SÍLA POCITŮ

V západní kultuře hrají vnitřní stavy odjakživa významnou roli. Už Homér ve svém díle zachytil, jak moc nás dokážou „pocity“ nadchnout i spoutat. Je to jejich síla a působivost, co zapříčiňuje, že se mnozí lidé cítí naživu teprve tehdy, když prožívají silné pocity. Vlastně všichni víme, že v životě se neustále střídá hezké s méně hezkým a přesto se zas a znovu snažíme udržet si dobré dojmy nebo zabránit nepříjemným prožitkům. Všude je vidět, jak nás pocity strhávají a jak reklama i média tuto tendenci posilují. Učí zákazníky brát vážně zcela proměnlivá hnutí mysli, a pokud tu žádný z takových pocitů zrovna není, učí, jak nechat nějaké vzniknout. Většina hudby, filmů a talkshow vyvolává neustálé rozruchy, které diváky polapí. Jejich představitelé nám mají poskytnout náhražku našich vlastních, snad chybějících, pocitů. Jako by nepřítomnost takových pocitů byla nebezpečnou černou dírou nebo něčím nudným.

Dokud nepoznáme prožívajícího, svůj vlastní střed, a dokud nevíme, jak vhodně nakládat se svými vnitřními stavy, plácáme se bezmocně jako ztroskotanec v moři a sráží nás každá vlna. Takové vzlety a pády provází většinu lidí po celý život a mnozí odevzdaně věří, že bez podléhání rušivým pocitům to prostě nejde. Kdo se neustále potácí mezi protipóly „mám rád“ a „nemám rád“, jen zřídka zažije hloubku, která se nachází za tím vším a v níž se všechno samo od sebe vysvobozuje.

Nejvyšší vzlety, ale i nejhlubší pády prožíváme především v partnerských vztazích, u nichž se předpokládá velká blízkost. Nejvíce se v nich otevíráme a jsme pak zranitelnější. Až příliš rádi a ukvapeně se pouštíme na cesty nejasných nebo neúplných vysvětlení a přitom házíme veškeré jasné myšlení přes palubu. Téměř každý, kdo nemedituje, věnuje pozornost každé krátkodobě se objevující nevrlosti a přidává jí tak zbytečně na síle i významu, namísto toho, aby prokázal svou duševní zralost a pevně se držel toho, co má přímo před nosem.

V partnerském vztahu tak často, zejména když se nenaplní očekávání, přichází zklamání či nespokojenost. Nebo se objeví závist a žárlivost, když se do prostoru, který chtěl alespoň jeden z partnerů sdílet výhradně s tím druhým, vetře ještě někdo třetí. Snadno rozvineme pýchu a myslíme si: „Nepotřebuji nikoho dalšího.“ Výsledkem je chlad a partner, který má možná dokonce i čisté svědomí, nechápe, co se děje. Následně se on nadchne pro jiný – rozzářený – obličej a ona bude potřebovat pár silných rukou, aby ji vysvobodil ze stavu, kdy se cítí ublížená. Nakonec dva normálně až nadprůměrně nadaní lidé marní vzácný čas vzájemným obviňováním a jeden z nich stráví noc na gauči. Tyto pocity zmatku, připoutanosti, hněvu, pýchy, závisti, chamtivosti a žárlivosti, následkem kterých vypadáme tak trapně, se v buddhismu označují jako rušivé pocity. Vztahují se pouze k osobě, k „já“, a vznikají vždy z nedostatku nebo pocitu méněcennosti.

Abychom mohli tuto „mateřskou školku“ jednou provždy opustit, vyplatí se vybudovat ve vlastním podvědomí obrovské bohatství dobrých dojmů a činů, díky nimž nebudeme od nikoho nic potřebovat. Teprve poté si budeme moci bez námahy vychutnávat to, co se objeví – objeví-li se něco –, a radovat se, i když se zrovna nic neobjeví. Rušivé pocity sice hřejí a přispívají k dramatičnosti, ale není to zdravé teplo srovnatelné například s tím, když k zatopení použijeme padlý strom. Spíš se to blíží situaci, kdy nám vypadne z kapsy přímo do kamen hrst bankovek, a zatímco je marně lovíme, ještě si popálíme ruce. Rušivé pocity jsou drahé a nepříjemné, ale nejdříve se vyplatí je jako takové rozpoznat.

UKÁZKA Z KNIHY ► Buddha a láska ► Lama Ole Nydahl

LÁSKA NENÍ NÁHODA

K tomu, abychom byli spokojení, vlastně ani nepotřebujeme kromě zdravého jídla, střechy nad hlavou, možností svobodně se pohybovat a demokratických svobod mnoho vnějších věcí, protože štěstí nakonec stejně závisí na našem vlastním pohledu. Místo toho, abychom se neustále lopotili za tím, co už možná máme, všude viděli poloprázdné sklenice a hromadili nesplněná přání, měli bychom si uvědomit své stávající možnosti duševního rozvoje a smysluplně je využít. Koneckonců žádné auto nebo kanape nemůže být šťastné, šťastná je pouze mysl. Proto bychom své štěstí měli hledat v ní. Buddha byl v tomto oboru mistr. Jediným cílem jeho učení bylo vysvětlit, že mysl může rozpoznat každý, a pokud budeme používat učení krok za krokem, můžeme nakonec dosáhnout štěstí. Drahocenná možnost vědomě utvářet svůj život pomocí buddhistických metod je obsahem první základní myšlenky. Jen málo bytostí má přístup k nadčasové pravdě a ještě méně z nich toho využívá.Na začátku vztahu si mnozí uvědomují zvláštní podmínky, díky nimž se mohou s partnerem dělit o vše dobré, vzájemně si darovat radost, objevovat nové světy a trávit noci v nejlepší společnosti, a těší se z nich. Je hodně užitečné připomínat si tento dárek každý den. Problémy pak ztrácí na váze a objevuje se vděčnost za každý okamžik.

Bohužel málokdo ví, jak „přesvědčit” podmínky k tomu, aby setrvaly. Jestliže se díváme na svět otevřenýma očima, čteme inteligentní noviny a večer si najdeme čas na zprávy, pozorujeme pestrý obrázek: všude vidíme šťastné a nešťastné lidi, čerstvě zamilované i truchlící, vztahy plné radosti nebo bolesti. Čím lépe se díváme, tím více poznáváme, že stejně jako stavy mysli všech lidí podléhají neustále změně, mění se neustále i to, co se našim smyslům zdá zcela pevné a skutečné. Nic na světě, dokonce ani samotný svět, tady nebylo odjakživa a nic tu nezůstane navěky. To je druhá základní myšlenka: vše je pomíjivé. A protože i milovaná osoba může už zítra zemřít nebo utéct, vyplatí se odpouštět a nevyčítat. Vhled do pomíjivosti všech jevů, do okolností, které je podmiňují, a smysluplné zacházení s měnícími se situacemi je dobrou metodou pro udržení svěžesti nejenom v partnerském vztahu, ale ve všem, s čím se v životě potkáváme.

Pokud si uvědomíme, že jako vzdělaní Západoevropané máme ve srovnání s většinou lidské populace ty nejlepší podmínky z hlediska historického, politického i sociálního, nebudeme chtít ztrácet čas. Prostě už nebudeme chtít mrhat drahocennými okamžiky, ale využijeme je pro duševní rozvoj. Namísto stížností, že milovaný partner odešel za jinou nebo že postel není ráno dostatečně zválená, máme radost z toho, že se můžeme zamilovat do koho chceme a sami si určit, kdy a koho si vezmeme. Začneme si vážit mnoha svobod, které máme ve všem, co si myslíme, cítíme a říkáme.

Neznamená to, že musíme všemu přitakávat nebo se shýbat před neměnnými podmínkami vnějších sil. Nikdo není vydán jen tak napospas neustálým změnám různých životních situací, neboť ty nevznikají „kvůli druhým” nebo náhodou. Náš současný život určuje naše vlastní jednání a bylo tomu tak i kdykoli předtím a bude i potom. O tom, jestli se bude vztah vyvíjet jako radostný a obohacující, nebo jestli budou partneři po sobě házet bláto, rozhoduje v závislosti na podmínkách víceméně každý sám podle toho, zda jsou tyto podmínky omezující, nebo zda nabízí možnosti. Jestliže to opravdu pochopíme a přitom si uvědomíme, že promarněné okamžiky se už nevrátí, v partnerském vztahu 

se mnohé změní. Budeme pak častěji připraveni vzdát se polovičatých věcí, zájmu jen o sebe samotného nebo všeho neradostného a nebudeme se honit za kolísavými a proměnlivými náladami. Namísto stížností a hledání chyb budeme raději sobě i partnerovi přát stabilní duchovní úroveň.

Každý si s sebou přináší z minulého života spoustu dojmů, které nyní určují jeho kulturní zázemí, tělo, zdraví, nadání nebo tendence. Mohou mít natolik zásadní důsledky, že mnozí mluví o „osudu”.

 Je to pochopitelné, ale není to tak, jak se zdá. Podmínky, ve kterých žijeme, můžeme změnit. Abychom si tyto možnosti uvědomili, zabýváme se ve třetí základní myšlence zákonem příčiny 

a následku – karmou. Existují sice příčiny, které dozrávají právě teď a kterým jsme do velké míry vydáni napospas, ale přesto svými myšlenkami, slovy a činy sami určujeme svou budoucnost. 

Vše, co prožíváme, je výsledkem našeho vlastního chování

 a souvisí bezprostředně s námi samotnými! 

Například o tom, co se ve vztahu odehraje později, rozhoduje dávání nebo odepíraní lásky v každém okamžiku. Dokonce i v okamžicích nadcházejícího dramatu můžeme vědomě vnášet do světa užitečné dojmy, které otevírají bránu k radosti a smyslu, a tak podněcují rozvoj trvalých hodnot, lásky a nadbytku. Za náš život není zodpovědný nikdo jiný než my sami, proto pokud je situace v páru svízelná, nebudeme už vinit z hádky partnera, ale vědomě najdeme pro oba cestu ven z obtížné situace. Kdo jiný by to měl udělat? Když budeme čekat, až s tím začne partner, zůstaneme závislí 

na ostatních a vystavení jeho špatným náladám. Každý může svobodně nasadit své síly k tomu, aby ukončil hádku. Nezáleží na tom, „kdo začal”. Nakonec vyhrávají oba.

Naneštěstí své možnosti nerozeznávají hlavně ti „se špatnými kartami”. Můžeme si to představit následujícím způsobem: kdo udělal hodně špatných věcí, je v situaci člověka, který bydlí na konci dlouhé chodby a chce s ním mluvit policie i zločinci. Jeho situace je evidentně omezená a má málo prostoru k jednání. Když ale někdo naproti tomu vnesl do světa mnoho dobrého, prožívá ho jako přátelský a neomezený. Zažívá nezměrné možnosti, které tkví v mysli. Pak vám bude policie dávat přednost ve dveřích a gangsteři odevzdají povinný podíl.

UKÁZKA Z KNIHY ► Buddha a láska ► Lama Ole Nydahl

OBJEVOVÁNÍ MUŽE A ŽENY

Ženy a muži mají různé základní vlastnosti počínaje genotypem a vývojem mozku až po vnímání světa. Přestože se oběma otevírají cesty k plnému dosažení, dochází v jejich každodenním setkávání k mnoha malým a velkým nedorozuměním kvůli nedostatečnému pochopení rozdílů v jejich světech.

A ještě hůře: mnozí se příliš často pokoušejí svůj protějšek měnit podle svých představ. I když se to snad někdy podaří, výsledek působí neskutečně strojeným dojmem. Pokud se člověk o něčem sám nepřesvědčí, nepodaří se mu většinou změnu udržet. Následná odchýlení pak zase způsobují zklamání a nakonec vzájemný odpor.

Buddha přisuzoval ženám a mužům různé vlastnosti, ale od určité úrovně rozvoje viděl v jejich vzájemném doplňování a spojení nejvyšší možnosti pro dosažení osvícení. Osvícené ženy mají zvláštní moudrosti, kterými obohacují svět. Vše umožňují, jsou jako vše přinášející prostor, rády podporují druhé a pomáhají jim v rozvoji. Osvícení muži zase ukazují své schopnosti v aktivitě, s radostí vytahují možnosti z prostoru a jsou přitom rádi nezávislí. Samozřejmě se nádechy těchto moudrostí 
a aktivit ukazují u všech mužů a žen. Dále se budeme jejich projevy zabývat blíže.

Jakmile rozdíly mezi muži a ženami poznáme a naučíme se je láskyplně respektovat a prožívat jako další obohacení, které nás činí silnějšími a schopnějšími, může se vztah rozvíjet velmi dobře. Pokud dokážeme tento pohled udržet, možnosti tkvící v každém vztahu porostou. Naučíme se přistupovat k druhému, plnit jeho přání a společně se s radostí rozvíjet.Buddha s cílem ukázat rozmanitost lidí mluví o třech úrovních. Člověka neurčuje jenom jeho chování, řeč a vzhled – vnější úroveň, charakterizují jej také vnitřní hodnoty, pocity a myšlenky (vnitřní úroveň). Rozhodující je však tajná úroveň, která určuje, s jakým pohledem prožíváme jevy a jaké bude milostné spojení ženy a muže. Všechny úrovně jsou ovlivňovány tělem, myslí a karmou. Jejich celková souhra přináší výsledek – vzrušující mnohotvárnost lidí.

Vnější úroveň

Při setkání a zamilování zcela evidentně rozhoduje vzhled. Psychologie vychází z toho, že volba partnera je navzdory mnoha staletím kultury a výuky společenského chování i nadále určována vlastnostmi souvisejícími s krásou a silou, jako je stavba těla, tvar obličeje, vůně a řeč těla.

Buddha upozorňuje ještě na jiná hlediska, protože každý ve skutečnosti v tom pestrém chaosu, 
co se odehrává, vidí, že rozhodující nemohou být pouze zmíněné vlastnosti. O vzájemné a dlouhodobé přitažlivosti mezi dvěma lidmi rozhoduje především karma. Vliv mají i vzpomínky na milované lidi, kteří se podobají novému partnerovi, a staré sliby a svazky z dřívějších dob.

V partnerství jde v zásadě o to, používat smysluplně tělo, řeč a mysl pro dobro obou. Nejdříve se tak stane v milostném spojení. Oba během něho dávají své tělo, aby ten druhý mohl prožít rozkoš, 
která je krásnější než vše ostatní. Chceme-li, aby tato stránka lásky zůstávala svěží, neměli bychom po svatbě zapomenout na dietu a umělé řasy a pilně pracovat na prevenci pivního bříška. Je dobré udržovat si přitažlivý vnější vzhled a vyjadřovat se kultivovaným jazykem. K tomu rozhodně patří pečlivá péče. A neměli bychom zapomínat na láskyplná slova. Kromě toho, že ukazují lásku, vyjadřují rovněž respekt vůči druhým. Příliš mnoho jídla, pití a kouření nechá krásu a přitažlivost rychle zmizet. Plíce naplněné dehtem nic nezvládnou a krásná žena by nikdy neměla páchnout jako popelník!

Hodně nedorozumění způsobuje v dnešním na čas skoupém světě, ve kterém se o všem rychle
 a hodně mluví, informuje a pomlouvá zároveň, různý přístup muže a ženy k řeči.

UKÁZKA Z KNIHY ►  Buddha a láska ► Lama Ole Nydahl

TAJEMSTVÍ VELKÉ LÁSKY

Láska je, když myslíme víc na dávání než braní. Je to hluboké přání být s někým šťastný a zahrnuje soustavné přání dělat pro něj něco dobrého. Jsme od základu pozitivní a otevření svěžesti, a tak se každý okamžik stává bohatým a plným radosti. Tváří v tvář lásce se zdá všechno možné a neomezené.

Nejčastěji prožíváme lásku jako velmi osobní a jedinečnou. Jestliže však tento pocit a s ním spojené chování pozorujeme pečlivěji, zjistíme, že všichni na světě prožívají jeho nesčetné, ale v podstatě velmi podobné varianty. Třebaže každý, kdo se při pohledu na krásný obličej kdekoli na světě zamiluje, má pocit, že prožívá něco jedinečného. Pokud jsme se někomu otevřeli, prožíváme hluboké propojení s partnerem a můžeme se přitom těšit, že dobrá nálada, která vznikla, se dotkne i jiných. 
Již Platón chápal lásku jako úsilí o celistvost.

Když je člověk čerstvě zamilovaný, je mu jasné, co vlastně má každý vždy a všude před nosem. Nikdo nedokáže přivést k dokonalosti své vlastní štěstí sám. Vše je propojené a existuje jen ve spojení s ostatními. Tak vznikají okruhy šťastných lidí, jejichž hlavní příčinou je láska. Může jít o rodiče a přátele, kteří mají radost ze vztahu, nebo o sousedku, která si pomyslí, že by mohla dát dohromady hezký pár.

Když se bohatá a spojující láska rozvíjí, jsme stále schopnější vidět silné prožitky nadosobně a zcela bez sentimentu. Účinně se tak protne sklon marnit drahocenný čas očekáváním nebo být závislý na podmíněných prožitcích. Jsme-li připraveni chápat život jako cestu rozvoje, je pro nás samozřejmé podělit se s druhými o dobré dny a vzít si poučení z těch špatných. Jestliže se navíc vystříháme zvláště překážejících pocitů, rozvineme mezi a za prožitky velké množství vědomého prostoru.

Nezměrná láska

Co se děje v obohacující, obdarovávající lásce? 

Jejím základem je přitažlivost a žije z radostné výměny. Oba se mají rádi a dávají si to nejlepší. To, co partneři do vztahu vkládají, se dobrým způsobem doplňuje a oba se tak učí. Dávají do vztahu své nadšení, vhled a tělo, a protože setkání je tak bezprostřední, oba získávají a stávají se bohatšími. Štěstí přinášející láska, jež osvobozuje a naplňuje, se projevuje čtyřmi různými způsoby: tím, že dokáže obsáhnout všechny oblasti výměny bez jakéhokoliv úsilí, aktivním soucitem, sdílenou radostí a neochvějnou duševní rovnováhou; vztahuje se ke všem úrovním života.

Buddha přál všem bytostem, aby uskutečnily čtyři druhy lásky, neboť jsou přímým předpokladem pro dosažení osvícení. Čím více lásky k bytostem rozvineme, tím jednodušší budeme mít život. Nebudeme tak snadno napadnutelní a tolik nás nerozčílí takzvané „nespravedlnosti”. Naučíme se dívat jinak na nepřátele a na to, co považujeme za cizí, rozšíří se okruh našich přátel a začneme uvolněněji vnímat změny. Na druhé budeme působit přitažlivěji, protože láskyplnou pozornost si rád vychutná každý. Když se díky lásce otevřeme, můžeme být všem bytostem mnohem užitečnější.

Na uskutečnění těchto čtyř druhů lásky se zaměřuje mnoho buddhistických meditací.

UKÁZKA Z KNIHY ► Buddha a láska ► Lama Ole Nydahl

BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA

Film o práci s dětmi na okraji společnosti

Samantha je autorka dětských knížek. Se svým manželem bezstarostně žijí na ranči v americkém státě Tennessee. Když je ale její muž zavražděn, Sam ztrácí vůli k životu. Prostřednictvím dvou dětí, kterým pomůže, se znovu shledává s kamarádem ze školních lavic Joem, který pracuje s problémovými dětmi. Jeho laskavost a víra pomáhá Sam postavit se znovu na nohy.

Film je inspirován životem a prací manželů Denise a "Papa Joe" Bradfordových, kteří v Nashville v Tennessee pomáhají problémovým dětem z okraje společnosti.

BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA - film o práci s dětmi na okraji společnosti from GoschaTV on Vimeo.

Když věříte životu, spojíte se s jednotou, synchronií,

štěstím a bezpodmínečnou láskou, Vaše cesta se pročistí

a budete bezpečně vedeni kupředu.

LÁSKA V KAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ

Všichni se lépe učí v dlouhodobém vztahu. Jestliže dobře funguje, může být velmi uspokojující a přinášet mnoho štěstí. Pokud se chceme doplňovat a setkávat na vnější, vnitřní a tajné úrovni, může nám věrnost přinést čas, prostor a hloubku potřebnou pro spoustu rozvoje.

Obecně platí, že bychom měli na sexuální úrovni působit co možná nejméně utrpení, protože v této oblasti je člověk zvlášť zranitelný. Díky věrnosti vzniká prostor pro důvěru, který se dotýká výhradně obou partnerů. Umožňuje jim vzájemně se zcela otevřít, což je pro cestu společného rozvoje nutné. Každý má vlastní práh citlivosti, a proto existuje i na poli věrnosti odpovídající počet pravidel hry. Každý pár a každý sám za sebe si nakonec musí vymezit ta vlastní.

Nevěra

Bez ohledu na to, nakolik se dnes snažíme smazat rozdíly mezi mužem a ženou a navzdory všem přísahám věrnosti a slibům znamená nevěra pro jednotlivá pohlaví něco jiného. Ženy nejčastěji prožívají vztah na duševní úrovni, muži mnohdy na fyzické. Mužská věrnost se ve světě obecně necení příliš vysoko. Neznamená to ale nutně, že na mužově vztahu s partnerkou je něco v nepořádku. Muži často bývají nevěrní, protože pociťují nadbytek a hledají vzrušení. Vyjdou si ven, užijí si zábavy, která většinou není lepší než obvykle, ráno se podívají na neznámý obličej vedle sebe a jdou zase domů ke své milované. Vše se dělo mužovým tělem, nikoli v jeho těle. Proto to nebylo tak osobní a on brzy na vše zapomene. Jestliže ale vážný vztah naruší nevěra ženy, obvykle to znamená, že už byly v partnerství delší dobu problémy, nebo se už dlouho s otevřeným srdcem nabízel někdo jiný. Vše se odehrává v ženině těle, je tedy vystavena většímu nebezpečí, snadněji onemocní nebo nechtěně otěhotní. Proto mívá ochota ženy k nevěře často mnohem hlubší kořeny než mužova. Když hledá další milostné známosti žena, vypovídá to o tom, že v rodině není něco v pořádku. Jestliže je nevěrný muž, nemusí to znamenat nic. 
Už staří Římané říkali: „Nedívejte se na císaře, ale na to, co dělá jeho žena.“

V dnešní době a ve zdravé společnosti si musí každý jednak sám a jednak ve stávajících vztazích ujasnit, zda platí, že: „Naše těla patří k sobě a naše energie by se neměly míchat s dalšími,“ anebo naopak: „Už dlouho se milujeme spíš ze zvyku než z vášně, možná bychom se měli otevřít novému vzrušení.“ Může se také stát, že se jednoduše zamilujeme, a pak je všechno jinak. Každý pár si musí sám ověřit své možnosti podle míry své štědrosti, připoutanosti a podle svých zvyklostí. Jestliže se máme prostě rádi, máme neustálou potřebu dbát na to, aby neochabovala vzájemná důvěra. Pokud ale jdou návaly žárlivosti příliš hluboko a milovanou osobu znejišťují, bylo společného učení se už dost. Pak bychom se měli rozhodnout, zda spolu chceme zůstat, nebo ne.

Nesmíme zapomínat, že jeden druhého nevlastníme, že každý si s sebou neseme od času bez počátku nekonečně mnoho svazků, které se mohou v tomto životě projevit jako přitažlivé, popřípadě obtížné vztahy. Objeví-li se nečekaná „zamilování“, měli bychom chápat, že se z naší druhé polovičky nestal naráz horší člověk, ale že nejspíš nemá nadhled nad situací nebo ji nedokáže zvládnout. Pokud do existujícího vztahu vstoupí další lidé, stane se tak nejčastěji kvůli velmi silné karmě. Byli jsme s nimi v minulém životě. Když se nyní objeví, jsou pro nás následkem dřívější vzájemné blízkosti znovu přitažliví. Také je docela dobře možné, že jsme v minulém životě žili se stávajícím partnerem jen povrchně nebo krátce. Pokud naopak kolem projde někdo, s kým jsme dříve strávili celý život a výborně si rozuměli, cítíme se k takovému spojení samozřejmě silně přitahováni. Jestliže v takovém případě nedokážeme nebo nemůžeme kvůli zaběhlým zvykům či úzkosti změnit současného partnera, bývá následkem spousta utrpení. Škodí to jak emočnímu životu, tak oboustrannému rozvoji.

Přistupovat k partnerovi, který nás opouští, se slovy: „Jestliže z toho máš radost, pak ti to přeji!“ je možné teprve tehdy, když si sami již nic nepřejeme, rozhlížíme se jinde a jsme nezávislí. Snaha zrealizovat pocit skrývající se za tímto výrokem však přináší obrovské obohacení. Štěstí, které hledáme u druhých, je stejně nadčasově přítomné v nás samotných. V takové situaci bychom měli překonat vše osobní. Jestliže navíc dokážeme rozšířit do světa svá dobrá přání, znamená to obrovský skok v rozvoji. Kdo se dokáže otevřít štěstí druhých, sdílet ho a dát jim prostor vzájemně se inspirovat, dává jim velký dárek. Jak říkají Dánové: „Když někoho miluješ, dej mu svobodu. 
Pakliže se vrátí, patří k tobě, a když ne, je to tak lepší.“

Každý musí přijít na to, co odpovídá úrovni žárlivosti partnera nebo partnerky a míře otevřenosti dané karmou. Tato pravidla si můžeme stanovit pouze individuálně tím, že se muž a žena pozorují a zjistí, jaká míra blízkosti vůči vnějšímu světu je pro ně smysluplná a k unesení. Dokud partneři nemají žádné děti a chovají se zodpovědně, takže nelámou srdce pro vlastní potěšení, nedávají prázdné sliby, neohrožují ničí zdraví, vypočítavě nelžou, aby druhé zneužili nebo učinili někoho nešťastným tím, že zničí jeho důvěru, jsou svobodní.

UKÁZKA Z KNIHY ► Buddha a láska ► Lama Ole Nydahl

KREVNÍ SKUPINY URČUJÍ OSOBNOST

Krevní skupiny =
označení typů krve na základě trvalé dědičné vlastnosti, jejíž podstatou je charakter antigenu uloženého na povrchu buněčné membrány červených krvinek (erytrocytů). Druh krevní skupiny je celoživotně neměnný a individuální (dva identičtí jedinci mohou být pouze jednovaječná dvojčata).

Dědičnost krevních skupin je daná strukturou DNA bílkoviny v chromozómech zděděných po rodičích. Nejznámější jsou skupiny systému AB0 (skupina A, B, AB, 0), proto znalost krevních skupin je nutná v případě transfúze a transplantace.

V roce 1907 je klasifikoval JAN JÁNSKÝ

KS je vlastně daktyloskopický otisk; je klíčem k určení našeho zdravotního stavu a imunity. Buď s námi bakterie spolupracují nebo útočí. Skupiny se zpravidla během života nemění

0

-

extrovert, aktivní KS

A

-

introvert, aktivní KS

B

-

introvert, aktivní KS

AB

-

extrovert (i introvert)

Zastoupení KS v ČR:

0

-

32 %

A

-

42 %

B

-

18 %

AB

-

8 %

Správně existuje 6 krevních skupin, nikoli 4, další 2 KS jsou:

A1 – kavkazská rasa (větev), krev původních australských domorodců

A2 – 20 % skupiny A

Krevní skupina 0

Osobnost

Nejvíce rozšířená KS, typ silný, dobrodružný, cílevědomý, vůdčí, adaptabilní. Provází ji instinkt a pud pro přežití – to nejstarší, co lidstvo mělo. „Jede“ na živočišný protein, vyhovuje jí fyzická práce, pohání ji vůle po úspěchu. Neexistují pochyby o budoucnosti, žije přítomností, má smysl pro realitu, rizika se jí často mění v úspěch.

Z řad 0 se rekrutují vůdčí typy – Reagan, Alžběta II. (modrá krev), Gorbačov i poslední carevič. Opačný pól skupiny tvoří zločinci – Al Capone, i častí gambleři.

Snadno se přátelí, má potřebu být ve společnosti, ráda se předvádí (hodně herců má KS 0). Jde s proudem, s dobou, flexibilně se přizpůsobuje (datováno z doby kamenné – jinak by neměli šanci na přežití). V politice je stále v čele. Je náchylná ke změně – tzv. se otočí na pětníku. Je otevřená, nechodí daleko pro silná slova, vysílá jasné signály. Je upřímná bez hranic – přemýšlí nahlas.

Bývá ale obviňována i z pokrytectví. Dá na mínění ostatních (A i B si uvědomují, jak snadno manipulovatelná je KS 0. Jakmile ji přesvědčíme, plně se postaví za naši myšlenku.) Navazuje snadno kontakty, je obratná, snadno se vyjadřuje. Sebeuvědomování není její silná stránka. Je ambiciózní, ale zároveň realista. Materialismus někdy převládá – domov u nich hraje velkou roli. Významově staví na první místo obývák – předvádění se. Nemá smysl pro detail – všestrannost staví před odbornost. Jak by řeklo B – „Kecá do všeho“ (patřil sem i Švejk). Probíhá věčný zápas 0 s B.

Obecně platí – aktivní, dobrodružná skupina (častí emigranti), umí si užívat života.

Typický příklad – Tahiťané (úroda bez námahy).

Upřednostňují kolektivní sporty.

Zaměstnání

0 je kariérista v neustálém pohybu typu „chyť příležitost za pačesy“. Je to extrovert schopný se přizpůsobit ve všem (z doby, kdy v týmu lovili mamuty). Potřebuje pohyb a podporu ostatních. Na jeho pracovní metody zírají všechny ostatní KS. Nakládá si často více, než může normální člověk unést. Chce být vždy v čele, a to co nejdříve. Stává se iniciátorem všech akcí, rychle se aklimatizuje. Neopomene příležitosti na sebe upozornit. Chlubí se rád i cizím peřím.

Instinktivně preferuje stejné lidi jako je on sám. Má dobře vyvinuté sebevědomí, někdy se stává obětí intrikánů. Musí mít neustále pocit, že ovlivňuje svět. Potřebuje další i nové podněty, impulsy. Není schopen někdy úkol „vysedět“, tzv. je pálí zadek. Upřednostňuje ale vždy peníze.

Osamělost v zaměstnání je pro 0 obtížná – kompenzuje si ji následným společenským posezením (typické pro herce, baletky). Mají často zálibu pouštět si při práci hlučnou hudbu.

Mají potřebu vyniknout společensky, pomáhá jim v tom obrovská schopnost vycházet s lidmi. Na postech šéfů vládnou zcela bez zábran – oceňují šikovnost ve vzájemných vztazích, požadují výsledky a je jim jedno, jakým způsobem jsou dosaženy.

Láska

Obratnost ve společenském styku pro ni nemusí znamenat úspěch v osobním životě. Nemá snad ani motivaci. Mívají dobré přátele, ale jsou osamělí. KS A má často pocit, jak by uspěla, kdyby měla KS 0. Neuvědomuje si ale, že tomu tak není. Je-li ve společnosti 0 zaujata jednou osobou, lituje, že nemluví zároveň i s ostatními. Ráda vypráví vtipy a raduje se, je-li centrem pozornosti. Když už se ale zajímá o jednu osobu, jsou pro ni její vlastnosti nezaplatitelné. Dívá se na situaci zároveň ze všech možných úhlů. Nechá partnera vypovídat a navodí dojem porozumění. Je kinestetická – reaguje příznivě na jakýkoliv kontakt, má dar empatie (vciťování se do pocitů druhých).

Rozdíl např. mezi 0 a B: B potřebuje delší čas, aby vycítilo, že něco není v pořádku, 0 to cítí ihned.

Je to expert na vyhodnocení všech nevědomých gest.

Manželství

0 má vše, co potřebuje pro manželství. Je výstřední, někdy létají i jiskry. I při manželství si udržuje řadu přátelství. Má vytříbený smysl lovce pro to, co se děje kolem, méně již pro vnitřní problémy. Její síla se skrývá ve flexibilitě, snáší dobře i velkou změnu, konkrétně manželství – na rozdíl od A i B.

Povinnosti by však nejraději odkopla. Vychází dobře se všemi, snadno se integruje do svého okolí.

Nastanou-li v manželství problémy, buď změní svůj postoj, nebo je nechá v klidu tzv. „vyhnít“. Děsí se rutiny – zvláště v sexu vyžaduje změnu a překvapení – v hodině, způsobu atd. (na rozdíl od B – „Copak je úterý?“)

Vysoká emocionální vyrovnanost se projevuje spíše ve stycích společenských.

Partnerské vztahy

0 + 0

radují se z každé společné akce; kde se objeví, dějí se věci. Legrace, žertíky, obyčejně mají společné známé, ale může být i situace, kdy oba jsou sice družní, ale každý má svůj okruh známých.

0 dá nejvíce na zevnějšek (muži se zamilovávají očima, ženy ušima) do té doby, než je život poučí.

Necítí stud, jde-li o sex. Čím větší extrovert, tím větší zájem o sex.

0 + AB

obě extrovertní skupiny, mají dynamické manželství. AB vnáší do vztahu praktičnost, zápas mezi nimi přináší své ovoce – překonávají střety všedního dne i budoucna. Sex a manželská spokojenost jdou ruku v ruce, oba jsou otevření všemu novému – pocitům i myšlenkám.

0 + A

nesnadní partneři. A miluje stálost, 0 je dobrodruh. Slabost jednoho je silou druhého. Rutina opakování je kamenem úrazu pro 0 – mají zcela opačné požadavky. V počátcích vztahu je důležitý sex – je nutno se vzájemně pochopit, neboť každý preferuje něco jiného.

0 + B

B jako introvert, 0 extrovert. Obě aktivní skupiny se vzácně doplňují, jsou energeticky stejní. 0 ale tančí pro radost z pohybu, B ovšem jen za určitým účelem. B klade důraz na organizaci a mentální rovinu a je systematičnější. 0 je zase flexibilnější. Překonají-li těžké začátky, kdy se každý snaží prosadit svou, může být i úspěch.

Přístup k sexu: B chce i v posteli systém a odbornost, 0 chce i v posteli zase variace, ale oba milují možnost vzájemně se učit.

Krevní skupina A

Osobnost

Vrchol emocionálního myšlení

Odvážný poslouchá své srdce. Potřebuje meditaci. Citlivá, rozvážná precizní KS.

A se muselo vyrovnat s mutací z 0, jsou vzájemně ovlivnitelní, vzájemně se respektují. A však snadno s 0 manipuluje a získává ji pro své myšlenky a mnohdy proti B, proti kterému jinak A nemá šanci.

Váže se k jedné komunitě, k půdě – je to usedlý typ. Jeho pesimizmus je vlastně konzervatizmus zemědělce. Je nanejvýš spolehlivé, provází je neustálý pocit provinění (obrazně řečeno cítí vinu i za II. světovou válku), utápí se ve zdrojích utrpení.

Díky A lidstvo přežilo, čelí výzvám života. Ve chvílích krize převládá rezervovaný klid, je to síla vyvěrající z hlubin – nejdříve váhá, po analýze s chladnou hlavou činí zásadní rozhodnutí. Má tendenci se uzavřít do sebe, dlouho mlčí, ale když exploduje, je to amok a je lepší jít mu z cesty. (Typ ruského mužika, se kterým lze léta orat a vláčet, ale když mu dojde trpělivost…)

Jako introvert má zakořeněnou stydlivost a zranitelnost, vyhledává hluboké soukromí. Nemá rádo napořád velkou společnost, ale zároveň bez ní nemůže být. Je přecitlivělé na veřejné mínění, i kvůli němu působí navenek harmonicky, usiluje o uznání a lásku, vše ho donutí ke slušnosti. Tento tlak vyvolává přirozenou tendenci otupovat hroty všech problémů a nesrovnalostí, přizpůsobuje své jednání okolí – předem se snaží odhadnout reakce.

A je nejzdvořilejší ze všech KS.

Je sice společensky orientované, ale nejlépe se cítí o samotě – touží po ní, ale zároveň se jí bojí – táhnou ho protiklady; dá se říci, že je jimi zmítáno. Hlad po naplnění a osobním vztahu jej požírá. Nejistotu často zakrývá bohémstvím.

Je vyznavačem lásky a harmonie, uplatňuje se v umělecké sféře. Nejvíce je nabito energií, když tvoří. Jeho rezervy však nejsou nekonečné. Tvůrčí období střídá s obdobím pasivity, ze kterého potom čerpá.

Je milovníkem přírody, hor, vycházek. Dává přednost sólovým sportům.

Dům je pro něj prostředkem izolace, soukromé útočiště. Významově staví na první místo ložnici (u 0 je to obývák, u B pracovna).

Získá-li vedoucí post (Johnson, Nixon, Carter), vede si čestně. Přeroste-li stres únosnou míru, stává se paranoické (Hitler) – vztahovačnost a přecitlivělost vedou i k šílenství.

Zaměstnání

Aby A obstálo, musí zmobilizovat cit i rozum. Práci musí mít předem nalinkovanou, jakýkoliv zmatek v něm vyvolává paniku. Řád pro ně ovšem neznamená pořádek – ten vyžaduje doma. Pracovní zvyky má někdy nezvyklé – chce sice návod („lajnu“), ale i ta vůbec nemusí být rovná. Je to nejpuntičkářštější a nejvybíravější ze všech KS. Pochopí-li projekt, prosazuje všechny jeho části. Stává-li se práce hektickou, trpí stresem více než ostatní. Vyhýbá se bleskovému rozhodování a všem unáhlenostem, nemá rádo překvapení. Vhodné pro ně znamená vše, co je nalinkováno, předem dáno, důsledně akceptuje příkazy nadřízeného; nevhodné např. investování, ale i fotbal.

Jako šéf se projevuje tvrdě, nesmlouvavě, ale férově. 

Vytváří dobře strategii, ale má problémy s vytýčením cílů.

Je to konzervativec, dogmatik. Vyhovuje mu stabilní prostředí bez hudby, hluku, zmatku. Opak u něj vyvolává předrážděnost a napětí. Je to sice hypochondr, ale nestěžuje si. (Konfrontace je proti jeho přirozenosti.) Když exploduje, je už pozdě na jakékoli řešení. Vyvíjí ale úsilí na vyrovnanost vztahů. Souhlas ostatních téměř se vším je pro něj životně důležitý. Chování na veřejnosti si úzkostlivě kontroluje, v soukromí je to zcela opačné. Chce mít i svůj vlastní prostor.

Je to suverénně nejbezpečnější řidič, má-li spolujezdce. Nejnebezpečnější řidič, jede-li sám.

Láska

„Kdo nepocítil ran se jizvám směje.“

Není typem na snadné navazování přátelství ani vztahu, komplikuje mu to stydlivost. Nemá talent chytit okamžik za pačesy. Toto závisí KS 0 a B, které to zvládají velice bravurně. Mívá malý okruh přátel a trvá mu dlouho, než potká potencionálního partnera. Zdá se nepřístupné, myslí si, že s vnitřními pocity se nemá chodit na trh. Ve velké společnosti se zdá ztracené, myslí si, že osamocení je jeho osud. Přehání dravost, aby tento pocit potlačilo. Vztah s jedním člověkem je pro A stěžejní. Sexuálně je přitahováno KS B. Je to věčný hledač lásky na celý život. Plně se soustředí na osobu, o kterou se zajímá. Je nejvíce otevřené hlubokému vztahu, nikdy však k osobě, kterou dobře nezná. Vztah navazuje tím, že odhaluje své nitro tomu, kdo se mu líbí. Osobní pocity vyvěrají z toho, co je uvnitř něho.

Je to typický introvert. Nejdříve přicházejí slova, úsměvy, teprve potom dotyky a snaha splynout na všech rovinách bytí – a to mu to ovšem dělá obtížné.

Zásadní rozdíl je mezi jeho prací a soukromím. 

Snaží se udržovat hranice v práci, v soukromí zase co nejtěsnější kontakty.

Manželství

„Áčka“ se stávají metakomunikátory. S oblibou diskutují o něčem, o čem se diskutovat nedá, tudíž vznikají problémy. Chtějí s partnerem dokonale splynout na všech úrovních, mají neskutečné požadavky. Chytí-li analytickou slinu, už ho nic nezastaví. Pitvá problémy. S A je někdy těžko žít, trápí se pro věci, které už nejdou změnit. Je to neúmyslné, ale zároveň neúnosné.

Změna života po svatbě pro ně není jednoduchá, upíná se na své city. Sexuálně je přitahováno B, jsou-li však oba A, diskuse neberou konce.

Je snadno vyveditelné z míry, ze všech skupin nejvíce harmonické, ale propadá extrémům. Slibuje si od lásky tolik, jako žádná jiná KS.

Partnerské vztahy

A + A

zdánlivě ideální vztah, ale snadno zranitelný. Cítí-li se jeden z nich dotčen, diskuse se dostane do varu. Jinak rezervované A se ve vzteku stane ruským mužikem a potom…

Dávají přednost načasování, zaběhnutým situacím (pozice, čas).

Čeho se 0 děsí, v tom si A libuje – je příjemné se spoléhat na opakující se situace. Malér nastává, když to jednomu z nich přestane vyhovovat. Začínají opět nekonečné diskuse.

A celý život prahne po prožití ideálního vztahu.

A + B

tvořivé A se může ideálně doplňovat s B, jež má technický smysl. Manželství ale není jen týmem. Protiklady se přitahují, udělat radost partnerovi (B) dobře koresponduje s tvořivostí A, ale časem spíše o sexu jen fantazírují, než tvoří.

A je zvyklé jemně manipulovat, B jede do všeho jako buldozer; chaos ve věcech B se časem může pořádkumilovnému A jevit jako bordel – a propukají problémy.

A + 0

nesnadní partneři. A miluje stálost, 0 je dobrodruh. Slabost jednoho je silou druhého. Rutina opakování je kamenem úrazu pro 0 – mají zcela opačné požadavky. V počátcích vztahu je důležitý sex – je nutno se vzájemně pochopit, neboť každý preferuje něco jiného.

A + AB

v tolika věcech jsou si podobní, temperamentem ovšem oplývá více AB, vzájemně si poskytují emocionální podporu. Omyl spíše přizná A nebo AB. Oba však mají smysl pro empatii a péči o druhého, AB je však rezolutnější. Pro poněkud těkavé AB může být A silnou kotvou.

AB je spíše letory mírné, soběstačné. A je schopno a vždy připraveno učinit smírčí kroky k udržení vztahu. AB hýří přitažlivostí, překvapením, což může A znejisťovat. 

V sexu si až extrémně vzájemně vyhovují. Jedině s A se AB cítí bezpečně.

Krevní skupina B

Osobnost

„Pravdivá slova nebývají líbivá.“

Meditace je odvaha být tichý a sám (KS nábožensky založených Tibeťanů).

Výkonný typ, notorický a úžasný organizátor. Flexibilní nomád, tvořivý – za účelem přežití. 

Stejné vlastnosti mají všechny jeho buňky. Jsou méně zranitelné nemocí.

Představuje intelektuální vrchol, má to nejlepší z celého světa – aktivitu A, agresivitu 0, nemá problém ve styku s ostatními KS. Jedná věcně a konkrétně, přistupuje ke všemu koncentrovaně. Vyznačuje se vyrovnaností ve všech směrech. Je to nejaktivnější KS, stále upevňuje, buduje. Cítí se nejlépe, když vše řádně (někdy i fádně) funguje. Posuzuje situace naprosto střízlivě. Splývá zde inteligence a cit. Usiluje o jednotu protikladů – jin a jang, staví na jednotě protikladů – filozoficky i prakticky. (Tradiční populace Židů – přizpůsobivost na přežít kdekoliv.) Pustí-li se do něčeho, věnuje všechen čas nejen tomu, ale i řádné přípravě. Byl-li tzv. cíl vyvěšen, jde za ním – energický přímý tah na branku. Neohlíží se na mínění okolí, ani na následky. Tvrdošíjně jde za svou věcí, vírou, dogmatem. (Drží jak židovská víra.)

Bezkonkurenční kandidát na jakýkoliv post v náboženství. Magicky přitahuje slabé jedince ochotné sledovat jeho vizi (Luther, Marx). Je zcela pohlceno tím, co právě dělá – co bylo započato, musí být dokončeno. Někdy se ovšem jeho předpoklady stávají mečem dvojsečným. Jsou to vesměs úspěšní lidé v čemkoli – technické vynálezy i úspěšné „tunelování“ (zloději ve vládě – Japonsko), nejvíce milionářů je právě v této KS, ale zároveň i platí „Kdo pracuje, nemá čas zbohatnout.“

Jako hlavní preferuje svobodu jednání. Šokuje svou otevřeností a „naivitou“, s jakou mluví – ta je ovšem zcela jiná než u 0. Trpělivost a vysvětlování není jeho silnou stránkou. Nechápe, že to, co je jemu jasné, nemusí být jasné ostatním (prezident Klaus).

Jako věčný rebel chce uplatnit svou strategii. Není týmový hráč, jako těžký individualista vychází nejlépe s jedinci své KS; jen B chápe a ocení B. Na druhé straně B mezi ostatními B nikdy nevynikne. Cítí se zbytečně mezi lidmi jen tak planě tlachajícími. Proti B nemá A nikdy šanci.

Má zvýšený smysl pro osobnost; ví, jak toho dosáhnout. Ostatní hledají recept na život – B jej buď má, nebo ho co nejdříve najde. Nepodstatné je pro ně mínění ostatních, kritizováno jako egocentrické a necitelné, úspěšnost jej svádí k aroganci, pýše.

Že je strohý typ a suchý patron bez humoru? 

Omyl, to se jen tak jeví; má dar disociovat se od nepříjemného.

 Že je B nepořádné? 

Ne, to jen věci potřebné mají být vždy po ruce (organizovaný pořádek v bordelu).

Typický je pro něho propastný rozdíl mezi pracovnou a domácností. I doma klade významově na první místo pracovnu (u A je to ložnice, u 0 obývák).

Sporty volí individuální – tenis, vysokohorská turistika apod.

Když nastane problém, B jej chce vždy řešit. Ve vztazích milostných a společenských ale většinou selhává (nejde o definovaný problém). Projevuje se u něho napětí mezi sebekontrolou a impulzivností. Je více ideové než citové. Projevuje i určitou ostražitost a nedůvěru. Ideje a principy jsou jeho život.

Jeho rezervované, ukázněné, vybroušené chování provází jistá chladnost. Chce jít vždy svou cestou – je to originální, zajímavý, ale osamělý běžec (samota je u něj ovšem ze zcela jiného důvodu než u A).

Zaměstnání

Práce je jim posláním, jde jim o podstatu věci ve vědě i umění, dokáží motivovat sami sebe a soustředit se jednak na daný problém, ale i na své myšlenky. Bleskově adaptuje i myšlenky jiných, pokud je přijme za své. Stává se často nenahraditelným.

Práce B je analytická, schopna řešení i na technické úrovni. Důležitý je pro ně dosažený výsledek, nezajímá je názor okolí, působí arogantně. Jdou si svou cestou, pomoc vyhledávají jen v nouzi nejvyšší. Neochota požádat o spolupráci pramení z touhy být nezávislý na okolí, chce být zcela sám. Nemá závislost dokonce ani na podnebí, okolí je nerozhází psychicky ani fyzicky. Proto se pro něj jeví jako bezohledné. Dotahuje každý svůj projekt stylem: nic není nemožné, ať to stojí, co to stojí. Může být i velmi úspěšné, stanovuje si vyšší cíle než ostatní. Jak již bylo zmíněno, dokáží vysoce motivovat sami sebe, ale vyhovují jim i určitá pravidla. Nejpevněji ze všech KS se drží regulí, jsou vysoce konzervativní. Některé změny jsou pro ně hodně obtížné, pokud nejsou jejich nápadem.

Stresuje je neflexibilní šéf, potřebuje rozvíjet své plány bez cizích zásahů. Má vynikající nápady ve všech směrech, tzv. mu to „pálí“, ale nedokáže (a ani nemá trpělivost) je sdělit (prezident Klaus).

Jako manager je silný, ale vyvolává i výbuchy nevole. Tyto věcné střety však miluje (vedou je k vytouženým závěrům). Jinak ale upřednostňuje nekonfliktní prostředí, v opačném případě se z něj stává rebel.

Jako jediná KS je ochotno vykonávat i čistě mechanické, stále se opakující práce, protože myslí více na budoucnost, než aby žilo přítomností (tzv. zapne automatického pilota a myslí třeba na víkend.

Jde neochvějně za svým cílem, promýšlí nejméně čtyři tahy dopředu.

Láska

Můžeš dávat jen to, co máš.

B je i v lásce těžký individualista, který chce dělat věci po svém.

 Podřídí-li se partner jeho vedení, je šťasten.

Je to nejméně pochopený krevní typ. Protože má smysl pro důležitost toho, co zrovna dělá, občas mu něco uniká. Nevěřícně zírá, chce-li někdo opakovat to, co už někdy řekl. (Řekne-li někomu jednou o své náklonnosti, již nevidí důvod to opakovat.) Někdy až téměř náboženská oddanost se promítá i do intimního vztahu. Je posedlé ideou povinnosti a práce. Odevzdá-li se něčemu nebo někomu, následuje jej kamkoli a vždy. Pro své jednání má silnou motivaci – ptá se po jádru problému – co se dá udělat pro udržení vztahu. Vyvstanou-li komplikace, řeší je. Udělá pro to maximum. Rádo jedná rychle – má-li to smysl, jde do toho hned.

Odhaluje své myšlenky, ale nerado své city. Musí být do všeho trochu postrčeno. Má smysl pro seberealizaci, jasně a břitce formuje své názory. Je přesvědčeno, že úplná otevřenost oživuje vztah. Říká vždy svou pravdu a žasne nad nevolí okolí. Je schopno udržet vztah co nejdéle i proto, že do něj investovalo určité penzum úsilí.

Není tolik schopné empatie (vciťování se do pocitů druhých), je to dáno jeho orientací na budoucnost.

Ve vztahu k partnerovi působí lhostejně, což je dáno tím, že pomaleji reaguje na jeho citové problémy, protože je soustředěno na problémy zcela odlišné.

Sexuálně je pro ně přitažlivá KS A.

Manželství

B je považováno za chladné, neurotické, distancované.

Má vlastnosti, které mohou příznivě ovlivnit manželství. Převládá mírný optimizmus. Má-li někoho rádo, rozhoduje se okamžitě. Upíná se na své myšlenky na rozdíl od A, které převážně na své city. Jsou-li oba B, neztrácí čas a jde rovnou na věc – není čas na okolky. (Nevylučuje to ovšem úspěšné manželství.) Instinktivně ví, že zamilovanost pro manželství nestačí, je třeba silnějších pout – logické uvažování, plánování (plánuje vše, včetně mytí nádobí a relaxace). Upřednostňuje i společné uvažování a činnost, protože je to praktické.

Protože je rozený pragmatik, je pro ně manželství pracovní projekt. Na rozdíl od 0 mu nevadí rutina v manželství. Hraje s odkrytými kartami.

Jeho autoritářství – to je pouze jiné vidění ostatních skupin.

Partnerské vztahy

B + B

každý partner se snaží udržet svůj prostor, smysl pro osobnost a individualitu. Klade velký důraz na uskutečnění svých cílů. Je nejvíce produktivní, vzájemně se podporují. Je to čitelný vztah. Těžko však spolu vyjdou, začne-li jeden vymáhat své na druhém, protože jsou samozřejmě stejně tvrdohlaví a neústupní. O problémech B dlouze slovansky nepřemítá, ale řeší je.

V sexu si nevedou špatně, diskuse spíše vztah utužují. Sexu ostatně nepřikládají velkou důležitost.

B + 0

B jako introvert, 0 extrovert. Obě aktivní skupiny se vzácně doplňují, jsou energeticky stejní. 0 ale tančí pro radost z pohybu, B ovšem jen za určitým účelem. B klade důraz na organizaci a mentální rovinu a je systematičnější. 0 je zase flexibilnější. Překonají-li těžké začátky, kdy se každý snaží prosadit svou, může být i úspěch.

Přístup k sexu: B chce i v posteli systém a odbornost, 0 chce i v posteli zase variace, ale oba milují možnost vzájemně se učit.

B + AB

B se svým smyslem pro řád ve všem co dělá, AB jako flexibilní extrovert se smyslem pro originalitu se doplňují a vytvářejí mocný tým. Jsou sice odlišní, ale povahové rysy mají podobné. Mívají šťastný start, ale potom mohou nastoupit diskuse. AB je extrémně pružné, jediné schopné čelit B. AB miluje prvek překvapení, B zase plánuje, ale AB ochotně vyjde vstříc. Navzdory svým odlišnostem jsou si velmi podobné.

Je to nejvíce slučitelné manželství, vzájemně se respektují, oba tolerují prostor svobody pro druhého.

B + A

tvořivé A se může ideálně doplňovat s B, jež má technický smysl. Manželství ale není jen týmem. Protiklady se přitahují, udělat radost partnerovi (B) dobře koresponduje s tvořivostí A, ale časem spíše o sexu jen fantazírují, než tvoří.

A je zvyklé jemně manipulovat, B jede do všeho jako buldozer; chaos ve věcech B se časem může pořádkumilovnému A jevit jako bordel – a propukají problémy.

Krevní skupina AB

Osobnost

Radosti vždycky bolest vystřídá.

Dvě duše v mé hrudí sídlí – jak typické pro mysteriózní skupinu vzniklou před cca 1 000 lety.

Je to nezařaditelný kentaur KS, komplexní, nevyrovnaný, vysoce charismatický typ. Je to setkání citlivosti KS A s pragmatickým B. To, co platí pro imunitní systém – otevřené dveře bez zámků – platí i pro ostatní život. Neříkají nepříjemné věci, jsou to rození diplomaté obrušující hroty případných pří – jsou proto všude vítání. Zdánlivě sebevědomým chováním skrývají rozpory ve svém nitru. Jsou šťastní, když lidé potřebují jejich pomoc, ale zároveň je to obtěžuje. Je v nich zastoupen introvert i extrovert současně, zpívají tzv. „dvojhlasně“. 

B a 0 jsou aktivní skupiny, A pozitivní, AB – všechno z toho.

Je to skupina intrikujících jedinců, nesobeckých lidí i stydlínů zároveň, naprostá směs protikladných prvků – antigenů. Jeho stydlivost je někdy chápána jako úhybný manévr – někoho se stydí, na jiného si troufají. Někdy jsou plní chmur, jindy středem pozornosti. Jsou velkorysí, rádi se blýsknou. Nijak zvlášť si nepotrpí na detaily, nejsou si vždy vědomi následků svého konání. Snadno se nechávají strhnout do děje, ale zároveň mají smysl pro zodpovědnost, rodinu i přátele.

Obratně manévrují ve složitých situacích, na které mají čich (stejně jako na lidi) a dar z nich obratně vybruslit. Patří sem nejvíce uchvacující charismatické typy – Kennedy, M. Monroe. Mají punc podmanivosti a neodolatelnosti, jsou to herci, lidoví vypravěči, ale zároveň i vůdci, politici, diplomaté, ale i léčitelé – přitahuje je metafyzika. Přičichne-li AB k mystice, nic ho nezadrží.

Jejich domov zrcadlí neklidnou osobnost; je to změť, která zaráží i inspiruje. Jsou výkonní i přemýšliví, mystici i materialisté. Mnohdy zůstávají problematickým velkým dítětem až do konce života. Jsou neustále zmítáni, hledají pevný bod sami v sobě. Zvládnou-li to, jsou nepřekonatelní.

Zaměstnání

Komplexní, nejvzácnější KS na světě, proto někdy vyčnívají z řady a upoutávají pozornost. 

Mají neskutečný potenciál.

Jsou tvořiví, s talentem na technické věci i cokoli jiného. Mívají raketový nástup. Vnitřní puzení je nutí často měnit zaměstnání, někdy ho zaměstnání zbavuje vlastní nerozhodnost. Na jakémkoli pracovním postu potlačuje svou mnohostrannou povahu. Na okolí působí klidným zevnějškem, ale stresem může explodovat. Na jedné straně je puzeno k inovačním změnám, na straně druhé se dobře cítí v pevně organizovaném řádu. Může být i panovačný. Na pracovních schůzkách často předkládá výstřední, ale efektivní řešení.

Zažívá nesmírné štěstí, následují-li ostatní jeho myšlenky. Má čich na odhalování skrytých problémů. Cítí se i ohroženo okolím. Jako šéf je nedostižný v jednání a v kontaktu s podřízenými, umí to s nimi.

Vyhýbá se siláckým gestům. Tyto vlastnosti mu umožňují jít často na vedoucí a odpovědné posty.

Obecně jsou ale nevypočitatelní.

Láska

Se svým charakterem se stává smrští na moři lásky. Působí harmonicky, melodicky, jeví se jako neodolatelné. I o běžných věcech diskutují zajímavě, člověk s ním má pocit, že ho zná odjakživa.

Vznikající vztah je extrémně křehký. Dokáže uplatňovat svou objektivitu, rozlišuje mezi intenzitou konfliktu. Je ochotno se přizpůsobit požadavkům partnera, později pozvolna změní oba. Vycítí-li nebezpečí, změní cíl i cestu. Nechce měnit vše ke svému obrazu, ale udržuje i svou cestu. Udržuje si vždy částečný odstup – i v těch nejintimnějších chvílích. Jako typický workoholik se stahuje do sebe, je-li přetížen, ale nesmí se to chápat jako ve vztahu k partnerovi.

V AB jsou pořád dva životy, působí jako tajemný hrad v Karpatech. 

Vztah dokáže vyvinout vřelý a neotřelý.

Spojuje v sobě lásku a něhu, ale nosí v sobě výčitky A; přátelství, solidnost, kvalitní sex a pevný vztah B – stává se tak z něj nevyzpytatelný uragán.

Manželství

V manželství se chce plně vydat, odevzdat. V tomto zvláštním vztahu dokáží zachytit i nejjemnější stránku citu. Jeho empatie vrcholí tím, že potlačí sebe v plném rozsahu, potřebuje-li to partner. Snaží se udělat vše pro jeho štěstí. Navzdory tomu se jeví jako nestálé, těkavé, chce harmonický domov, ale strojí trochu opodál. Chce svobodu a prostor pro každého z partnerů, vyžaduje i oddechový čas pro nabrání dalších sil.

AB chce více svobody, jeho partner mu chce být zase blíže; 
oba trvají na svém, čímž polarizují svůj vztah.

Pouze malé procento AB má mimomanželský sex, ale to potom jsou z nich Casanovové.

Partnerské vztahy

AB + AB

je nejbouřlivějším spojením i čistým vztahem. Létají zde často jiskry. Charakterizuje je pestrý vnitřní život. Nikdy nevíte, co AB provede příště. Hýří spontánností; je to šachová hra, kdy každý tah je šokující.

Spojení je buď pozitivní (spojí síly, temperament a inspirují se navzájem) nebo negativní (žádné AB se nedokáže držet zpátky a pak to bouchne. Je to manželství buď zcela ideální, kde to báječně klape, nebo to vypadá na vraždu.

AB + 0

obě extrovertní skupiny, mají dynamické manželství. AB vnáší do vztahu praktičnost, zápas mezi nimi přináší své ovoce – překonávají střety všedního dne i budoucna. Sex a manželská spokojenost jdou ruku v ruce, oba jsou otevření všemu novému – pocitům i myšlenkám.

AB + B

B se svým smyslem pro řád ve všem co dělá, AB jako flexibilní extrovert se smyslem pro originalitu se doplňují a vytvářejí mocný tým. Jsou sice odlišní, ale povahové rysy mají podobné. Mívají šťastný start, ale potom mohou nastoupit diskuse. AB je extrémně pružné, jediné schopné čelit B. AB miluje prvek překvapení, B zase plánuje, ale AB ochotně vyjde vstříc. 
Navzdory svým odlišnostem jsou si velmi podobné.

Je to nejvíce slučitelné manželství, vzájemně se respektují, oba tolerují prostor svobody pro druhého.

AB + A

v tolika věcech jsou si podobní, temperamentem ovšem oplývá více AB, vzájemně si poskytují emocionální podporu. Omyl spíše přizná A nebo AB. Oba však mají smysl pro empatii a péči o druhého, AB je však rezolutnější. Pro poněkud těkavé AB může být A silnou kotvou.

AB je spíše letory mírné, soběstačné. A je schopno a vždy připraveno učinit smírčí kroky k udržení vztahu.

AB hýří přitažlivostí, překvapením, což může A znejisťovat. 

V sexu si až extrémně vzájemně vyhovují. Jedině s A se AB cítí bezpečně.

ZDROJ ►  http://irisdiag.webnode.cz/novinky/krevni-skupiny/

www.gaia2010.sk

TOUHA PO ŠTĚSTÍ .......

Většina lidí je toho názoru, že štěstí je možné najít někde vně a pak si je udržet. Konzumní společnost s radostí tuto mylnou představu posiluje, když nám neustále namlouvá, že cesta na to nebo ono místo nás učiní šťastnými nebo že vytouženého stavu dosáhneme ve chvíli, kdy si koupíme určité zboží. Jiní slibují, že tento stav zaručí volba politické strany nebo zvláštní způsob stravování. Lidé v naději na domnělé štěstí vkládají do jeho hledání síly a drahocenné hodiny a roky svých životů, aniž by přitom věděli, jak si je v případě, že by ho dosáhli, udržet. A tak se stává, že sice odjedeme na vysněnou dovolenou, ale letovisko je přeplněné. Získáme vysněného muže či ženu, ale oni nakonec upláchnou těsně před dveřmi svatební síně s někým jiným.

Horko těžko vybojované uznání v zaměstnání se po krátké době změní ve zlomyslné pomlouvání, protože spolupracovníci nás nemají rádi. Milované děti si vytvoří svůj vlastní život, ke kterému už člověk nikdy nedostane klíč. Otec rodiny náhle zemře. Důchody, na které si člověk celý život střádal, jsou zkráceny a diamantové prsteny, které měly vydržet navěky, se ztratí.

Důvod je jasný: pokud je příčina štěstí pomíjivá, může štěstí vydržet jen tak dlouho, dokud zůstanou zachovány jeho vnější a vnitřní podmínky.

Pokud zaniknou, zmizí podmíněné štěstí stejně rychle, jako se objevilo. 

Jak už před 2500 lety řekl velký řecký filozof Hérakleitos: „Vše plyne.“

Touha po štěstí přesto zůstává nejdůležitějším hnacím motorem všech bytostí. Někteří myslí při jeho hledání jen na sebe, ale většině je to příliš málo a nepřináší jim to duševní ani fyzické uspokojení. Štěstí, které jim chybí, pak hledají v blízkosti milované osoby a chtějí se o ně dělit. Pro mnohé je totiž těžké spát sami. Od tohoto úsilí je neodradí vysoká míra rozvodovosti, ani zkušenost, že málokdy vydrží láska po celý život. Navíc v partnerském vztahu není nic zadarmo.

Růžové obláčky lásky září jen tak dlouho, dokud o ně usilujeme a věnujeme jim dostatek pozornosti. Po počáteční době vzájemného poznávání je nutné, abychom na štěstí svého partnera mysleli i během všedních dnů a abychom také rozvíjeli vlastní vnitřní život.

Pokud se ale podíváme, jaké nástroje nám v tom mají pomoci, zjistíme, že nám často nestačí, respektive že nevíme, jak s nimi zacházet. Pomoci může pohled na Buddhovo učení.

Ukazuje nejenom, jak dosáhnout trvalého štěstí, nezávisle na všech vnějších okolnostech, ale dokonce, jak se sám stát zdrojem štěstí a lásky. To je jediný cíl Buddhových metod. Můžeme se přirozeně zeptat, co věděl Buddha o lásce, partnerství a o možnostech, které nabízí, když byl sám mnichem a byl obklopen především sobě podobnými. To ale není tak úplně pravda. Většina buddhistů, jak v minulosti, tak nyní, je plně zapojená do života, má práci a rodinu. Říká se jim laici. Právě ti se ptali historického Buddhy na problémy týkající se každodenního života a lásky. Buddha odpovídal podle toho, jaké měli schopnosti a životní situaci, aby jim odpovědi přinesly skutečný užitek a mohli s nimi pracovat. Kromě toho Buddha ještě předtím, než se vydal na cestu za štěstím, které nemůže zničit nemoc, stáří ani smrt, vedl bohatý milostný život.

Každému mohou pomoci zejména učení o příčině a následku (skt. karma), která předal poté, 

co dosáhl osvícení. Nabízejí totiž hluboký vhled do životních souvislostí.

Aniž by moralisticky zdvihal ukazováček, vysvětluje, které myšlenky, slova a činy vedou v budoucnu k dobrým a které ke špatným výsledkům. Díky těmto znalostem získáváme možnost vzít budoucnost do vlastních rukou. Skříňka na nářadí je naplněná až po okraj a my se můžeme chovat smysluplně a správně a přinášet radost sobě i druhým. Učení o příčině a následku v žádném případě neznamená, že karma je osud, naopak nám dává jedinečnou a obrovskou svobodu neustále zasévat správná semínka těch plodů, jež bychom rádi později sklízeli.

Znamená to, že neustále vytváříme příčiny úspěchu nebo neúspěchu partnerského vztahu a jsme spoluodpovědní za štěstí i utrpení blízkých, kteří se nám otevřeli. Ve vztahu jsme totiž více otevření a dobré i špatné dojmy dozrávají zvláště rychle.

Přednost dáváme cílům, které nám mají přinést štěstí, ale rozhodujeme se i podle způsobu, jak jich dosáhnout. Pokud už máme rodinný dům, jezdíme několik let pravidelně dvakrát ročně na dovolenou a naše žena se každý měsíc nechává „zušlechťovat“ v kadeřnickém salonu, nebude nás už tolik vábit pohodlný život na kanapi před televizí se slanými tyčinkami a pivem. Můžeme svoji sílu, díky které jsme dosáhli takových výsledků, využít smysluplněji pro nadosobní cíle. Pro rozvoj směrem k trvalému štěstí jsou důležitým základem všechny životní zkušenosti – ať už jsme sami, žijeme v páru, rodině nebo jsme součástí nějaké skupiny.

Tyto zkušenosti umožňují využít sílu, veškerý nadbytek, radost, lásku, vědomě udržované vysoké mínění o partnerovi a o okolí a zároveň objevovat nové, často třeba i náročné, ale vzrušující možnosti. Láska tak bude déle svěží a zároveň ubude omezení v mysli a zmizí pevně zakotvené návyky. Osobní omezení se sama od sebe rozpustí nebo se stanou výzvou, které se velmi rádi postavíme. Každá zkušenost se tak stane krokem na cestě k trvalému štěstí.

UKÁZKA Z KNIHY ► Buddha a láska ► Lama Ole Nydahl  

JAKÉ JE TO ŽÍT PROBUZENÝ ŽIVOT?

Zatímco se svět a každý kolem tebe snaží vyřešit své problémy, ty se problémy nezabýváš. 

Zatímco se všichni kolem tebe snaží na něco přijít, snaží se něčeho dosáhnout, dostat se někam, snaží se být hodni něčeho, ty se o to nesnažíš. 

Zatímco si všichni myslí, že uvědomění sebe sama je ohromná, vznešená, svatozáří zahalená věc, ty si to nemyslíš. Zatímco všichni utíkají ze své současné situace, ty nikam neutíkáš. Zatímco má každý nějaký problém s někým druhým, většinou se všemi, počínaje sami se sebou, ty jej nemáš. Zatímco každý si je jist tím, že štěstí přijde, když něco bude jinak než je to teď, ty to tak nevnímáš. Zatímco každý se snaží dosáhnout onoho dokonalého stavu a držet se ho, ty se ničeho držet nesnažíš.

Když všichni kolem tebe mají hromadu názorů a přesvědčení o všem možném, ty je nemáš. Každý je na cestě někam, ty ses nedostal nikam. Každý se snaží vystoupat na horu; ty prodáváš pohorky a cepíny na úpatí v naději, že když dosáhnou vrcholu a vrátí se zpět, tak snad budou příliš unaveni na to, aby to zkoušeli znovu. Zatímco každý hledá pravdu a onen tajemný klíč k probuzení v další knize, u dalšího učitele a gurua, ty toto nehledáš. Nemáš klíč, protože neexistuje zámek, do 

kterého bys ho vložil.

Když žiješ probuzeně to, co jsi a víš, že jsi tím, čím jsi vždy byl, tak jsi vlastně velmi jednoduchý. 

V podstatě jen tak sedíš a divíš se, kvůli čemu je všude takový povyk.

Když lidé kolem tebe posedávají a říkají, “Doufám, že se mi to také stane,“ tak si vzpomeneš, že jsi to také tak dělal. Vzpomeneš si, že jsi na to nenašel žádné řešení. Vzpomeneš si, že jen myšlenka samotná, že je vůbec nějaký problém, toto vše vytvořila.

Když jsi to, co jsi, když žiješ probuzeně, není nikdo komu odpustit, protože v tobě není ani špetka záště, ať se děje cokoli.

Pravda tvého bytí netouží po štěstí; vlastně je jí to úplně jedno. Netouží po lásce, ne protože jsi plný lásky, ale jen protože je jí to prostě jedno. Je velmi jednoduchá. Nestojí o to být poznána, držena v úctě, či pochopena. Když žiješ, co jsi probuzeně, již pro tebe neexistuje žádný ideál. Vystoupil si z celého cyklu utrpení, stávání se; nemáš zájem.

Shledáš, že jsi ve zvláštním světě. Shledáš se tam… kde jsi. Ne kde jsem já, ale kde jsi ty. Kde skutečně jsi. Kde skutečně jsme. Je to zvláštní místo (obzvláště na počátku), být zde a necítit se ničím hnaný– potěšením či trápením, pomáháním či ubližováním, milováním či nenávistí. Jediná věc, která tebou pohne (a nemám teď v úmysl být příliš poetický) je ta stejná síla, která hýbe listem na stromě. Jednoduše jen proto, že tudy vane vítr. Takže vždy víš, co dělat:
Vítr vane tudy, a tudy tedy půjdu.
Už se na nic neptáš. Nesnažíš se přijít na to, proč vítr vane zrovna tudy, protože víš, že to prostě nevíš. A víš, že nemůžeš vědět proč. Ještě nikdy a nikde neexistoval list, který by věděl, proč vítr vane tudy, právě teď. Tento vítr mění směr tvého života, moment za momentem, jednoduše, protože takovéto jsou cesty života. A když žiješ ve svém procitnutém Já, tak nemáš žádný problém se směrem, kterým se život ubírá, protože život jsi ty.

A víš, že tento vítr tam vždycky byl, od samého počátku, a že tu nebyl jen pro výjimečné lidi.
Pokud sis ho někdy v životě nevšimnul, tak víš, že to je proto, že jsi nenaslouchal. Nebo proto, že sis myslel, že na něco musíš přijít předtím, než budeš schopný slyšet. Nebo sis myslel, že je třeba dojít k nějakému závěru předtím, než můžeš poslouchat hluboce, bez záměrů, bez naděje pro lepší budoucnost.

Mnoho z vás ví, o čem mluvím.

Pravda nikdy nevysvětluje, proč se v danou chvíli ubírá oním směrem. A i když se zeptáš, tak ti neposkytne žádnou informaci. Bylo by to stejné, jako kdyby se list ptal větru:

“Proč zrovna teď foukáš tudy?“
Taková otázka nedává větru žádný smysl.

Již se nedohaduješ o tom, kudy by se pravda měla ubírat. Již neargumentuješ. Již se na to nesnažíš přijít. Panna Maria na to nepřišla. Budha na to nepřišel. Ramana Maháriši na to nepřišel. Nikdo z nich na to nepřišel. Oni se tím prostě stali. Jednoduché. Obyčejné – tak jako je list obyčejný.

Když žiješ ve svém procitnutém bytí, probuzeným životem,  moc na kterékoli úrovni
pro tebe není důležitá.
Není zajímavá. Moc a touha mít vládu nad druhou lidskou bytostí není zajímavá. Intelektuální moc není zajímavá. Moc sebeovládání není zajímavá. Moc, kterou ti lidé chtějí dát, není pro tebe zajímavá – ne proto, že by neměla být; prostě není.

 Co bys s ní chtěl dělat?
Víš, že není nic, co bys s ní chtěl dělat.

Uvědomíš si, v pravdě svého bytí, že jsi úplnost sama, ale nemáš vůbec jakýkoli zájem dělat něco
s tímto uvědoměním, nemáš zájem toto uvědomění nějak využívat.

Nakonec si uvědomíš, že skutečně nechceš nikoho měnit, ne proto, že bys neměl
 chtít nikoho měnit, prostě nechceš.
Možná nestojíš o to, být nablízku každému, ale když tu jsou, tak je nechceš měnit.

Nic z toho není ideálem – to je konec všech ideálů. Nic z toho není svatost; to je konec svatosti. Je to počátek celosti. Nic z toho je k dosažení, protože je to nedosažitelné. Je to jednoduše to, co je v pravdě tvého bytí. Je to prostě to, co je. Nemůžeš dosáhnout toho, co přirozeně je. A nikdo na světě ti nemůže říct kdy a proč, nebo do jaké míry necháš jít nepravdu; necháš to být v tu chvíli, kdy to necháš být, když už nic jiného nefunguje.

Když žiješ probuzený život, v probuzeném bytí, které jsi, tak jsi sám, a konečně se cítíš dobře sám.
Jsi sám, ale vůbec ne osamělý, protože ten jediný, který tě měl potkat tam, kde jsi – ten jediný, který tě vůbec mohl potkat tam, kde jsi na sto procent – jsi ty. Nikdo jiný by tě nikdy nemohl plně potkat tam, kde jsi – možná na devadesát procent, možná devadesát pět. Nikdo se s tebou nemůže plně setkat, jen ty. A když se nakonec potkáš, tak nepotřebuješ, aby to někdo udělal za tebe. Pak jsi sám, víc sám, než jsi kdy vůbec mohl být schopen si představit. A kupodivu – vskutku neočekávaně – jsi víc propojen, intimnější, splynutý se vším. Víc. A nikdy by sis ani nepomyslel, že ty dvě věci by vůbec kdy mohly být spolu: naprostá samota a naprostá jednota. Nikdy bys nehádal, že to takto skončí.
Ale je to tak, vždy to tak bylo.

A nakonec, když žiješ probuzený život, tím, co skutečně jsi, tak už si nikdy nevytvoříš představu toho jaké to je. Dokonce, i když se to děje, tak si nevytvoříš představu, protože budeš vědět, že jsou to všechno jen pouhé představy, prach. Víš, že jaké to je dnes, není stejné, jaké to bylo včera.

ZDROJ ►  http://www.adyashanti.org