Emoce a nenávist ke svému tělu?

Emoce jsou jako vlny plynoucí energie. Vzedmou se, vrcholí a pominou. Přijímáme-li je, prochází naším tělem a pomíjí. Skrýváme-li je či odmítáme, hromadí se v našem těle a jejich vyjádření se pokřivuje a zkresluje. Zkresluje do podob obsesí, závislostí a bolestí.
Do poruch příjmu potravy, ZKRESLENÉ PODOBY EMOČNÍHO HLADU.

Místo abychom vyjadřovaly to, co si skutečně myslíme a cítíme, hladovíme, přejídáme se a zvracíme. Jídlo se stává jediným prostředkem, kterým reagujeme na jakékoliv emoční situace.Hladověním přestáváme cítit, co prožíváme, přejídáním zajídáme své pocity a zvracením se zbavujeme napětí, které je nesnesitelné.

Narušenými stravovacími návyky popíráme a odsouváme své skutečné problémy, svou
BOLEST z osamění a nepochopení, z fyzického či psychického zneužívání, ze ztráty blízkých, z nenaplněných vztahů a promarněných příležitostí. Bolest z toho, že žijeme v patriarchálním, mužském světě, který potlačuje vše, co je ženské. Ve světě, kde nejsme přijímané takové, jaké ve skutečnosti jsme. Nenávidíme své ženské tělo, protože právě v něm sídlí emoce.

Pokud se chcete skutečně uzdravit, musíte pochopit, k čemu vám poruchy příjmu potravy slouží. Vydat se do svého nitra prozkoumat odvržené a ztracené části, všechny ty vytěsněné zážitky a popírané pocity. Uvědomit si, že skutečné léčení plyne z objevování vašich pocitů, nikoliv z toho, že se je snažíte ovládat.

Být ve spojení se svým tělem, se svými pocity, může být zpočátku komplikované a bolestivé. Právě TANEC zmírňuje a hojí staré rány. Dovoluje našemu tělu křičet, třást se a chvět. Smát se i plakat. Pustit to všechno ven. Všechna ta omezení, všechny ty zakořeněné představy o sobě samých, které jsme přejaly od druhých. Všechny ty křivdy, vytěsněné zážitky a popírané emoce.

Tanec nechává staré já zaniknout, zemřít. Vnímání sebe sama jako ne-schopné, ne-přitažlivé a špatné, vnímání sebe sama jako oběti, nechává zemřít.

Tanec nám dává pochopit, kým skutečně jsme. 

Pomáhá nám přijmout samy sebe a ponaučit se z poruch příjmu potravy, aniž bychom dál cokoliv předstíraly a popíraly, aniž bychom dál cokoliv vyčítaly sobě či druhým.

Tanec je chvění i chvíle snění

Tanec je inspirace

Erupce hlavy, těla i srdce

Martina Benešová
► www.martinabenesova.cz

ZDROJ ► ŽENY ŽENÁM

ČERPÁNO -  ANITRAM

Buďte vděční, ale chtějte víc…

V období adventu, vánoc a blížícího se nového roku, je docela časté, že lidé projevují vděčnost a ocenění. Já osobně jsme zastáncem toho, že by vděčnost měla být každodenní součástí života každého člověka po celý rok. Také to velmi často ve svých článcích zmiňuji. Naučila jsem se děkovat mnohokrát denně, i za zdánlivé maličkosti.

Proč to dělám? V čem je tajemství vděčnosti?

Vděčnost a ocenění je jeden z nejvíce užitečných emocionálních stavů, ve kterém můžete být.
Je to STAV HOJNOSTI.

Pokud jste vděční za to, co jste již v životě dostali, budete přitahovat více toho, za co můžete být vděční. Ve vděčnosti je ohromná SÍLA, na kterou máme všichni tendenci zapomínat. Vděčnost mění vaši energii a vibrace – ihned cítíte klid a jste magnet na lepší věci.Mnoho lidí si myslí, že to vyžaduje obrovskou práci vytvořit si každodenní postoj vděčnosti. Mnoho lidí prostě nevidí, co by mohli ve svém životě ocenit a za co by mohli poděkovat.

Jsme totiž součástí kultury, která nás tlačí k tomu, abychom se soustředili na to, co nemáme.
 Ve skutečnosti však máme vše.

„ Málokdy myslíme na to, co máme, ale stále myslíme na to, co nemáme.“ – Schopenhauer

Být vděční můžete být i za ty nejmenší věci ve svém životě.

Máte kolem sebe spoustu darů a požehnání, které kolikrát ani nevnímáte. Mnoho věcí v životě možná považujete za samozřejmé.

Svoji vděčnost si aktivujete tím, že budete oceňovat a děkovat za to, co většina lidí bere jako samozřejmost.

Buďte vděční za zdánlivé maličkosti.

Pokud máte v ledničce jídlo, oblečení ve skříni a střechu nad hlavou – jste na tom lépe
než 75% lidí ve světě. Pokud můžete jíst 3-5 jídel denně – jste na tom lépe než miliarda lidí ve světě, která jí při nejlepším 1x denně.

Buďte vděční za tyto „ jednoduché“ dary.

Máte telefon?
Buďte vděční, miliony lidí ho nemají.

Máte auto, které vám umožňuje cestovat do práce nebo na výlet? Je vaše rodina zdravá?

Máte počítač?
Máte internetové připojení, které vám umožňuje propojovat se se zbytkem světa,
mít přístup ke vzdělání a pracovat?

Máte čistou vodu na pití?

Můžete číst tyto řádky?

 Pokud ano, tak vidíte. A taky dýcháte.

Máte v tuto chvíli vše, co potřebujete k životu?

Pokud jste na cestě za svým životem snů – pozor – důležité varování!

Šokující množství lidí upadá ve jménu vděčnosti do pasti.
 Spokojí se s něčím míň než si zaslouží.

Tito lidé říkají –

„ Měl bych být vděčný za to, že mám nějakou práci“ – a nic neudělají pro to, aby mohli mít lepší práci, lépe placenou nebo aby se pustili do budování byznysu.

„ Měla bych být vděčná za to, že můj partner se mnou žije.“ – a neudělají nic pro to,
aby se jejich vztah zlepšil.

„ Měl bych být vděčný za to, že mám vůbec kde bydlet.“
– a nic nepodniknou k získání velkého domu.

Mohl by to být i váš případ?

Možná vás napadají také takové věci – ve jménu vděčnosti. Vytváříte se tímto v sobě konflikt s vaší přirozenou touhou nepřetržitě růst, zvětšovat své štěstí, lásku a úspěch.

Vaší přirozenou touhou a právem je v životě růst – rozvíjet sebe a své okolí.

Když chcete víc, neznamená to, že jste nevděční nebo chamtiví.
Znamená to, že připouštíte, že jste tvůrcem svého života.

Buďte vděční, ale i přesto chtějte
 do svého života víc.

Když budete vděční za to, co už máte, otevřete se tomu, aby vám mohlo přijít víc.
Otevřete se hojnosti. Věřte tomu, že si zasloužíte mít cokoliv, po čem toužíte.

Žít život v hojnosti je vaším přirozeným právem.

Děkujte každý den za vše, co vás obklopuje, ale zároveň myslete na své sny, co chcete v životě a právě vděčnost je ten otvírák k tomu, aby se vám vše splnilo.

Takto si tvoříte svůj život…

Většina lidí je příliš vystrašená z toho, aby pronásledovali své sny. Přemýšlí více o tom, co by si řekli jiní lidé než o tom, co v srdci opravdu chtějí. A nikdy nepodniknou krok, žádnou akci, aby dostali to, co na ně v životě čeká.

Ale věřím, že vy jste jiní, jinak byste nedočetli až sem. Pokud chcete do svého života víc, je potřeba podniknout akci. Můžete získat příležitost rozvinout to, co už máte a mít víc.
Třeba TADY, nebo někde jinde…

► http://pavlahermanovska.cz ►

Děkuji vám za vaši přízeň v roce 2013 a přeji vám požehnané vánoce a celý rok 2014.

Jak „vidět“ Boha v „druhých“?

Jiří Krutina

Často můžeme slyšet nabádání duchovních učitelů, abychom viděli, či přesněji bychom snad měli říci, nazírali Boha v druhých, neboli, jak se říká, uvědomovali si Boha „všude“ a ve „všem“. Již samo toto nabádání v sobě obsahuje skryté nesprávné pochopení spočívající v tom, že existují „druzí“, oddělení od nás samých. Ve skutečnosti si musíme uvědomovat Boha v Sobě – pak si jej uvědomujeme současně i všude a ve všem. Lépe řečeno, když si skutečně uvědomíme naši pravou podstatu, kterou je svobodné Sebe si uvědomující vědomí (Já), takové, jaké je, zcela přirozeně si uvědomujeme, že nic neexistuje mimo nás samé a oddělené od nás samých. Tedy není nutno usilovat o „vidění“ Boha v druhých, ale je nutné si uvědomovat Boha takového, jaký je, tedy jako Srdce veškeré existence. Pak přímo zříme – nazíráme, že nejsou „druzí“, ve smyslu oddělených bytostí od nás samých, ale uvědomujeme si zcela přirozeně, že jsou součástí jediného vědomí, kterým jsme my sami.

A tak si přirozeně uvědomujeme – vidíme Boha v druhých, všude a ve všem. Vše projevené je pak zcela přirozeně nazíráno z vědomí, ze Srdce, jako vyjádření svobodné vůle, která se odhaluje ve vědomí v podobě projeveného, které není ničím odděleným, ale je přímo zřeno – přímo vnitřně nazíráno vědomím, jako modifikace vědomí. Již nepozorujeme projev jako oddělený od nás samých z omezeného stanoviska pozorovatele, nebo dokonce ega, jak se říká, z „hlavy“.Výhradně plným proniknutím do zdroje veškeré podstaty života jsme skutečně schopni přímo nazírat, a tak „pochopit“ jednotu – lépe přirozený stav nedvojnosti, tedy Pravdy, jaká je. Musíme být schopni být vůbec ochotni vzdát se – odevzdat naše omezené stanovisko, ze kterého žijeme, vyšší svobodné vůli Boží. Jen tak lze „vidět“ výhradně Boha a uvědomovat si jedinou Skutečnost, kterou jsme podstatně my sami, a svět jako spontánní odhalování svobodné vůle vědomí modifikované jako projevení.Nezapomínejme, že celý svět získává význam pouze díky nám samým. Z pohledu Boha můžeme náš svět připodobnit smítku na malém smítku, které leží na malém smítku, které není o nic více důležité než jiná smítka v jediném proudu duchovního Světla – Boha. Tolik je asi tak „náš“ svět pro Boha. Měli bychom si toho být vědomi, když tak často náš svět má ego tendenci nafukovat, a dělat jej tak „důležitý“. Veškeré projevení je pouze z vědomí odhalovaný výraz zcela svobodné vůle vědomí, aby jej vědomí mohlo ve své blaženosti zakoušet. Jaký to bývá často velký rozdíl od naší vlastní zkušenosti! Teprve plným spočinutím v Srdci, jež je zdrojem všeho projeveného, ve kterém se nachází naše tělo i celý vesmír, si vše projevené uvědomujeme z nitra – ze Srdce všeho projeveného. Tedy nikoliv „povrchně“ jako hmotné tvary oddělené a různé od vědomí, ale naopak jako samo vědomí – jeho vlastní modifikaci v podobě jevení se hmotným. Skutečnost není ani nedvojná, ani dvojná. Neexistuje ani neprojev, ani projev. To vše musíme chápat jako koncepty mysli pro vyjádření myšlenek. Pokud to chápeme doslova a usilujeme v praxi o „dosažení nedvojnosti“, „překročení dvojnosti“, „uniknutí do neprojevu“, či o „rozpuštění projevu v neprojevu“, jako výchozích pracovních názorech „jak na to“, nemůžeme uspět, neboť se nacházíme v mysli a jejích konceptech.

 Nutné je právě teď a tady v našem přítomném vědomí proniknout svým vědomím – pozorností – lokalizovat – vyladit se a odevzdat se Skutečnosti, jaká je. A tou je pouze Boží milost jediného svobodného vědomí a jeho vůle odhalující se v projeveném, jež je jeho pouhou rozlišenou modifikací neoddělenou od svého základu.
K tomu vede duchovní praxe – sádhana, jak je popsána jinde. V ní však nevytváříme nic nového, ale naopak se otevíráme Skutečnosti, jaká je, a upravujeme podmínky k odstranění naší nevědomosti o nás samých, Bohu a projevu. Tak se naše vědomí osvobozuje a duchovně rosteme – žijeme v duchu v Bohu, který nám odhaluje svou vůli.Tedy není nutné speciálním způsobem usilovat o „vidění Boha“ v tom či onom, ale odevzdat se Jeho vůli, jíž je On sám. Pak, jelikož nevidíme „druhé“ ani projev oddělený od nás samých, vidíme Boha všude i ve všem. Toto uvědomování pravdy, jaká je, nám teprve umožňuje správné rozlišování i ve věcech časných, neboť již nerozlišujeme mezi „objekty“ mimo nás, ale mezi projevy jediného vědomí – podstatně nás samých – tedy jejich vnitřní kvalitu zříme z nitra – ze Srdce přímo, bez nutnosti zapojení myšlení. Pak, i když „vidíme“, tedy pozorujeme a interagujeme s jinými bytostmi v našem vědomí jako projevu jediného vědomí, tak přímo z nitra – ze Srdce zříme jejich aktuální projevy.

 Vidíme, zda jsou z Boha, z ega, či přímo ze zlých sil.
To vše jako jednu jedinou odvěkou „hru“ na podkladě jediné Pravdy.

Snažit se a usilovat o vidění Boha v druhých před spočíváním ve zdroji všeho je marné a duchovně nezdravé. Nevede to k poznání a blaženosti, ale k pomýlenosti a nevyhnutelnému zklamání a utrpení.

ZDROJ ►  http://www.jirivacek.cz/

Proč je nezdar nemožný

Jennifer Hoffman

Neúspěchu se bojíme nejvíce, a přitom to není nic, co – ve skutečném významu toho slova - bychom kdy zažili.

 Proč?

Protože, bez ohledu na to, co dle našeho názoru nefungovalo, nikdy se nevracíme na úplný počátek, tedy do bodu, kdy nic nevíme.
Když ,,neuspějeme“, jdeme nazpátek k úplně poslednímu okamžiku transformace, bodu, kde jsme zahájili tuto část svého putování. A jak nazveme zkušenost, když výsledek nesplní naše očekávání? Tak co třeba ,,opětovná úprava“, ,,uzpůsobení“, ,,změna plánů“, ,,přepracování“ anebo ,,nové zvážení“… protože to rozhodně není, a nikdy být nemůže, ,,naprosté selhání“, ,,nezdar“, ,, neúspěch“.

Co vlastně znamená slovo ,,neúspěch“?

Obecně slovo ,,neuspět“ či ,,selhat“ užíváme k popisu něčeho, co se nevyvinulo tak,
jak jsme doufali nebo plánovali.

Ale kde přesně byl onen bod selhání či nezdaru
 – v samotném plánu nebo ve výsledku?

Výsledek nikdy nemůže být lepší než plán a plány, jež vytváříme, odrážejí naše uvědomění a frekvenci v té chvíli.

Jakmile jsme na cestě, začneme hodnotit svůj pokrok, a jestliže se nám nelíbí směr, rychlost nebo místo určení, říkáme tomu nezdar. Jenže ve skutečnosti je to příležitost znovu zvážit náš plán a provést jeho úpravy s využitím nové energie a bodů souladu, které jsme získali díky tomu, že jsme se na cestu vydali. Potřebujeme včlenit to, co jsme do té doby zjistili a naučili se, provést nutné přizpůsobení, vytvořit plán nový… a začít znovu. Nezačínáme však již na úplném prvopočátku, začínáme znovu na místě, kde jsme se zastavili.

Pak postupujeme kupředu, dokud nepotřebujeme integrovat další energii, abychom mohli pokračovat v pohybu dopředu. Mírně to připomíná jízdu autem, kdy musíme zastavit, abychom doplnili benzín a mohli pokračovat dál. Je to snad nezdar, když nejsme schopni cestu dokončit bez doplnění nádrže? Záleží na tom, jak daleko jedeme, na velikosti benzínové nádrže, na způsobu naší jízdy, zda máme zapnutou klimatizaci, zda je cesta kopcovitá a jaká je spotřeba auta. Naše cesty se tomuto příkladu dosti podobají, mají stejné množství (nebo ještě více) proměnných.

Cesta je vždy delší, než předpokládáme, a trvá déle, než plánujeme, možná proto, že pokaždé chceme všechno provést v co možná nejkratším čase. Avšak my tyto přestávky, jež máme tendenci nazývat ,,selhání“ či ,,neúspěch“, potřebujeme k tomu, aby nás donutily pouvažovat o úpravách naší stezky a našeho plánu. Existuje řada náznaků, s nimiž se po cestě setkáváme, třeba když nejsme šťastní, cítíme se uvízlí, nejsme schopni se pohnout dopředu, věci se vážně komplikují anebo nic nefunguje tak, jak si přejeme, nebo jak si myslíme, že by fungovat mělo.

Nejedná se ale o okamžiky neúspěchu, jsou to chvíle k opětovnému zvážení plánu a výsledku,
aby bylo zajištěno, že jsou spolu v souladu a že my jsme v souladu s nimi.

Nejsme schopni stvořit výsledek lepší, než je samotný plán, a každý plán – bez ohledu na to, jak dobře je rozmyšlený, je limitován energií, kterou ztělesňujeme v době, kdy plán vymýšlíme. Tudíž, než abychom ztráceli čas kritikou, odsuzováním a spíláním sobě samotným za to, že jsme selhali, měli bychom raději považovat vzniklou pauzu za zastávku na našem ,,výletě“ a měli bychom tento čas odpovídajícím způsobem využít – zkontrolovat pneumatiky (přehodnotit plán), dát si něco k jídlu (osvěžit se), použít umývárnu (vyloučit to, co již nepotřebujeme), znovu prostudovat mapu (ujistit se, že jsme ještě na té správné trase vedoucí k cíli) a možná se i trochu prospat, jen abychom zajistili, že pro další fázi cesty budeme ve vrcholné formě.

A pamatujte, že smyslem každé cesty není cíl,
nýbrž sama cesta.

Copyright ©2013 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia

► http://enlighteninglife.com

(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen aktivní odkaz na původní zdroj a tato poznámka

- pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 28.11.2013

Zdroj ►  http://www.reiki-centrumpraha.cz

S čím jste v souzvuku?

Jennifer Hoffman

V průběhu reklamy na nějaký nový film jsem zaslechla hlasatele říkat: ,,S tímto filmem budou rezonovat všichni.“ To mne opravdu upoutalo. Ne proto, že bych ten film považovala za dobrý, nýbrž proto, že použil slovo ,,rezonovat“. Znamená to být v souladu s něčím, mít s něčím stejnou frekvenci, sdílet určitou vibraci, jde o termín definující nové druhy našeho vzájemného navazování spojení. Prostřednictvím rezonance či souzvuku se nyní spojujeme s lidmi a situacemi, a ovlivňuje to i skutečnost, s čím jsme schopni se spojit, protože více než kdy jindy platí, že pokud neexistuje žádný souzvuk, neexistuje ani žádná možnost nebo potenciál navázání spojení.

Dokud byli všichni více či méně na stejné energetické úrovni a frekvenci, nepřemýšleli jsme o rezonanci a vlastně k tomu ani nebyl důvod. Byli lidé a situace, k nimž jsme byli přirozeně přitahováni, a jiným jsme se vyhýbali, měli jsme z různých věcí dobrý nebo špatný pocit, líbilo se nám to nebo ne.

Nyní však o sobě víme, že jsme energetické bytosti, a naše uvědomování si různých frekvencí a vibrací je mnohem silnější. Darem našeho zesíleného uvědomování si energií je zvýšená citlivost vůči rozdílům mezi frekvencemi, stejně jako neomezená dodávka frekvencí, z nichž si můžeme vybírat. A tento nový úhel pohledu nám ztěžuje, nečiní-li to úplně nemožným, být v souzvuku s něčím, co neodpovídá naší vlastní energetické frekvenci. Rozebírá to všechna spojení až na úroveň frekvence, a právě tam si vybíráme, s kým se můžeme či nemůžeme spojit, podle toho, s čím rezonujeme.

Pro někoho může být smutným zjištěním, že jsme překonali svou 3D blaženou nevědomost ohledně všeho – kromě toho, jak jsme něco nebo někoho ,,vnímali“, nebo co a jak jsme dříve podnikali na základě svých závazků, odpovědností nebo povinností. Nyní jde o souzvuk a energii a každé spojení, jež navážeme, vznikne v návaznosti na jednu ze dvou otázek:

1. Rezonuji s tímto člověkem (místem, věcí…)?

2. Může být tento člověk (místo, věc…) v souladu s mou energií a je pro něj (pro to) místo v mém energetickém poli nebo energetickém prostoru?

Kdysi jsme udržovali energetický prostor pro lidi s jinou energetickou frekvencí a poskytovali jsme jim tak šanci ,,dohnat“ nás nebo dosáhnout podobné úrovně. To již dělat nemůžeme, protože energetický rozdíl je už příliš velký a je věcí každého z nás si individuálně vybrat svou frekvenci a to, s čím jsme v souzvuku. Přestože onen dar v podobě udržování energetického prostoru pro druhého člověka byl něčím, co jsme si zvolili jako součást své léčebné stezky s ním spojené, jde o něco, co už činit nemůžeme, protože to zasahuje do jeho stezky i do té naší.

Nyní jsme hluboko uvnitř přechodu, kdy existuje jen pohyb kupředu. Není možno se obrátit a jít zpátky… a vlastně už ani není kam ,,zpátky“. Ty nejhutnější aspekty 3D paradigmatu zmizely a každým okamžikem odpadávají další z nich. Jsou nahrazovány novou škálou lehčích, světelnějších modelů s vyšší frekvencí, které můžeme prozkoumat a vybrat si to, co ladí s naší energií a s čím jsme v souzvuku. Proto již nejsme schopni držet energetický prostor pro druhé, neboť oni by pak nebyli schopni si vybrat, co s nimi rezonuje – volili by to, co rezonuje s člověkem, který jim tento prostor udržuje. A to je něco, co by nebyli schopni si udržet, co pro ně nemá žádnou hodnotu ani význam, a nerezonuje to s nimi, jejich životní cestou, jejich energií nebo záměrem jejich života.

Souzvuk je aspektem multi-dimenzionality, jenž se musíme naučit používat. Je součástí našeho nového pozemského paradigmatu a je oním výchozím bodem, z něhož budeme od této chvíle dále tvořit všechno ostatní ve svém životě.

 Bude pro nás stále těžší si uvědomovat, vybrat a spojit se s něčím, s čím ,,neladíme“.  Používáme-li rezonance k provádění svých rozhodnutí, máme na paměti, že všechno je energetickou záležitostí a že rozhodování na základě rezonance nás udržuje uvnitř rámce našeho záměru, takže vše, co si manifestujeme, je aspektem našeho nejsilnějšího, srdcem procítěného záměru pro nás a náš život.

Copyright ©2013 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia

► http://enlighteninglife.com

(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen aktivní odkaz na původní zdroj a tato poznámka

- pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 23.11.2013

Zdroj ► http://www.reiki-centrumpraha.cz

U svých dětí se vyhýbáme opakování svého dětství

Jennifer Hoffman

Když jsem dospívala, vytvořila jsem si mentální seznam věcí, kterým nikdy své děti nevystavím, což zahrnovalo všechno, co dle mého názoru mí rodiče dělali špatně. Dala jsem si záležet, abych svým dětem řekla, o co lepší to mají než já a jak moc se snažím být ,,lepším” rodičem. Jsem si jista, že existují věci, které jsem udělala a o nichž mé děti říkají, že je nikdy neprovedou svým vlastním dětem, takže cyklus pokračuje. Později jsem si uvědomila, že jsem strávila spoustu času řečněním o věcech, které by vlastně nikdy nepoznaly (takže jim chybí referenční bod), tudíž jsem řadu z tohoto dělala pro sebe, nikoliv pro ně.

Věřím, že každá generace si myslí, že může zlepšit rodičovský přístup, jehož se dostalo jí samotné, a ačkoliv motivace některých rodičů je opravdu sporná, vlastně odvádějí správnou práci pro své děti, podle dohod duší.

Jakmile si všimneme, čemu se u svých dětí chceme vyhnout, nastavujeme nový model pro nové generace. Obzvláště důležité je to pro indigové a křišťálové děti, což je přesně ten důvod, proč se tolik snažíme být bdělými, angažovanými rodiči, kteří jsou vždy k dispozici. Ale ve své snaze být lepšími rodiči, než byli ti naši, se pokoušíme komunikovat se svými dětmi způsobem, jemuž nerozumějí, protože my jsme těmi jedinými rodiči, které znají… a náš způsob rodičovství je ten jediný, s nímž jsou obeznámeny.

Zatímco svým dětem vykládáme, jak moc se kvůli nim snažíme být ,,lepšími” rodiči, vlastně jim sdělujeme, že nebudou muset projít tím, čím jsme prošli my.

Jenže to byla stejně naše dohoda duší, ne jejich. Když jim připomínáme, oč jsme pozornější a oč více je podporujeme, mluvíme sami k sobě, protože dohoda s našimi dětmi zahrnovala právě schopnost nabídnout tyto kvality.

A jestliže zjišťujeme, abychom nijak neomezovali sny nebo potenciál svých dětí, je to proto, že naši rodiče nám to dělali. Naše děti však nemají tušení, o čem mluvíme, protože my plníme svou dohodu s nimi, a to je vše, co můžeme dělat.

Být dobrým rodičem je pro vás důležité a čím více si myslíte, že vaši rodiče vás ,,nechali ve štychu”, nevyhověli vašim potřebám, dost vám nepomáhali a nepodpořili vás, tím více se budete soustředit na to, aby vaše děti netrpěly stejně. Což stejně nehrozí, protože vy jste se již rozhodli je vychovávat jinak.

Vězte, že jste pro ně dokonalými rodiči, že všechno, co činíte, je v souladu s vaší společnou dohodou duší a vy jste právě tím rodičem kterého potřebují a vybraly si ho, aby je připravil na život, jenž budou žít.

 Samozřejmě, bez ohledu na to, co uděláte, vždy budou existovat věci, které se jim nebudou líbit nebo si jich nebudou vážit, avšak to pouze znamená, že oni to zase doladí pro své děti a naplní v rolích rodičů potřeby další generace.

Copyright ©2013 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia,

► http://enlighteninglife.com

(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen aktivní odkaz na původní zdroj a tato poznámka

- pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 13.11.2013

Zdroj ► www.reiki-centrumpraha.cz

Proč je bolest nezbytnou součástí léčení

AUTOR OBRAZU - Melvin Sokolský
ZDROJ OBRAZU = PHoto CoRneR

Otázka na Jennifer Hoffman:

Čtyři roky mám vážný vztah s jedním mužem, a přestože se máme velmi rádi, zdá se, že nejsme schopni být spolu. Vím, že jsme si navzájem učiteli a souhlasili jsme to společně takto provést, ale já už nevydržím bolest spojenou s tímto vztahem. Ačkoliv ho hluboce miluji, a on mne též miluje, zdá se, že v sobě navzájem probouzíme to nejhorší, a přitom zjevně nejsme schopni to ukončit a posunout se dál.

Proč je ten vztah tak bolestný a má nějakou naději?
Nebo se máme raději rozloučit a zvolit jiné partnery?

Odpověď:

Přemýšlela jste někdy, proč tak často právě člověk, kterého nejvíce milujete, a vztahy,
které si nejvíce přejete, jsou příčinou největší bolesti, dysfunkcí a trápení ve vašem životě?

Ve vašem případě jsou v činnosti dva faktory, z nichž oba musí být v tomto vztahu zpracovány a vyřešeny, a žádný z nich nepovede k trvalému stavu, ačkoliv, jakmile toto léčení ukončíte, navzájem se od sebe osvobodíte a budete schopni do svého života vpustit nové partnery.

Není možné, abychom si sami ve svém životě vytvořili ten druh bolesti, jež umí vytvořit někdo jiný, protože když do vztahů vstupujeme, zvláště s někým, kdo je nám učitelem v rámci léčení, zaměří se on na naše léčení a vykoná své dílo co možná nejlépe. Právě zde problémy začínají, neboť my se soustředíme na to, abychom se bolesti vyhnuli. Přestože tedy děláme všechno možné, abychom se vyhnuli bolesti, o jejímž příchodu na úrovni duše víme, náš protějšek se snaží tu bolest vytvořit, abychom se mohli uzdravit a jít dál.

V tomto vztahu se vy pokoušíte zabránit tomu, aby vám on ublížil, a to tím, že jste trpělivá, laskavá a rozvážná, a vidíte ho ve světle jeho vyléčeného Já – namísto toho, kým on je právě teď. On je sám sebou a snaží se vám ukázat, že bez ohledu na to, co uděláte, on se bude rozhodovat dle své svobodné vůle a svých voleb, nikoliv podle těch vyšších aspektů, které by měl ztělesnit dle vašeho přání. Nakonec jeho svobodná vůle zvítězí a vám se ještě mnohokrát vrátí tato lekce, kdy jste přebírala odpovědnost nebo vinila sebe samu za jeho jednání, i když jste za nic nemohla – to jen on nebyl schopen ztělesnit ten stupeň lásky, kterou byste od něj ráda přijímala.

Chcete-li se uvolnit z této lekce, musíte ho vidět takového, jaký je – právě nyní – se vší energií, kterou zrovna teď ztělesňuje. Musíte přijmout, že tam on prostě je a být chce, a uvolnit se z povinnosti ho léčit, k níž jste se zavázala. Tím největším darem, jenž můžeme někomu věnovat, je vidět ho takového, jaký je – nikoliv takového, jakého bychom si ho my přáli, nebo ve světle nadějí, jež do něj vkládáme.

Je to vaše lekce přijetí, a jakmile ji uznáte a dovolíte sama sobě opustit svou stezku, na níž se snažíte ho vyléčit, přijmete léčení, které on poskytuje vám, což završí jeho úkol ve vašem životě. Poté budete oba schopni se posunout dál, do více naplňujících, radostnějších a vyrovnanějších vztahů, klidných, láskyplných a bezbolestných.

Copyright ©2013 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia, Inc.

► http://enlighteninglife.com

(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pro jakékoliv médium,
pokud je připojen aktivní odkaz na původní zdroj a tato poznámka - 
pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 3.11.2013

Zdroj ► www.reiki-centrumpraha.cz

Plýtváme časem?

Jennifer Hoffman

Před několika měsíci jsem se rozhodla, že je čas se pohnout odtud pryč, takže jsem nabídla svůj dům k prodeji. Během dvou dnů jsem měla vážného zájemce. Den předtím, než měl přijít smlouvu podepsat, jsem skončila v nemocnici. Pak mi bylo příliš spatně na to, abych se mohla stěhovat, takže jsem prodej musela zastavit. Přemýšlela jsem, proč to byl takový propadák, když všechno tak hezky plynulo a byla jsem si jistá, že je na to správný čas. Byla jsem koneckonců zcela připravena svůj dům opustit a rozhodla jsem se přestěhovat.

Byla to jen ztráta času? Udělala jsem něco špatně?

Je snadné se takto cítit, když výsledky se nedostavují tak, jak bychom rádi, a vlastně nejde vůbec o čas, jde o pohyb energie tím nejlepším, nejvíce naplňujícím a nejhezčím způsobem – od záměru k výsledku – nenuceným plynutím načasování.

Je možné ,,plýtvat časem“, vložit soustředění, energii a záměr do nesprávného výsledku nebo něčeho, co se nemanifestuje tak, jak by se to dle našeho domnění manifestovat mělo či mohlo?

Jak máme poznat, že používáme svou energii správným způsobem, pokud si nemůžeme být jisti výsledkem? Jak dlouho na to máme čekat a kdy je to už moc dlouho
 – anebo ještě ne dost dlouho?

Je ztrátou času se tím směrem i byť jen vydat? 

 Připadá mi zajímavé, že si myslíme, že jsme plýtvali svým časem, když se věci nevyvíjejí tak, jak jsme si mysleli, že budou nebo by měly. Když se tak vyvíjejí, pak si myslíme, že jsme svůj čas věnovali dobře. Rozdíl spočívá mezi časem a načasováním.

Ve 3D prostoru měříme tok energie podle toho, jak dlouho trvá, než se něco stane, ale mimo 3D čas v této podobě neexistuje. To, co zdánlivě trvá hodiny, dny, týdny nebo měsíce, je vlastně záležitostí energie, která vytváří určitou linii, abychom se dostali do proudu toho nejlepšího, nejbáječnějšího výsledku, který je plně v souladu s námi a naším záměrem. A když tyto dva aspekty nejsou spolu vyrovnány, začínáme cítit běh času. Jestliže chceme vytvořit určitý výsledek, s nímž nejsme v souladu, proud energie se zastaví, neboť nemá kam vtékat. Tehdy se výsledek začíná rozpadat, ne proto, že se mýlíme nebo ztrácíme svůj čas, nýbrž proto, že jsme nevědomky vytvořili nesoulad, který musíme napravit dříve, než bude moci být vytvořen dokonalý výsledek.

Není možné plýtvat časem, protože je to věc na jedno použití… Energie, kterou vynaložíme v jedné oblasti, následuje určitý účel, a jakmile tento účel změníme, použijeme energii jiným způsobem. A vzhledem k tomu, že jinou cestu ,,nevidíme“, dokud si neuvědomíme, že cesta, po níž kráčíme, nefunguje (nebo že prostě trvá moc dlouho), představuje sama myšlenka plýtvání nebo ztrácení času pouhopouhé negativní odsouzení nás samotných.

Pokud si dáme opravdu silný záměr a použijeme svých rozlišovacích schopností namísto toho, abychom to posuzovali či odsuzovali, čas se stane naším přítelem – nikoliv protivníkem. Z této perspektivy pak vidíme, jakým způsobem využíváme času buď k přijetí změny nebo k odporu proti ní, k sabotáži nebo podpoře našich úmyslů, k motivaci nebo omezení nás samotných. Nejsme vlastně schopni časem plýtvat, ale můžeme ho používat způsobem, jenž nám ukáže, ve které oblasti se bojíme a pochybujeme. Poté můžeme změnit svůj úhel pohledu, abychom přijali načasování událostí a zjistili, jak změnit čas v načasování, zatímco se sladíme se svým záměrem a těmi nejvíce žádoucími výsledky.

Myslíte, že ve svém životě ztrácíte čas? Jakým výsledkům se snažíte zabránit nebo jejich uskutečnění zpozdit? S jakými kroky kupředu váháte?

Co byste si přáli, aby se stalo místo toho? Doufáte, že budete zachráněni, že někdo přijde a udělá pro vás či za vás něco, co nechcete učinit sami? Jste ochotni vidět a znát sebe sama jako silnou, mocnou a ničím neomezovanou bytost, která ovládá všechny aspekty svého života?

To je velká odpovědnost, což je přesně to, čemu teď všichni čelíme – onomu poznání, že to my řídíme sami sebe, své životy, svou realitu a svět, pokud jsme schopni přestoupit z omezení času do rozlehlého prostoru našeho vesmíru bez hranic a jeho božského načasování.

Copyright ©2013 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia,

► http://enlighteninglife.com

(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen aktivní odkaz na původní zdroj a tato poznámka
- pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 29.10.2013

Zdroj ► www.reiki-centrumpraha.cz

Co se stalo se všemi mými přáteli?

Jennifer Hoffman

Otázka na Jennifer Hoffman:

Jsem přátelská, je se mnou snadné vyjít, je se mnou legrace a ještě před šesti lety jsem měla spoustu přátel, s nimiž jsem ráda trávila čas. Pak, úplně náhle, jsem začala o přátele přicházet a nemám už nikoho, s kým bych chtěla trávit čas. Kolem mne je spousta lidí, ale není mezi nimi nikdo, komu bych věřila dost na to, abych s ním sdílela důvěrné věci, ačkoliv si mnozí vylévají své srdce u mne. Jsem velmi osamělá a chci mít dobré přátele, kteří mne mají rádi, váží si mne a respektují mne. Jenže pokaždé, když se vůči druhým otevřu, dveře se mi zabouchnou přímo před nosem, nebo mne začnou využívat. Hodně se to podobá tomu, co jsem zažila se svou rodinou – takové ,,tam a zase zpátky“, a neschopnost důvěřovat jim.

Co mohu učinit pro to, abych do svého života pozvala nová přátelství
 a měla znovu blízké přátele?

Odpověď:

Vím, že být ponechána takto sama vyvolává pocit osamělosti a že když jste změnila svou energii, přišla jste o přátele, kteří se nezměnili stejným způsobem. Znamená to, že všechna vaše blízká přátelství, jichž jste si považovala, vypovídala něco o vás a roli, kterou jste hrála v jejich životech. Jako léčitel nebo ten, kdo udržuje pro léčení prostor, jste k sobě přitahovala lidi, jimž jste mohla pomoci. Stále máte lidi, jimž můžete pomáhat, avšak začala jste si uvědomovat, že celá situace je nevyvážená – vy jste tu pro ně, ale ne oni pro vás.
Což je skvělé a vy jste nyní připravena učinit další krok.

Tento příští krok zahrnuje několik věcí včetně lásky k sobě, důvěry a přijetí.
Lásky k sobě proto, abyste sama sebe milovala dost na to, abyste též přitahovala láskyplné lidi, kteří mají, co vám dát, a vy víte, že si zasloužíte získat lásku a spojení s nimi.

Důvěra je součástí lásky k sobě, ale souvisí také s propuštěním minulosti. Naučila jste se od své rodiny, že nemůžete věřit lidem, u nichž ,,se předpokládá“, že vás milují, a pokud je to pravda, tak jak byste měla být schopna věřit lidem, kteří vás milují jen proto, že chtějí, a neexistuje pro ně v tom směru žádná povinnost nebo závazek?

Jestliže se naučíte důvěřovat, že lidé vás budou milovat čistě proto, že chtějí,
a jste ochotna tuto lásku přijmout, můžete najít nová přátelství, po nichž toužíte.

A je třeba si promluvit o přijetí, protože tady nejde jen o to, nemít kolem sebe lidi, kteří vás nemilují, jde o to, že kolem sebe nemáte nikoho, od koho byste mohla přijmout lásku a přátelství… a kdo to stvořil?

Jestliže si dáte záměr, že budete obklopena lidmi, kteří vás milují, ctí a respektují, s nimiž budete schopna se spojit na těch nejhlubších úrovních, kteří budou skvělými přáteli, a taktéž si dáte záměr tuto lásku přijmout, naleznete přátele, které chcete, neboť jste ochotna přijímat to, co oni mohou nabídnout.

Stanovte si tedy takový záměr právě teď a stvořte báječná přátelství, po nichž vaše srdce touží.

Jen si pamatujte, že musíte být ochotna také přijímat všechno, co vám mohou poskytnout. Dokud toto nezvládnete, budete stále přitahovat lidi, kteří nemají nic, co by vám mohli dát, protože se nenacházíte v prostoru, kde jste schopna přijímat.

Copyright ©2013 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia, Inc.

► http://enlighteninglife.com

(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen aktivní odkaz na původní zdroj a tato poznámka - pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 20.10.2013

Zdroj ► www.reiki-centrumpraha.cz