LÁSKA V KAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ

Všichni se lépe učí v dlouhodobém vztahu. Jestliže dobře funguje, může být velmi uspokojující a přinášet mnoho štěstí. Pokud se chceme doplňovat a setkávat na vnější, vnitřní a tajné úrovni, může nám věrnost přinést čas, prostor a hloubku potřebnou pro spoustu rozvoje.

Obecně platí, že bychom měli na sexuální úrovni působit co možná nejméně utrpení, protože v této oblasti je člověk zvlášť zranitelný. Díky věrnosti vzniká prostor pro důvěru, který se dotýká výhradně obou partnerů. Umožňuje jim vzájemně se zcela otevřít, což je pro cestu společného rozvoje nutné. Každý má vlastní práh citlivosti, a proto existuje i na poli věrnosti odpovídající počet pravidel hry. Každý pár a každý sám za sebe si nakonec musí vymezit ta vlastní.

Nevěra

Bez ohledu na to, nakolik se dnes snažíme smazat rozdíly mezi mužem a ženou a navzdory všem přísahám věrnosti a slibům znamená nevěra pro jednotlivá pohlaví něco jiného. Ženy nejčastěji prožívají vztah na duševní úrovni, muži mnohdy na fyzické. Mužská věrnost se ve světě obecně necení příliš vysoko. Neznamená to ale nutně, že na mužově vztahu s partnerkou je něco v nepořádku. Muži často bývají nevěrní, protože pociťují nadbytek a hledají vzrušení. Vyjdou si ven, užijí si zábavy, která většinou není lepší než obvykle, ráno se podívají na neznámý obličej vedle sebe a jdou zase domů ke své milované. Vše se dělo mužovým tělem, nikoli v jeho těle. Proto to nebylo tak osobní a on brzy na vše zapomene. Jestliže ale vážný vztah naruší nevěra ženy, obvykle to znamená, že už byly v partnerství delší dobu problémy, nebo se už dlouho s otevřeným srdcem nabízel někdo jiný. Vše se odehrává v ženině těle, je tedy vystavena většímu nebezpečí, snadněji onemocní nebo nechtěně otěhotní. Proto mívá ochota ženy k nevěře často mnohem hlubší kořeny než mužova. Když hledá další milostné známosti žena, vypovídá to o tom, že v rodině není něco v pořádku. Jestliže je nevěrný muž, nemusí to znamenat nic. 
Už staří Římané říkali: „Nedívejte se na císaře, ale na to, co dělá jeho žena.“

V dnešní době a ve zdravé společnosti si musí každý jednak sám a jednak ve stávajících vztazích ujasnit, zda platí, že: „Naše těla patří k sobě a naše energie by se neměly míchat s dalšími,“ anebo naopak: „Už dlouho se milujeme spíš ze zvyku než z vášně, možná bychom se měli otevřít novému vzrušení.“ Může se také stát, že se jednoduše zamilujeme, a pak je všechno jinak. Každý pár si musí sám ověřit své možnosti podle míry své štědrosti, připoutanosti a podle svých zvyklostí. Jestliže se máme prostě rádi, máme neustálou potřebu dbát na to, aby neochabovala vzájemná důvěra. Pokud ale jdou návaly žárlivosti příliš hluboko a milovanou osobu znejišťují, bylo společného učení se už dost. Pak bychom se měli rozhodnout, zda spolu chceme zůstat, nebo ne.

Nesmíme zapomínat, že jeden druhého nevlastníme, že každý si s sebou neseme od času bez počátku nekonečně mnoho svazků, které se mohou v tomto životě projevit jako přitažlivé, popřípadě obtížné vztahy. Objeví-li se nečekaná „zamilování“, měli bychom chápat, že se z naší druhé polovičky nestal naráz horší člověk, ale že nejspíš nemá nadhled nad situací nebo ji nedokáže zvládnout. Pokud do existujícího vztahu vstoupí další lidé, stane se tak nejčastěji kvůli velmi silné karmě. Byli jsme s nimi v minulém životě. Když se nyní objeví, jsou pro nás následkem dřívější vzájemné blízkosti znovu přitažliví. Také je docela dobře možné, že jsme v minulém životě žili se stávajícím partnerem jen povrchně nebo krátce. Pokud naopak kolem projde někdo, s kým jsme dříve strávili celý život a výborně si rozuměli, cítíme se k takovému spojení samozřejmě silně přitahováni. Jestliže v takovém případě nedokážeme nebo nemůžeme kvůli zaběhlým zvykům či úzkosti změnit současného partnera, bývá následkem spousta utrpení. Škodí to jak emočnímu životu, tak oboustrannému rozvoji.

Přistupovat k partnerovi, který nás opouští, se slovy: „Jestliže z toho máš radost, pak ti to přeji!“ je možné teprve tehdy, když si sami již nic nepřejeme, rozhlížíme se jinde a jsme nezávislí. Snaha zrealizovat pocit skrývající se za tímto výrokem však přináší obrovské obohacení. Štěstí, které hledáme u druhých, je stejně nadčasově přítomné v nás samotných. V takové situaci bychom měli překonat vše osobní. Jestliže navíc dokážeme rozšířit do světa svá dobrá přání, znamená to obrovský skok v rozvoji. Kdo se dokáže otevřít štěstí druhých, sdílet ho a dát jim prostor vzájemně se inspirovat, dává jim velký dárek. Jak říkají Dánové: „Když někoho miluješ, dej mu svobodu. 
Pakliže se vrátí, patří k tobě, a když ne, je to tak lepší.“

Každý musí přijít na to, co odpovídá úrovni žárlivosti partnera nebo partnerky a míře otevřenosti dané karmou. Tato pravidla si můžeme stanovit pouze individuálně tím, že se muž a žena pozorují a zjistí, jaká míra blízkosti vůči vnějšímu světu je pro ně smysluplná a k unesení. Dokud partneři nemají žádné děti a chovají se zodpovědně, takže nelámou srdce pro vlastní potěšení, nedávají prázdné sliby, neohrožují ničí zdraví, vypočítavě nelžou, aby druhé zneužili nebo učinili někoho nešťastným tím, že zničí jeho důvěru, jsou svobodní.

UKÁZKA Z KNIHY ► Buddha a láska ► Lama Ole Nydahl