TOUHA PO ŠTĚSTÍ .......

Většina lidí je toho názoru, že štěstí je možné najít někde vně a pak si je udržet. Konzumní společnost s radostí tuto mylnou představu posiluje, když nám neustále namlouvá, že cesta na to nebo ono místo nás učiní šťastnými nebo že vytouženého stavu dosáhneme ve chvíli, kdy si koupíme určité zboží. Jiní slibují, že tento stav zaručí volba politické strany nebo zvláštní způsob stravování. Lidé v naději na domnělé štěstí vkládají do jeho hledání síly a drahocenné hodiny a roky svých životů, aniž by přitom věděli, jak si je v případě, že by ho dosáhli, udržet. A tak se stává, že sice odjedeme na vysněnou dovolenou, ale letovisko je přeplněné. Získáme vysněného muže či ženu, ale oni nakonec upláchnou těsně před dveřmi svatební síně s někým jiným.

Horko těžko vybojované uznání v zaměstnání se po krátké době změní ve zlomyslné pomlouvání, protože spolupracovníci nás nemají rádi. Milované děti si vytvoří svůj vlastní život, ke kterému už člověk nikdy nedostane klíč. Otec rodiny náhle zemře. Důchody, na které si člověk celý život střádal, jsou zkráceny a diamantové prsteny, které měly vydržet navěky, se ztratí.

Důvod je jasný: pokud je příčina štěstí pomíjivá, může štěstí vydržet jen tak dlouho, dokud zůstanou zachovány jeho vnější a vnitřní podmínky.

Pokud zaniknou, zmizí podmíněné štěstí stejně rychle, jako se objevilo. 

Jak už před 2500 lety řekl velký řecký filozof Hérakleitos: „Vše plyne.“

Touha po štěstí přesto zůstává nejdůležitějším hnacím motorem všech bytostí. Někteří myslí při jeho hledání jen na sebe, ale většině je to příliš málo a nepřináší jim to duševní ani fyzické uspokojení. Štěstí, které jim chybí, pak hledají v blízkosti milované osoby a chtějí se o ně dělit. Pro mnohé je totiž těžké spát sami. Od tohoto úsilí je neodradí vysoká míra rozvodovosti, ani zkušenost, že málokdy vydrží láska po celý život. Navíc v partnerském vztahu není nic zadarmo.

Růžové obláčky lásky září jen tak dlouho, dokud o ně usilujeme a věnujeme jim dostatek pozornosti. Po počáteční době vzájemného poznávání je nutné, abychom na štěstí svého partnera mysleli i během všedních dnů a abychom také rozvíjeli vlastní vnitřní život.

Pokud se ale podíváme, jaké nástroje nám v tom mají pomoci, zjistíme, že nám často nestačí, respektive že nevíme, jak s nimi zacházet. Pomoci může pohled na Buddhovo učení.

Ukazuje nejenom, jak dosáhnout trvalého štěstí, nezávisle na všech vnějších okolnostech, ale dokonce, jak se sám stát zdrojem štěstí a lásky. To je jediný cíl Buddhových metod. Můžeme se přirozeně zeptat, co věděl Buddha o lásce, partnerství a o možnostech, které nabízí, když byl sám mnichem a byl obklopen především sobě podobnými. To ale není tak úplně pravda. Většina buddhistů, jak v minulosti, tak nyní, je plně zapojená do života, má práci a rodinu. Říká se jim laici. Právě ti se ptali historického Buddhy na problémy týkající se každodenního života a lásky. Buddha odpovídal podle toho, jaké měli schopnosti a životní situaci, aby jim odpovědi přinesly skutečný užitek a mohli s nimi pracovat. Kromě toho Buddha ještě předtím, než se vydal na cestu za štěstím, které nemůže zničit nemoc, stáří ani smrt, vedl bohatý milostný život.

Každému mohou pomoci zejména učení o příčině a následku (skt. karma), která předal poté, 

co dosáhl osvícení. Nabízejí totiž hluboký vhled do životních souvislostí.

Aniž by moralisticky zdvihal ukazováček, vysvětluje, které myšlenky, slova a činy vedou v budoucnu k dobrým a které ke špatným výsledkům. Díky těmto znalostem získáváme možnost vzít budoucnost do vlastních rukou. Skříňka na nářadí je naplněná až po okraj a my se můžeme chovat smysluplně a správně a přinášet radost sobě i druhým. Učení o příčině a následku v žádném případě neznamená, že karma je osud, naopak nám dává jedinečnou a obrovskou svobodu neustále zasévat správná semínka těch plodů, jež bychom rádi později sklízeli.

Znamená to, že neustále vytváříme příčiny úspěchu nebo neúspěchu partnerského vztahu a jsme spoluodpovědní za štěstí i utrpení blízkých, kteří se nám otevřeli. Ve vztahu jsme totiž více otevření a dobré i špatné dojmy dozrávají zvláště rychle.

Přednost dáváme cílům, které nám mají přinést štěstí, ale rozhodujeme se i podle způsobu, jak jich dosáhnout. Pokud už máme rodinný dům, jezdíme několik let pravidelně dvakrát ročně na dovolenou a naše žena se každý měsíc nechává „zušlechťovat“ v kadeřnickém salonu, nebude nás už tolik vábit pohodlný život na kanapi před televizí se slanými tyčinkami a pivem. Můžeme svoji sílu, díky které jsme dosáhli takových výsledků, využít smysluplněji pro nadosobní cíle. Pro rozvoj směrem k trvalému štěstí jsou důležitým základem všechny životní zkušenosti – ať už jsme sami, žijeme v páru, rodině nebo jsme součástí nějaké skupiny.

Tyto zkušenosti umožňují využít sílu, veškerý nadbytek, radost, lásku, vědomě udržované vysoké mínění o partnerovi a o okolí a zároveň objevovat nové, často třeba i náročné, ale vzrušující možnosti. Láska tak bude déle svěží a zároveň ubude omezení v mysli a zmizí pevně zakotvené návyky. Osobní omezení se sama od sebe rozpustí nebo se stanou výzvou, které se velmi rádi postavíme. Každá zkušenost se tak stane krokem na cestě k trvalému štěstí.

UKÁZKA Z KNIHY ► Buddha a láska ► Lama Ole Nydahl  

JAKÉ JE TO ŽÍT PROBUZENÝ ŽIVOT?

Zatímco se svět a každý kolem tebe snaží vyřešit své problémy, ty se problémy nezabýváš. 

Zatímco se všichni kolem tebe snaží na něco přijít, snaží se něčeho dosáhnout, dostat se někam, snaží se být hodni něčeho, ty se o to nesnažíš. 

Zatímco si všichni myslí, že uvědomění sebe sama je ohromná, vznešená, svatozáří zahalená věc, ty si to nemyslíš. Zatímco všichni utíkají ze své současné situace, ty nikam neutíkáš. Zatímco má každý nějaký problém s někým druhým, většinou se všemi, počínaje sami se sebou, ty jej nemáš. Zatímco každý si je jist tím, že štěstí přijde, když něco bude jinak než je to teď, ty to tak nevnímáš. Zatímco každý se snaží dosáhnout onoho dokonalého stavu a držet se ho, ty se ničeho držet nesnažíš.

Když všichni kolem tebe mají hromadu názorů a přesvědčení o všem možném, ty je nemáš. Každý je na cestě někam, ty ses nedostal nikam. Každý se snaží vystoupat na horu; ty prodáváš pohorky a cepíny na úpatí v naději, že když dosáhnou vrcholu a vrátí se zpět, tak snad budou příliš unaveni na to, aby to zkoušeli znovu. Zatímco každý hledá pravdu a onen tajemný klíč k probuzení v další knize, u dalšího učitele a gurua, ty toto nehledáš. Nemáš klíč, protože neexistuje zámek, do 

kterého bys ho vložil.

Když žiješ probuzeně to, co jsi a víš, že jsi tím, čím jsi vždy byl, tak jsi vlastně velmi jednoduchý. 

V podstatě jen tak sedíš a divíš se, kvůli čemu je všude takový povyk.

Když lidé kolem tebe posedávají a říkají, “Doufám, že se mi to také stane,“ tak si vzpomeneš, že jsi to také tak dělal. Vzpomeneš si, že jsi na to nenašel žádné řešení. Vzpomeneš si, že jen myšlenka samotná, že je vůbec nějaký problém, toto vše vytvořila.

Když jsi to, co jsi, když žiješ probuzeně, není nikdo komu odpustit, protože v tobě není ani špetka záště, ať se děje cokoli.

Pravda tvého bytí netouží po štěstí; vlastně je jí to úplně jedno. Netouží po lásce, ne protože jsi plný lásky, ale jen protože je jí to prostě jedno. Je velmi jednoduchá. Nestojí o to být poznána, držena v úctě, či pochopena. Když žiješ, co jsi probuzeně, již pro tebe neexistuje žádný ideál. Vystoupil si z celého cyklu utrpení, stávání se; nemáš zájem.

Shledáš, že jsi ve zvláštním světě. Shledáš se tam… kde jsi. Ne kde jsem já, ale kde jsi ty. Kde skutečně jsi. Kde skutečně jsme. Je to zvláštní místo (obzvláště na počátku), být zde a necítit se ničím hnaný– potěšením či trápením, pomáháním či ubližováním, milováním či nenávistí. Jediná věc, která tebou pohne (a nemám teď v úmysl být příliš poetický) je ta stejná síla, která hýbe listem na stromě. Jednoduše jen proto, že tudy vane vítr. Takže vždy víš, co dělat:
Vítr vane tudy, a tudy tedy půjdu.
Už se na nic neptáš. Nesnažíš se přijít na to, proč vítr vane zrovna tudy, protože víš, že to prostě nevíš. A víš, že nemůžeš vědět proč. Ještě nikdy a nikde neexistoval list, který by věděl, proč vítr vane tudy, právě teď. Tento vítr mění směr tvého života, moment za momentem, jednoduše, protože takovéto jsou cesty života. A když žiješ ve svém procitnutém Já, tak nemáš žádný problém se směrem, kterým se život ubírá, protože život jsi ty.

A víš, že tento vítr tam vždycky byl, od samého počátku, a že tu nebyl jen pro výjimečné lidi.
Pokud sis ho někdy v životě nevšimnul, tak víš, že to je proto, že jsi nenaslouchal. Nebo proto, že sis myslel, že na něco musíš přijít předtím, než budeš schopný slyšet. Nebo sis myslel, že je třeba dojít k nějakému závěru předtím, než můžeš poslouchat hluboce, bez záměrů, bez naděje pro lepší budoucnost.

Mnoho z vás ví, o čem mluvím.

Pravda nikdy nevysvětluje, proč se v danou chvíli ubírá oním směrem. A i když se zeptáš, tak ti neposkytne žádnou informaci. Bylo by to stejné, jako kdyby se list ptal větru:

“Proč zrovna teď foukáš tudy?“
Taková otázka nedává větru žádný smysl.

Již se nedohaduješ o tom, kudy by se pravda měla ubírat. Již neargumentuješ. Již se na to nesnažíš přijít. Panna Maria na to nepřišla. Budha na to nepřišel. Ramana Maháriši na to nepřišel. Nikdo z nich na to nepřišel. Oni se tím prostě stali. Jednoduché. Obyčejné – tak jako je list obyčejný.

Když žiješ ve svém procitnutém bytí, probuzeným životem,  moc na kterékoli úrovni
pro tebe není důležitá.
Není zajímavá. Moc a touha mít vládu nad druhou lidskou bytostí není zajímavá. Intelektuální moc není zajímavá. Moc sebeovládání není zajímavá. Moc, kterou ti lidé chtějí dát, není pro tebe zajímavá – ne proto, že by neměla být; prostě není.

 Co bys s ní chtěl dělat?
Víš, že není nic, co bys s ní chtěl dělat.

Uvědomíš si, v pravdě svého bytí, že jsi úplnost sama, ale nemáš vůbec jakýkoli zájem dělat něco
s tímto uvědoměním, nemáš zájem toto uvědomění nějak využívat.

Nakonec si uvědomíš, že skutečně nechceš nikoho měnit, ne proto, že bys neměl
 chtít nikoho měnit, prostě nechceš.
Možná nestojíš o to, být nablízku každému, ale když tu jsou, tak je nechceš měnit.

Nic z toho není ideálem – to je konec všech ideálů. Nic z toho není svatost; to je konec svatosti. Je to počátek celosti. Nic z toho je k dosažení, protože je to nedosažitelné. Je to jednoduše to, co je v pravdě tvého bytí. Je to prostě to, co je. Nemůžeš dosáhnout toho, co přirozeně je. A nikdo na světě ti nemůže říct kdy a proč, nebo do jaké míry necháš jít nepravdu; necháš to být v tu chvíli, kdy to necháš být, když už nic jiného nefunguje.

Když žiješ probuzený život, v probuzeném bytí, které jsi, tak jsi sám, a konečně se cítíš dobře sám.
Jsi sám, ale vůbec ne osamělý, protože ten jediný, který tě měl potkat tam, kde jsi – ten jediný, který tě vůbec mohl potkat tam, kde jsi na sto procent – jsi ty. Nikdo jiný by tě nikdy nemohl plně potkat tam, kde jsi – možná na devadesát procent, možná devadesát pět. Nikdo se s tebou nemůže plně setkat, jen ty. A když se nakonec potkáš, tak nepotřebuješ, aby to někdo udělal za tebe. Pak jsi sám, víc sám, než jsi kdy vůbec mohl být schopen si představit. A kupodivu – vskutku neočekávaně – jsi víc propojen, intimnější, splynutý se vším. Víc. A nikdy by sis ani nepomyslel, že ty dvě věci by vůbec kdy mohly být spolu: naprostá samota a naprostá jednota. Nikdy bys nehádal, že to takto skončí.
Ale je to tak, vždy to tak bylo.

A nakonec, když žiješ probuzený život, tím, co skutečně jsi, tak už si nikdy nevytvoříš představu toho jaké to je. Dokonce, i když se to děje, tak si nevytvoříš představu, protože budeš vědět, že jsou to všechno jen pouhé představy, prach. Víš, že jaké to je dnes, není stejné, jaké to bylo včera.

ZDROJ ►  http://www.adyashanti.org

Poselství na rok 2015

– přijala Zdenka Blechová 12. 11. 2014 v 02.11 hod.

V příštím roce se vám bude dařit dle toho, jaký jste měli předcházející rok. Pokud byl i rok předcházející dobrý, budete nadále pokračovat v naději dalších krásných let. Pokud byly roky špatné, budou i následující nedobré, abyste se naučili přijímat život se vším, co k vám přichází a našli tak správný směr pro svoji cestu. Kdo se nyní snaží žít pro druhé, bude se mu stále více zdát, že druzí už nechtějí žít pro něj. Budou se mu vzdalovat a on se bude muset dát na novou cestu, aby si udržel dobré bytí. Není třeba svalovat vinu na druhé, ale učit se žít jinak. Je důležité nelpět na vztazích, ale lpět na tom, aby se mi dobře žilo, a to můžu jedině já sám změnit. Nikdo jiný nemá právo mi měnit život, jen já jsem tvůrcem všeho. Pokud si uvědomím, že si můžu změnit myšlení náhledem na to, že už nechci patřit druhým, ale chci patřit sobě a skrze sebe se dávat druhým, změní se mi názor na druhé. Když jsem se dával druhým a zapomínal na sebe, stále jsem se zlobil na druhé. Nyní není na koho se zlobit, když si uvědomím, že si sám tvořím život a nikdo jiný mi ho tvořit nemůže, když nebudu chtít.

Život vám bude dávat stále větší šance a bude záležet na vás, co jste schopni udělat pro své sny. Nic se vám nebude dařit bez vaší trpělivosti a píle. Je třeba přijmout nové normy chování do svého života a nesnažit se žít po staru, kdy se o mě starali druzí a o mě bylo postaráno. Stále více si budete uvědomovat zákony Vesmíru a stále více se budete učit žít v souladu s nimi. Kdo vystoupí z řady a z řádu, bude mít život stále těžší. Kdo se bude učit najít řád ve svém žití, bude se mu zdát vše snazší.

Ve vztazích se bude zdát, že se vzdalujeme jeden druhému, ale opak je pravdou. Budeme se přibližovat srdci, a to je více než láska, která vládla rozumem. Lidé se sice nebudou již tolik přátelit jeden s druhým, ale budou se cítit více než předtím. Bude se dařit přátelit s druhými více po stránce citu než rozumu. Už to nepůjde se dávat všem, ale jen těm, kteří cítí se mnou na stejné vlně. 

Proč bych se měl utápět ve vztazích, které mi nic nedávají a jen chtějí přijímat?

Muž a žena budou stále více rovnocennými partnery a láska jako taková se bude zdát mnohým okleštěna o romantiku, ale romantika se bude jevit v jiných úrovních než v těch dosavadních. Romantika se bude dostávat do popředí v tom, že já toho druhého chápu a mám s ním stále více společného v srdci a ne v majetku a v prožitích. Každý si bude hlídat své prožitky a nebude se chtít o ně dělit s druhými. Může se zdát, že si nemáme co říci, ale naše srdce bude hovořit jiným jazykem než tím dosavadním, a bude to o mimosmyslovém vnímání a ne už o prožitkovém. Duše si budou stále blíž a nebude se to odehrávat v realitě, ale mimo realitu. Čím svobodnější bude člověk ve svém duchu, tím více se bude blížit jiným úrovním vědomí, kde už nevládne strach a majetnictví, ale kde vládu přejímá cit a láska. Zmizí omezení a kdo, bude chtít omezovat druhé, ten se bude potýkat s nedorozuměním.

Děti se budou učit s druhými sdílet jen to, co se jim líbí a nebudou chtít už s

dílet s druhými vše, co baví je a ne je. 

Každý si půjde svojí cestou a nebude to o tom, že by snad někdo strádal, naopak pokud si dopřejí rodiče a děti svobodu, můžou si být blíž, než když se budou vzájemně dusit. Děti se budou rádi ubírat do přírody a budou cítit stále větší pouto s ní. Rodiče se budou učit sdílet s dětmi jen to, co mají rády a nemusí s nimi sdílet jen to, co je chtějí naučit. Každá duše si bude hledat svůj přímý směr a nebude chtít už jít cestou druhého. Nikdo se nebude o nikoho bát a všichni si budou blíž.

Dochází k velkému sjednocení duší, a to je dobré pro vás i pro nás. U nás se dějí také velké věci a skrze ně se učíme chápat i vás. I vy na Zemi máte mnoho společného s námi a je dobré se učit stále více se napojovat jeden na druhého. Když se naučíte svobodně dýchat jeden bez druhého, můžeme pak všichni dýchat za všechny. Moc si přejeme, aby u vás na Zemi zavládlo vlídné zacházení jednoho s druhým a abyste už nepohlíželi na někoho jako na toho, který nic neumí a toho, který umí vše. Je dobré se učit vnímat každou bytost jako sobě rovnou a neubližovat si. Tím léčíte sebe, ale i nás. I my jsme vaší součástí a i nás bolí ubližování. Moc si přejeme klid a mír nejen u nás, ale i u vás na Zemi.

S láskou vám blízké bytosti ze všech galaxií světa.

ZDROJ ► http://www.zdenkablechova.cz

6 DŮVODŮ PROČ JÍST ČERVENOU ŘEPU

Konečně vám mohu přinést pár detailů o přínosech červené řepy, kterou řadím mezi své velmi oblíbené, a to ve všech jejích možných zpracováních. Pravda je, že lidé červenou řepu buď milují nebo nesnášejí. Ty druhé lituji :-)

Dětem, které řepu zrovna nemusí, vyzkoušejte předložit např. v bramboračce spolu s ostatní zeleninou (pozor, řepa je dost výrazná, tak množství nepřežeňte, ať nepřetluče chuť zbylé zeleniny). Řepa se také výborně hodí do různých šťáv připravených na odšťavovači. Snad vaše děti nějaká kombinace zaujme :-) Musím zdůraznit, že látek ve šťávě ze syrové řepy je výrazně více, než když řepu uvaříme či upečeme. Řepa je také silně zásaditá, proto její konzumace může rychle pomoci při překyselení žaludku, resp. při pálení žáhy.

Ačkoli červená řepa má vyšší obsah sacharidů, nepatří mezi zeleninou k těm nejvyšším. Většina lidí může v klidu konzumovat červenou řepu několikrát týdně (jejich listy v neomezeném množství), a užívat si nejen jejich sladkou, lehce zemitou chuť, ale i jejich velké množství živin, které mohou zlepšit vaše zdraví následujícími způsoby:

Snižuje krevní tlak

Pití šťávy z červené řepy může pomoci ke snížení krevního tlaku v řádu hodin. Jedna studie ukázala, že pití jedné sklenice řepné šťávy sníží systolický krevní tlak v průměru o 4-5 bodů.

Přínos v tomto směru pravděpodobně pochází z přirozeně se vyskytujících dusičnanů v červené řepě, které jsou převedeny do oxidu dusnatého v těle. Oxid dusnatý, na oplátku, pomáhá uvolnit a rozšiřovat cévy, zlepšuje průtok krve a snižuje krevní tlak.

Zvyšuje výdrž

Potřebujete-li “nakopnout” prostřednictvím vašeho dalšího cvičení, může řepná šťáva opět dokázat svoje přednosti. Ti, kteří pili řepnou šťávu před cvičením, byli schopni cvičit až o 16 procent déle. Přínos může být spojen s přeměnou dusičnanů na oxid dusnatý, který může snížit spotřebu kyslíku u cvičení s nízkou intenzitou, stejně tak může zvýšit odolnost při vysoko zátěžovém cvičení.

Bojuje se záněty

Řepa je jedinečným zdrojem betaninu, živiny, která pomáhá ochraňovat buňky, bílkoviny a enzymy z environmentálního stresu. Je také známo, že pomáhá v boji proti zánětu, chrání vnitřní orgány, zlepšuje cévní rizikové faktory, zvyšuje výkon a pravděpodobně brání mnohým chronickým onemocněním. Jak uvádí World’s Healthiest Foods:

“Přítomnost betainu v naší potravě byla spojena s nižší úrovní několika zánětlivých markerů, včetně C-reaktivního proteinu, interleukinu-6 a faktoru tumor necrosis alpha. Jako skupina protizánětlivé molekuly nalezené v řepě prokázaly přínos při kardiovaskulárních obtížích ve studiích na velkém vzorku lidí, stejně jako protizánětlivý přínos pro ostatní systémy těla.”

Má protirakovinové vlastnosti

Výkonné fytonutrienty, které dodávají řepě její temnou rudou barvu, mohou pomoci odvrátit rakovinu. Výzkum ukázal, že extrakt z červené řepy snižuje multiorgánové nádorové formace na různých zvířecích modelech, pokud je podáván v pitné vodě. Zároveň byl extrakt z červené řepy také zkoumán na použití v léčbě lidské rakoviny slinivky, prsu a prostaty.

Je bohatá na cenné živiny a vlákninu

Řepa je bohatá na vitamin C (posiluje imunitu), vlákninu a nezbytné minerály jako je draslík (zásadní pro zdravé nervy a funkce svalů), mangan (dobrý pro vaše kosti, játra, ledviny a slinivku břišní), vápník, železo. Řepa také obsahuje kyselinu listovou, která pomáhá snížit riziko vrozených vad, a je proto vhodná pro těhotné.

Podporuje detoxikaci organismu

Betanin, barvivo červené řepy, podporuje druhou detoxikační fázi těla, při které jsou rozložené toxiny vázány na jiné molekuly, aby mohly být vyloučeny z těla. Tradičně je řepa ceněna pro svou podporu při detoxikaci a pro pomoc při čistění krve a jater.

Listy jsou bohaté na vitamíny C a A, železo a vápník. Můžete je připravit podobně jako špenátové listy. Tuto variantu žádejte u svého farmáře :-) Zároveň by se jejich konzumaci kvůli obsahu kyseliny šťavelové měli vyhnout lidé se záněty kloubů, dnou či ledvinovými kameny. Dostali jste na řepu chuť? Zkuste naše dva recepty s červenou řepou.

Betanin - barvivo červené řepy - je vylučován do moči a stolice. Nejde o nic mimořádného, proto se prosím neděste ;-)

ZDROJ ► Family Health Freedom Network

► Vyvážené zdraví

ZBAVTE SE TOXINŮ JEDNOU SKLENIČKOU DENNĚ

Existuje velmi jednoduchý nápoj, který pomáhá efektivně vyčistit nahromaděné škodlivé látky v těle. Začíná pracovat hned po konzumaci. Toxiny vyplavuje z těla a můžete se tak cítit opět svěže. Následující detoxikační nápoj obsahuje snadno dostupné suroviny. Dopřejte si ho tedy každý den. Zejména v době podzimu je nápoj obzvláště důležitý a připraví naše tělo na chřipkovou sezónu.

Složení:

- 1 celý citrón (u bio kvality i s kůrou)

- 4 jablka (nejlépe zelená)

- kus čerstvého kořen zázvoru

- 1 šálek vody

Jednotlivé ingredience rozmixujte dohromady. Voda není nutná, nicméně je vhodná pro ty, kdo preferují méně hustý nápoj. Připravte si nápoj hned ráno a pijte na lačný žaludek před snídaní.

► Zdroj ►  http://higherperspective.com

► Čerpáno ►  http://www.astrolife.cz

► SOUVISEJÍCÍ ► NOVÁ ZEMĚ 2010

BYLINNÉ LÁZNĚ

Bylinné lázně a lázně z květů hrají již po staletí v kosmetice velkou roli.Účinné látky pronikají pokožkou do těla a působí příznivě na lidský organismus. Podle druhu použitých bylin působí jako uvolňující nebo také povzbuzující a regenerační.
Pokud budete chtít bylinky usušit, je dobré je trhat i s delší natí, za kterou se potom svážou
k sobě a mohou zavěsit nad kamna nebo venku ne na přímém slunci, kde proschnou přirozeným způsobem. Drobné bylinky potom rozprostřete na noviny nebo síto k sušení hub a umístěte je ideálně na parapet k oknu otočenému na jih nebo do teplé místnosti.
Usušené byliny uschovejte v plátěných sáčcích nebo keramických dózách.

K přípravě se používá cca 250 g bylin,z kterých připravíme nálev a přecedíme jej do vany s vodou,nebo použijeme plátěných sáčků na byliny,které se ve vaně s horkou vodou vyluhují. Místo sáčku je možno použít silonovou punčochu.

Osvěžující lázeň
 170g rozmarýnu,30g okvětních lístků růže,50g levandule.
Lázeň je osvěžující,stimuluje a roztahuje póry.

Lázeň při nachlazení
 80g eukalyptu,20g yzopu,60g meduňky,40g kosodřeviny,40g rozmarýnu,10g máty peprné.
Lázeň se výborně osvědčuje při nachlazení a dráždivém kašli.

Lázeň pro uvolnění
 50g levandule,30g heřmánku,20g kosodřeviny,40g chmelových šištic,40g meduňky,60g plodů jalovce. Lázeň uklidňuje nervy,přináší tělesné uvolnění. Je dobrá pro lidi,kteří trpí na křeče.
Lázeň by neměla být příliš horká.

Zkrášlující lázeň
 120g rozmarýnu,40g okvětních lístků růže,50 g levandulových květů.Všechny tři přísady se dají do sáčku na byliny a vloží se do vany.Vana se napustí a sáček se dobře vymačká do vody. Během koupele zůstane sáček stále ve vodě. Lázeň má stimulační,povzbuzující a osvěžující účinky.

Ranní rozmarýnová koupel
 Do sáčku na byliny se dá asi 150-200g rozmarýnu.Voda v lázni se může vylepšit ještě několika kapkami rozmarýnového oleje. Rozmarýn působí povzbudivě na krevní oběh a zvyšuje krevní tlak.Tato lázeň je vhodná ráno,protože probouzí a osvěžuje.

Lázeň z puškvorce obecného
 200g 30% etylalkoholu (lihu),40g kořene puškvorce. Droga ve skleněné nádobě se zalije a nechá 1 týden vyluhovat. Koupel s přísadou 50g lihového výtažku je velmi vzpružující a zahání únavu.

Lázeň z ovesných vloček
 1000g ovesných vloček. Do horké vody se dají vločky v plátěném sáčku a nechají se vyluhovat.Koupel má posilující a uklidňující účinky. Měla by trvat 20-30 minut.

Lázeň z vavřínu (bobkový list)
20g drogy.Listy rostlinné drogy se zaváží do plátěného sáčku a ponoří se do horké koupele a nechají se vyluhovat. Kůže i pleť po koupeli zrůžoví,vypne se a póry se rychle zatáhnou.

Lázeň napínající pokožku
 70g tymiánu,80g levandule,80g rozmarýnu.
Lázeň působí na povadlou a vrásčitou pokožku.

ZDROJ ► REALITY PRO ŽENY

CO JSME NEVĚDĚLI O MÁKU ...

Zázračné účinky máku: 

Patří mezi nejzdravější potraviny světa

Pokud jste si na Vánoce dopřáli chutné makové koláče či jiné dobroty

ochucené mákem, lépe jste ani udělat nemohli. Mák je totiž jednou z

nejzdravějších potravin světa.

Mák je po staletí využíván nejen v lékařství, ale iv potravinářství. Už

antičtí atleti ho konzumovali jako zdroj síly a vitality. V současnosti je

nejžádanějším produktem z máku olej, který má na lidský organismus zázračné

účinky.

S čím mák pomůže?

Mák je obrovský zdroj bílkovin.

A nejen bílkovin, ale i vápníku. A to dokonce dvanáctkrát více než mléko.

Proto by mák neměl chybět nejen na talíři těhotných žen, ale i lidí trpících

osteoporózou.

Mák na paměť i rakovinu

Mák obsahuje kyselinu olejovou, která se výborně osvědčila při snaze

zlepšit paměť či snížit krevní tlak. A to není všechno. Poslední výzkumy mák

označili za skvělou potravinu při prevenci rakoviny prsu.

Mák uklidňuje

Mák si nemohou vynachválit ani lidé přecházející náročným obdobím plným

stresu. Jemná maková aroma má výrazný, zklidňující účinek na lidskou

psychiku, uklidňuje centrální nervovou soustavu, pomáhá při neurózách i

duševní nerovnováze. Mák je vhodný i do masážních a aromaterapeutických

směsí... Také tlumí bolest hlavy, uvolňuje svalové křeče a postará se vám o

klidný spánek.

Makový olej v kuchyni

Makový olej je u hospodyněk oblíbeným artiklem. Nejenže výborně chutná, ale

své sehrává i jeho působivá vůně a rozmanitost využití. Zda v teplé, zda ve

studené kuchyni, makový olej se vždy postará o fantastickou chuť

připravovaných jídel.

Makový olej pro krásnou pleť

Makový olej však nemusíte využívat jen v kuchyni. Málokdo ví, že je

mimořádně vhodný k ošetření suché a popraskané pleti, poradí si s ekzémem i

zánětem. Díky vysokému obsahu hořčíku a vápníku zas potěší vaše nehty a

vlasy, kterým dodá potřebnou výživu. I proto se stal nepostradatelnou

součástí pleťových krémů, balzámů a kondicionérů.

Co jste o máku (zřejmě) nevěděli?

V řeči květů má mák význam: Neprozraďme naši lásku.

V mnoha zemích je pěstování máku zakázáno, zejména pro obsah morfinu. Ten se

používá například při výrobě omamných a máku z tohoto důvodu bývá připisován

přívlastek nebezpečný. Faktem zůstává, že smrtelnou dávkou je 0,25 - 0,5 g

morfinu a to při konzumaci makových nudlí určitě nehrozí.

Mák se častokrát přidává do jídla a nosí v malých sáčcích jako afrodiziakum.

Lístky vlčího máku jsou od nepaměti využívány při léčbě nespavosti a

plicních chorob. Mák bývá oblíbeným prostředkem při tlumení kašle či

chrapotu.

Mák vlčí

Mák setý

Vědecký název vlčího máku byl odvozen od slova papa – dětská kašička, neboť kdysi se jeho šťáva přimíchávala dětem do jídla, aby dobře spaly. Bylo to jen rozšíření jeho odpradávna známého uplatnění proti nespavosti. Vlčí mák uklidňuje podrážděné orgány těla. Tento účinek se projevuje i na průduškách – odstraňuje nutkání ke kašli, zvlášť u dětí, a dobrý je i při chřipce. Svými vlastnostmi je vhodný při mnoha nemocech, kde je uklidnění orgánů jednou z podmínek léčby. Přitom barevně zlepšuje vzhled každé čajové směsi.

Mák setý má ve formě čaje velmi podobné uplatnění jako mák vlčí, ale navíc je i zdravou potravou, důležité je dobře ho umlít, aby organismus jeho výživné olejové látky plně zužitkoval. Po naříznutí ještě nedozrálé makovice z ní vytéká bílá lepkavá tekutina – opium, z níž se připravuje morfium, jeden z nejlepších prostředků medicíny na tišení bolestí. Je to i surovina k výrobě některých nebezpečných drog.

I když se v makovicích nacházejí nebezpečné látky, květní droga i dozrálá maková semena jsou při běžném užívání neškodná.

Čajová směs proti nespavosti:

Květ vlčího máku, šišky chmele, nať třezalky, nať meduňky, nať majoránky, květ prvosenky.

Jednu lžíci směsi zalijeme 3 dl vroucí vody a necháme přikryté asi 15 minut vyluhovat. Přecedíme, osladíme podle chuti medem a vypijeme nadvakrát – po večeři a před spaním.

Makový nápoj:

Čtyři lžíce pomletého máku přelijeme šálkem vroucí vody a necháme stát. Potom scedíme, přidáme lžíci medu a zamícháme. Pijeme večer před spaním na uklidnění nervové soustavy a odehnání zlých myšlenek. Mák obsahuje mnoho hořčíku, který posiluje nervovou soustavu.

► ZDROJ ► http://www.lecenimkuzdravi.cz/news/mak/

► ČERPÁNO ► NOVÁ ZEMĚ 2010

LÉČENÍ ZÁVISLOSTI NA NEMOCNÉM VZTAHU

Proč to děláme? Proč se cítíme tak nejistí a zranitelní, že nejsme schopni žít svůj vlastní život? Proč si nevěříme, když jsme si dokázali, že jsme silní a schopní, už jen tím, že jsme vydrželi to, co jsme vydrželi. Proč pochybujeme o své schopnosti starat se sami o sebe, když jsme schopní starat se o všechny kolem nás? Čím to je?

Mnozí z nás se to naučili už v dětství, protože někdo, kdo pro nás byl velmi důležitý, nebyl schopen poskytnout nám lásku, uznání a citovou jistotu. A tak celý svůj život hledáme něco, co jsme nikdy nedostali. Někteří z nás stále mlátí hlavou o zeď a snaží se získat tuto lásku od lidí, kteří jsou schopni nám ji dát stejně málo jako náš otec nebo matka. Tento cyklus se stále opakuje, dokud jej nepřerušíme a nezastavíme. Říká se tomu nevyřešené problémy z dětství.

Možná že jsme se naučili nevěřit si. To se stává, když něco cítíme a je nám řečeno, že to je špatné nebo nevhodné. Nebo když upozorníme na nějakou lež nebo rozpor a je nám řečeno, že jsme blázni. Ztratíme důvěru v onu hlubokou, důležitou část svého já, která umí vycítit pravdu a která věří ve svou schopnost řešit životní situace. Brzy začneme věřit tomu, co o nás říkají druzí - že jsme trochu praštění a že se nám nedá věřit. Pozorujeme lidi kolem nás a myslíme si: "Jsou normální. Musejí být normální. Přece mi to neustále opakují. Takže něco musí být v nepořádku se mnou." A tak ztrácíme důvěru sami v sebe, ve svou vlastní schopnost starat se o sebe.

Některé ženy se naučily být závislé na druhých. Dokonce i po vzniku ženského hnutí za osvobození žen se některé ženy v hloubi duše bojí být samy. A nejen ženy se bojí být samy a starat se o sebe. Tento strach je součástí lidského života. Některé ženy vstoupily do manželství bez jakýchkoli citových poruch, ale brzy zjistily, že jejich partner je alkoholik. Nic jiného nezničí citovou rovnováhu rychleji než láska k někomu, kdo je alkoholik nebo trpí nějakým jiným chorobným návykem. Tyto nemoci od nás vyžadují, abychom kolem nich organizovali svůj život. Propadáme zmatku a zoufalství. I ti nejsilnější z nás si mohou přestat věřit, když žijí s alkoholikem. Naše potřeby nejsou uspokojovány. Láska umírá. Naše potřeby stále rostou a s nimi rostou i naše pochybnosti. Alkoholismus plodí pocity nejistoty.

 Alkoholismus dělá z lidí oběti - z těch, kteří pijí, i z těch, kteří nepijí.

Jestliže si myslíte, že se o sebe z nějakého důvodu nemůžete starat, mám pro vás dobrou zprávu. Tato kniha vás povzbudí. Účelem této kapitoly je ukázat vám, že se o sebe postarat můžeme. Nejsme bezmocní. Být zodpovědný sám za sebe nemusí být tak bolestivé a strašidelné. Jsme schopni řešit problémy, které nám život přináší. Nemusíme být závislí na lidech kolem nás. Na rozdíl od siamských dvojčat můžeme žít bez kteréhokoli druhého člověka. Jedna žena to vyjádřila takto: "Dlouhou dobu jsem si myslela, že nemohu žít bez určitého muže. Mýlila jsem se. Měla jsem čtyři manžely. Už zemřeli a já ještě žiju." Uvědomit si, že bez někoho můžeme žít, neznamená, že bez něho žítmusíme, ale může nám to umožnit milovat a žít lépe.

Nicméně není žádný zázračný způsob, jak překonat závislost z jednoho dne na druhý.

Citová vyrovnanost a existující úroveň naší nejistoty jsou důležité faktory, na které nesmíme při svém rozhodování zapomínat. Někdy jsme na někom závislí jak finančně, tak citově a máme tedy dva problémy - problémy, které spolu mohou, ale nemusejí souviset. Moje slova ani vaše naděje nezmění realitu těchto skutečností. Jsme-li finančně nebo citově závislí, je to fakt, a fakta je nutné brát v úvahu. Nicméně věřím, že se můžeme stát méně závislými. A budeme-li opravdu chtít, svou závislost nakonec překonáme.

Tady je několik rad, které vám mohou pomoci:

1. Vyrovnejte se se svou minulostí, jak nejlépe můžete. Truchlete. 
Podívejte se na svůj život z nového hlediska. Přemýšlejte o tom, jak některé 
události z vašeho dětství ovlivňují to, co děláte dnes.

Jedna moje klientka, která žila s dvěma alkoholiky, mi vyprávěla tento příběh. Její otec odešel z domova, když jí bylo pět let. Větší část těch pěti let byl opilý. Když se odstěhoval, vídala ho jen zřídka, přestože žili ve stejném městě. Několikrát ji navštívil a ona mu občas telefonovala, aby mu řekla o důležitých událostech ve svém životě: o své maturitě, svatbě, narození prvního dítěte, rozvodu, novém manželství a druhém těhotenství. Pokaždé, když telefonovala, otec s ní mluvil jen pět minut, slíbil, že ji brzy navštíví, a pak zavěsil. Nijak zvlášť ji to neuráželo, protože na to byla zvyklá. Nikdy na něho nebylo spolehnutí a ona věděla, že se to nezmění. Nikdy ji skutečně nemiloval. Byl to fakt, a nijak zvlášť ji to nermoutilo. Věřila, že se s jeho alkoholismem smířila.

Jednou večer, když byla uprostřed posledního rozvodového řízení, zazvonil telefon. Volal otec. Bylo to poprvé v životě, co jí zavolal. Dojetím se jí zatajil dech, řekla mi později. Otec se jí ptal, jak se má ona a ostatní členové rodiny - což byla otázka, které se obvyklé vyhýbal. Zatímco přemýšlela o tom, zda mu má říci o svém poslední rozvodu (což udělat chtěla; vždycky jí bylo do pláče a chtěla být otcem utěšována), otec jí začal vyprávět o tom, jak byl zavřený v psychiatrické léčebně, že neměl žádná práva a že to není spravedlivé; ptal se jí, zda by pro něho nemohla něco udělat. Ona rychle hovor ukončila, zavěsila sluchátko, sedla si na podlahu a začala brečet.

"Pamatuji si, jak jsem seděla na podlaze a ječela: 'Tys mi nikdy nepomohl. Nikdy. A teď tě potřebuju. Jen jednou jsem si dovolila potřebovat tě, a ty mi nepomůžeš. Místo toho chceš, abych já pomohla tobě.' Když jsem přestala plakat, byla jsem podivně klidná," řekla mi. "Myslím, že to bylo poprvé, co jsem si dovolila zoufat a rozzlobit se na otce. Během následujících několika týdnů jsem tomu začala rozumět - skutečně rozumět. Ovšemže mi nikdy nepomohl. Byl to alkoholik. Nikdy nikomu nepomohl, ani sobě. Začala jsem si uvědomovat, že pod svou povrchní maskou mám pocit, že nejsem hodna lásky. Hluboko uvnitř jsem si namlouvala, že mám milujícího otce, který žije jinde - který mě odmítá - protože nejsem dost dobrá. Něco se mnou musí být v nepořádku. Teď jsem poznala pravdu. Nebyla jsem to já, kdo nebyl hoden lásky. Nebyla jsem to já, kdo byl zkažený, přestože jsem věděla, že mám problémy. Byl to on."

"Tehdy se ve mně něco změnilo," řekla mi. "Uvědomila jsem si, že nepotřebuji, aby mě miloval alkoholik. A tohle poznání mě osvobodilo."

Neříkám, že všechny problémy této ženy skončily v jediném okamžiku poznání. Stále ještě má problémy; musí se vyrovnat se svou spoluzávislostí. Ale věřím, že to, co se jí stalo, jí pomohlo.

2. Opatrujte to vystrašené, zranitelné dítě ve svém nitru. To dítě nikdy nemusí o
dejít, i když se staneme soběstačnými. Stres je může dohnat k pláči. 
Z ničeho nic se může dožadovat naší pozornosti, když to nejméně očekáváme.

Jednou se mi o tom zdálo. Asi devítiletá dívka v mém snu byla opuštěna svou matkou na několik dní a nocí. Dlouho do noci běhala po ulicích. Nedělala žádné vážné problémy. Zdálo se, že hledá něco, čím by si ukrátila čas. Nechtěla být po setmění sama v domě. Samota ji děsila. Když se matka nakonec vrátila, sousedé si stěžovali, že její dcera běhala venku bez dozoru. Matka se rozzlobila a začala na dívku křičet. "Říkala jsem ti, že máš být doma. Říkala jsem ti, že nemáš dělat problémy." Dívka mlčela, dokonce ani neplakala. Jen tam tak stála s pohledem upřeným k zemi a pak řekla: "Myslím, že je mi špatně od žaludku."

Nevyčítejte zranitelnému dítěti, že po setmění nechce být o samotě. Nemusíme sice dítěti dovolovat, aby za nás rozhodovalo, ale neměli bychom je ignorovat. Naslouchejte dítěti. Nechte je vyplakat, když to potřebuje. Utěšte je. Snažte se zjistit, co potřebuje.

3. Přestaňte hledat štěstí v druhých lidech. Zdroj našeho štěstí a pohody
 není v druhých; zdroj našeho štěstí je v nás. Naučte se soustředit se na sebe.

Přestaňte se koncentrovat na druhé. Soustřeďte se na sebe. Přestaňte hledat uznání a souhlas druhých lidí. Nepotřebujeme souhlas všech a kohokoli. Potřebujeme svůj vlastní souhlas. Všichni v sobě máme stejné zdroje štěstí. Všichni můžeme činit svá vlastní rozhodnutí. Posilujte svůj vnitřní zdroj klidu, pohody a sebeúcty. Styk s druhými pomáhá, ale nemůže být naším zdrojem. Posilujte zdroj citové jistoty ve svém nitru.

4. Můžeme se naučit spoléhat sami na sebe. Je možné, že se nemůžeme spoléhat 
na druhé, ale můžeme se začít spoléhat na sebe.

Přestaňte ignorovat sebe, své potřeby, své pocity, svůj život. Začněte se spoléhat na sebe. Můžete si důvěřovat. Můžete se vyrovnat s událostmi, problémy a vším, co nám život přináší. Můžeme věřit svým pocitům a rozhodnutím. Můžeme řešit své problémy. Můžeme se naučit žít se všemi nevyřešenými problémy. Musíme však důvěřovat lidem, na které chceme spoléhat - musíme důvěřovat sobě.

5. Můžeme spoléhat také na Boha. Bůh nás miluje. Naše duchovní přesvědčení
 nám může dát silný pocit jistoty.

Dovolte mi ilustrovat tuto myšlenku. Jednou večer, když jsem žila v jedné drsné čtvrti, musela jsem projít temnou uličkou, abych se dostala ke svému autu. Požádala jsem manžela, aby mě sledoval z okna, aby se mi nic nestalo. Manžel souhlasil. Když jsem šla přes temný dvůr, dostala jsem strach. Otočila jsem se a uviděla manžela v okně. Sledoval mě; byl tam. Přestala jsem mít strach a cítila se bezpečně. Napadlo mě, že stejný pocit bezpečí mohu najít ve vědomí, že mě neustále pozoruje Bůh. Snažím se na něho spoléhat.

Někteří spoluzávislí si myslí, že nás Bůh opustil. Zažili jsme tolik bolestných chvil. Naše potřeby nebyly uspokojovány tak dlouho, že se nám chce křičet:

"Kam se poděl Bůh? Proč odešel? Proč dovolil, aby se tohle dělo?
Proč mi nepomůže? Proč mě opustil?"

Bůh nás však neopustil. My jsme opustili sami sebe. Bůh je s námi a stará se o nás. Ale očekává, že s ním budeme spolupracovat a starat se sami o sebe.

6. Snažte se být nezávislí. 
Přemýšlejte o tom, jakým způsobem jste závislí na lidech kolem vás.

Začnete se starat sami o sebe, ať už žijete s někým, s kým chcete, nebo s někým, s kým se chcete rozejít. Colette Dowlingová nám radí, abychom to dělali s postojem "odvážné zranitelnosti".
To znamená: Máte strach, ale přesto to děláte.

Můžeme vnímat své pocity, hovořit o svém strachu, přijmout sami sebe a svou situaci a pak se vydat na cestu k nezávislosti. Jsme toho schopni. Abychom se o sebe mohli starat, nemusíme být stále silní. Pravděpodobně budeme mít pocity strachu, slabosti a beznaděje. To je normální a dokonce zdravé. Skutečná síla pochází z toho, že si uvědomujeme své pocity, nikoli z toho, že je ignorujeme. Skutečná síla nepochází z toho, že předstíráme, že jsme silní, pochází z toho, že si přiznáme své slabosti.

Mnozí z nás prožívají beznadějné noci. Mnozí z nás trpí pocity nejistoty a opuštěnosti. Mnozí z nás mají naléhavé potřeby, které chtějí být uspokojeny, a přesto se zdá, že jsou ignorovány. Občas je naše cesta mlhavá a kluzká a my ztrácíme naději. Máme strach. Vidíme jen temnotu.

Jednou v noci jsem jela autem v takovém počasí. Nerada řídím i za pěkného počasí. Byla jsem celá ztuhlá a vyděšená. Skoro nic jsem neviděla; reflektory osvětlovaly jen několik metrů silnice přede mnou. Byla jsem skoro slepá. Měla jsem panický strach. Mohlo se stát cokoli! Pak mě napadla uklidňující myšlenka. Reflektory sice osvětlovaly jen pár metrů silnice přede mnou, ale když jsem těch pár metrů ujela, viděla jsem dalších pár metrů. Nezáleželo na tom, že jsem neviděla daleko před sebe. Když jsem se uklidnila, viděla jsem tak daleko, jak jsem v tu chvíli potřebovala. Nebyla to sice ideální situace, ale když jsem se uklidnila, dokázala jsem ji překonat.

I vy můžete překonat beznadějné situace. Můžete si důvěřovat. Můžete důvěřovat Bohu.
Jděte až tam, kam dohlédnete, a až se tam dostanete, uvidíte dál.

Žijte svůj život jeden den po druhém.

► Z knihy Přestaňte být závislí, Melody Beattie

► ČERPÁNO ► http://www.horoskopy.name/products/leceni-zavislosti-na-nemocnem-vztahu/

Trápí Vás nespavost a další poruchy spánku?

Určitě to znáte. Převalujete se ze strany na stranu, usínáte nad ránem, počítáte ovečky. Když už to vypadá slibně, musíte na záchod. Někteří již sáhli po pilulkách na spaní. Jenže ráno jsou bez energie a zlámaní. Jedna studie potvrdila, že viníkem může být dokonce i mobil...

V době antického Řecka lidé věřili, že každou noc sestupuje na zem bůh spánku Hypnos. Ten uspával vše živé a dodával sny...V moderní době má asi delší dovolenou. Většina lidí spí nedostatečně nebo nekvalitně. Dříve jsme měli v posteli plyšáka, nyní strašáka jménem nespavost.

Finační, osobní, partnerské problémy, stres, smutek hněv a další negativní pocity a myšlenky mohou zato, že se nedaří usnout. Porucha spánku však není pouze nespavost. Dnes je známo přes 90 poruch spánku. Až 50% lidí jimi trpí občas a kolem 13% má vážný problém. Narušený spánek snižuje kvalitu života a nejen to. Miroslav Moráň, vedoucí lékař laboratoře Centra pro diagnostiku a léčbu poruch spánku a bdění Fakultní nemocnice v Brně, vysvětluje, že nejvíce trpí mozek. Nevyspalému člověku se zhoršuje psychika, paměť a kvalita reakcí. Vše je prokazatelné i na testech IQ. Zjednodušeně lidé hloupnou. Narůstají také somatické problémy. Poruchy spánku mají i společenský důsledek. Odhaduje se, že mohou až za polovinu nehod na silnici. Také za čtvrtinu nehod, které končí bohužel smrtí.

Patologie spánku

dyssomnie - dlouhodobé poruchy spánku - nedostatečné množství a/nebo kvalita spánkuinsomnie - nízká kvalita spánku, vyskytují se potíže s usínáním a probouzením se

hypersomnie - nadměrná ospalost přes den (po normální porci předchozího spánku, ne kvůli probdělé noci), dlouhé probouzení se

porucha rytmu spánek a bdění - potřeba spánku v době, kdy to neodpovídá normálním vžitým zvyklostem

narkolepsie - spánkové ataky přes den, někdy motorické obrny, kataplexie (výpadek svalového tonu), hypnagonické halucinace

poruchy spojené s dýcháním - příliš mnoho apnoických epizod (apnoe = krátkodobá zástava dechu), člověk o nich neví, pořádně se nevyspí a v noci se budí

parasomnie - stavy porušeného vědomí, kde se kombinují jevy spánku a bdění

somnambulismus ( náměsíčnost) - vstávání a chození (4. fáze NREM), následně amnézie

noční děsy - zážitky děsu a paniky, křik, vegetativní příznaky (4. fáze NREM)

noční můry - probouzení se ze snu, dobře se pamatuje jeho obsah, pocit úzkosti a ohrožení (fáze REM)

V přehledu poruch spánku se vyskytují spánkové fáze, jejichž popis pro lepší pochopení naleznete v mém předchozím článku "Spánek je stále tajemstvím"

Následky

Je důležité si uvědomit, že spánek je jednou ze základních fyziologických potřeb. Tu nedokáže organismus žádným způsobem nahradit. Následky jsou krátkodobého a dlouhodobého rázu.

Krátkodobé - druhý den pociťujete poruchy nálad a zhoršily se rozumové funkce. Vyskytuje se snížená bdělost a postřehy, málo kvalitní pracovní výkony a konfliktnost v mezilidských vztazích. Dochází k nehodám na silnicích.

Dlouhodobé - pokud potíže trvají více než 4 týdny, nespavost přechází do chronické fáze. Zde je vysoké riziko závislosti na alkoholu, stimulačních látkách a lécích. V této fázi se objevuje obava o vlastní spánek a objevuje se špatná spánková hygiena. To vše může vyústit dlouhotrvající úzkostí. To už je psychiatrický problém. Největším rizikem je rozvoj duševních poruch. Nedostatkem a nekvalitou spánku může vzniknout depresivní porucha, což je důvodem pracovní neschopnosti. Poruchy spánku zkracují život, dokonce se uvádí, že až o 10 let. Tím se vyrovná "vrahům" jako je kouření, vysoký krevní tlak nebo cukrovka. Déletrvající porucha by měla být léčena odborníkem. Ten zhodnotí příčiny nespavosti a zahájí vhodnou léčbu.

Léčba

Domnívám se, že pokud by jste nevyhledali specialistu, skončí to receptem na nějaké hypnotika, u kterých při dlouhodobém užívání vzniká závislost. Nikdo nebude hledat příčinu nebo charakter potíží. Nejrozšířenější jsou benzodiazepinová hypnotika, kde jsou výrazné vedlejší účinky i u novějších tzv. Z - léků. Hypnotika obvykle působí v mozku prostřednictvím receptoru pro kyselinu gama-aminomáselnou (tzv. GABA-ionofor). V menší míře způsobují útlum dechového centra a na rozdíl od přirozeného spánku způsobují jinou architekturu spaní. To znamená, že nedochází k plnohodnotnému zotavování organismu.

Pomoci vám mohou některé bylinky. Používá se běžně chmel (jedno pivo nebo chmelový čaj), heřmánek, kozlík, meduňka, mučenka nebo třezalka.

V lékárně můžete zakoupit rostlinné preparáty (persen, sanason, calmophytum nebo kozlíkové kapky) a vedlejších účinků a závislosti se nemusíte obávat. Novinkou jsou melatoninová hypnotika, na kterých závislost také nevzniká. Melatonin je spánkový hormon, tedy základní regulátor spánku. Ve vyšším věku dochází ke snížené produkci. Následkem je až 50% problémů se spaním u lidí starších 65 let. Na rozdíl od běžných hypnotik, toto nepůsobí na GABA receptory ale přímo na melatoninové MT1 a MT2. Nedochází tak ke svalové slabosti nebo ospalosti a neovlivňují se paměťové funkce. Nejdůležitější je určitě to, že architektura spánku je stejná jako u přirozeného. Dochází tak ke zvýšení kvality života.

Spánková hygiena

Jako první věc, než vyrazíte do lékárny nebo ke specialistovi při dlouhodobých obtížích, je dobré začít se spánkovou hygienou.

Desatero spánkové hygieny:

1. Od pozdního odpoledne (4–6 hodin před usnutím) nepijte kávu, černý či zelený čaj, kolu nebo různé energetické nápoje a omezte jejich požívání během dne. Působí povzbudivě a ruší spánek.

2. Vynechejte večer těžká jídla a poslední pokrm zařaďte 3–4 hodiny před ulehnutím.

3. Lehká procházka po večeři může zlepšit Váš spánek. Naopak cvičení 3–4 hodiny před ulehnutím již může Váš spánek narušit.

4. Po večeři již neřešte důležitá témata, která Vás mohou rozrušit. Naopak se snažte příjemnou činností zbavit stresu a připravit se na spánek.

5. Nepijte večer alkohol, abyste lépe usnuli – alkohol kvalitu spánku zhoršuje.

6. Nekuřte, zvláště ne před usnutím a v době nočního probuzení. Nikotin také organismus povzbuzuje.

7. Postel i ložnici užívejte pouze ke spánku a pohlavnímu životu (odstraňte z ložnice televizi, v posteli nejezte, nečtěte si a přes den ani neodpočívejte).

8. V místnosti na spaní minimalizujte hluk a světlo a zajistěte vhodnou teplotu (nejlépe 18–20º C).

9. Uléhejte a vstávejte každý den (i o víkendu) ve stejnou dobu.

10. Omezte pobyt v posteli na nezbytně nutnou dobu. V posteli se zbytečně nepřevalujte, postel neslouží k přemýšlení

Mobily ruší spánek

Tým amerických a švédských vědců provedli za podpory výrobců mobilních telefonů studii, při které zjistili, že záření z přístrojů narušuje zdravý spánek. Experti z Wayne State University v USA a Karolinska Institutu ve Švédsku potvrzují, že osoby během výzkumu trpěly bolestmi hlavy, změnami nálad, zmateností a problémy se spánkem. Symptomy mělo až 50% jedinců.

„Tato studie naznačuje, že během laboratorního vystavování záření o frekvenci 884 MHz jsou části spánku považované za velmi důležité pro zotavení z denního opotřebování vážně narušeny. Navíc dobrovolníci, kteří jinak neuvedli žádné symptomy spojené s používáním mobilu, trpěli častěji bolestmi hlavy při působení rádiových frekvencí ve srovnání s tím, když jsme je vystavili falešnému záření,“ shrnul závěry tým vědců na konferenci v americkém státě Massachusetts.

Čím déle je člověk vystaven záření, tím déle trvá, než se dostane do hluboké fáze spánku. Tuto studii financovalo Fórum výrobců mobilů (MMF), kam patří také společnosti Nokia či Motorola. Není se čemu divit, že k závěru studie nakonec uvedl mluvčí MMF toto:

„Výsledky té studie jsou neprůkazné… vědci netvrdili, že vystavení záření působí narušení spánku.“

Bengt Arnetz, vedoucí studie, má názor jiný a sdělil ho pro Independent:

„Skutečně jsme prokázali vliv záření mobilních telefonů, které bylo reálné."

Nespavost již není pouze konverzačním tématem ke kávě. Současná medicína je už na nespavce připravena. Ve spánkových laboratořích lze spánek a jeho průběh celkem přesně vyšetřit a zvolit pak nejlepší léčebný postup. Existuje dokonce i bezplatná informační linka (800 182 571), na níž můžete problémy se spaním konzultovat s odborníky z Centra pro poruchy spánku a bdění při Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, v úterý a ve čtvrtek od 15 do 17.30 hodin. Poslední rada pro čerstvé maminky. Pokud máte malé dítě, neuspávejte ho pomocí houpání, zpěvu nebo tlumeného světla. Vytvoří si podmíněný reflex. U lidí je normální probouzecí reflex. U dospělých to je asi 5-6 za noc, u dětí je to okolo 10 probuzení. Pokud se dítě vzbudí a jeho mozek zaznamená, že není vše, jak má být, nastane opět stejné uspávání. Jedná se o kolotoč plačícího dítěte a nevyspalé maminky. Přeji všem co nejlepší "šlofík".

ČERPÁNO ► http://deenamedia.blogspot.cz ►

SOUVISEJÍCÍ ►www.spektrumzdravi.cz

NEMOC JE VÝKŘIK DUŠE

Co je vlastně nemoc? 

Je to chřipka, zánět, deprese nebo se jedná o narušení naší rovnováhy?  Můžou za nemoc pouze viry, bakterie, prochlazení nebo přetížení? Nebo se jedná o něco energetického a nehmotného? Vyléčí nás pouze odstranění příznaků nemoci nebo je třeba zacílit skutečnou příčinu onemocnění? 

Dobrali jste zrovna třetí platíčko antibiotik, otravovala vás zase angína…Stojíte před zrcadlem s kelímkem masti na vaše akné a doufáte, že budete konečně hezčí…

Proč se vám nedaří odstranit některé nemoci a stále se vrací?

S hledáním skutečným příčin onemocnění se již zabývají mnozí klasičtí lékaři po celém světě. Lidé se pravděpodobně otevírají jako lastury k novým pravdám a skutečnostem. Člověk žil v minulosti v přírodě a je nadále její součástí . V přírodě lidé hledali příčiny svých bolestí i zdroje uzdravování. Vývojem jsme se ale od přírody vzdálili. Oficiální medicína neřeší příčiny nemocí, pouze zmírňuje naše trápení mastičkami a pilulkami. Tak se z živočišných bytostí staly vaky naplněné chemickými formulemi.

Lékaři sice dnes operují pomocí robotů a příčiny nemocí hledají pomocí mikroskopů, rentgenů a magnetických rezonancí. Důvody onemocnění hledají v těle nebo v jeho okolí, přitom se ta příčina nachází v psychice každého z nás. Lidé spolykají hodně tablet, chodí na kontroly, zafixují si, že jsou nemocní a potřebují lék - stávají se závislými na lékařích. Teprve lékař, který nedá okamžitě lék, ale nabídne nejprve zamyšlení a vyhledání příčiny, nabídne cvičení nebo dietu, má skutečně zájem o nemocného. Důležité je nasměrovat ke změně životní stylu a myšlení. V této souvislosti je přesný výrok Voltaira: "Lékaři sypou léky, o nichž vědí málo, aby vyléčili nemoci, o nichž vědí ještě méně, do člověka, o němž nevědí vůbec nic!"

Vnější faktory, jako stravování, infekce nebo klimatické podmínky, vytvářejí pouze půdu pro rozvoj nemoci. Je to něco hluboko v nás, co způsobuje nemoci. Často se za chronickou nemocí schovává dlouhodobě neřešený citový problém. Lidé s vysokým tlakem v sobě často dusí pocity. Pokud vás obtěžují žaludečními vředy, máte strach, že neobstojíte v nějaké životní roli. Nedokážete strávit, kdo vlastně jste. Tlusté střevo představuje schopnost zbavit se toho, co nepotřebujeme. Lidé trpící zácpou se bojí nedostatku. Nevyhodí staré oblečení, nepotřebné věci a nedopřejí si potěšení, protože musí šetřit. Páteř je opěrný systém našeho těla. Problémy v oblasti zad signalizují absenci opory. Bolavá kolena signalizují tvrdohlavé ego, nepružnost a nepřizpůsobivost. Urologické nebo gynekologické potíže zase vyvolávají konfliktní partnerské vztahy. Potíže s očima nebo ušima znamenají nechuť něco vidět nebo slyšet. Je opravdu pozoruhodné, jak orgány souvisí s našimi psychickými bloky.

Co je to nemoc?

Encyklopedie uvádí, že choroba je souhrn reakcí organismů (rostlin, živočichů a člověka) na poruchu rovnováhy mezi organismem a prostředím. Jedním z hlavních životních zákonů je udržování dynamické rovnováhy neboli homeostázy. Nemoc je signálem porušení této rovnováhy a ukazuje, kam zaměřit svou pozornost. V naší kultuře je nemoc považována za zlo. Je to něco, co nezáleží na nás a je zvykem hledat příčinu jejího vzniku někde mimo člověka. Ten tak zaujme pohodlnou pozici, kdy za své nemoci nemůže a problém mají řešit lékaři. Pak obviňuje okolnosti, špatné počasí, lidi kolem nebo práci lékaře. Bohužel takto se nevyléčí žádná chronická nemoc. Ta se následně stěhuje od orgánu k orgánu a pacient od specialisty k specialistovi. Klíčové je nahlédnutí do svého nitra. Pokud člověk přijme zodpovědnost sám za sebe, včetně projevující se nemoci, dojde ke zjištění, že možnost uzdravení má ve svých rukou – přesněji v hlavě…

Jak pochopit nemoc?

Většina chemických léků, fungujících jako naše opěrné berle, má v názvu předponu anti-. Jsou namířeny proti něčemu. Antidepresiva, antihypertenziva, antibiotika apod. Účelem léků je pouze potlačit symptomy, protože jsou považovány za otravu a je třeba se jich rychle zbavit. Nemocný v zásadě nechápe svou nemoc. Symptomy by se měly vnímat jako ukazatelé. Jsou to vlastně blikající kontrolky našeho těla. Léčení nemá význam, pokud nemoc nepřivede ke změně myšlení. Každá nemoc chce něco sdělit a přivést k poznání, že jsme ublížili sobě či druhým. Nemoc je jakýmsi výsledkem našich myšlenek a činů – plní funkci svědomí.

"Myšlenky přicházejí a odcházejí a tělo si jich po fyzické stránce ani nevšimne. Jenže pokud přetrvávají zátěžové faktory v myšlenkách delší dobu, vychýlí hladinu důležitých prvků v mozku a v celém těle a zhorší tak zdravotní stav," říká doktorka Darin D. Doughertyová z Massachusettské všeobecné nemocnice. Ve své studii uveřejněné v odborném časopise Psychosomatic Medicine tvrdí, že emocionální faktory přímo ovlivňují odolávání těla vůči běžnému nachlazení, chřipce nebo rýmě. Známý psychiatr Cyril Höschl sdělil, že několikrát v praxi zažil, jak člověk trpící kancerofobií opravdu rakovinou nakonec onemocněl. Tělo zrcadlí naše myšlenky a přesvědčení.

Jak nemoc vzniká?

Negativní emoce a myšlenky způsobují nemoci. Určitý orgán nebo ústrojí organizmu plní nejen specifickou fyziologickou funkci, ale nese také emocionální zátěž. Pro vyléčení nemocného člověka je třeba najít příčiny onemocnění a odstranit je. Každý si nemoc vytváří sám. Nemoc plní pro člověka nějakou funkci, v některých případech jsou funkce zjevné, v jiných skryté. Základní mechanismy vzniku onemocnění jsou výsledkem mnoholetých výzkumů, s kterými psychoterapeut V. Sinelnikov začal ještě za studia na lékařské fakultě. Představíme si základní z nich:

1. Skrytá motivace 

- podvědomí prostřednictvím nemoci uskutečňuje nějaký pozitivní záměr

Onemocníme, protože chceme více pozornosti a podpory. Například děti ji vyžadují od rodičů, staří lidé od dětí. Další možnou funkcí je sebeobrana. Když se nám nechce do práce, chřipka je ideálním způsobem, jak být chvilku nemocný a odpočinout si. Často může onemocnění plnit funkci záchranné brzdy před spuštěním nežádoucího chování. Taková angína je překážkou před vyjádřením zakázaných citů.

2. Působení zhoubných myšlenek 

- nemoc je vnějším odrazem našich myšlenek a chování

Myšlenka je univerzální forma energie, která má tvůrčí i ničivou energii. Nadáváte a urážíte často někoho? Přejete někomu zlo? Litujete někoho? Myslíte si, že jste špatní, zlí a nosíte v sobě pocit viny? Pokud ano, nastartovali jste program sebezničení. Hlavními našimi nepřáteli jsou: pýcha, egoismus, pohrdání, nenávist, zlost, lítost, pomsta nebo odsuzování. Nenávist je největším projevem nepřijetí. Rozebereme-li slovo „nenávidím“ na jeho části ne-ná-vidím, vypadá to, že se ho v myšlenkách zbavujeme: „Již tě nevidím.“ Často používáme: „Kliď se mi z očí“ nebo „Nechci tě vidět.“ Nechtění vidět člověka rovná se nenávist. Každý jsme součástí jednoho Vesmíru. Posíláte-li negativní myšlenky někomu, popíráte tím existenci sebe. Program ničení se tak otočí proti samotnému autorovi na sebezničení.

3. Bolestivé zkušenosti z minulosti – prožitý emocionální otřes

Ve většině případů je potřeba příčiny onemocnění hledat v minulosti. Pocit viny kvůli nějakému skutku může změnit celý život. Pokud dochází k tomu, že člověk nemůže zvládnout situaci, potlačí emocionální bolest a zažene jí hluboko do podvědomí. Tato ohniska by měla být prozkoumána a odstraněna.

4. Používání vět s dvojím smyslem

Zaměřte se nato, co říkáte. Kontrolujte slovní spojení, které pronášíte v každodenním životě. Sledujte, zda náhodou nepoužíváte věty jako: „Já se z toho zblázním…“, „Z těch dětí mě bolí hlava…“, „Nemůžu se na to dívat…“, „Hlava mi jde z toho kolem…“ Pokud ano, zamyslete se nad tím.

Neudržujte dohodu s nemocí. Chorobu v těle drží myšlenka, její sledování a pozornost, kterou jí věnujeme. Tím se udržuje při životě. Je to vlévání oleje do ohně. Pokud se necítíte právě nejlíp, nemluvte o tom - pokud nechcete, aby se nemoc zhoršila. Nebavte se s lidmi o jejich nemocech, dodáváte jim tak energii. Místo toho se pokuste stočit hovor na pozitivní věci.

K příčině nemocí má v současnosti blíže léčitel než lékař působící medikamenty pouze na tělo. Nejčastější léčitelské postupy mohou jít o stupeň hlouběji k příčině, protože poznají, že vypadávání vlasů způsobuje například problém v nadledvinkách a následně se zaměří na ně. Harmonizace čaker, akupunktura, odrušení geopatogenních zón nebo dobíjení energie může nemoc „naoko“ vyléčit. Člověk odchází od léčitele jako znovuzrozený, plný energie a pocitově uzdraven. Ale je to jako lít vodu do děravého vědra. Ta voda ve vědru stejně časem vyteče. A jsme tam, kde jsme byli…Placebo, pozitivní myšlení, vizualizace, léčivé obrazy (pokud nevysvětlují příčinu), (auto)sugesce zase překrývají skutečný problém na duši. Změní se sice myšlení a energie člověka, ale původní příčina nemoci může dál přetrvávat ukrytá.Teprve duchovní léčitel, poradce, či etikoterapeut pomůže odhalit problém v duši člověka. Úspěšná léčba spočívá ve změně člověka v lepšího člověka. Jejím základem je pochopení nesprávných myšlenek, pocitů, chtění a jejich odstranění. Pokud se tak stane, je možné léčbu urychlit energetickým zásahem léčitele. Zlomit něco ve své psychice a přiznat svůj problém chce také odvahu. Kolikrát se jedná o rozmotávání bolestivého klubíčka, avšak pomyslete na ten výsledek. Zbavte se škodlivých myšlenek a udělejte prostor novým, hezčím a čistějším.

"Přijde čas, kdy bude hanba být nemocný, kdy nemoci budou chápány jako výsledek působení zvrácených myšlenek." ====  Wilhelm von Humboldt ===

ČERPÁNO ► http://deenamedia.blogspot.cz►