ALEJKA

ALEJKA

PŘEKLAD PSANÉHO SLOVA Z OBRÁZKU V ANGLICKÉM JAZYCE

TRANSLATION OF THE TEXT FROM IMAGE:::::::::::::::
WELCOME WITH LOVE IN MY BLOG, WHICH LET IT BE FOR ALL OF YOU LOOKING FOR A GUIDE INSPIRATION
IN THE COMMON PERCEPTION, HARMONY AND SHARING FEELINGS, EMOTIONS...


pátek 26. září 2014

BYLINNÉ LÁZNĚ

Bylinné lázně a lázně z květů hrají již po staletí v kosmetice velkou roli.Účinné látky pronikají pokožkou do těla a působí příznivě na lidský organismus. Podle druhu použitých bylin působí jako uvolňující nebo také povzbuzující a regenerační.
Pokud budete chtít bylinky usušit, je dobré je trhat i s delší natí, za kterou se potom svážou
k sobě a mohou zavěsit nad kamna nebo venku ne na přímém slunci, kde proschnou přirozeným způsobem. Drobné bylinky potom rozprostřete na noviny nebo síto k sušení hub a umístěte je ideálně na parapet k oknu otočenému na jih nebo do teplé místnosti.
Usušené byliny uschovejte v plátěných sáčcích nebo keramických dózách.

K přípravě se používá cca 250 g bylin,z kterých připravíme nálev a přecedíme jej do vany s vodou,nebo použijeme plátěných sáčků na byliny,které se ve vaně s horkou vodou vyluhují. Místo sáčku je možno použít silonovou punčochu.

Osvěžující lázeň
 170g rozmarýnu,30g okvětních lístků růže,50g levandule.
Lázeň je osvěžující,stimuluje a roztahuje póry.

Lázeň při nachlazení
 80g eukalyptu,20g yzopu,60g meduňky,40g kosodřeviny,40g rozmarýnu,10g máty peprné.
Lázeň se výborně osvědčuje při nachlazení a dráždivém kašli.

Lázeň pro uvolnění
 50g levandule,30g heřmánku,20g kosodřeviny,40g chmelových šištic,40g meduňky,60g plodů jalovce. Lázeň uklidňuje nervy,přináší tělesné uvolnění. Je dobrá pro lidi,kteří trpí na křeče.
Lázeň by neměla být příliš horká.

Zkrášlující lázeň
 120g rozmarýnu,40g okvětních lístků růže,50 g levandulových květů.Všechny tři přísady se dají do sáčku na byliny a vloží se do vany.Vana se napustí a sáček se dobře vymačká do vody. Během koupele zůstane sáček stále ve vodě. Lázeň má stimulační,povzbuzující a osvěžující účinky.

Ranní rozmarýnová koupel
 Do sáčku na byliny se dá asi 150-200g rozmarýnu.Voda v lázni se může vylepšit ještě několika kapkami rozmarýnového oleje. Rozmarýn působí povzbudivě na krevní oběh a zvyšuje krevní tlak.Tato lázeň je vhodná ráno,protože probouzí a osvěžuje.

Lázeň z puškvorce obecného
 200g 30% etylalkoholu (lihu),40g kořene puškvorce. Droga ve skleněné nádobě se zalije a nechá 1 týden vyluhovat. Koupel s přísadou 50g lihového výtažku je velmi vzpružující a zahání únavu.

Lázeň z ovesných vloček
 1000g ovesných vloček. Do horké vody se dají vločky v plátěném sáčku a nechají se vyluhovat.Koupel má posilující a uklidňující účinky. Měla by trvat 20-30 minut.

Lázeň z vavřínu (bobkový list)
20g drogy.Listy rostlinné drogy se zaváží do plátěného sáčku a ponoří se do horké koupele a nechají se vyluhovat. Kůže i pleť po koupeli zrůžoví,vypne se a póry se rychle zatáhnou.

Lázeň napínající pokožku
 70g tymiánu,80g levandule,80g rozmarýnu.
Lázeň působí na povadlou a vrásčitou pokožku.



ZDROJ ► REALITY PRO ŽENY

středa 27. srpna 2014

CO JSME NEVĚDĚLI O MÁKU ...


Zázračné účinky máku: 
Patří mezi nejzdravější potraviny světa

Pokud jste si na Vánoce dopřáli chutné makové koláče či jiné dobroty
ochucené mákem, lépe jste ani udělat nemohli. Mák je totiž jednou z
nejzdravějších potravin světa.

Mák je po staletí využíván nejen v lékařství, ale iv potravinářství. Už
antičtí atleti ho konzumovali jako zdroj síly a vitality. V současnosti je
nejžádanějším produktem z máku olej, který má na lidský organismus zázračné
účinky.

S čím mák pomůže?

Mák je obrovský zdroj bílkovin.
A nejen bílkovin, ale i vápníku. A to dokonce dvanáctkrát více než mléko.
Proto by mák neměl chybět nejen na talíři těhotných žen, ale i lidí trpících
osteoporózou.

Mák na paměť i rakovinu

Mák obsahuje kyselinu olejovou, která se výborně osvědčila při snaze
zlepšit paměť či snížit krevní tlak. A to není všechno. Poslední výzkumy mák
označili za skvělou potravinu při prevenci rakoviny prsu.

Mák uklidňuje

Mák si nemohou vynachválit ani lidé přecházející náročným obdobím plným
stresu. Jemná maková aroma má výrazný, zklidňující účinek na lidskou
psychiku, uklidňuje centrální nervovou soustavu, pomáhá při neurózách i
duševní nerovnováze. Mák je vhodný i do masážních a aromaterapeutických
směsí... Také tlumí bolest hlavy, uvolňuje svalové křeče a postará se vám o
klidný spánek.

Makový olej v kuchyni

Makový olej je u hospodyněk oblíbeným artiklem. Nejenže výborně chutná, ale
své sehrává i jeho působivá vůně a rozmanitost využití. Zda v teplé, zda ve
studené kuchyni, makový olej se vždy postará o fantastickou chuť
připravovaných jídel.

Makový olej pro krásnou pleť

Makový olej však nemusíte využívat jen v kuchyni. Málokdo ví, že je
mimořádně vhodný k ošetření suché a popraskané pleti, poradí si s ekzémem i
zánětem. Díky vysokému obsahu hořčíku a vápníku zas potěší vaše nehty a
vlasy, kterým dodá potřebnou výživu. I proto se stal nepostradatelnou
součástí pleťových krémů, balzámů a kondicionérů.

Co jste o máku (zřejmě) nevěděli?

V řeči květů má mák význam: Neprozraďme naši lásku.
V mnoha zemích je pěstování máku zakázáno, zejména pro obsah morfinu. Ten se
používá například při výrobě omamných a máku z tohoto důvodu bývá připisován
přívlastek nebezpečný. Faktem zůstává, že smrtelnou dávkou je 0,25 - 0,5 g
morfinu a to při konzumaci makových nudlí určitě nehrozí.
Mák se častokrát přidává do jídla a nosí v malých sáčcích jako afrodiziakum.
Lístky vlčího máku jsou od nepaměti využívány při léčbě nespavosti a
plicních chorob. Mák bývá oblíbeným prostředkem při tlumení kašle či
chrapotu.
Mák vlčí
Mák setý

Vědecký název vlčího máku byl odvozen od slova papa – dětská kašička, neboť kdysi se jeho šťáva přimíchávala dětem do jídla, aby dobře spaly. Bylo to jen rozšíření jeho odpradávna známého uplatnění proti nespavosti. Vlčí mák uklidňuje podrážděné orgány těla. Tento účinek se projevuje i na průduškách – odstraňuje nutkání ke kašli, zvlášť u dětí, a dobrý je i při chřipce. Svými vlastnostmi je vhodný při mnoha nemocech, kde je uklidnění orgánů jednou z podmínek léčby. Přitom barevně zlepšuje vzhled každé čajové směsi.

Mák setý má ve formě čaje velmi podobné uplatnění jako mák vlčí, ale navíc je i zdravou potravou, důležité je dobře ho umlít, aby organismus jeho výživné olejové látky plně zužitkoval. Po naříznutí ještě nedozrálé makovice z ní vytéká bílá lepkavá tekutina – opium, z níž se připravuje morfium, jeden z nejlepších prostředků medicíny na tišení bolestí. Je to i surovina k výrobě některých nebezpečných drog.

I když se v makovicích nacházejí nebezpečné látky, květní droga i dozrálá maková semena jsou při běžném užívání neškodná.


Čajová směs proti nespavosti:

Květ vlčího máku, šišky chmele, nať třezalky, nať meduňky, nať majoránky, květ prvosenky.
Jednu lžíci směsi zalijeme 3 dl vroucí vody a necháme přikryté asi 15 minut vyluhovat. Přecedíme, osladíme podle chuti medem a vypijeme nadvakrát – po večeři a před spaním.


Makový nápoj:

Čtyři lžíce pomletého máku přelijeme šálkem vroucí vody a necháme stát. Potom scedíme, přidáme lžíci medu a zamícháme. Pijeme večer před spaním na uklidnění nervové soustavy a odehnání zlých myšlenek. Mák obsahuje mnoho hořčíku, který posiluje nervovou soustavu.


► ČERPÁNO ► NOVÁ ZEMĚ 2010

středa 13. srpna 2014

LÉČENÍ ZÁVISLOSTI NA NEMOCNÉM VZTAHU


Proč to děláme? Proč se cítíme tak nejistí a zranitelní, že nejsme schopni žít svůj vlastní život? Proč si nevěříme, když jsme si dokázali, že jsme silní a schopní, už jen tím, že jsme vydrželi to, co jsme vydrželi. Proč pochybujeme o své schopnosti starat se sami o sebe, když jsme schopní starat se o všechny kolem nás? Čím to je?

Mnozí z nás se to naučili už v dětství, protože někdo, kdo pro nás byl velmi důležitý, nebyl schopen poskytnout nám lásku, uznání a citovou jistotu. A tak celý svůj život hledáme něco, co jsme nikdy nedostali. Někteří z nás stále mlátí hlavou o zeď a snaží se získat tuto lásku od lidí, kteří jsou schopni nám ji dát stejně málo jako náš otec nebo matka. Tento cyklus se stále opakuje, dokud jej nepřerušíme a nezastavíme. Říká se tomu nevyřešené problémy z dětství.

Možná že jsme se naučili nevěřit si. To se stává, když něco cítíme a je nám řečeno, že to je špatné nebo nevhodné. Nebo když upozorníme na nějakou lež nebo rozpor a je nám řečeno, že jsme blázni. Ztratíme důvěru v onu hlubokou, důležitou část svého já, která umí vycítit pravdu a která věří ve svou schopnost řešit životní situace. Brzy začneme věřit tomu, co o nás říkají druzí - že jsme trochu praštění a že se nám nedá věřit. Pozorujeme lidi kolem nás a myslíme si: "Jsou normální. Musejí být normální. Přece mi to neustále opakují. Takže něco musí být v nepořádku se mnou." A tak ztrácíme důvěru sami v sebe, ve svou vlastní schopnost starat se o sebe.

Některé ženy se naučily být závislé na druhých. Dokonce i po vzniku ženského hnutí za osvobození žen se některé ženy v hloubi duše bojí být samy. A nejen ženy se bojí být samy a starat se o sebe. Tento strach je součástí lidského života. Některé ženy vstoupily do manželství bez jakýchkoli citových poruch, ale brzy zjistily, že jejich partner je alkoholik. Nic jiného nezničí citovou rovnováhu rychleji než láska k někomu, kdo je alkoholik nebo trpí nějakým jiným chorobným návykem. Tyto nemoci od nás vyžadují, abychom kolem nich organizovali svůj život. Propadáme zmatku a zoufalství. I ti nejsilnější z nás si mohou přestat věřit, když žijí s alkoholikem. Naše potřeby nejsou uspokojovány. Láska umírá. Naše potřeby stále rostou a s nimi rostou i naše pochybnosti. Alkoholismus plodí pocity nejistoty.
 Alkoholismus dělá z lidí oběti - z těch, kteří pijí, i z těch, kteří nepijí.

Jestliže si myslíte, že se o sebe z nějakého důvodu nemůžete starat, mám pro vás dobrou zprávu. Tato kniha vás povzbudí. Účelem této kapitoly je ukázat vám, že se o sebe postarat můžeme. Nejsme bezmocní. Být zodpovědný sám za sebe nemusí být tak bolestivé a strašidelné. Jsme schopni řešit problémy, které nám život přináší. Nemusíme být závislí na lidech kolem nás. Na rozdíl od siamských dvojčat můžeme žít bez kteréhokoli druhého člověka. Jedna žena to vyjádřila takto: "Dlouhou dobu jsem si myslela, že nemohu žít bez určitého muže. Mýlila jsem se. Měla jsem čtyři manžely. Už zemřeli a já ještě žiju." Uvědomit si, že bez někoho můžeme žít, neznamená, že bez něho žítmusíme, ale může nám to umožnit milovat a žít lépe.
Nicméně není žádný zázračný způsob, jak překonat závislost z jednoho dne na druhý.

Citová vyrovnanost a existující úroveň naší nejistoty jsou důležité faktory, na které nesmíme při svém rozhodování zapomínat. Někdy jsme na někom závislí jak finančně, tak citově a máme tedy dva problémy - problémy, které spolu mohou, ale nemusejí souviset. Moje slova ani vaše naděje nezmění realitu těchto skutečností. Jsme-li finančně nebo citově závislí, je to fakt, a fakta je nutné brát v úvahu. Nicméně věřím, že se můžeme stát méně závislými. A budeme-li opravdu chtít, svou závislost nakonec překonáme.

Tady je několik rad, které vám mohou pomoci:

1. Vyrovnejte se se svou minulostí, jak nejlépe můžete. Truchlete. 
Podívejte se na svůj život z nového hlediska. Přemýšlejte o tom, jak některé 
události z vašeho dětství ovlivňují to, co děláte dnes.

Jedna moje klientka, která žila s dvěma alkoholiky, mi vyprávěla tento příběh. Její otec odešel z domova, když jí bylo pět let. Větší část těch pěti let byl opilý. Když se odstěhoval, vídala ho jen zřídka, přestože žili ve stejném městě. Několikrát ji navštívil a ona mu občas telefonovala, aby mu řekla o důležitých událostech ve svém životě: o své maturitě, svatbě, narození prvního dítěte, rozvodu, novém manželství a druhém těhotenství. Pokaždé, když telefonovala, otec s ní mluvil jen pět minut, slíbil, že ji brzy navštíví, a pak zavěsil. Nijak zvlášť ji to neuráželo, protože na to byla zvyklá. Nikdy na něho nebylo spolehnutí a ona věděla, že se to nezmění. Nikdy ji skutečně nemiloval. Byl to fakt, a nijak zvlášť ji to nermoutilo. Věřila, že se s jeho alkoholismem smířila.
Jednou večer, když byla uprostřed posledního rozvodového řízení, zazvonil telefon. Volal otec. Bylo to poprvé v životě, co jí zavolal. Dojetím se jí zatajil dech, řekla mi později. Otec se jí ptal, jak se má ona a ostatní členové rodiny - což byla otázka, které se obvyklé vyhýbal. Zatímco přemýšlela o tom, zda mu má říci o svém poslední rozvodu (což udělat chtěla; vždycky jí bylo do pláče a chtěla být otcem utěšována), otec jí začal vyprávět o tom, jak byl zavřený v psychiatrické léčebně, že neměl žádná práva a že to není spravedlivé; ptal se jí, zda by pro něho nemohla něco udělat. Ona rychle hovor ukončila, zavěsila sluchátko, sedla si na podlahu a začala brečet.
"Pamatuji si, jak jsem seděla na podlaze a ječela: 'Tys mi nikdy nepomohl. Nikdy. A teď tě potřebuju. Jen jednou jsem si dovolila potřebovat tě, a ty mi nepomůžeš. Místo toho chceš, abych já pomohla tobě.' Když jsem přestala plakat, byla jsem podivně klidná," řekla mi. "Myslím, že to bylo poprvé, co jsem si dovolila zoufat a rozzlobit se na otce. Během následujících několika týdnů jsem tomu začala rozumět - skutečně rozumět. Ovšemže mi nikdy nepomohl. Byl to alkoholik. Nikdy nikomu nepomohl, ani sobě. Začala jsem si uvědomovat, že pod svou povrchní maskou mám pocit, že nejsem hodna lásky. Hluboko uvnitř jsem si namlouvala, že mám milujícího otce, který žije jinde - který mě odmítá - protože nejsem dost dobrá. Něco se mnou musí být v nepořádku. Teď jsem poznala pravdu. Nebyla jsem to já, kdo nebyl hoden lásky. Nebyla jsem to já, kdo byl zkažený, přestože jsem věděla, že mám problémy. Byl to on."
"Tehdy se ve mně něco změnilo," řekla mi. "Uvědomila jsem si, že nepotřebuji, aby mě miloval alkoholik. A tohle poznání mě osvobodilo."

Neříkám, že všechny problémy této ženy skončily v jediném okamžiku poznání. Stále ještě má problémy; musí se vyrovnat se svou spoluzávislostí. Ale věřím, že to, co se jí stalo, jí pomohlo.

2. Opatrujte to vystrašené, zranitelné dítě ve svém nitru. To dítě nikdy nemusí o
dejít, i když se staneme soběstačnými. Stres je může dohnat k pláči. 
Z ničeho nic se může dožadovat naší pozornosti, když to nejméně očekáváme.

Jednou se mi o tom zdálo. Asi devítiletá dívka v mém snu byla opuštěna svou matkou na několik dní a nocí. Dlouho do noci běhala po ulicích. Nedělala žádné vážné problémy. Zdálo se, že hledá něco, čím by si ukrátila čas. Nechtěla být po setmění sama v domě. Samota ji děsila. Když se matka nakonec vrátila, sousedé si stěžovali, že její dcera běhala venku bez dozoru. Matka se rozzlobila a začala na dívku křičet. "Říkala jsem ti, že máš být doma. Říkala jsem ti, že nemáš dělat problémy." Dívka mlčela, dokonce ani neplakala. Jen tam tak stála s pohledem upřeným k zemi a pak řekla: "Myslím, že je mi špatně od žaludku."

Nevyčítejte zranitelnému dítěti, že po setmění nechce být o samotě. Nemusíme sice dítěti dovolovat, aby za nás rozhodovalo, ale neměli bychom je ignorovat. Naslouchejte dítěti. Nechte je vyplakat, když to potřebuje. Utěšte je. Snažte se zjistit, co potřebuje.

3. Přestaňte hledat štěstí v druhých lidech. Zdroj našeho štěstí a pohody
 není v druhých; zdroj našeho štěstí je v nás. Naučte se soustředit se na sebe.

Přestaňte se koncentrovat na druhé. Soustřeďte se na sebe. Přestaňte hledat uznání a souhlas druhých lidí. Nepotřebujeme souhlas všech a kohokoli. Potřebujeme svůj vlastní souhlas. Všichni v sobě máme stejné zdroje štěstí. Všichni můžeme činit svá vlastní rozhodnutí. Posilujte svůj vnitřní zdroj klidu, pohody a sebeúcty. Styk s druhými pomáhá, ale nemůže být naším zdrojem. Posilujte zdroj citové jistoty ve svém nitru.

4. Můžeme se naučit spoléhat sami na sebe. Je možné, že se nemůžeme spoléhat 
na druhé, ale můžeme se začít spoléhat na sebe.

Přestaňte ignorovat sebe, své potřeby, své pocity, svůj život. Začněte se spoléhat na sebe. Můžete si důvěřovat. Můžete se vyrovnat s událostmi, problémy a vším, co nám život přináší. Můžeme věřit svým pocitům a rozhodnutím. Můžeme řešit své problémy. Můžeme se naučit žít se všemi nevyřešenými problémy. Musíme však důvěřovat lidem, na které chceme spoléhat - musíme důvěřovat sobě.

5. Můžeme spoléhat také na Boha. Bůh nás miluje. Naše duchovní přesvědčení
 nám může dát silný pocit jistoty.

Dovolte mi ilustrovat tuto myšlenku. Jednou večer, když jsem žila v jedné drsné čtvrti, musela jsem projít temnou uličkou, abych se dostala ke svému autu. Požádala jsem manžela, aby mě sledoval z okna, aby se mi nic nestalo. Manžel souhlasil. Když jsem šla přes temný dvůr, dostala jsem strach. Otočila jsem se a uviděla manžela v okně. Sledoval mě; byl tam. Přestala jsem mít strach a cítila se bezpečně. Napadlo mě, že stejný pocit bezpečí mohu najít ve vědomí, že mě neustále pozoruje Bůh. Snažím se na něho spoléhat.

Někteří spoluzávislí si myslí, že nás Bůh opustil. Zažili jsme tolik bolestných chvil. Naše potřeby nebyly uspokojovány tak dlouho, že se nám chce křičet:

"Kam se poděl Bůh? Proč odešel? Proč dovolil, aby se tohle dělo?
Proč mi nepomůže? Proč mě opustil?"

Bůh nás však neopustil. My jsme opustili sami sebe. Bůh je s námi a stará se o nás. Ale očekává, že s ním budeme spolupracovat a starat se sami o sebe.

6. Snažte se být nezávislí. 
Přemýšlejte o tom, jakým způsobem jste závislí na lidech kolem vás.

Začnete se starat sami o sebe, ať už žijete s někým, s kým chcete, nebo s někým, s kým se chcete rozejít. Colette Dowlingová nám radí, abychom to dělali s postojem "odvážné zranitelnosti".
To znamená: Máte strach, ale přesto to děláte.
Můžeme vnímat své pocity, hovořit o svém strachu, přijmout sami sebe a svou situaci a pak se vydat na cestu k nezávislosti. Jsme toho schopni. Abychom se o sebe mohli starat, nemusíme být stále silní. Pravděpodobně budeme mít pocity strachu, slabosti a beznaděje. To je normální a dokonce zdravé. Skutečná síla pochází z toho, že si uvědomujeme své pocity, nikoli z toho, že je ignorujeme. Skutečná síla nepochází z toho, že předstíráme, že jsme silní, pochází z toho, že si přiznáme své slabosti.

Mnozí z nás prožívají beznadějné noci. Mnozí z nás trpí pocity nejistoty a opuštěnosti. Mnozí z nás mají naléhavé potřeby, které chtějí být uspokojeny, a přesto se zdá, že jsou ignorovány. Občas je naše cesta mlhavá a kluzká a my ztrácíme naději. Máme strach. Vidíme jen temnotu.
Jednou v noci jsem jela autem v takovém počasí. Nerada řídím i za pěkného počasí. Byla jsem celá ztuhlá a vyděšená. Skoro nic jsem neviděla; reflektory osvětlovaly jen několik metrů silnice přede mnou. Byla jsem skoro slepá. Měla jsem panický strach. Mohlo se stát cokoli! Pak mě napadla uklidňující myšlenka. Reflektory sice osvětlovaly jen pár metrů silnice přede mnou, ale když jsem těch pár metrů ujela, viděla jsem dalších pár metrů. Nezáleželo na tom, že jsem neviděla daleko před sebe. Když jsem se uklidnila, viděla jsem tak daleko, jak jsem v tu chvíli potřebovala. Nebyla to sice ideální situace, ale když jsem se uklidnila, dokázala jsem ji překonat.

I vy můžete překonat beznadějné situace. Můžete si důvěřovat. Můžete důvěřovat Bohu.
Jděte až tam, kam dohlédnete, a až se tam dostanete, uvidíte dál.




Žijte svůj život jeden den po druhém.


► Z knihy Přestaňte být závislí, Melody Beattie

neděle 3. srpna 2014

Trápí Vás nespavost a další poruchy spánku?


Určitě to znáte. Převalujete se ze strany na stranu, usínáte nad ránem, počítáte ovečky. Když už to vypadá slibně, musíte na záchod. Někteří již sáhli po pilulkách na spaní. Jenže ráno jsou bez energie a zlámaní. Jedna studie potvrdila, že viníkem může být dokonce i mobil...


V době antického Řecka lidé věřili, že každou noc sestupuje na zem bůh spánku Hypnos. Ten uspával vše živé a dodával sny...V moderní době má asi delší dovolenou. Většina lidí spí nedostatečně nebo nekvalitně. Dříve jsme měli v posteli plyšáka, nyní strašáka jménem nespavost.

Finační, osobní, partnerské problémy, stres, smutek hněv a další negativní pocity a myšlenky mohou zato, že se nedaří usnout. Porucha spánku však není pouze nespavost. Dnes je známo přes 90 poruch spánku. Až 50% lidí jimi trpí občas a kolem 13% má vážný problém. Narušený spánek snižuje kvalitu života a nejen to. Miroslav Moráň, vedoucí lékař laboratoře Centra pro diagnostiku a léčbu poruch spánku a bdění Fakultní nemocnice v Brně, vysvětluje, že nejvíce trpí mozek. Nevyspalému člověku se zhoršuje psychika, paměť a kvalita reakcí. Vše je prokazatelné i na testech IQ. Zjednodušeně lidé hloupnou. Narůstají také somatické problémy. Poruchy spánku mají i společenský důsledek. Odhaduje se, že mohou až za polovinu nehod na silnici. Také za čtvrtinu nehod, které končí bohužel smrtí.

Patologie spánku

dyssomnie - dlouhodobé poruchy spánku - nedostatečné množství a/nebo kvalita spánkuinsomnie - nízká kvalita spánku, vyskytují se potíže s usínáním a probouzením se
hypersomnie - nadměrná ospalost přes den (po normální porci předchozího spánku, ne kvůli probdělé noci), dlouhé probouzení se
porucha rytmu spánek a bdění - potřeba spánku v době, kdy to neodpovídá normálním vžitým zvyklostem
narkolepsie - spánkové ataky přes den, někdy motorické obrny, kataplexie (výpadek svalového tonu), hypnagonické halucinace
poruchy spojené s dýcháním - příliš mnoho apnoických epizod (apnoe = krátkodobá zástava dechu), člověk o nich neví, pořádně se nevyspí a v noci se budí
parasomnie - stavy porušeného vědomí, kde se kombinují jevy spánku a bdění
somnambulismus ( náměsíčnost) - vstávání a chození (4. fáze NREM), následně amnézie
noční děsy - zážitky děsu a paniky, křik, vegetativní příznaky (4. fáze NREM)
noční můry - probouzení se ze snu, dobře se pamatuje jeho obsah, pocit úzkosti a ohrožení (fáze REM)

V přehledu poruch spánku se vyskytují spánkové fáze, jejichž popis pro lepší pochopení naleznete v mém předchozím článku "Spánek je stále tajemstvím"

Následky

Je důležité si uvědomit, že spánek je jednou ze základních fyziologických potřeb. Tu nedokáže organismus žádným způsobem nahradit. Následky jsou krátkodobého a dlouhodobého rázu.
Krátkodobé - druhý den pociťujete poruchy nálad a zhoršily se rozumové funkce. Vyskytuje se snížená bdělost a postřehy, málo kvalitní pracovní výkony a konfliktnost v mezilidských vztazích. Dochází k nehodám na silnicích.

Dlouhodobé - pokud potíže trvají více než 4 týdny, nespavost přechází do chronické fáze. Zde je vysoké riziko závislosti na alkoholu, stimulačních látkách a lécích. V této fázi se objevuje obava o vlastní spánek a objevuje se špatná spánková hygiena. To vše může vyústit dlouhotrvající úzkostí. To už je psychiatrický problém. Největším rizikem je rozvoj duševních poruch. Nedostatkem a nekvalitou spánku může vzniknout depresivní porucha, což je důvodem pracovní neschopnosti. Poruchy spánku zkracují život, dokonce se uvádí, že až o 10 let. Tím se vyrovná "vrahům" jako je kouření, vysoký krevní tlak nebo cukrovka. Déletrvající porucha by měla být léčena odborníkem. Ten zhodnotí příčiny nespavosti a zahájí vhodnou léčbu.

Léčba

Domnívám se, že pokud by jste nevyhledali specialistu, skončí to receptem na nějaké hypnotika, u kterých při dlouhodobém užívání vzniká závislost. Nikdo nebude hledat příčinu nebo charakter potíží. Nejrozšířenější jsou benzodiazepinová hypnotika, kde jsou výrazné vedlejší účinky i u novějších tzv. Z - léků. Hypnotika obvykle působí v mozku prostřednictvím receptoru pro kyselinu gama-aminomáselnou (tzv. GABA-ionofor). V menší míře způsobují útlum dechového centra a na rozdíl od přirozeného spánku způsobují jinou architekturu spaní. To znamená, že nedochází k plnohodnotnému zotavování organismu.

Pomoci vám mohou některé bylinky. Používá se běžně chmel (jedno pivo nebo chmelový čaj), heřmánek, kozlík, meduňka, mučenka nebo třezalka.

V lékárně můžete zakoupit rostlinné preparáty (persen, sanason, calmophytum nebo kozlíkové kapky) a vedlejších účinků a závislosti se nemusíte obávat. Novinkou jsou melatoninová hypnotika, na kterých závislost také nevzniká. Melatonin je spánkový hormon, tedy základní regulátor spánku. Ve vyšším věku dochází ke snížené produkci. Následkem je až 50% problémů se spaním u lidí starších 65 let. Na rozdíl od běžných hypnotik, toto nepůsobí na GABA receptory ale přímo na melatoninové MT1 a MT2. Nedochází tak ke svalové slabosti nebo ospalosti a neovlivňují se paměťové funkce. Nejdůležitější je určitě to, že architektura spánku je stejná jako u přirozeného. Dochází tak ke zvýšení kvality života.

Spánková hygiena

Jako první věc, než vyrazíte do lékárny nebo ke specialistovi při dlouhodobých obtížích, je dobré začít se spánkovou hygienou.


Desatero spánkové hygieny:

1. Od pozdního odpoledne (4–6 hodin před usnutím) nepijte kávu, černý či zelený čaj, kolu nebo různé energetické nápoje a omezte jejich požívání během dne. Působí povzbudivě a ruší spánek.

2. Vynechejte večer těžká jídla a poslední pokrm zařaďte 3–4 hodiny před ulehnutím.

3. Lehká procházka po večeři může zlepšit Váš spánek. Naopak cvičení 3–4 hodiny před ulehnutím již může Váš spánek narušit.

4. Po večeři již neřešte důležitá témata, která Vás mohou rozrušit. Naopak se snažte příjemnou činností zbavit stresu a připravit se na spánek.

5. Nepijte večer alkohol, abyste lépe usnuli – alkohol kvalitu spánku zhoršuje.

6. Nekuřte, zvláště ne před usnutím a v době nočního probuzení. Nikotin také organismus povzbuzuje.

7. Postel i ložnici užívejte pouze ke spánku a pohlavnímu životu (odstraňte z ložnice televizi, v posteli nejezte, nečtěte si a přes den ani neodpočívejte).

8. V místnosti na spaní minimalizujte hluk a světlo a zajistěte vhodnou teplotu (nejlépe 18–20º C).
9. Uléhejte a vstávejte každý den (i o víkendu) ve stejnou dobu.

10. Omezte pobyt v posteli na nezbytně nutnou dobu. V posteli se zbytečně nepřevalujte, postel neslouží k přemýšlení


Mobily ruší spánek

Tým amerických a švédských vědců provedli za podpory výrobců mobilních telefonů studii, při které zjistili, že záření z přístrojů narušuje zdravý spánek. Experti z Wayne State University v USA a Karolinska Institutu ve Švédsku potvrzují, že osoby během výzkumu trpěly bolestmi hlavy, změnami nálad, zmateností a problémy se spánkem. Symptomy mělo až 50% jedinců.



„Tato studie naznačuje, že během laboratorního vystavování záření o frekvenci 884 MHz jsou části spánku považované za velmi důležité pro zotavení z denního opotřebování vážně narušeny. Navíc dobrovolníci, kteří jinak neuvedli žádné symptomy spojené s používáním mobilu, trpěli častěji bolestmi hlavy při působení rádiových frekvencí ve srovnání s tím, když jsme je vystavili falešnému záření,“ shrnul závěry tým vědců na konferenci v americkém státě Massachusetts.

Čím déle je člověk vystaven záření, tím déle trvá, než se dostane do hluboké fáze spánku. Tuto studii financovalo Fórum výrobců mobilů (MMF), kam patří také společnosti Nokia či Motorola. Není se čemu divit, že k závěru studie nakonec uvedl mluvčí MMF toto:

„Výsledky té studie jsou neprůkazné… vědci netvrdili, že vystavení záření působí narušení spánku.“

Bengt Arnetz, vedoucí studie, má názor jiný a sdělil ho pro Independent:

„Skutečně jsme prokázali vliv záření mobilních telefonů, které bylo reálné."


Nespavost již není pouze konverzačním tématem ke kávě. Současná medicína je už na nespavce připravena. Ve spánkových laboratořích lze spánek a jeho průběh celkem přesně vyšetřit a zvolit pak nejlepší léčebný postup. Existuje dokonce i bezplatná informační linka (800 182 571), na níž můžete problémy se spaním konzultovat s odborníky z Centra pro poruchy spánku a bdění při Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, v úterý a ve čtvrtek od 15 do 17.30 hodin. Poslední rada pro čerstvé maminky. Pokud máte malé dítě, neuspávejte ho pomocí houpání, zpěvu nebo tlumeného světla. Vytvoří si podmíněný reflex. U lidí je normální probouzecí reflex. U dospělých to je asi 5-6 za noc, u dětí je to okolo 10 probuzení. Pokud se dítě vzbudí a jeho mozek zaznamená, že není vše, jak má být, nastane opět stejné uspávání. Jedná se o kolotoč plačícího dítěte a nevyspalé maminky. Přeji všem co nejlepší "šlofík".

SOUVISEJÍCÍ ►www.spektrumzdravi.cz

sobota 5. července 2014

NEMOC JE VÝKŘIK DUŠE


Co je vlastně nemoc? 

Je to chřipka, zánět, deprese nebo se jedná o narušení naší rovnováhy?  Můžou za nemoc pouze viry, bakterie, prochlazení nebo přetížení? Nebo se jedná o něco energetického a nehmotného? Vyléčí nás pouze odstranění příznaků nemoci nebo je třeba zacílit skutečnou příčinu onemocnění? 

Dobrali jste zrovna třetí platíčko antibiotik, otravovala vás zase angína…Stojíte před zrcadlem s kelímkem masti na vaše akné a doufáte, že budete konečně hezčí…

Proč se vám nedaří odstranit některé nemoci a stále se vrací?

S hledáním skutečným příčin onemocnění se již zabývají mnozí klasičtí lékaři po celém světě. Lidé se pravděpodobně otevírají jako lastury k novým pravdám a skutečnostem. Člověk žil v minulosti v přírodě a je nadále její součástí . V přírodě lidé hledali příčiny svých bolestí i zdroje uzdravování. Vývojem jsme se ale od přírody vzdálili. Oficiální medicína neřeší příčiny nemocí, pouze zmírňuje naše trápení mastičkami a pilulkami. Tak se z živočišných bytostí staly vaky naplněné chemickými formulemi.
Lékaři sice dnes operují pomocí robotů a příčiny nemocí hledají pomocí mikroskopů, rentgenů a magnetických rezonancí. Důvody onemocnění hledají v těle nebo v jeho okolí, přitom se ta příčina nachází v psychice každého z nás. Lidé spolykají hodně tablet, chodí na kontroly, zafixují si, že jsou nemocní a potřebují lék - stávají se závislými na lékařích. Teprve lékař, který nedá okamžitě lék, ale nabídne nejprve zamyšlení a vyhledání příčiny, nabídne cvičení nebo dietu, má skutečně zájem o nemocného. Důležité je nasměrovat ke změně životní stylu a myšlení. V této souvislosti je přesný výrok Voltaira: "Lékaři sypou léky, o nichž vědí málo, aby vyléčili nemoci, o nichž vědí ještě méně, do člověka, o němž nevědí vůbec nic!"

Vnější faktory, jako stravování, infekce nebo klimatické podmínky, vytvářejí pouze půdu pro rozvoj nemoci. Je to něco hluboko v nás, co způsobuje nemoci. Často se za chronickou nemocí schovává dlouhodobě neřešený citový problém. Lidé s vysokým tlakem v sobě často dusí pocity. Pokud vás obtěžují žaludečními vředy, máte strach, že neobstojíte v nějaké životní roli. Nedokážete strávit, kdo vlastně jste. Tlusté střevo představuje schopnost zbavit se toho, co nepotřebujeme. Lidé trpící zácpou se bojí nedostatku. Nevyhodí staré oblečení, nepotřebné věci a nedopřejí si potěšení, protože musí šetřit. Páteř je opěrný systém našeho těla. Problémy v oblasti zad signalizují absenci opory. Bolavá kolena signalizují tvrdohlavé ego, nepružnost a nepřizpůsobivost. Urologické nebo gynekologické potíže zase vyvolávají konfliktní partnerské vztahy. Potíže s očima nebo ušima znamenají nechuť něco vidět nebo slyšet. Je opravdu pozoruhodné, jak orgány souvisí s našimi psychickými bloky.

Co je to nemoc?

Encyklopedie uvádí, že choroba je souhrn reakcí organismů (rostlin, živočichů a člověka) na poruchu rovnováhy mezi organismem a prostředím. Jedním z hlavních životních zákonů je udržování dynamické rovnováhy neboli homeostázy. Nemoc je signálem porušení této rovnováhy a ukazuje, kam zaměřit svou pozornost. V naší kultuře je nemoc považována za zlo. Je to něco, co nezáleží na nás a je zvykem hledat příčinu jejího vzniku někde mimo člověka. Ten tak zaujme pohodlnou pozici, kdy za své nemoci nemůže a problém mají řešit lékaři. Pak obviňuje okolnosti, špatné počasí, lidi kolem nebo práci lékaře. Bohužel takto se nevyléčí žádná chronická nemoc. Ta se následně stěhuje od orgánu k orgánu a pacient od specialisty k specialistovi. Klíčové je nahlédnutí do svého nitra. Pokud člověk přijme zodpovědnost sám za sebe, včetně projevující se nemoci, dojde ke zjištění, že možnost uzdravení má ve svých rukou – přesněji v hlavě…


Jak pochopit nemoc?

Většina chemických léků, fungujících jako naše opěrné berle, má v názvu předponu anti-. Jsou namířeny proti něčemu. Antidepresiva, antihypertenziva, antibiotika apod. Účelem léků je pouze potlačit symptomy, protože jsou považovány za otravu a je třeba se jich rychle zbavit. Nemocný v zásadě nechápe svou nemoc. Symptomy by se měly vnímat jako ukazatelé. Jsou to vlastně blikající kontrolky našeho těla. Léčení nemá význam, pokud nemoc nepřivede ke změně myšlení. Každá nemoc chce něco sdělit a přivést k poznání, že jsme ublížili sobě či druhým. Nemoc je jakýmsi výsledkem našich myšlenek a činů – plní funkci svědomí.

"Myšlenky přicházejí a odcházejí a tělo si jich po fyzické stránce ani nevšimne. Jenže pokud přetrvávají zátěžové faktory v myšlenkách delší dobu, vychýlí hladinu důležitých prvků v mozku a v celém těle a zhorší tak zdravotní stav," říká doktorka Darin D. Doughertyová z Massachusettské všeobecné nemocnice. Ve své studii uveřejněné v odborném časopise Psychosomatic Medicine tvrdí, že emocionální faktory přímo ovlivňují odolávání těla vůči běžnému nachlazení, chřipce nebo rýmě. Známý psychiatr Cyril Höschl sdělil, že několikrát v praxi zažil, jak člověk trpící kancerofobií opravdu rakovinou nakonec onemocněl. Tělo zrcadlí naše myšlenky a přesvědčení.

Jak nemoc vzniká?

Negativní emoce a myšlenky způsobují nemoci. Určitý orgán nebo ústrojí organizmu plní nejen specifickou fyziologickou funkci, ale nese také emocionální zátěž. Pro vyléčení nemocného člověka je třeba najít příčiny onemocnění a odstranit je. Každý si nemoc vytváří sám. Nemoc plní pro člověka nějakou funkci, v některých případech jsou funkce zjevné, v jiných skryté. Základní mechanismy vzniku onemocnění jsou výsledkem mnoholetých výzkumů, s kterými psychoterapeut V. Sinelnikov začal ještě za studia na lékařské fakultě. Představíme si základní z nich:

1. Skrytá motivace 
- podvědomí prostřednictvím nemoci uskutečňuje nějaký pozitivní záměr

Onemocníme, protože chceme více pozornosti a podpory. Například děti ji vyžadují od rodičů, staří lidé od dětí. Další možnou funkcí je sebeobrana. Když se nám nechce do práce, chřipka je ideálním způsobem, jak být chvilku nemocný a odpočinout si. Často může onemocnění plnit funkci záchranné brzdy před spuštěním nežádoucího chování. Taková angína je překážkou před vyjádřením zakázaných citů.

2. Působení zhoubných myšlenek 
- nemoc je vnějším odrazem našich myšlenek a chování

Myšlenka je univerzální forma energie, která má tvůrčí i ničivou energii. Nadáváte a urážíte často někoho? Přejete někomu zlo? Litujete někoho? Myslíte si, že jste špatní, zlí a nosíte v sobě pocit viny? Pokud ano, nastartovali jste program sebezničení. Hlavními našimi nepřáteli jsou: pýcha, egoismus, pohrdání, nenávist, zlost, lítost, pomsta nebo odsuzování. Nenávist je největším projevem nepřijetí. Rozebereme-li slovo „nenávidím“ na jeho části ne-ná-vidím, vypadá to, že se ho v myšlenkách zbavujeme: „Již tě nevidím.“ Často používáme: „Kliď se mi z očí“ nebo „Nechci tě vidět.“ Nechtění vidět člověka rovná se nenávist. Každý jsme součástí jednoho Vesmíru. Posíláte-li negativní myšlenky někomu, popíráte tím existenci sebe. Program ničení se tak otočí proti samotnému autorovi na sebezničení.

3. Bolestivé zkušenosti z minulosti – prožitý emocionální otřes

Ve většině případů je potřeba příčiny onemocnění hledat v minulosti. Pocit viny kvůli nějakému skutku může změnit celý život. Pokud dochází k tomu, že člověk nemůže zvládnout situaci, potlačí emocionální bolest a zažene jí hluboko do podvědomí. Tato ohniska by měla být prozkoumána a odstraněna.

4. Používání vět s dvojím smyslem

Zaměřte se nato, co říkáte. Kontrolujte slovní spojení, které pronášíte v každodenním životě. Sledujte, zda náhodou nepoužíváte věty jako: „Já se z toho zblázním…“, „Z těch dětí mě bolí hlava…“, „Nemůžu se na to dívat…“, „Hlava mi jde z toho kolem…“ Pokud ano, zamyslete se nad tím.

Neudržujte dohodu s nemocí. Chorobu v těle drží myšlenka, její sledování a pozornost, kterou jí věnujeme. Tím se udržuje při životě. Je to vlévání oleje do ohně. Pokud se necítíte právě nejlíp, nemluvte o tom - pokud nechcete, aby se nemoc zhoršila. Nebavte se s lidmi o jejich nemocech, dodáváte jim tak energii. Místo toho se pokuste stočit hovor na pozitivní věci.
K příčině nemocí má v současnosti blíže léčitel než lékař působící medikamenty pouze na tělo. Nejčastější léčitelské postupy mohou jít o stupeň hlouběji k příčině, protože poznají, že vypadávání vlasů způsobuje například problém v nadledvinkách a následně se zaměří na ně. Harmonizace čaker, akupunktura, odrušení geopatogenních zón nebo dobíjení energie může nemoc „naoko“ vyléčit. Člověk odchází od léčitele jako znovuzrozený, plný energie a pocitově uzdraven. Ale je to jako lít vodu do děravého vědra. Ta voda ve vědru stejně časem vyteče. A jsme tam, kde jsme byli…Placebo, pozitivní myšlení, vizualizace, léčivé obrazy (pokud nevysvětlují příčinu), (auto)sugesce zase překrývají skutečný problém na duši. Změní se sice myšlení a energie člověka, ale původní příčina nemoci může dál přetrvávat ukrytá.Teprve duchovní léčitel, poradce, či etikoterapeut pomůže odhalit problém v duši člověka. Úspěšná léčba spočívá ve změně člověka v lepšího člověka. Jejím základem je pochopení nesprávných myšlenek, pocitů, chtění a jejich odstranění. Pokud se tak stane, je možné léčbu urychlit energetickým zásahem léčitele. Zlomit něco ve své psychice a přiznat svůj problém chce také odvahu. Kolikrát se jedná o rozmotávání bolestivého klubíčka, avšak pomyslete na ten výsledek. Zbavte se škodlivých myšlenek a udělejte prostor novým, hezčím a čistějším.

"Přijde čas, kdy bude hanba být nemocný, kdy nemoci budou chápány jako výsledek působení zvrácených myšlenek." ====  Wilhelm von Humboldt ===

neděle 29. června 2014

Zavařování bez cukru



Také máte rádi marmelády? 
A víte, že spousta z nich obsahuje velké množství – polovinu nebo i více cukru? 
Marmelády se vyrábějí z ovoce a to samo o sobě obsahuje fruktózu, tak proč sladit něco,
 co už obsahuje cukr v přirozené formě?


Co způsobuje bílý cukr

Navíc nám bílý cukr rozkolísává glykémii, vyčerpává zásoby vitamínů a minerálů, působí kyselinotvorně, zhoršuje psychiku, způsobuje cukrovku, kazí zuby a v neposlední řadě se ukládá ve formě tuků v našem těle. Je tedy vhodné ve stravě zbytečně nezvyšovat jeho množství, ale spíše se ho snažit omezit. Možná patříte k těm, co si ovocné marmelády připravují sami doma, pokud však používáte želírovací přípravky z obchodů, i ty obsahují velké množství cukru. Cukr se používá nejen k doslazení, ale i jako konzervační látka. Jsou však i jiné způsoby jak si připravit chutnou domácí zavařeninu a přitom nepoužít ani gram cukru.

Jak sladit a konzervovat bez cukru

Marmelády je možné dosladit svařenou hroznovou či jablečnou šťávou, stévií , sirupem z agáve, také tím, že k méně sladkému druhu ovoce přidáme sladší druh (hrušky, sladká jablka) nebo paradoxně solí. Díky soli se totiž z ovoce uvolní sladká šťáva a překvapí vás příjemná a sladká chuť. Je dobré použít mořskou sůl, protože má vyšší obsah minerálních látek než běžná kuchyňská. K zahuštění můžeme použít například Agar, což je směs želatin vyrobená z mořských řas. Výhodou je, že Agar je zdrojem vápníku a železa. Pomáhá nám vylučovat toxické látky z těla a neobsahuje žádné kalorie.

Než začneme

Aby vám zavařenina dlouho vydržela, je potřeba vybrat zralé nepoškozené plody ovoce, které důkladně omyjeme. Důležitá je také dobře vymytá a vypařená sklenice, dobře umyté víčko a správná doba zavařování, která se počítá od chvíle kdy je požadovaná teplota dosažena uvnitř sklenice. Pokud dodržíte tyto zásady, vydrží vám zavařenina zhruba 1 rok.

Základní postup

1)Omyjte a očistěte, případně vypeckujte nebo zbavte jádřinců vybrané druhy ovoce (meruňky, jahody, třešně, jablka, hrušky…).

2)Takto připravené ovoce nakrájejte na menší kousky, dejte do hrnce, jemně osolte, případně přidejte 2 -3 lžíce vody. Vařte na mírném plameni, ovoce samo pustí šťávu. Vařte do doby, než se většina vody odpaří a směs zhoustne (případně pokud nepoužijete k doslazení sůl či sladké ovoce, přidejte po zhoustnutí sirup z agáve, stévii,…). Podle potřeby zahustěte agarem.

3)Hotovou směs nalijte do předem připravených sterilních sklenic, zavíčkujte a vařte ve vodě na 80°C asi 20 minut.

Přesný postup a další zajímavé recepty a informace najdete v
článku makrobiotičky paní Dagmar Lužné.

Kde koupit marmeládu bez cukru

V obchodech a na internetu seženete např. ovocné džemy od značky
St. Dalfour nebo Biolády.
Jsou chutné, vyrobené z mnoha druhů ovoce a přislazené jen hroznovou
nebo jablečnou šťávou.





Hedvika Urbanová
Výživový poradce Wellnessia

ČERPÁNO ► http://www.wellnessia.cz

úterý 24. června 2014

SIGNÁLY TĚLA


„Když se mne lidé ptají, kde najdou kvalitního psychosomatika, tak jim říkám: ‚Žádného nehledejte. Nejlepším psychosomatikem jste Vy sami. Když se objeví zdravotní problém, zastavte se a zamyslete, na jakou chybu Vás tělo nemocí upozorňuje.

A když se Vám to nepodaří, hledejte lékaře, který bude zvědavý. A bude ho zajímat nejen Vaše nemoc, ale i životní příčiny, které k ní vedly.‘ “ říká MUDr. Jan Hnízdil.


Co je nejúčinnějším lékem celostní medicíny?

Samouzdravovací schopnosti. Snahou komplexní medicíny je pomoci tyto schopnosti pacientovi najít a naučit ho, jak s nimi pracovat. Teprve tehdy, když vlastní síly pacienta na zvládnutí nemoci nestačí, přicházejí na řadu léky. Ty ale předepisuji pokud možno jen dočasně, aby pomohly pacientovi odrazit se ode dna k potřebné životní změně.

Jak vyslyšet varování našeho těla ještě dřív,
 než se projeví fyzicky?

Naše tělo je, na rozdíl od nás, velice moudré. Má řadu důmyslných obranných mechanizmů, kterými nás chrání před námi samými. Uvedu příklad. Do ordinace se loni přibelhala asi třicetiletá žena. Nikdy vážněji nestonala. Dva roky si neúspěšně léčila bolesti kolen. Začalo to únavou. To byl první varovný signál. Překonala ji silou vůle a prolomila první obrannou linii těla. Pak začala kolena bolet. Na to už vůle nestačila, tak šla za ortopedem. Na kolenou nic nenašel a předepsal jí analgetika. Padla další obranná linie. Žena už bolest tak necítila a mohla pokračovat v chování, které ji vyvolalo. Tělo se nevzdávalo, kolena začala otékat. K práškům na bolest dostala prášky na otok. Posledním zoufalým pokusem těla ženu zastavit byl výpotek. Prodělala dvanáct punkcí, kdy jí byla do kolen vstřikována směs léků proti bolesti a zánětu. Všechno marné. Úlevu jí nepřinesla ani artroskopie. Všechny revmatologické testy byly negativní, přesto jí předepsali sulfasalazin, lék proti revmatu. Ten odmítla a přijela se poradit. Záhadu jsme objasnili během půl hodiny. Pracovala jako ředitelka velké firmy a před dvěma lety se jí narodila dvojčata. To byla obrovská životní změna: věčně na nohou, nevyspalá, vystresovaná, na vše sama, rodiče v nedohlednu, manžel na cestách. Jak říká přísloví: naložila si toho víc, než unesla, a šla z toho do kolen. Tělo jí to dva roky říkalo a ona tomu ne a ne rozumět. Bohužel se o to nesnažili ani ošetřující lékaři.

Pokud opomeneme prevenci, může být čekání na „hlas těla“ nesmírně rizikové. Máme preventivní prohlídky absolvovat, nebo se spoléhat na „řeč těla“?

Psychosomatika klade hlavní důraz na prevenci – přirozený pohyb, zdravou stravu, psychickou pohodu, dobré vztahy. To ale neznamená úplně odmítat vyšetření. Osobně si hlídám pravidelné kontroly u zubaře. Pro ženy jsou důležité kontroly u gynekologa, včasný záchyt rakoviny prsu. K ostatním vyšetřením jsem zdrženlivý. Pokud člověk zdravotní potíže nemá, cítí se dobře, neměl by to s návštěvami lékařů přehánět. Tlak na stanovování diagnóz je obrovský. Jen málokdy u lékaře uslyšíte: „Člověče, máte všechny výsledky v pořádku, nic Vám není, běžte v klidu domů.“ Když už nic jiného, tak Vám najdou alespoň zvýšený cholesterol. A z úplně zdravého člověka je rázem pacient s diagnózou hypercholesterolémie. Nasadí Vám léky, objednají Vás na další kontrolu, léky začnou vyvolávat nevolnosti, nespavost, únavu, musíte k dalším lékařům pro další léky a už se vezete. Doslova platí, že zdravý člověk je jen špatně vyšetřený pacient.

Svému zdraví a duševní pohodě bychom více prospěli, kdybychom nemuseli splácet hypotéku, sedět dlouho v práci nebo kdybychom vyměnili bydlení v rušném městě za příjemnější alternativu. U většiny z nás je však změna životního stylu v těchto směrech nemožná. Co s tím?

Nechali jsme se chytit do konzumní pasti, nevíme, jak z ní, jsme z toho nemocní, spoléháme na to, že nám pomohou lékaři. Marně. Léky na úzkosti a deprese dočasně uleví, umožní člověku, aby ve stresujících společenských podmínkách ještě nějaký čas přežíval, než se úplně zhroutí. Místo okamžitého předepisování prášků se snažím pacientům vysvětlit, jakou informaci jim tělo nemocí sděluje. Není nic pravdivějšího než nemoc. Je to nastavené zrcadlo, které říká: takový jsi, takovým způsobem a v takových podmínkách žiješ. Nemoc není voláním po užívání léků, ale pokynem k tomu, aby se člověk zastavil a zamyslel. Analogicky současná společenská krize není voláním po dalších penězích, nýbrž upozorněním, že takto stresujícím, energeticky náročným a dravým způsobem už dál žít nemůžeme. Povinností lékaře je tyto souvislosti zkoumat a upozorňovat na ně. Uzdravit se ale musí každý sám změnou chování. Působením na nejbližší okolí přispívat k uzdravení celé společnosti.
Slibům politiků, že se o nás postarají, nevěřím. Žádný spasitel nepřijde.

O pomoc celostní medicíny žádají také rodiče dětí, které se počurávají, trpí různými bolestmi atd. Na zdraví dítěte se často odráží disharmonie v rodině. Jaké je však vysvětlení častého stonání dítěte v harmonické rodině, například kvůli vcelku běžné zvětšené nosní mandli?

Každé dítě čas od času onemocní. Problém je, když je nemocné dlouhodobě nebo opakovaně. V takovém případě je nutné zaměřit pozornost na rodinné vztahy nebo problémy ve škole, vztahy s kamarády. Dítě ale může onemocnět i v harmonické rodině. Třeba když je matka přecitlivělá nebo úzkostná, dětem věnuje nadměrnou péči a pozornost, vše si moc bere. Úzkost a napětí matky děti intenzivně vnímají, negativními emocemi se „nakazí“ a snadno onemocní. Nejčastěji nějakou infekcí, do té doby třeba skrytou ve zvětšené mandli. Nemoc dítěte ještě zvýší úzkost matky a ta se zase přenáší na dítě. Obranyschopnost – imunita – je úzce spojená s psychikou. Pokud je člověk v dobré náladě, uvolněný, má dobrou imunitu. Pokud je v napětí, neklidu, úzkosti, nebo dokonce depresi, je imunita oslabená. Důležité je, aby matka, případně oba rodiče pochopili svoji roli ve stonání dítěte. Místo pocitu viny je potřeba pracovat na řešení příčiny. Ta ale nemusí být jen ve vztazích v rodině. O kvalitě imunity rozhoduje také strava, pravidelný pohyb, čisté životní prostředí…

Jak pohlížíte na plastické operace?

Obdivuji výkony, které plastická chirurgie předvádí u pacientů po úrazech, popáleninách, onkologických operacích nebo s vrozenými vývojovými vadami. U zamindrákované ženy toužící po fyzické kráse bych ale v první řadě řešil její mindrák. Operace je krajním řešením. Snaha vylepšovat přírodu se může zle vymstít. Ženy, jimž praskly vadné prsní implantáty, by mohly vyprávět. Dalším paradoxem současné doby je stárnutí. Lidé touží dožít se co nejvyššího věku, přitom se ale bojí stárnout. Zoufale se snaží projevy stárnutí zakrýt: botoxem, plastickými operacemi, implantáty. Herečka Eva Vejmělková v jednom rozhovoru řekla, že by si vrásky nikdy vyhladit nedala. Každá vráska je vzpomínka, kus života. Jejím vyhlazením jako by si člověk nechal vymazat paměť.

Nejsou určité bolesti přece jen „normální“?

Podle kolegy Šavlíka je vědecká medicína jen složitým, zdlouhavým a nákladným potvrzováním pravdy lidových přísloví. Jedno takové říká, že člověk je zdravý, když ho pokaždé bolí někde jinde. Jakmile bolest trvá déle nebo se opakovaně objevuje na stejném místě, je potřeba ji řešit.

Lze psychosomatickým přístupem zabránit vzniku/rozvoji geneticky podmíněných chorob (cystické fibrózy, Huntingtonovy choroby, svalové dystrofie atd.) nebo jejich následky pomocí celostní medicíny alespoň mírnit?

Všechno to jsou těžké, geneticky podmíněné a život ohrožující nemoci. V prvním případě plic, ve druhém mozku, ve třetím svalstva. Jejich vzniku psychosomatika zabránit nemůže. Zásadní význam má specializovaná léčba. Komplexní přístup ale může pacientovi pomoci se s nemocí vyrovnat, ovlivnit související podmínky jeho života, poradit mu, jak se má v mezích možností udržovat v dobré fyzické kondici, jaký má mít stravovací režim, pomoci mu řešit vztahové problémy a zvládat stresující
situace, které nemoc provázejí.

Také se hodně doporučuje sportovat – běhat, jezdit na kole apod. Ale pokud si představíme např. Moravskoslezský kraj, kde je inverze 360 dní v roce, pak je nasnadě otázka, nakolik je takové běhání ještě prospěšné?

Pohyb je lék. Bez něj není ani zdraví ani život. Jde o to, aby pohyb člověka bavil, byl pestrý, pokud možno pravidelný, přiměřený a odehrával se v příjemném prostředí. To se o běhání v městském smogu rozhodně říci nedá. Spousta lidí bohužel jinou možnost nemá. A jsme zase u konzumní pasti. Chceme mít stále větší materiální komfort, více vyrábět, více spotřebovávat. Tím otravujeme životní prostředí. Přitom bychom chtěli pít křišťálově průzračnou vodu, dýchat čistý vzduch, být zdraví. Mít obojí současně ale nejde.

Mohu požádat svého praktického lékaře o vystavení 
na vyšetření psychosomatikem?

Náš zdravotnický systém kategorii psychosomatiky prakticky nezná. Pojišťovny ji ani nepodporují ani nehradí. Pan ministr Heger ji teprve loni v květnu zařadil mezi oficiální specializační obory. Pozval mne tehdy na ministerstvo a zajímal se, co vlastně psychosomatika je, jaký je její vztah k léčitelství, kdo by ji mohl vyučovat. Krátce poté byl odvolán. Jeho iniciativa ale úplně nezapadla. Koncem roku jsem z ministerstva dostal jmenovací dekret člena akreditační komise pro psychosomatiku. To je velký posun. K realizaci je ale pořád hodně daleko.

Doporučujete prevenci ve formě očkování?

Pokud by medicína neobjevila očkování proti tuberkulóze, záškrtu, neštovicím, obrně, černému kašli a dalším smrtícím chorobám, většina z nás by na tomto světě vůbec nebyla. Jako otec tří dětí bych na sebe nikdy nevzal tu zodpovědnost, že bych nenechal děti očkovat základním a ze zákona povinným očkováním. Ohrozil bych tím nejen vlastní děti, ale i všechny ostatní. Takové očkování má totiž smysl jedině tehdy, pokud je plošné. Mediálním kampaním vyzývajícím k očkování proti sezónním chřipkám nebo virózám, jako byla nemoc šílených krav, prasečí nebo ptačí chřipka, ale moc nevěřím. Je z nich příliš cítit tlak farmaceutických firem. O snížení důvěryhodnosti takového očkování se hodně zasloužili i představitelé zdravotnictví a politici. Nejvyšší hygienik ČR Vít, loni policií obviněný ze zneužití pravomoci úřední osoby, před třemi lety národ emotivně vyzýval k očkování proti prasečí chřipce. Pak se ukázalo, že sám se očkovat nenechal. Ministryně zdravotnictví Jurásková se to snažila napravit a nechala se očkovat za asistence televizních kamer. Prezident Klaus ostře vystoupil proti povinnému očkování vojáků. Několik set tisíc vakcín, které ministerstvo nakoupilo, nakonec přišlo vniveč. To je názorná ukázka, jak se to dělat nemá. Nikdo nemohl vědět, nakolik je hrozba prasečí chřipky reálná. Otázkou je, jak se lidé budou po takové zkušenosti chovat, pokud se nějaká opravdová hrozba objeví.

Uchování zdraví předpokládá málo stresu a negace. Zodpovědný přístup občana předpokládá jeho informovanost pro případ správného rozhodnutí u voleb. A informovanost v tomto směru bohužel nenahrává občanovu zdraví, protože přináší mnoho negace. Mohl byste prosím poradit našim čtenářům, jak být zdravým a současně zodpovědným občanem naší země?

Současný společenský systém, založený na individualizmu, dravosti, drancování životního prostředí a neustálém ekonomickém růstu, je těžce nemocný. Přitahuje arogantní, bezohledné, bezcitné a dravé jedince – psychopaty. Výsledkem je celá řada krizí: ekonomická, finanční, ekologická, sociální, s nimi spojená korupce, kriminalita, agresivita, alkoholizmus, toxikomanie. Všechny tyto krize mají společného jmenovatele: iluzi neomezeného růstu. Tvrdit, že na omezeném prostoru naší planety s jejími omezenými zdroji lze neustále více vyrábět a více spotřebovávat, může jen politik, ekonom nebo blázen. Krize je šancí na změnu. Je jen na nás, jestli se dál necháme manipulovat alkoholem a mocí opilými politiky, nebo zda vezmeme zodpovědnost do svých rukou a začneme stavět nový systém založený na spolupráci, ohleduplnosti, šetrnosti, ochraně přírodních zdrojů a pochopení života v souvislostech. Systém, v němž nadále neudržitelný růst nahradí pokojný nerůst, vnitřní sociální a kulturní rozvoj. Tak, jak se o to snaží komplexní medicína. Pacient (občan) může polykáním prášků (finančními injekcemi) potlačovat příznaky, léčit se až do úplného uléčení. Nebo může porozumět informační hodnotě nemoci (krize) a změnou chování vykročit na cestu k uzdravení. Rozhodnutí musí udělat každý sám.


Rozhovor pro Magazín C plus vedla Růžena Černíková (Cetelem ČR a.s.)

neděle 1. června 2014

Úvaha o lidském studu


Existují různé názorové skupiny a sdružení, které považují větší, nebo menší míru tělesného obnažování za jedno nejlegitimnějších lidských práv. Mezi nejextrémnější projevy těchto trendů patří nudismus a mezi umírněnější současná, a to zejména ženská móda.

Tyto názorové skupiny mají samozřejmě mnoho pádných argumentů prokazující proč je to správné, legitimní a žádoucí. Vzpomeňme třeba například ten, že člověk pochází ze zvířete a u zvířat je nahota něčím absolutně přirozeným a normálním. Něčím tak přirozeným a normálním, že by to mělo být zcela normálním a žádnou výjimečnou pozornost nevzbuzujícím i u člověka, který je v podstatě pouze dalším pokračujícím článkem dlouhodobého evolučního vývoje.

Pokusme se nyní zareagovat na tento názor a poukázat na obrovský rozdíl mezi nahotou zvířat a nahotou lidí, kterou spolu nelze vůbec srovnávat. Už z povahy věci samé, čili z nepřeklenutelné druhové rozdílnosti mezi zvířetem a člověkem totiž vyplývá absolutní nelogičnost ospravedlňování nahoty člověka, nahotou zvířete.

Každý přece ví, že člověk stojí ve vývoji výše. To znamená, že jeho vnitřní podstata je úplně jiná, než vnitřní podstata zvířete. V evolučním vývoji obdržel člověk ze zvířecího světa pouze tělo, zatímco jeho nejvnitřnější jádro - čili to, co nás od zvířat odlišuje, je úplně jiné. Je jím duch! Duch člověka, jehož úkolem je produchovňovat, zušlechťovat a povznášet vše kolem nás, to znamená i z evolučního vývoje vzešlé, hmotné zvířecí tělo a přetvořit ho do výsostně lidské podoby.

Neboť první lidé se svým tělesným vzhledem podobaly více opici než na člověku, ale duch, sídlící v jejich nitru postupným vývojem zušlechťoval jejich polozvířecí tělo a dával mu lidskou formu.

Nahota, spojená s bytostnou podstatou zvířete byla přirozenou a vlastní ranním stádiím lidstva na zemi. Ale čím víc duch zušlechťoval tělo i vše kolem sebe, tím více byla lidmi pociťována nutnost zahalování se, která nepramenila pouze z potřeby chránit se před chladem, ale ze stále intenzivněji se probouzející vlastnosti ducha - studu. Čím byl totiž lidský duch vyvinutější, tím intenzivněji v něm rostl pocit studu. Obecně se totiž neví, že právě stud je jistým měřítkem výšky duchovní úrovně člověka: čím intenzivněji je jím vnímán, tím vyšší je duchovní úroveň daného jedince.

Podívejme se z tohoto úhlu pohledu na dění kolem nás. I v současnosti se na zemi nachází mnoho komunit a skupin, u kterých je nahota naprosto přirozená. Avšak téměř vždy jde o komunity, stojící na nižších stupních vývoje, žijící v odlehlých pralesních oblastech nebo jiných odlehlých částech světa, daleko od civilizace. Tito lidé jsou prostí, přirození a spontánní, žijící v symbióze s přírodou, což by v podstatě nebylo špatné, pokud by se nejednalo o ustrnutí na jednom z nezbytných vývojových stupňů lidstva.

A teď, v protipólu se podívejme na život lidí v 19. století, konkrétně na ženskou módu například v Anglii, nebo i v jiných částech Evropy, vyznačující se nošením dlouhých sukní, dlouhých rukávů a pod krkem upnutých límců.

Na těchto dvou příkladech vidíme, jak se výše vzrůstající duchovní úrovně automaticky promítá do zvýšené potřeby kultivovaného zahalování těla.

Během celé historie samozřejmě existovaly i různé menšinové trendy, snažící se eliminovat pocit studu v člověku, ovšem takzvané "moderní" 20. století učinilo v této oblasti přímo revoluci. Revoluci v negativním slova smyslu, jejímž prostřednictvím jsme začali sestupovat dolů namísto toho, abychom kráčeli vzhůru. Onen duchovní úpadek se projevil odsuzováním přirozeného studu, který začal být považován za zaostalost a nemodernost.

Zdravé cítění studu není však stíráno jen na hmotné úrovni vzrůstající nestydatostí a zvráceností v odhalování fyzického těla. Stud je v lidech programově eliminován žel i v oblasti duševní a to prostřednictvím duševního odhalování se.

Vezměme si například takové zdánlivě neškodné, mobilní telefonování. Člověk někdy až žasne, o jakých důvěrných a intimních věcech jsou lidé schopni mluvit na veřejnosti, což svědčí o tom, že opravdu ztrácejí stud.

Rovněž lze zmínit, u nás ještě ne v takové velké míře jako na západě, rozšířenou módu různých psychologů a psychoterapeutů, která je založena na absolutním duševním odhalování se před jiným člověkem, čímž se v lidech cíleně ničí jedna z nejušlechtilejších složek jejich osobnosti - zdravý, přirozený stud, spočívající v bytostném právu každé lidské individuality na zachování nedotknutelnosti osobní duševní intimity.


A tak, pod pojmem "modernost" se jak zevně - ve fyzické oblasti, tak i uvnitř - v duševní oblasti, usilovně bortí všechny mantinely zdravého studu a s těmito snahami kráčí ruku v ruce celkový duchovní úpadek lidstva. Neboť, jak již bylo řečeno, míra zdravého studu je mírou skutečné duchovní úrovně jednotlivce i mírou duchovní úrovně celé civilizace. Zákonitě totiž platí, že vzestup v pociťování studu je zároveň vzestupem společnosti, avšak úpadek studu je nezbytně úpadkem společnosti. A tento úpadek, jehož jednou z příčin je i ztráta studu právě prožíváme.


► M. Šupa
► ZDROJ

středa 14. května 2014

Povzbuzení: Modlitba ve stáří


Rady ze 16. století, připisované sv. Františkovi Saleskému
- čas jim však vůbec neubral na aktuálnosti.

Pane, ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý.
Chraň mě před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci.
Zbav mě náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých. 
Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat, ale abych přitom nevrtal a neporučníkoval.
Zdá se, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat - ale ty, Pane, víš, že bych si rád udržel pár svých přátel.
Nauč mě, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže. 
Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku.
 Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé,
když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet. 
Také se neodvažuji prosit o lepší paměť,
 ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu, když se má paměť neshoduje s jejich pamětí.
Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit. 
Drž mě, abych byl, jak jen možno, laskavý. 
Starý morous je korunní dílo ďáblovo.

Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar, 
abych se také o nich dovedl zmínit. Mám vrásky a šedivé vlasy. 

Nechci si stěžovat, ale tobě, Pane říkám: bojím se stáří.

Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas. 
Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu. 
Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu
 měřit s mladými. Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen. 
Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel.
Ale ty, Pane, říkáš: "Kdo věří ve mně, tomu narostou křídla jako orlovi."
Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak jej řídíš ty.
Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející,
 ale jako vděčný  a připravený ke všemu, k čemu mě ty ještě povoláš.

A k tomu mi dej všechnu sílu srdce.

AMEN


( Sv. František Saleský, 1567 v zámku Sales - 1622 v Ženevě), biskup ženevský a zakladatel řádu, spisovatel francouzský. Studoval v Paříži u jezuitů. Založil Bratrstvo kříže , určený k vyučování chudiny a lidumilství. Byl výmluvný, dobročinný a příkladně ctnostný, žil chudě, oddán kázání, kontemplaci, modlitbě a dobročinnosti. Byl v povaze jemný a vybraný, mocné a potavé obraznosti, mírný, laskavý srdcem, silný a bohatý duchem. (Zkráceně podle 9 dílu Ottova slovníku naučného, Praha 1895, str.635 a násl.)


Kamila Moučková & Richard Pachman - Modlitba ve stáří HD



► ZDROJ VIDEOUKÁZKY ►RICHARD PACHMAN