K tomu, abychom byli spokojení, vlastně ani nepotřebujeme kromě zdravého jídla, střechy nad hlavou, možností svobodně se pohybovat a demokratických svobod mnoho vnějších věcí, protože štěstí nakonec stejně závisí na našem vlastním pohledu. Místo toho, abychom se neustále lopotili za tím, co už možná máme, všude viděli poloprázdné sklenice a hromadili nesplněná přání, měli bychom si uvědomit své stávající možnosti duševního rozvoje a smysluplně je využít. Koneckonců žádné auto nebo kanape nemůže být šťastné, šťastná je pouze mysl. Proto bychom své štěstí měli hledat v ní. Buddha byl v tomto oboru mistr. Jediným cílem jeho učení bylo vysvětlit, že mysl může rozpoznat každý, a pokud budeme používat učení krok za krokem, můžeme nakonec dosáhnout štěstí. Drahocenná možnost vědomě utvářet svůj život pomocí buddhistických metod je obsahem první základní myšlenky. Jen málo bytostí má přístup k nadčasové pravdě a ještě méně z nich toho využívá.Na začátku vztahu si mnozí uvědomují zvláštní podmínky, díky nimž se mohou s partnerem dělit o vše dobré, vzájemně si darovat radost, objevovat nové světy a trávit noci v nejlepší společnosti, a těší se z nich. Je hodně užitečné připomínat si tento dárek každý den. Problémy pak ztrácí na váze a objevuje se vděčnost za každý okamžik.
Bohužel málokdo ví, jak „přesvědčit” podmínky k tomu, aby setrvaly. Jestliže se díváme na svět otevřenýma očima, čteme inteligentní noviny a večer si najdeme čas na zprávy, pozorujeme pestrý obrázek: všude vidíme šťastné a nešťastné lidi, čerstvě zamilované i truchlící, vztahy plné radosti nebo bolesti. Čím lépe se díváme, tím více poznáváme, že stejně jako stavy mysli všech lidí podléhají neustále změně, mění se neustále i to, co se našim smyslům zdá zcela pevné a skutečné. Nic na světě, dokonce ani samotný svět, tady nebylo odjakživa a nic tu nezůstane navěky. To je druhá základní myšlenka: vše je pomíjivé. A protože i milovaná osoba může už zítra zemřít nebo utéct, vyplatí se odpouštět a nevyčítat. Vhled do pomíjivosti všech jevů, do okolností, které je podmiňují, a smysluplné zacházení s měnícími se situacemi je dobrou metodou pro udržení svěžesti nejenom v partnerském vztahu, ale ve všem, s čím se v životě potkáváme.
Pokud si uvědomíme, že jako vzdělaní Západoevropané máme ve srovnání s většinou lidské populace ty nejlepší podmínky z hlediska historického, politického i sociálního, nebudeme chtít ztrácet čas. Prostě už nebudeme chtít mrhat drahocennými okamžiky, ale využijeme je pro duševní rozvoj. Namísto stížností, že milovaný partner odešel za jinou nebo že postel není ráno dostatečně zválená, máme radost z toho, že se můžeme zamilovat do koho chceme a sami si určit, kdy a koho si vezmeme. Začneme si vážit mnoha svobod, které máme ve všem, co si myslíme, cítíme a říkáme.
Neznamená to, že musíme všemu přitakávat nebo se shýbat před neměnnými podmínkami vnějších sil. Nikdo není vydán jen tak napospas neustálým změnám různých životních situací, neboť ty nevznikají „kvůli druhým” nebo náhodou. Náš současný život určuje naše vlastní jednání a bylo tomu tak i kdykoli předtím a bude i potom. O tom, jestli se bude vztah vyvíjet jako radostný a obohacující, nebo jestli budou partneři po sobě házet bláto, rozhoduje v závislosti na podmínkách víceméně každý sám podle toho, zda jsou tyto podmínky omezující, nebo zda nabízí možnosti. Jestliže to opravdu pochopíme a přitom si uvědomíme, že promarněné okamžiky se už nevrátí, v partnerském vztahu
se mnohé změní. Budeme pak častěji připraveni vzdát se polovičatých věcí, zájmu jen o sebe samotného nebo všeho neradostného a nebudeme se honit za kolísavými a proměnlivými náladami. Namísto stížností a hledání chyb budeme raději sobě i partnerovi přát stabilní duchovní úroveň.
Každý si s sebou přináší z minulého života spoustu dojmů, které nyní určují jeho kulturní zázemí, tělo, zdraví, nadání nebo tendence. Mohou mít natolik zásadní důsledky, že mnozí mluví o „osudu”.
Je to pochopitelné, ale není to tak, jak se zdá. Podmínky, ve kterých žijeme, můžeme změnit. Abychom si tyto možnosti uvědomili, zabýváme se ve třetí základní myšlence zákonem příčiny
a následku – karmou. Existují sice příčiny, které dozrávají právě teď a kterým jsme do velké míry vydáni napospas, ale přesto svými myšlenkami, slovy a činy sami určujeme svou budoucnost.
Vše, co prožíváme, je výsledkem našeho vlastního chování
a souvisí bezprostředně s námi samotnými!
Například o tom, co se ve vztahu odehraje později, rozhoduje dávání nebo odepíraní lásky v každém okamžiku. Dokonce i v okamžicích nadcházejícího dramatu můžeme vědomě vnášet do světa užitečné dojmy, které otevírají bránu k radosti a smyslu, a tak podněcují rozvoj trvalých hodnot, lásky a nadbytku. Za náš život není zodpovědný nikdo jiný než my sami, proto pokud je situace v páru svízelná, nebudeme už vinit z hádky partnera, ale vědomě najdeme pro oba cestu ven z obtížné situace. Kdo jiný by to měl udělat? Když budeme čekat, až s tím začne partner, zůstaneme závislí
na ostatních a vystavení jeho špatným náladám. Každý může svobodně nasadit své síly k tomu, aby ukončil hádku. Nezáleží na tom, „kdo začal”. Nakonec vyhrávají oba.
Naneštěstí své možnosti nerozeznávají hlavně ti „se špatnými kartami”. Můžeme si to představit následujícím způsobem: kdo udělal hodně špatných věcí, je v situaci člověka, který bydlí na konci dlouhé chodby a chce s ním mluvit policie i zločinci. Jeho situace je evidentně omezená a má málo prostoru k jednání. Když ale někdo naproti tomu vnesl do světa mnoho dobrého, prožívá ho jako přátelský a neomezený. Zažívá nezměrné možnosti, které tkví v mysli. Pak vám bude policie dávat přednost ve dveřích a gangsteři odevzdají povinný podíl.
UKÁZKA Z KNIHY ► Buddha a láska ► Lama Ole Nydahl
Žádné komentáře:
Okomentovat
Přeji pěkné dny Všem fanouškům a čtěnářům v plnosti zdraví, radosti i spokojenosti. Pokud odpovídáte a komentujete u příspěvku vždy dávám zpětnou vazbu jakmile je mi to časově možné....