Tato životní síla formuje situace, v nichž se vnitřní energetický náboj lásky k sobě samým realizuje prostřednictvím lidí a událostí, k prospěchu nás samých i našeho okolí.

Když sami sebe rádi nemáme, vzniká uvnitř opět energetický náboj vyzařující do okolí. Realizuje však cíle opačné – vytváří pro nás situace, v nichž se uplatňuje naše neláska k sobě, rovněž prostřednictvím lidí a událostí. A zcela rozhodně se nedá mluvit o jakémkoli prospěchu pro kohokoli.

Každý z nás by chtěl ve svém životě něco napravit, něco zdokonalit, vytvořit. Toto „něco“ může pocházet z jakékoli oblasti našeho života, může se to týkat lásky, vztahů, rodiny, práce, finanční situace… Naše přání jsou uskutečnitelná, dají se vyplnit.

Problém může spočívat v tom, že přání je sice dobré, avšak energetický náboj, který vysíláme k jeho realizaci, je zaměřen na cíle úplně opačné . Karma nenásleduje naše fantazie, drží se naší energie. Výsledkem může být, že se za někým vydáme s těmi nejlepšími úmysly a dostaneme od něho pár přes ústa. Chtěli jsme to nejlepší – a dopadlo to jako vždycky…

Načež si lámeme hlavu, co jsme udělali špatně, proč se nejlepší úmysly změnily 

v samé problémy a co to máme za karmu.

Přitom odpověď je jednoduchá: jaký je náboj, taková je karma.

Toužíme například v osobním životě po lásce a štěstí. To je krásné a zcela splnitelné přání. Když ho však prohlédneme ze všech stran a půjdeme do hloubky, zjistíme, že sami sebe rádi nemáme. Partnera hledáme, aby svojí láskou kompenzoval naši nelásku.

Na energoinformační úrovni vzniká situace, kdy sen o lásce a štěstí v osobním životě nabíjíme neláskou k sobě samému. 

Jaký je výsledek ? 

Realizace náboje, tedy realizace nelásky k sobě samému, se nám dostává v nové podobě – v podobě nelásky člověka, o kterého jsme stáli. Karma udělala své – spojila příčinu s následkem.

Další příklad: rádi bychom měli dobrou práci s dobrým platem.

 Co to je „dobrá práce“? 

To je práce, která nás zajímá a kde si nás váží. 

A „dobrý plat“? 

To jsou peníze, kterých je dost na to, abychom si mohli udělat radost užitečnými 

a příjemnými věcmi, jimiž sami sobě projevujeme lásku a péči.

Takže dobrá práce nám dává možnost pocítit svou hodnotu a dobrý plat nám 

umožňuje projevit sami sobě lásku a péči.

Jenomže pokud se nemáme rádi, nedokážeme přání dobré práce nabít odpovídající energií. Máme náboj, je to náboj naší nelásky k sobě samému. Ten nám s realizací cíle „pocítění vlastní hodnoty“ nepomůže.

Problém se prohlubuje také tím, že i přání dobrého platu je nabíjeno neadekvátní energií. Nemáme se rádi, proto od sebe dobrý plat podvědomě odsunujeme. Vždyť když se nemilujeme, necítíme k sobě ani lásku ani péči a nevíme, jak s tím dobrým platem naložit.

Co tedy získáme jako výsledek ? 

Práci, která nám nesedí a plat, o kterém je hanba mluvit. 

Karma udělala své – spojila příčinu s následkem.

Karma připomíná fyzikální zákony: máme kladívko, můžeme jím udeřit na hřebík, ale také se můžeme praštit do prstu. Přitom v obou případech půjde o jedno a totéž kladívko a o stejné vynaložení sil. Rozhodujícím prvkem je vektor síly – jakým směrem je kladívko zaměřeno.

V našem případě nasměrování kladívka znamená buď lásku k sobě samému, nebo nelásku.

Vše, čemu se musíme naučit, je ovládat svůj silový vektor. 

Tedy vnitřně k sobě pociťovat stálou lásku.

Právě stálost lásky je problémem…

Nejčastěji se kladívkem uhodíme do prstu, v určitých chvílích se nám 

však přece jen podaří uhodit na hřebík.

Jaké jsou to chvíle? A co je řídí?

Zpravidla jsou to vnější podmínky.

Je-li v našem životním prostoru všechno v pořádku, cítíme se uvolněně a nikdo na nás nedotírá, přecházíme podvědomě do stádia lásky k sobě samému a harmonie se světem, který nás obklopuje. Harmonie vnější formuje harmonii vnitřní. 

vnitřní harmonie v nás odhaluje lásku k sobě samému, o níž jsme neměli ani potuchy.

Život je však pohyb. Během půlroku se vnější okolnosti změní. 

Vnější harmonie se vytrácí, naši vnitřní lásku k sobě samým si při tom bere s sebou. 

A my se znovu svým kladívkem – karmou praštíme do prstu…

To vypadá, jako když celý náš život plně závisí na rozmarných vnějších okolnostech. Jako bychom neměli stálé bydliště. Jako bychom žili na ulici: hned ve slunečním žáru, hned mokří deštěm nebo zasypáni sněhem.

Ve skutečnosti však právě sebeláska je naším vnitřním bydlištěm, v němž je vždycky teplo a útulně. Máme-li svůj vnitřní dům lásky k sobě samému, nezávisíme víc na vnějších okolnostech. Sami si vybíráme, kdy vyjdeme z domu, abychom se setkali s vnějším světem. A jsou-li vnější okolnosti nepříznivé, zůstáváme doma, přebýváme v lásce k sobě samému a dál směrujeme kladívko na hřebík, ne na svůj prst.

Láska k sobě samému nám dává svobodnou volbu – volbu vlastní karmy. 

Zákony karmy, stejně jako zákony fyzikální, jsou slepé. 

Prostě existují a platí. Oči k vidění máme sami.

Když se na sebe díváme očima lásky, vidíme, kam směřujeme svou karmu, 

vidíme příčiny a následky a řídíme svůj život jako celek.

Karmu je možné řídit. Karmu je třeba řídit.

Karma nevznikla proto, aby nás trestala, ale proto, abychom sami vytvářeli příčiny a následky. Karma není něco mimo nás, žije uvnitř nás. Její kořeny jsou zapleteny do naší sebelásky.

Jestliže svou vnitřní lásku k sobě učiníme pevnou a stabilní, bude taková 
také naše karma, budeme ji moci řídit. láskou k sobě samým.

Potom se naše sny mohou plnit. 
Štěstí v osobním životě, harmonické vztahy s dětmi i rodiči, přátelství, spolupráce, 
zajištěnost, naplnění, to vše se může realizovat nabito nábojem naší lásky k sobě samým.

To se týká i setrvačnosti karmy, která nás stále bije kladívkem do prstu … naprosto není třeba čekat, až se náboj vybije, až karma dojde. Vůbec není pravda, že svou karmu člověk nemůže opustit.

Kdykoli můžeme změnit náboj, upravit karmu. Jestliže se nám zdá, že v osobním životě nikdy nebudeme šťastni a že nikdy neseženeme dobrou práci se slušným platem, pak se nám to opravdu jenom zdá.

Kdykoli můžeme změnit běh událostí, změnit svůj vlastní osud. 

Protože kdykoli se můžeme začít mít rádi.

To je velmi důležitý okamžik.

Abychom se začali mít rádi, nepotřebujeme čekat na vhodné okolnosti. 

Ty nikdy nenastanou. Musíme si je sami vnitřně utvořit.

ČERPÁNO ► www.PRO NALADU

©2015 Připravila: ALENA pro ► http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

7 ZPŮSOBŮ ODSTRANĚNÍ NEGATIVNÍ ENERGIE

Negativní myšlení energie vytváří silnější energetické vzory a zůstává déle, než je pozitivní myšlení energie. Strach a stres trvají déle než láska, mír a štěstí. Sluneční světlo je proud pozitivní energie, která smývá jakékoliv negativní energie. Část energie se ukládá též do fyzických předmětů, proto je zapotřebí náš životní prostor občas "vyčistit". Než budeme moci začít s vyplňováním našich domovů pozitivní energií, musíme odstranit nahromaděnou negativní energii. Energetické čištění bytu by mělo být pravidelným příjemným rituálem. Energetická očista prostoru je velmi důležitá také při stěhování. Nejsme-li prvními obyvateli našeho bytu (domu), vyskytují se v našem obydlí pozůstatky energie předchozího majitele. Při stěhování přebíráme i jeho energetickou stopu - informace o veškerých událostech, které se v prostoru staly (hádky, špatné nálady, nemoce...). Takže tady je seznam sedmi jednoduchých osvědčených technik, které můžeme použít k odstranění negativní energie z jakéhokoliv prostoru:

1. Čištění solí

Jedná se o nejjednodušší způsob vyčištění prostoru. Jednoduše nasypte sůl (nejlépe mořskou) na koberec (podlahu), počkejte hodinu a poté prostor vysajte a odpad vyneste mimo dům. Použijte přibližně 3-6 lžíce soli pro středně velké místnosti. Solné krystaly mají úžasnou přírodní schopnost vymazat "naprogramovanou" energii. Sůl do sebe natahuje negativní energii, čímž čistí prostor. Jiným způsob čištění solí spočívá v tom, že do každého rohu místnosti položíte misku se solí (do každé misky nasypte 1 kg soli). Nepoužívejte nádobí, z nichž budete dále jíst nebo v nich připravovat jídlo. Pořiďte si pro tento způsob jednorázové papírové misky. Nechejte po dobu 4 týdnů, poté vyhoďte. Zde platí pravidlo 1 kg = 1 týden. Pamatujte, že sůl je jako houba - nasáklá veškerou negativní energií. Proto je důležité ji opravdu vyhodit a v žádném případě nepoužívat dál na vaření, či sypání v zimě před dům. Negativní energie byste se nezbavili. Úzký proužek soli nasypat také na práh.

2. Odstraňte nepořádek

Věci, jako staré časopisy, špinavé či nevyžehlené prádlo někde v rozích místnosti, mohou zachycovat hodně negativní energie ve vašem domě. Zbavte se starých věcí, které již nepotřebujete. Mějte stolky upravené a čisté. Prádlo úhledně uložte do koše. Umyjte špinavé nádobí a schovejte. Negativní energie ulpívá na pohozených předmětech kolem vás. Tím, že váš obývací prostor upravíte, vyklidíte a zbavíte jej starých nepotřebných předmětů, připravíte prostor na "nabití" pozitivní energií.

3. Hlasité zvuky

Energii v prostoru můžeme také očišťovat pomocí zvuků. Hlasité zvuky dokážou rozbít energetické vzory a umožnit jim, aby "odešly". K tomuto způsobu lze použít např. zvonky. Čím je místnost větší, tím by se měly použít hlubší tóny. Začněte od vstupních dveří a postupujte podél zdi po obvodu místnosti. Matka příroda dělá totéž s hlukem při bouřce.

4. Přehrávání duchovní hudby

Budhističtí mniši používají tzv. tingshaws k rozptýlení nepříznivé energie. 

Tuto techniku čištění lze krásně kombinovat s čištění hlasitými zvuky.

5. Meditace v prostoru

Správná meditace jednou nebo dvakrát denně ve vašem obývacím prostoru bude vysílat mocné pozitivní vibrace. Přenos z meditativního stavu mysli se stává mnohem silnější a pozitivní energie mocnější než negativní. Správná meditace"nasytí" prostor s povznášející energií na několik hodin.

6. Změna uspořádání nábytku

Číňané praktikují umění Feng Shui. Opět negativní energie potřebuje něco, na čem se může "držet". Uspořádejte si prostor s tak širokým otevřeným prostorem, jak jen to je možné. Jakékoliv negativní energie se budou "rozcházet". Už samotný akt přeskupení působí na rozptýlení škodlivé energie.

7. Přidání živých rostlin do prostoru

Pokud o rostliny pečujete, dokážou přinášet život, kyslík a pozitivní energii do našich domovů.

Aplikujte očišťující rituál pravidelně. V době mezi rituály energetického čištění domovů můžete stávající energii stabilizovat pár kapkami levandulového esenciálního oleje do rozprašovače a používat v místnostech. Levandule energii stabilizuje a zmírní vibrace.

Autor ► PETRA - PETRA - ČLÁNEK

ČERPÁNO ► http://www.dobrazona.cz

©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

VYBER SI DVEŘE A ZJISTI CO O TOBĚ PROZRADÍ

Podívejte se na obrázky průchodů a krajin za nimi - každý z nich odhaluje něco 
o vás a vašem směřování v životě.

►Vyberte si pro vás nejpříjemnější obrázek. ►(Nemusí být jeden)

Obrázek 1.

Vaše cesta je osvobozující. Jste osoba, co potřebuje hodně prostoru. Potřebujete volnost dělat si věci po svém a upřednostňujete cestu, kterou si sami vytváříte, hlavně takovou s nekonečnými možnostmi a vobou terénu. Nechcete se cítit omezovaní a jste vysoce nezávislí, někdy dokonce rebelanti, ale vyhýbáte se konfrontaci. Častěji někomu nebo něčemu pasivně odoláváte. Nesnášíte, když vás honí, abyste něco udělali rychle. Potřebujete čas na to, abyste si vychutnali život. Neradi k sobě přitahujete zbytečnou pozornost.

Obrázek 2.

Vaše cesta je soukromá, je to vaše vlastní věc. Jste člověk, co cestuje sám. Rádi pozorujete, přemýšlíte a třídíte to, co máte v hlavě. Upřednostňujete cestu pro jednotlivce. Nemáte problém potkávat se s ostatními, když dorazíte, ale nejdřív potřebujete čas o samotě se sebou. Jste velmi originální a s ostrým myšlením. Vnímáte svět jedinečným způsobem a ostatní svým úhlem pohledu obohacujete. Jste tak trochu vlk samotář, ale když si uděláte prostor pro ostatní, dokážete vybudovat dobré přátelství, protože pro ně máte porozumnění.

Obrázek 3.

Vaše cesta je pestrá. Jste velmi zaangažovaní a oblíbení. Milujete být součástí dění. Chcete všechno zažít. Vaše cesta je nejlepší, když je plná barev, vzrušení a krásy, pro vás je víc o samotném cestování než o dosažení cíle. Jste zvědaví a dychtíte dozvědět se víc. Rádi začínáte rozhovory a kladete hodně otázek. Jste intelektuálně zdatní a vtipní. Napadá vás více vtipných replik, než dokážete použít a hravě dokážete rozesmát lidi.

Obrázek 4.

Vaše cesta je vzrušující. Stále se ženete vpřed do neznáma. Pouštíte se do věcí a o dopadech spekulujete až potom. Nejlepší cesta pro vás je nepředvídatelná, možná až trošku děsivá. Neznámo vás přitahuje. Nemáte problém porušovat pravidla a někdy se nezdržujete ohledy. Jste pověstní tím, že nejdřív řežete a až potom měříte, ale obvykle vám to nějak vychází. Jste velmi spontánní a vyhledáváte vzrušení. Míníte si co nejvíc vychutnat ten čas, co máte k dospozici.

Obrázek 5.

Vaše cesta je pohodová. Upřednostňujete klid a neděláte kolem sebe rozruch. Jste velmi spokojení a nemáte rádi starosti. Vaše ideální cesta je zjevná, pevná a příjemná. Chcete si ji vychutnávat a chcete vědět, kam máte namířené. Kdykoliv můžete, vyberete si lehčí cestu. Život sám o sobě je dostatečně těžky a nemáte v úmyslu si ho ještě komplikovat. Lidi okolo sebe podporujete a jste pro ně spolehlivou oporou. Jste pověstní tím, že máte velmi zdravý "selský" úhel pohledu a netrpíte náhlými výkyvy nálad.

Obrázek 6.

Vaše cesta je tichá. Ceníte si samoty ve všech aspektech svého života. Umíte strávit dlouhý čas o samotě aniž byste si připadali osamělí. Nejlepší cesta je pro vás pokojná a tichá. Chcete všechno absorbovat bez toho, aby vás to zavalilo dojmy. Hledáte smysl ve všem, co se děje. Žijete svůj život vědomě - myšlením, stejně jako konáním. Nemáte rádi davy, ale máte rádi lidi. Vysoce si ceníte opravdových vztahů a upřednostňujete kontkakt v úzkém kruhu.

ZDROJ ►EPRAKONE

ČERPÁNO A PŘELOŽENO ►SUBSTANCE

©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

9 nejlepších tipů Marka Twaina pro šťastný a pohodový život

Zřejmě znáte Marka Twaina a jeho populární knihy jako Dobrodružství Huckleberryho Finna či Dobrodružství Toma Sawyera.

Byl nejen spisovatelem, ale i humoristou, satiristem a přednášejícím.

Kromě toho je Mark Twain známý i svými často humornými citáty. 
V tomto článku najdete pár mých nejoblíbenějších.

1. Schvaľujte samého sebe

Člověk nedokáže být v pohodlí bez vnitřního souhlasu se sebou samým.

Pokud neschvalujete sami sebe, své chování a činy, pak se zřejmě budete celý den cítit nepohodlně. Pokud však naopak budete s sebou souhlasit, pak máte tendenci být více zrelaxovaný a také získáte více svobody na dělání věcí, které opravdu chcete.

Vnitřní nesoulad může být nepřímo velkou překážkou v osobním rozvoji. Můžete mít všechny potřebné nástroje pro dosažení růstu, pokud ale cítíte vnitřní zábrany, nepůjde to. Prostě nedokážete dojít tam, kam byste chtěli.

To, do čeho narážíte, jsou bariéry úspěchu.

Tyto bariéry si vytycujete sami, určujete nimi co si zasloužíte a co ne. Případně jsou to bariéry, které vám říkají co dokážete. Říkají vám, že vy vlastně nejste ten typ člověka, který dokáže dosáhnout věc, o kterou se snažíte.

Nebo pokud se pohnete vpřed směrem, kterým chcete jít, začnete sami sebe sabotovat. Budete chtít setrvat na místě, které znáte.

Proto musíte schválit sami sebe a dovolit vlastnímu já jít tam, kam chce. Také nehledejte souhlas od jiných, jen od sebe samých. Rozpusťte vnitřně bariéry, nechte odejít samodestrukci tendence.

Nejde o lehkou úlohu, proto vám to nějaký ten čas zabere.

2. Vaše limity jsou jen ve vaší mysli

Věk je věcí mysli převažující nad hmotou. 
Pokud na to nemyslíte, na hmotě nezáleží.

Velké množství omezení je jen ve vaší hlavě. Můžete si například myslet, že budete v něčem odmítnutí, protože jste příliš velcí, staří či plešatí.

Na těchto věcech však záleží pouze tehdy, pokud si myslíte, že na nich záleží.

Případně všechno, co udělá okolí, interpretujete negativní, protože se příliš
 obáváte odmítavé reakce a jste příliš zaměřeni na sebe.

Pokud si na druhé straně z věcí neděláte příliš těžkou hlavu, pak ani ostatním na těchto věcech nebude velmi záležet. Nesmíte nechat tuto část vašeho já, aby se stala překážkou ve vašem životě.

Například, není nikdy pozdě začít dělat to, co vás baví.

3. Uvolněte se a dopřejte si trochu zábavy

Humor je největším požehnáním lidstva.

Nic nedokáže odolat útoku smíchu.

Humor a smích jsou úžasné nástroje. Dokáží změnit každou vážnou situaci na něco, na čem se dá zasmát. Dokáží kdykoliv pozvednout náladu.

S povznesenou náladou se také snadněji pracuje, protože vaše tělo a mysl nejsou 
až po vrch naplněné negativními emocemi.

Když jste uvolněnější a zrelaxovaný, pak jednak snadněji nacházíte řešení 
na různé situace, tak je snadněji zavádíte do praxe.

4. Nechte odejít váš hněv

Hněv je kyselina, která umí nadělat mnohem více škod na kontejneru, ve kterém je  uskladněna, jako na jakékoli věci, na kterou je vystříknutá.

Hněv je ve většině případů nesmyslný. Dokáže situace vymknout kontrole. A z čistě sobeckého hlediska škodí mnohem více tomu člověku, který se zlobí, jako tomu, proti němuž je namířen. Proto, když se na někoho zlobíte celé dny, uvědomte si, že tím nejvíce škodíte sami sobě. Druhá osoba dokonce ani nemusí vědět, že se zlobíte.

Namísto hněvu raději komunikujte s druhým člověkem a vyřešte váš konflikt nebo nechte hněv odejít tak rychle, jak je to jen možné. Jde o výborný tip, jak udělat váš život příjemnějším.

5. Zbavte se pocitu, že máte na něco nárok

Přestaňte si myslet, že celý svět vám něco dluží. Svět vám nic nedluží. 
Byl tu první.

Když jste byli malí, vaše máma a táta vám zřejmě dávali kopec věcí. Postupně jak rostete, můžete nabýt pocit, že na různé věci máte nárok.  Cítíte, že vaše okolí by vám mělo dát to, co chcete, že vám to dluží.

Takové přesvědčení dokáže vytvořit mnoho hněvu a frustrace ve vašem životě,
 protože ne vždy se vám dostane všeho, co očekáváte.

Na druhé straně to dokáže být i osvobozující.

Uvědomíte si, že záleží jen na vás, jak si zařídíte život. Že budete aktivně pracovat pro získání toho, po čem toužíte.

Už nejste dítě, aby jste čekali na to, až vám něco dají rodiče nebo společnost. 
Nyní vy sedíte za volantem auta a můžete jet v podstatě všude, kam jen chcete.

6. Pokud jste se vydali jinou cestou, očekávejte reakce

Osoba s novou myšlenkou je podivín, dokud ta myšlenka neuspěje.

Myslím, že tento tip má hodně co dočinění s osobním rozvojem.

Pokud se začnete měnit nebo děláte něco jinak než obvykle, pak lidé mohou na to reagovat různými způsoby.

Jedni mohou být rádi a dopřejí vám. Jiní mohou být neurčití či neutrální. Další zase mohou být zmateni nebo reagovat negativně, případě vás od toho odrazovat.

Mnoho z těchto reakcí není ani tak o vás, ale o tom, kdo to řekl a o jeho či jejím životě. To, co si myslí sami o sobě, se navenek projevuje ve slovech, které vyslovují a soudů, které vyřkli.

To je ale v pořádku. Myslím si, že nakonec nebudou reagovat až tak negativně, jak si to možná představujete. Případně se brzy opět více zaměří na řešení vlastních problémů.

Proto, TO co si ostatní myslí, řeknou a čím vás budou držet na uzdě, je spíše jen vaše představivost a bariéra, kterou si budujete ve vlastní hlavě.

Můžete zjistit, že když konečně překročíte tu vnitřní pomyslnou čáru, kterou jste si sami vytvořili, tak se vás lidé ve vašem okolí nebudou stranit, či honit vás s vidlemi. Možná si jen řeknou: "V pořádku".

7. Stále se soustřeďte na to, co chcete

Odvlečte vaše myšlenky pryč od svých problémů ... za uši, za paty nebo jakýmkoli  jiným dostupným způsobem.

To, jak myslíte, ovlivňuje i výsledek, jak se věci vyvinou. Můžete své myšlenky soustředit na své problémy, utápět se v utrpení či užívat si mentalitu oběti.

Nebo se můžete soustředit na pozitivní stránku dané situace, co se z ní můžete naučit, případně soustředit svou mysl na něco úplně jiného.

Soustředění se na "problémy" a plavání v moři negativity se může zdát normální. 
Je to však volba. A zvyk v myšlení.

Hrabání se v problémech je často reflexivní. Je však lepší přesměrovat pozornost na něco užitečnější.

Nejlepší je začít s budováním zvyku učení se, abyste získali stále více a více kontroly nad tím, čím zaměstnáváte svou mysl.

8. nepoužívejte až příliš mnoho námahy na to, abyste se cítili dobře

Nejlepším způsobem jak obveselit sebe, je pokusit se obveselit někoho jiného.

Tento tip je možná trošku kontraproduktivní. No pravdou je, že nejlepším způsobem, jak se cítit dobře je pokusit se udělat veselým někoho jiného, ​​případně jim nějakým způsobem pomoci.

Jde o vynikající způsob, jak vytvořit vzrůstající spirálu pozitivity a výměny hodnoty mezi lidmi.

Pomůžete někomu a oba se budete cítit dobře. Osoba, jejíž pomůžete má tendenci vám to v budoucnu oplatit, protože lidé inklinují k reciprocitě.

Takto se oba cítíte lépe a navzájem si pomáháte.

Pozitivní pocity jsou pro další lidi nakažlivé. Skončit to může tak, že i oni se cítí dobře. Pomoc, které se vám dostalo od přítele, vás může inspirovat pomoci jinému příteli. Takto spirála roste vzhůru a pokračuje dál.

9. Dělejte to, co chcete dělat

O 20 let později budete více zklamáni z věcí, které jste neudělali, než z věcí, které jste udělali. Takže se zbavte zábran. Plachtěte pryč z bezpečného přístavu. Chyťte ten správný vítr do plachet. Zkoumejte. Sněte. Objevujte.

Nádherný citát. Skutečně nemám, co bych více k němu dodal.

Snad jen jedno - napište si ho někde na papírek a ten nalepte na ledničku nebo koupelnové dveře.  Ať vám připomíná každý den, co máte dělat se svým životem.

ČERPÁNO ► http://www.badatel

ZDROJ ►http://www.positivityblog.com

©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

NOVÝ ZÁBAVNÝ PSYCHOLOGICKÝ TEST OSOBNOSTI

Nejprve se podívejte na obrázky a bez hlubšího přemýšlení si vyberte obrázek, 
který se vám líbí nejvíc.

A pak se podívejte na svůj výsledek ►Pokud jste si vybrali obrázek

1. Zajímavý a pravdivý

Jste zodpovědný člověk, který se rád stará o druhé. Věříte v poctivou práci a rádi přijímáte povinnosti. Máte dobrou povahu. U lidí budíte důvěru. Jste zábavný, bystrý a vtipný. Máte vždycky co zajímavého říci.

2. Dobrý a citlivý

Lehko navazujete vztahy s lidmi. Máte mnoho přátel a rád měníte život k lepšímu. Vaše aura je teplá a světlá. Lidé se ve vaší přítomnosti cítí naprosto bezpečně. Každý den myslíte na to, abyste byl ještě lepším. Chcete být zajímavý, moudrý a jedinečný. Potřebujete lásku více než kdokoli jiný na světě. Jste ochoten milovat i ty, kdo vás rádi nemají.

3. Chytrý a přemýšlivý

Jste vynikající myslitel. Vaše myšlenky a nápady jsou pro vás to nejdůležitější. Rád si své nápady a teorie promýšlíte o samotě. Jste introvertní. Vycházíte dobře s těmi, kdo rádi přemýšlejí a studují. Nikdy nejste povrchní. Mnoho času věnujete přemýšlení o morálce. Pokoušíte se dělat to, co je správné, i když s vámi většina společnosti nesouhlasí.

4. Sebejistý a dominující

Jste velmi nezávislý. Vaší zásadou je: „Udělám si sám“. Spoléháte se pouze na sebe. Víte, jak zůstat silným pro sebe a ty, které milujete. Víte, co chcete a nebojíte se jít tomu vstříc. Jediné, co od lidí žádáte je, aby k vám byli upřímní. Jste připraven přijmout pravdu.

5. Moudrý a filosofující

Jste unikátní, svého druhu jedinečná duše. Vedle vás se nevyskytuje nikdo, kdo by se vám i jenom vzdáleně podobal. Jste intuitivní a trochu podivínský. Často vás špatně chápou, což vás zraňuje. Potřebujete svůj osobní prostor. Vaše tvorba si žádá rozvoje, zaslouží si úctu ostatních. Jste člověk, který jasně vidí temné a světlé stránky života. Jste velmi citový.

6. Šťastný a rozvážný

Jste vnímavý, chápavý člověk. Nasloucháte pozorně a bez předsudků. Domníváte se, že každý člověk má v životě svou vlastní cestu. Lehce přijímáte nové události i nové lidi. Jste odolný vůči stresu, málokdy vás něco zneklidní. Působíte velmi uvolněným dojmem. Dobře využíváte času a neopouštíte vlastní cestu.

7. Štědrý a Morální

Usilujete o to, abyste byli lepší. Máte ty nejvyšší ambice a standardy. Lidem se může zdát, že s vámi jde těžko vyjít, ale nejtěžší to máte vy sami se sebou. Usilovně pracujete, nejste však egoista. Pracujete proto, že chcete svět změnit k lepšímu. Milujete, dokud vás někdo neraní. A potom – milujete dál. 
Jen málo lidí dokáže náležitě ocenit všechno, co děláte.

8. Okouzlující a energický

Jste veselý, zábavný člověk. Cítíte harmonii s celým světem. Jste spontánní, vždycky plný nadšení. Vždycky jste „pro“, zvláště jde-li o nějaké dobrodružství. Často lidi překvapujete, možná i šokujete. Ale co se dá dělat, vždycky zkrátka zůstanete sám sebou. Všechno vás zajímá, všechno vás baví. Máte-li o něco zájem, nedáte si pokoj, dokud to důkladně neprostudujete.

9. Plný optimismu a úspěšný

Věříte, že život je dar. Pokoušíte se získat a využít co možná nejvíc z toho, co vám bylo dáno. Jste velmi hrdý na to, čeho jste v životě dosáhl. S tím, koho milujete, jste ochoten dělit se o všechny radosti i strasti. Na život máte velmi rozumný pohled. Vidíte, že sklenice je vždycky aspoň zčásti plná. Využíváte každé možnosti k odpuštění, učení a růstu. Život je příliš krátký, než abyste ho žil jinak.

ZDROJ ► http://www.pronaladu.cz/novy-zabavny-psychologicky-test-osobnosti/

PROŽÍVÁNÍ BOHATSTVÍ

Části Diamantové cesty se také říká „cesta tantry”. Má čtyři úrovně a na nejvyšší z nich se kromě 
osobních představ pracuje s formami buddhů v párovém spojení, které jsou projevem nadčasových úrovní absolutní skutečnosti. Zahrnuje větší bohatství metod a prostředků, než jsou cvičení párového spojení, která jsou pod tímto jménem obecně známá na Západě. 
Cvičení párového spojení jsou zvláštní oblastí v rámci buddhistických tanter a lze je provádět pouze za určitých podmínek a předpokladů. Navíc potřebujete partnera na stejné, vysoké úrovni rozvoje.

Na základě různé motivace, sklonů a schopností učil Buddha své žáky třem cestám meditace vedoucím k vysvobození a osvícení. Druhou z nich lze používat ihned, zatímco první a třetí je možné zcela využít a vychutnat po absolvování Přípravných cvičení.Tajné učení a módní pojem.

Asi žádný pojem nevyvolává v souvislosti s láskou a sexualitou tolik zmatku a nedorozumění 
jako slovo „tantra”. O tomto tématu existuje bezpočet knih, webových stránek, kurzů a seminářů 
a se slovem tantra se spojují nejdivočejší představy. 

Proč vzniklo tolik zmatku?

Hlavní příčinou je časté zaměňování a spojování buddhistických, hinduistických a taoistických tajných učení. Zvláště hinduistická tantra byla na Západě redukována pouze na nepřehledné množství sexuálních cvičení. Dnes je sice celosvětově známá, ale zároveň nenabízí o mnoho víc než sportovní partnerská cvičení. U mnoha z kurzů tantry nabízených na volném duchovním trhu chybí potřebná mnohaletá příprava a původní odkaz, a dochází tak k jejich naprostému rozředění.

Dostupnějšími se však bohužel stala také tajná buddhistická učení. Někteří učitelé – většinou mniši, kteří se z pochopitelných důvodů necítí být těmito učeními tak zavázáni – do nich kvůli vlastní slávě příliš ochotně zasvěcují nepřipravené žáky, případně i pouhé zvědavce, a píší nezodpovědné texty.

K úrovni buddhistické tantry člověka nepřiblíží informace ani jakákoliv umělecky přizpůsobená fyzická cvičení. Na většině nabídek současného trhu jenom rychle vydělávají obchodně zdatní lidé. Pro realizaci hlubokých tajných učení náboženství zkušenosti z Dálného východu nestačí knihy nebo víkendové kurzy. Například v buddhismu je k tomu, aby mohl nadaný žák vůbec dosáhnout smysluplných výsledků, bezpodmínečným předpokladem mnoho let nebo dokonce desetiletí soustředěné meditace, podpořené blízkým svazkem plným oddanosti s realizovaným učitelem. Drahocenná učení se od Buddhových časů předávají z učitele na žáka. 
Proto se také říká, že žák Diamantové cesty cítí na uchu dech Buddhy.

Mnohé vysvětluje samotné slovo „tantra”. Překlad sanskrtského slova „tantra” znamená „tkát” nebo „proudit”. Tantrické zkušenosti tedy prostupují každodenním životem. Zároveň jsou zcela v protikladu vůči pouhému získávání intelektuálních znalostí. Jaký je vzájemný vztah mezi oběma přístupy? Vysvětlit jej lze následovně: naučené vědění je jako záplata na látce, jakmile se nitě opotřebují, zase odpadne. Zkušenosti, nasbírané nejlépe komplexně na úrovni těla, řeči a mysli, jsou však jakoby vetkané do látky a vydrží stejně dlouho jako látka samotná.Na cestě tantry se víc a víc zmenšuje rozdíl mezi blažeností sexuálního spojení a hladinou radosti v každodenním životě. Na nejvyšší úrovni radosti se vše stává naplněním a prožívání překračuje všechny podmíněné stavy. 
O tantrických dosaženích se dá hovořit teprve, když je tento pohled stabilizován.

UKÁZKA Z KNIHY ► Buddha a láska ► Lama Ole Nydahl

SÍLA POCITŮ

V západní kultuře hrají vnitřní stavy odjakživa významnou roli. Už Homér ve svém díle zachytil, jak moc nás dokážou „pocity“ nadchnout i spoutat. Je to jejich síla a působivost, co zapříčiňuje, že se mnozí lidé cítí naživu teprve tehdy, když prožívají silné pocity. Vlastně všichni víme, že v životě se neustále střídá hezké s méně hezkým a přesto se zas a znovu snažíme udržet si dobré dojmy nebo zabránit nepříjemným prožitkům. Všude je vidět, jak nás pocity strhávají a jak reklama i média tuto tendenci posilují. Učí zákazníky brát vážně zcela proměnlivá hnutí mysli, a pokud tu žádný z takových pocitů zrovna není, učí, jak nechat nějaké vzniknout. Většina hudby, filmů a talkshow vyvolává neustálé rozruchy, které diváky polapí. Jejich představitelé nám mají poskytnout náhražku našich vlastních, snad chybějících, pocitů. Jako by nepřítomnost takových pocitů byla nebezpečnou černou dírou nebo něčím nudným.

Dokud nepoznáme prožívajícího, svůj vlastní střed, a dokud nevíme, jak vhodně nakládat se svými vnitřními stavy, plácáme se bezmocně jako ztroskotanec v moři a sráží nás každá vlna. Takové vzlety a pády provází většinu lidí po celý život a mnozí odevzdaně věří, že bez podléhání rušivým pocitům to prostě nejde. Kdo se neustále potácí mezi protipóly „mám rád“ a „nemám rád“, jen zřídka zažije hloubku, která se nachází za tím vším a v níž se všechno samo od sebe vysvobozuje.

Nejvyšší vzlety, ale i nejhlubší pády prožíváme především v partnerských vztazích, u nichž se předpokládá velká blízkost. Nejvíce se v nich otevíráme a jsme pak zranitelnější. Až příliš rádi a ukvapeně se pouštíme na cesty nejasných nebo neúplných vysvětlení a přitom házíme veškeré jasné myšlení přes palubu. Téměř každý, kdo nemedituje, věnuje pozornost každé krátkodobě se objevující nevrlosti a přidává jí tak zbytečně na síle i významu, namísto toho, aby prokázal svou duševní zralost a pevně se držel toho, co má přímo před nosem.

V partnerském vztahu tak často, zejména když se nenaplní očekávání, přichází zklamání či nespokojenost. Nebo se objeví závist a žárlivost, když se do prostoru, který chtěl alespoň jeden z partnerů sdílet výhradně s tím druhým, vetře ještě někdo třetí. Snadno rozvineme pýchu a myslíme si: „Nepotřebuji nikoho dalšího.“ Výsledkem je chlad a partner, který má možná dokonce i čisté svědomí, nechápe, co se děje. Následně se on nadchne pro jiný – rozzářený – obličej a ona bude potřebovat pár silných rukou, aby ji vysvobodil ze stavu, kdy se cítí ublížená. Nakonec dva normálně až nadprůměrně nadaní lidé marní vzácný čas vzájemným obviňováním a jeden z nich stráví noc na gauči. Tyto pocity zmatku, připoutanosti, hněvu, pýchy, závisti, chamtivosti a žárlivosti, následkem kterých vypadáme tak trapně, se v buddhismu označují jako rušivé pocity. Vztahují se pouze k osobě, k „já“, a vznikají vždy z nedostatku nebo pocitu méněcennosti.

Abychom mohli tuto „mateřskou školku“ jednou provždy opustit, vyplatí se vybudovat ve vlastním podvědomí obrovské bohatství dobrých dojmů a činů, díky nimž nebudeme od nikoho nic potřebovat. Teprve poté si budeme moci bez námahy vychutnávat to, co se objeví – objeví-li se něco –, a radovat se, i když se zrovna nic neobjeví. Rušivé pocity sice hřejí a přispívají k dramatičnosti, ale není to zdravé teplo srovnatelné například s tím, když k zatopení použijeme padlý strom. Spíš se to blíží situaci, kdy nám vypadne z kapsy přímo do kamen hrst bankovek, a zatímco je marně lovíme, ještě si popálíme ruce. Rušivé pocity jsou drahé a nepříjemné, ale nejdříve se vyplatí je jako takové rozpoznat.

UKÁZKA Z KNIHY ► Buddha a láska ► Lama Ole Nydahl

LÁSKA NENÍ NÁHODA

K tomu, abychom byli spokojení, vlastně ani nepotřebujeme kromě zdravého jídla, střechy nad hlavou, možností svobodně se pohybovat a demokratických svobod mnoho vnějších věcí, protože štěstí nakonec stejně závisí na našem vlastním pohledu. Místo toho, abychom se neustále lopotili za tím, co už možná máme, všude viděli poloprázdné sklenice a hromadili nesplněná přání, měli bychom si uvědomit své stávající možnosti duševního rozvoje a smysluplně je využít. Koneckonců žádné auto nebo kanape nemůže být šťastné, šťastná je pouze mysl. Proto bychom své štěstí měli hledat v ní. Buddha byl v tomto oboru mistr. Jediným cílem jeho učení bylo vysvětlit, že mysl může rozpoznat každý, a pokud budeme používat učení krok za krokem, můžeme nakonec dosáhnout štěstí. Drahocenná možnost vědomě utvářet svůj život pomocí buddhistických metod je obsahem první základní myšlenky. Jen málo bytostí má přístup k nadčasové pravdě a ještě méně z nich toho využívá.Na začátku vztahu si mnozí uvědomují zvláštní podmínky, díky nimž se mohou s partnerem dělit o vše dobré, vzájemně si darovat radost, objevovat nové světy a trávit noci v nejlepší společnosti, a těší se z nich. Je hodně užitečné připomínat si tento dárek každý den. Problémy pak ztrácí na váze a objevuje se vděčnost za každý okamžik.

Bohužel málokdo ví, jak „přesvědčit” podmínky k tomu, aby setrvaly. Jestliže se díváme na svět otevřenýma očima, čteme inteligentní noviny a večer si najdeme čas na zprávy, pozorujeme pestrý obrázek: všude vidíme šťastné a nešťastné lidi, čerstvě zamilované i truchlící, vztahy plné radosti nebo bolesti. Čím lépe se díváme, tím více poznáváme, že stejně jako stavy mysli všech lidí podléhají neustále změně, mění se neustále i to, co se našim smyslům zdá zcela pevné a skutečné. Nic na světě, dokonce ani samotný svět, tady nebylo odjakživa a nic tu nezůstane navěky. To je druhá základní myšlenka: vše je pomíjivé. A protože i milovaná osoba může už zítra zemřít nebo utéct, vyplatí se odpouštět a nevyčítat. Vhled do pomíjivosti všech jevů, do okolností, které je podmiňují, a smysluplné zacházení s měnícími se situacemi je dobrou metodou pro udržení svěžesti nejenom v partnerském vztahu, ale ve všem, s čím se v životě potkáváme.

Pokud si uvědomíme, že jako vzdělaní Západoevropané máme ve srovnání s většinou lidské populace ty nejlepší podmínky z hlediska historického, politického i sociálního, nebudeme chtít ztrácet čas. Prostě už nebudeme chtít mrhat drahocennými okamžiky, ale využijeme je pro duševní rozvoj. Namísto stížností, že milovaný partner odešel za jinou nebo že postel není ráno dostatečně zválená, máme radost z toho, že se můžeme zamilovat do koho chceme a sami si určit, kdy a koho si vezmeme. Začneme si vážit mnoha svobod, které máme ve všem, co si myslíme, cítíme a říkáme.

Neznamená to, že musíme všemu přitakávat nebo se shýbat před neměnnými podmínkami vnějších sil. Nikdo není vydán jen tak napospas neustálým změnám různých životních situací, neboť ty nevznikají „kvůli druhým” nebo náhodou. Náš současný život určuje naše vlastní jednání a bylo tomu tak i kdykoli předtím a bude i potom. O tom, jestli se bude vztah vyvíjet jako radostný a obohacující, nebo jestli budou partneři po sobě házet bláto, rozhoduje v závislosti na podmínkách víceméně každý sám podle toho, zda jsou tyto podmínky omezující, nebo zda nabízí možnosti. Jestliže to opravdu pochopíme a přitom si uvědomíme, že promarněné okamžiky se už nevrátí, v partnerském vztahu 

se mnohé změní. Budeme pak častěji připraveni vzdát se polovičatých věcí, zájmu jen o sebe samotného nebo všeho neradostného a nebudeme se honit za kolísavými a proměnlivými náladami. Namísto stížností a hledání chyb budeme raději sobě i partnerovi přát stabilní duchovní úroveň.

Každý si s sebou přináší z minulého života spoustu dojmů, které nyní určují jeho kulturní zázemí, tělo, zdraví, nadání nebo tendence. Mohou mít natolik zásadní důsledky, že mnozí mluví o „osudu”.

 Je to pochopitelné, ale není to tak, jak se zdá. Podmínky, ve kterých žijeme, můžeme změnit. Abychom si tyto možnosti uvědomili, zabýváme se ve třetí základní myšlence zákonem příčiny 

a následku – karmou. Existují sice příčiny, které dozrávají právě teď a kterým jsme do velké míry vydáni napospas, ale přesto svými myšlenkami, slovy a činy sami určujeme svou budoucnost. 

Vše, co prožíváme, je výsledkem našeho vlastního chování

 a souvisí bezprostředně s námi samotnými! 

Například o tom, co se ve vztahu odehraje později, rozhoduje dávání nebo odepíraní lásky v každém okamžiku. Dokonce i v okamžicích nadcházejícího dramatu můžeme vědomě vnášet do světa užitečné dojmy, které otevírají bránu k radosti a smyslu, a tak podněcují rozvoj trvalých hodnot, lásky a nadbytku. Za náš život není zodpovědný nikdo jiný než my sami, proto pokud je situace v páru svízelná, nebudeme už vinit z hádky partnera, ale vědomě najdeme pro oba cestu ven z obtížné situace. Kdo jiný by to měl udělat? Když budeme čekat, až s tím začne partner, zůstaneme závislí 

na ostatních a vystavení jeho špatným náladám. Každý může svobodně nasadit své síly k tomu, aby ukončil hádku. Nezáleží na tom, „kdo začal”. Nakonec vyhrávají oba.

Naneštěstí své možnosti nerozeznávají hlavně ti „se špatnými kartami”. Můžeme si to představit následujícím způsobem: kdo udělal hodně špatných věcí, je v situaci člověka, který bydlí na konci dlouhé chodby a chce s ním mluvit policie i zločinci. Jeho situace je evidentně omezená a má málo prostoru k jednání. Když ale někdo naproti tomu vnesl do světa mnoho dobrého, prožívá ho jako přátelský a neomezený. Zažívá nezměrné možnosti, které tkví v mysli. Pak vám bude policie dávat přednost ve dveřích a gangsteři odevzdají povinný podíl.

UKÁZKA Z KNIHY ► Buddha a láska ► Lama Ole Nydahl

OBJEVOVÁNÍ MUŽE A ŽENY

Ženy a muži mají různé základní vlastnosti počínaje genotypem a vývojem mozku až po vnímání světa. Přestože se oběma otevírají cesty k plnému dosažení, dochází v jejich každodenním setkávání k mnoha malým a velkým nedorozuměním kvůli nedostatečnému pochopení rozdílů v jejich světech.

A ještě hůře: mnozí se příliš často pokoušejí svůj protějšek měnit podle svých představ. I když se to snad někdy podaří, výsledek působí neskutečně strojeným dojmem. Pokud se člověk o něčem sám nepřesvědčí, nepodaří se mu většinou změnu udržet. Následná odchýlení pak zase způsobují zklamání a nakonec vzájemný odpor.

Buddha přisuzoval ženám a mužům různé vlastnosti, ale od určité úrovně rozvoje viděl v jejich vzájemném doplňování a spojení nejvyšší možnosti pro dosažení osvícení. Osvícené ženy mají zvláštní moudrosti, kterými obohacují svět. Vše umožňují, jsou jako vše přinášející prostor, rády podporují druhé a pomáhají jim v rozvoji. Osvícení muži zase ukazují své schopnosti v aktivitě, s radostí vytahují možnosti z prostoru a jsou přitom rádi nezávislí. Samozřejmě se nádechy těchto moudrostí 
a aktivit ukazují u všech mužů a žen. Dále se budeme jejich projevy zabývat blíže.

Jakmile rozdíly mezi muži a ženami poznáme a naučíme se je láskyplně respektovat a prožívat jako další obohacení, které nás činí silnějšími a schopnějšími, může se vztah rozvíjet velmi dobře. Pokud dokážeme tento pohled udržet, možnosti tkvící v každém vztahu porostou. Naučíme se přistupovat k druhému, plnit jeho přání a společně se s radostí rozvíjet.Buddha s cílem ukázat rozmanitost lidí mluví o třech úrovních. Člověka neurčuje jenom jeho chování, řeč a vzhled – vnější úroveň, charakterizují jej také vnitřní hodnoty, pocity a myšlenky (vnitřní úroveň). Rozhodující je však tajná úroveň, která určuje, s jakým pohledem prožíváme jevy a jaké bude milostné spojení ženy a muže. Všechny úrovně jsou ovlivňovány tělem, myslí a karmou. Jejich celková souhra přináší výsledek – vzrušující mnohotvárnost lidí.

Vnější úroveň

Při setkání a zamilování zcela evidentně rozhoduje vzhled. Psychologie vychází z toho, že volba partnera je navzdory mnoha staletím kultury a výuky společenského chování i nadále určována vlastnostmi souvisejícími s krásou a silou, jako je stavba těla, tvar obličeje, vůně a řeč těla.

Buddha upozorňuje ještě na jiná hlediska, protože každý ve skutečnosti v tom pestrém chaosu, 
co se odehrává, vidí, že rozhodující nemohou být pouze zmíněné vlastnosti. O vzájemné a dlouhodobé přitažlivosti mezi dvěma lidmi rozhoduje především karma. Vliv mají i vzpomínky na milované lidi, kteří se podobají novému partnerovi, a staré sliby a svazky z dřívějších dob.

V partnerství jde v zásadě o to, používat smysluplně tělo, řeč a mysl pro dobro obou. Nejdříve se tak stane v milostném spojení. Oba během něho dávají své tělo, aby ten druhý mohl prožít rozkoš, 
která je krásnější než vše ostatní. Chceme-li, aby tato stránka lásky zůstávala svěží, neměli bychom po svatbě zapomenout na dietu a umělé řasy a pilně pracovat na prevenci pivního bříška. Je dobré udržovat si přitažlivý vnější vzhled a vyjadřovat se kultivovaným jazykem. K tomu rozhodně patří pečlivá péče. A neměli bychom zapomínat na láskyplná slova. Kromě toho, že ukazují lásku, vyjadřují rovněž respekt vůči druhým. Příliš mnoho jídla, pití a kouření nechá krásu a přitažlivost rychle zmizet. Plíce naplněné dehtem nic nezvládnou a krásná žena by nikdy neměla páchnout jako popelník!

Hodně nedorozumění způsobuje v dnešním na čas skoupém světě, ve kterém se o všem rychle
 a hodně mluví, informuje a pomlouvá zároveň, různý přístup muže a ženy k řeči.

UKÁZKA Z KNIHY ►  Buddha a láska ► Lama Ole Nydahl

TAJEMSTVÍ VELKÉ LÁSKY

Láska je, když myslíme víc na dávání než braní. Je to hluboké přání být s někým šťastný a zahrnuje soustavné přání dělat pro něj něco dobrého. Jsme od základu pozitivní a otevření svěžesti, a tak se každý okamžik stává bohatým a plným radosti. Tváří v tvář lásce se zdá všechno možné a neomezené.

Nejčastěji prožíváme lásku jako velmi osobní a jedinečnou. Jestliže však tento pocit a s ním spojené chování pozorujeme pečlivěji, zjistíme, že všichni na světě prožívají jeho nesčetné, ale v podstatě velmi podobné varianty. Třebaže každý, kdo se při pohledu na krásný obličej kdekoli na světě zamiluje, má pocit, že prožívá něco jedinečného. Pokud jsme se někomu otevřeli, prožíváme hluboké propojení s partnerem a můžeme se přitom těšit, že dobrá nálada, která vznikla, se dotkne i jiných. 
Již Platón chápal lásku jako úsilí o celistvost.

Když je člověk čerstvě zamilovaný, je mu jasné, co vlastně má každý vždy a všude před nosem. Nikdo nedokáže přivést k dokonalosti své vlastní štěstí sám. Vše je propojené a existuje jen ve spojení s ostatními. Tak vznikají okruhy šťastných lidí, jejichž hlavní příčinou je láska. Může jít o rodiče a přátele, kteří mají radost ze vztahu, nebo o sousedku, která si pomyslí, že by mohla dát dohromady hezký pár.

Když se bohatá a spojující láska rozvíjí, jsme stále schopnější vidět silné prožitky nadosobně a zcela bez sentimentu. Účinně se tak protne sklon marnit drahocenný čas očekáváním nebo být závislý na podmíněných prožitcích. Jsme-li připraveni chápat život jako cestu rozvoje, je pro nás samozřejmé podělit se s druhými o dobré dny a vzít si poučení z těch špatných. Jestliže se navíc vystříháme zvláště překážejících pocitů, rozvineme mezi a za prožitky velké množství vědomého prostoru.

Nezměrná láska

Co se děje v obohacující, obdarovávající lásce? 

Jejím základem je přitažlivost a žije z radostné výměny. Oba se mají rádi a dávají si to nejlepší. To, co partneři do vztahu vkládají, se dobrým způsobem doplňuje a oba se tak učí. Dávají do vztahu své nadšení, vhled a tělo, a protože setkání je tak bezprostřední, oba získávají a stávají se bohatšími. Štěstí přinášející láska, jež osvobozuje a naplňuje, se projevuje čtyřmi různými způsoby: tím, že dokáže obsáhnout všechny oblasti výměny bez jakéhokoliv úsilí, aktivním soucitem, sdílenou radostí a neochvějnou duševní rovnováhou; vztahuje se ke všem úrovním života.

Buddha přál všem bytostem, aby uskutečnily čtyři druhy lásky, neboť jsou přímým předpokladem pro dosažení osvícení. Čím více lásky k bytostem rozvineme, tím jednodušší budeme mít život. Nebudeme tak snadno napadnutelní a tolik nás nerozčílí takzvané „nespravedlnosti”. Naučíme se dívat jinak na nepřátele a na to, co považujeme za cizí, rozšíří se okruh našich přátel a začneme uvolněněji vnímat změny. Na druhé budeme působit přitažlivěji, protože láskyplnou pozornost si rád vychutná každý. Když se díky lásce otevřeme, můžeme být všem bytostem mnohem užitečnější.

Na uskutečnění těchto čtyř druhů lásky se zaměřuje mnoho buddhistických meditací.

UKÁZKA Z KNIHY ► Buddha a láska ► Lama Ole Nydahl

LÁSKA V KAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ

Všichni se lépe učí v dlouhodobém vztahu. Jestliže dobře funguje, může být velmi uspokojující a přinášet mnoho štěstí. Pokud se chceme doplňovat a setkávat na vnější, vnitřní a tajné úrovni, může nám věrnost přinést čas, prostor a hloubku potřebnou pro spoustu rozvoje.

Obecně platí, že bychom měli na sexuální úrovni působit co možná nejméně utrpení, protože v této oblasti je člověk zvlášť zranitelný. Díky věrnosti vzniká prostor pro důvěru, který se dotýká výhradně obou partnerů. Umožňuje jim vzájemně se zcela otevřít, což je pro cestu společného rozvoje nutné. Každý má vlastní práh citlivosti, a proto existuje i na poli věrnosti odpovídající počet pravidel hry. Každý pár a každý sám za sebe si nakonec musí vymezit ta vlastní.

Nevěra

Bez ohledu na to, nakolik se dnes snažíme smazat rozdíly mezi mužem a ženou a navzdory všem přísahám věrnosti a slibům znamená nevěra pro jednotlivá pohlaví něco jiného. Ženy nejčastěji prožívají vztah na duševní úrovni, muži mnohdy na fyzické. Mužská věrnost se ve světě obecně necení příliš vysoko. Neznamená to ale nutně, že na mužově vztahu s partnerkou je něco v nepořádku. Muži často bývají nevěrní, protože pociťují nadbytek a hledají vzrušení. Vyjdou si ven, užijí si zábavy, která většinou není lepší než obvykle, ráno se podívají na neznámý obličej vedle sebe a jdou zase domů ke své milované. Vše se dělo mužovým tělem, nikoli v jeho těle. Proto to nebylo tak osobní a on brzy na vše zapomene. Jestliže ale vážný vztah naruší nevěra ženy, obvykle to znamená, že už byly v partnerství delší dobu problémy, nebo se už dlouho s otevřeným srdcem nabízel někdo jiný. Vše se odehrává v ženině těle, je tedy vystavena většímu nebezpečí, snadněji onemocní nebo nechtěně otěhotní. Proto mívá ochota ženy k nevěře často mnohem hlubší kořeny než mužova. Když hledá další milostné známosti žena, vypovídá to o tom, že v rodině není něco v pořádku. Jestliže je nevěrný muž, nemusí to znamenat nic. 
Už staří Římané říkali: „Nedívejte se na císaře, ale na to, co dělá jeho žena.“

V dnešní době a ve zdravé společnosti si musí každý jednak sám a jednak ve stávajících vztazích ujasnit, zda platí, že: „Naše těla patří k sobě a naše energie by se neměly míchat s dalšími,“ anebo naopak: „Už dlouho se milujeme spíš ze zvyku než z vášně, možná bychom se měli otevřít novému vzrušení.“ Může se také stát, že se jednoduše zamilujeme, a pak je všechno jinak. Každý pár si musí sám ověřit své možnosti podle míry své štědrosti, připoutanosti a podle svých zvyklostí. Jestliže se máme prostě rádi, máme neustálou potřebu dbát na to, aby neochabovala vzájemná důvěra. Pokud ale jdou návaly žárlivosti příliš hluboko a milovanou osobu znejišťují, bylo společného učení se už dost. Pak bychom se měli rozhodnout, zda spolu chceme zůstat, nebo ne.

Nesmíme zapomínat, že jeden druhého nevlastníme, že každý si s sebou neseme od času bez počátku nekonečně mnoho svazků, které se mohou v tomto životě projevit jako přitažlivé, popřípadě obtížné vztahy. Objeví-li se nečekaná „zamilování“, měli bychom chápat, že se z naší druhé polovičky nestal naráz horší člověk, ale že nejspíš nemá nadhled nad situací nebo ji nedokáže zvládnout. Pokud do existujícího vztahu vstoupí další lidé, stane se tak nejčastěji kvůli velmi silné karmě. Byli jsme s nimi v minulém životě. Když se nyní objeví, jsou pro nás následkem dřívější vzájemné blízkosti znovu přitažliví. Také je docela dobře možné, že jsme v minulém životě žili se stávajícím partnerem jen povrchně nebo krátce. Pokud naopak kolem projde někdo, s kým jsme dříve strávili celý život a výborně si rozuměli, cítíme se k takovému spojení samozřejmě silně přitahováni. Jestliže v takovém případě nedokážeme nebo nemůžeme kvůli zaběhlým zvykům či úzkosti změnit současného partnera, bývá následkem spousta utrpení. Škodí to jak emočnímu životu, tak oboustrannému rozvoji.

Přistupovat k partnerovi, který nás opouští, se slovy: „Jestliže z toho máš radost, pak ti to přeji!“ je možné teprve tehdy, když si sami již nic nepřejeme, rozhlížíme se jinde a jsme nezávislí. Snaha zrealizovat pocit skrývající se za tímto výrokem však přináší obrovské obohacení. Štěstí, které hledáme u druhých, je stejně nadčasově přítomné v nás samotných. V takové situaci bychom měli překonat vše osobní. Jestliže navíc dokážeme rozšířit do světa svá dobrá přání, znamená to obrovský skok v rozvoji. Kdo se dokáže otevřít štěstí druhých, sdílet ho a dát jim prostor vzájemně se inspirovat, dává jim velký dárek. Jak říkají Dánové: „Když někoho miluješ, dej mu svobodu. 
Pakliže se vrátí, patří k tobě, a když ne, je to tak lepší.“

Každý musí přijít na to, co odpovídá úrovni žárlivosti partnera nebo partnerky a míře otevřenosti dané karmou. Tato pravidla si můžeme stanovit pouze individuálně tím, že se muž a žena pozorují a zjistí, jaká míra blízkosti vůči vnějšímu světu je pro ně smysluplná a k unesení. Dokud partneři nemají žádné děti a chovají se zodpovědně, takže nelámou srdce pro vlastní potěšení, nedávají prázdné sliby, neohrožují ničí zdraví, vypočítavě nelžou, aby druhé zneužili nebo učinili někoho nešťastným tím, že zničí jeho důvěru, jsou svobodní.

UKÁZKA Z KNIHY ► Buddha a láska ► Lama Ole Nydahl

TOUHA PO ŠTĚSTÍ .......

Většina lidí je toho názoru, že štěstí je možné najít někde vně a pak si je udržet. Konzumní společnost s radostí tuto mylnou představu posiluje, když nám neustále namlouvá, že cesta na to nebo ono místo nás učiní šťastnými nebo že vytouženého stavu dosáhneme ve chvíli, kdy si koupíme určité zboží. Jiní slibují, že tento stav zaručí volba politické strany nebo zvláštní způsob stravování. Lidé v naději na domnělé štěstí vkládají do jeho hledání síly a drahocenné hodiny a roky svých životů, aniž by přitom věděli, jak si je v případě, že by ho dosáhli, udržet. A tak se stává, že sice odjedeme na vysněnou dovolenou, ale letovisko je přeplněné. Získáme vysněného muže či ženu, ale oni nakonec upláchnou těsně před dveřmi svatební síně s někým jiným.

Horko těžko vybojované uznání v zaměstnání se po krátké době změní ve zlomyslné pomlouvání, protože spolupracovníci nás nemají rádi. Milované děti si vytvoří svůj vlastní život, ke kterému už člověk nikdy nedostane klíč. Otec rodiny náhle zemře. Důchody, na které si člověk celý život střádal, jsou zkráceny a diamantové prsteny, které měly vydržet navěky, se ztratí.

Důvod je jasný: pokud je příčina štěstí pomíjivá, může štěstí vydržet jen tak dlouho, dokud zůstanou zachovány jeho vnější a vnitřní podmínky.

Pokud zaniknou, zmizí podmíněné štěstí stejně rychle, jako se objevilo. 

Jak už před 2500 lety řekl velký řecký filozof Hérakleitos: „Vše plyne.“

Touha po štěstí přesto zůstává nejdůležitějším hnacím motorem všech bytostí. Někteří myslí při jeho hledání jen na sebe, ale většině je to příliš málo a nepřináší jim to duševní ani fyzické uspokojení. Štěstí, které jim chybí, pak hledají v blízkosti milované osoby a chtějí se o ně dělit. Pro mnohé je totiž těžké spát sami. Od tohoto úsilí je neodradí vysoká míra rozvodovosti, ani zkušenost, že málokdy vydrží láska po celý život. Navíc v partnerském vztahu není nic zadarmo.

Růžové obláčky lásky září jen tak dlouho, dokud o ně usilujeme a věnujeme jim dostatek pozornosti. Po počáteční době vzájemného poznávání je nutné, abychom na štěstí svého partnera mysleli i během všedních dnů a abychom také rozvíjeli vlastní vnitřní život.

Pokud se ale podíváme, jaké nástroje nám v tom mají pomoci, zjistíme, že nám často nestačí, respektive že nevíme, jak s nimi zacházet. Pomoci může pohled na Buddhovo učení.

Ukazuje nejenom, jak dosáhnout trvalého štěstí, nezávisle na všech vnějších okolnostech, ale dokonce, jak se sám stát zdrojem štěstí a lásky. To je jediný cíl Buddhových metod. Můžeme se přirozeně zeptat, co věděl Buddha o lásce, partnerství a o možnostech, které nabízí, když byl sám mnichem a byl obklopen především sobě podobnými. To ale není tak úplně pravda. Většina buddhistů, jak v minulosti, tak nyní, je plně zapojená do života, má práci a rodinu. Říká se jim laici. Právě ti se ptali historického Buddhy na problémy týkající se každodenního života a lásky. Buddha odpovídal podle toho, jaké měli schopnosti a životní situaci, aby jim odpovědi přinesly skutečný užitek a mohli s nimi pracovat. Kromě toho Buddha ještě předtím, než se vydal na cestu za štěstím, které nemůže zničit nemoc, stáří ani smrt, vedl bohatý milostný život.

Každému mohou pomoci zejména učení o příčině a následku (skt. karma), která předal poté, 

co dosáhl osvícení. Nabízejí totiž hluboký vhled do životních souvislostí.

Aniž by moralisticky zdvihal ukazováček, vysvětluje, které myšlenky, slova a činy vedou v budoucnu k dobrým a které ke špatným výsledkům. Díky těmto znalostem získáváme možnost vzít budoucnost do vlastních rukou. Skříňka na nářadí je naplněná až po okraj a my se můžeme chovat smysluplně a správně a přinášet radost sobě i druhým. Učení o příčině a následku v žádném případě neznamená, že karma je osud, naopak nám dává jedinečnou a obrovskou svobodu neustále zasévat správná semínka těch plodů, jež bychom rádi později sklízeli.

Znamená to, že neustále vytváříme příčiny úspěchu nebo neúspěchu partnerského vztahu a jsme spoluodpovědní za štěstí i utrpení blízkých, kteří se nám otevřeli. Ve vztahu jsme totiž více otevření a dobré i špatné dojmy dozrávají zvláště rychle.

Přednost dáváme cílům, které nám mají přinést štěstí, ale rozhodujeme se i podle způsobu, jak jich dosáhnout. Pokud už máme rodinný dům, jezdíme několik let pravidelně dvakrát ročně na dovolenou a naše žena se každý měsíc nechává „zušlechťovat“ v kadeřnickém salonu, nebude nás už tolik vábit pohodlný život na kanapi před televizí se slanými tyčinkami a pivem. Můžeme svoji sílu, díky které jsme dosáhli takových výsledků, využít smysluplněji pro nadosobní cíle. Pro rozvoj směrem k trvalému štěstí jsou důležitým základem všechny životní zkušenosti – ať už jsme sami, žijeme v páru, rodině nebo jsme součástí nějaké skupiny.

Tyto zkušenosti umožňují využít sílu, veškerý nadbytek, radost, lásku, vědomě udržované vysoké mínění o partnerovi a o okolí a zároveň objevovat nové, často třeba i náročné, ale vzrušující možnosti. Láska tak bude déle svěží a zároveň ubude omezení v mysli a zmizí pevně zakotvené návyky. Osobní omezení se sama od sebe rozpustí nebo se stanou výzvou, které se velmi rádi postavíme. Každá zkušenost se tak stane krokem na cestě k trvalému štěstí.

UKÁZKA Z KNIHY ► Buddha a láska ► Lama Ole Nydahl