Setkání s minulými já mimo čas

Gerrit Gielen

V této eseji Gerrit prozkoumává význam nelineárního pojetí času v oblasti regresní terapie. Dosvědčuje, že spojení s dalšími životy není příliš o vzpomínání na něco, co je pryč a dokonáno. Spíš jde o tvořivou součinnost živoucích přítomností, které se stále mění a vyvíjejí tak jako vy. Minulost je v zásadě otevřená a neurčitá stejně jako budoucnost. To vrhá nové světlo na smysl regresní terapie a nabízí nádherné možnosti pro léčení.

Z pole vědy, filozofie a mysticismu přichází argument, že lineární průběh času, tak jak ho zažíváme, ve skutečnosti neexistuje. To je nejzřetelněji vyjádřeno v Einsteinově teorii relativity, která jasně ukazuje, že "teď" není jediným momentem. Moment, který je jednou osobou zažíván jako "teď", může být budoucností pro jinou osobu a v minulosti zase pro někoho jiného, záleží na jejich příslušných pozicích v prostoru jejich pohybu. Události, které se objevují ve stejném čase pro jednoho pozorovatele, se mohou objevit druhým v jiných časech. Když však "teď" není jedinou či specifickou událostí, pak naše tradiční pojetí času selhává a oddělení času do přítomnosti, minulosti a budoucnosti se rozpadává. To znamená, že minulost není neměnná. Vše probíhá v "teď" - včetně našich "minulých" životů.

Co to znamená pro reinkarnační terapii a jaký je úkol regresního terapeuta? Než odpovím na tyto otázky, dovolte mi nejdřív promluvit o smyslu vzpomínek. Když si něco pamatujeme, saháme psychologicky do jiné doby. Spojujeme naše "teď" s jiným "teď", které pro nás leží v minulosti. Nicméně pokud je minulost, přítomnost a budoucnost ve skutečnosti součástí jednoho prodlouženého "teď", pak není minulost něco, co je s konečnou platností pryč a dokončené. Vzpomínání není pasivní proces, avšak součinnost s živoucí energií, tj. součinnost s tou částí nás, která prožívá jistý moment v minulosti jako svou "nynější" realitu. Jak dosahujeme na minulost prostřednictvím vzpomínání, interakce probíhá oběma směry. Když se spojíme s časem v minulosti, dotýkáme se tohoto "teď" svou energií, ovlivňujeme jí toto "teď", a taktéž přijímáme energii a informace nazpět.

Pokud je lineární čas iluzí, vzpomínání je komunikování

Vzpomínání je ve skutečnosti komunikační proces. Vzpomínat znamená komunikovat s minulostí. To platí taktéž pro vzpomínky na minulé životy. Tady se taktéž odehrává energetická výměna mezi přítomným já a minulým já. Na určité úrovni to každý regresní terapeut ví. Dobrý terapeut se nikdy neptá klienta, aby si na něco pokusil vzpomenout. Vždy navrhuje během regrese posun vpřed. Například může říct: "Běžte do skutečného původu problému." Terapeut ví, že tento přístup funguje mnohem lépe než ten zakládající se na minulosti. 

Proč? 

Protože tato instrukce souvisí mnohem více s tím, co se aktuálně odehrává. Je tu něco, co k tomu přispívá: jiné "teď", ve kterém byla traumatická událost prožita poprvé.

Co se odehrává, když spojíte své "teď", svou přítomnost s jiným "teď", 
a když začnete komunikovat s částí vás, která žije v jiném "teď"? 

Výsledkem takové komunikace je stvoření nového a "sdíleného teď". Jakmile začnete dialog s někým jiným (v tomto případě s vašim "dřívějším" já), sdílíte "teď", sdílíte stejnou přítomnost. Z této "sdílené přítomnosti" vyvstávají nové možnosti. Výslovně to znamená, že můžete poslat léčení a pochopení svému minulému já, a tak ovlivňovat minulost opravdovým způsobem. Jelikož minulost není v absolutním vyjádření pryč, můžete ji z budoucnosti měnit.

Co tento výše uvedený koncept znamená pro regresní terapii? 

Z mé zkušenosti jsou tu tři důležité důsledky:

I. Léčení minulosti místo jejího opětovného prožívání

Podle tradičního pohledu regresní terapie, je to, co můžeme udělat s bolestnými zkušenostmi v minulosti, jejich opětovné prožití a tím sejmout ostré hrany těchto zkušeností. Vezměme například někoho, kdo má strach z výšek. Setká se s terapeutem a objevuje, že se v minulém životě zabil při pádu. Tato událost je několikrát prožívána a zdá se, že strach z výšek zmizel.

Dle tradičního pohledu je to tedy tak, že smrtelný pád v minulém životě vytvořil strach, který nebyl, ať už tak nebo tak, dostatečně zpracován. Výsledkem je, že se projevuje v tomto životě jako strach z výšek. Zdá se, že uvědomění této příčiny strachu a její opětovné prožití poskytuje řešení.

Já přesto věřím, že to, co se doopravdy odehrává je následující: někde v časoprostoru někdo padá a pociťuje strach. Strach je tak intenzivní, že křik o pomoc je rozesílán skrze časoprostor a zachycen inkarnací s příslušnou psychickou strukturou nebo inkarnací stejné duše, která prožívá křik o pomoc jako strach z výšek. Když tato osoba vstoupí do regrese, spojí se svým vědomím s vědomím padající osoby, a tímto způsobem je strach uvedené osoby z výšek zmírněn.

Podstata propouštění strachu je z mého pohledu nikoli ve znovu prožívání strachu, ale v přidání jasného a milujícího vědomí do tohoto strachu. Toto jasné vědomí jste vy, v přítomnosti. Když dosahujete minulosti s jasností mysli a se záměrem vyléčit, ve skutečnosti se dotýkáte minulého já, které trpí jako spirituální průvodce nebo chcete-li jako "strážný anděl". Jelikož jako průvodce nebo anděl s úzkostlivou osobou soucítíte, druhé já v jiném "teď" může propustit fobii a nalézt mír. V minulosti ucítí mír a odevzdání. V tomto případě osoba, která umírá pádem z výšky, může zemřít ve stavu odevzdání a výsledné trauma této smrti bude méně intenzivní. 
Když takto znovu vytváříte minulost, má to vliv na vaši přítomnost: vy jste na oplátku osvobozeni od strachu z výšek.

Buďte svému minulému já průvodcem či "strážným andělem"

Znovu prožívání traumatu minulého života, technika, která je často v regresní terapii využívána, dává smysl jen omezeným způsobem. V nejhorším případě může vyvolat mnoho zbytečné úzkosti a napětí. Cítím, že je pro klienta mnohem lepší, aby vstoupil do regresní terapie jako pomocník, jako průvodce a přítel svého minulého já, které cítí bolest. Pak se neidentifikujete s problémem, ale mnohem více s řešením: nejste obětí, ale léčitelem. Nemusíte znovu prožívat temnotu, ale do této temnoty přinést své světlo.

Zvláště před vstupem do minulého života, své klienty zvu, aby se viděli jako bytosti Světla, jako andělé, kteří cestují časem a prostorem. Když vnímají tuto pravdu, žádám je, aby oslovili traumatizovanou osobu, se kterou se setkávají v minulém životě a pomohli jí tím, že jí posílají lásku, povzbuzení a pochopení.

Jednou jsem měl klienta, který zvažoval, že spáchá sebevraždu během velmi těžkého období svého života, ve kterém trpěl depresemi. V jistém bodě uslyšel hlas, který ho ponoukal a říkal mu, že si svůj život brát nemusí. Byl to hlas důvěry a útěchy. Radil jsem mu, aby cestoval z přítomnosti do tohoto těžkého období v minulosti jako anděl. Na konci tohoto cvičení si uvědomil, že on sám byl tímto hlasem, pomohl si v tomto těžkém období z budoucnosti.

II. Přistoupení k nevysvětlitelné úzkosti jako k volání o pomoc

Mnoho lidí trpí nevysvětlitelným strachem, který je vždy přítomen v pozadí. Může být smíchán s dalšími pocty jako je smutek, žal nebo vztek. Je to často pocit, který byl přítomen v dětství z žádného zjevného důvodu.

Za tímto strachem je vždy volání o pomoc. Je to volání z jiného "teď", z jiného života nebo někdy z dětství. Z mého pohledu je cílem regresní terapie objevit, co je to za strach a pomoci tak druhé osobě, tak jako byste pomohli svému dobrému příteli v nouzi. Přistupujete k této osobě, mluvíte s ní povzbudivě a obklopujete ho podporou, láskou a pochopením.

Namísto toho, abyste trvali na strachu jako na znamení, že je s vámi něco divného a nezvratně špatného, nahlížejte na něj tak, že nenáleží do nynějšího "teď", ale k jinému "teď", jinému "já", které se natahuje pro pomoc. Vy - klient - jste tím jediným, kdo může rozřešit strach tím, že do něj přinášíte pochopení a soucit a vnímáte ho jako volání o pomoc od někoho jiného. Tento "někdo jiný" jste vy v jiném "teď". Jakmile najdete tuto osobu a pozorujete ji s neutrálním a soucitným vědomím, pochopíte její strach a bude pro vás jednoduší přijmout ho a pozvolna propustit. Úzkost je osvobozena tím, že na ni pohlížíte jako na problém někoho jiného, protože tak se oddělujete od energie strachu. Z objektivního hlediska si v onom "teď", ve kterém často není důvod ke strachu, uvědomujete, že vy sami jste větší než tento strach a že ho můžete přijmout s mnohem širším vědomím.

Strach se tak stává bránou, která vede do jiného života, která vás spojuje s jiným "teď". Když si dovolíte postupně k tomuto strachu v regresní terapii přistoupit, objevíte jeho zdroj a můžete ho začít léčit. Často k vytvoření nezbytné změny a k oddělení se od strachu jednoduše stačí položit otázku: "Komu patří strach, který cítím?" Tím, že ho označíte jako volání o pomoc z jiného časoprostoru, vytváříte ke strachu most. Tento most má dvě prospěšné věci: vytváří odstup mezi vámi a strachem a přináší strachu léčení.

III. Vytváření nové minulosti

Další možností pramenící z této nové perspektivy časoprostoru je možnost přetváření minulosti. Pokud není minulost neměnná a skončená a pokud si uvědomíte, že s ní dochází k výměně energie, pak je náš tradiční pohled kauzality smeten ze stolu. Věci tradičně nemohou být způsobovány událostmi v budoucnosti, pouze událostmi v minulosti. Co ale s člověkem v krizi jako v příkladu výše, jenž slyší hlas z budoucnosti, který mu říká, aby měl víru, a díky kterému se rozhodne žít? Zdá se, že budoucnost má na minulost skutečný dosah.

Jakou může mít představa vytváření nové minulosti spojitost s regresní terapií? Často vyzývám klienty, aby svou minulost přepsali následujícím způsobem. Potom, co si uvědomí trauma, které bylo způsobené v jiném životě, navrhuji, aby se spojili s osobností minulého života předtím, než se trauma objeví. Téměř vždy nastává kritický moment v čase, ve kterém si osobnost mohla zvolit jinou cestu, tu, která by vedla do prospěšnější budoucnosti, ve které by se trauma bývalo nevyskytlo. Při regresní terapii můžete stále volit cestu, která není přijata, můžete si vybrat alternativní cestu nebo "časovou linii" a tu aktivovat.

Představte si citlivou, věšteckou ženu, která byla v minulém životě upálena na hranici jako čarodějnice. V onom životě byly doby, ve kterých cítila potřebu lépe se chránit nebo možná utéci a nebo přerušit pouta s jistými lidmi. V regresní terapii se pokouší spojit s tímto zásadním momentem, s časem, kdy mohla učinit volby, které by předešly upálení. Pokud to funguje a klient se emocionálně spojí s alternativní časovou linií, která by se mohla vyvinout, trauma je zčásti nebo zcela z minulosti klientky vymazáno.

Abychom toho dosáhli, je třeba následujících kroků:

- Klientka učiní emocionální spojení s minulým traumatickým životem.
Bod vstupu je obvykle čas samotného traumatu.

- Pak cestuje zpět v čase do momentu před tímto traumatem, kde je stále možná rozhodující volba.

- Klientka pak začíná komunikovat s osobou, kterou v minulém životě byla. Vysvětluje této osobě, jak může a jak by měla učinit pozitivní volbu. Povzbuzuje ji a poskytuje ji své vhledy z širší perspektivy, kterou nyní má. To vytváří nové sdílené "teď" s možnostmi pro léčení na obou stranách.

- Osobnost minulého života se cítí být inspirována, aby učinila jiný a nový způsob jednání a nedocházelo již k traumatickým událostem.

Jak vysíláte léčení tomuto minulému životu, posílá vám na oplátku léčení nazpět. Tím, že vytváříte novou minulost, přítomnost je již pozměňována k lepšímu. Díky tomuto pohledu není minulost neměnná: minulost, stejně jako budoucnost, je oceán možností. Z přítomného, našeho současného "teď", můžeme znovu a znovu volit, kterou cestou se dát, kterou časovou linii aktivujeme, zda je to v minulosti nebo v budoucnosti. Naše životy se odehrávají v časoprostorovém kontinuu, které se stále pohybuje a mění, jsme neustále v součinnosti se svými dalšími životy a oni s námi. Ta část, která je v součinnosti, je naše vědomí, naše vědomé vědomí. Tato část je naší podstatou a je nezávislá na prostoru a čase. Cestuje skrze časoprostorovou síť, ale není v čase. Je to část nás, která je věčná a neměnná. Jelikož je samotné vědomí nezávislé na času a prostoru, je zdrojem Světla a léčení pro vše, co existuje v čase. Čím vědomější se stáváme, tím víc vstupujeme do bezčasé říše, ze které vyzařujeme světlo na všechny naše životy.

Na závěr

Uvědomuji si, že představení této nové a oslnivé perspektivy na čas a kauzalitu v oblasti regresní terapie vyvolává mnoho otázek, které nemohou být zodpovězeny v této krátké eseji. Přesto cítím, že nelineární pojetí času, které je mnohem flexibilnější a otevřenější než naše tradiční pojetí, nabízí pro tuto oblast ohromné přísliby a vnáší mnohem větší spravedlnost do tajemných povah našich duší. Duše je jako slunce s množstvím paprsků, z nichž každý představuje život vyjadřující část našeho Já. Všechny tyto paprsky vyzařují své světlo, a jak tak činí, zároveň se spojují se svými kořeny a vzájemně na sebe působí prostřednictvím centra slunce.

Před mnoha lety jsem v parném letním dni seděl na břehu jezera a pozoroval, jak voda odráží sluneční světlo. Přemýšlel jsem o životě jako lidská bytost na Zemi. Nepravidelné vzory světla dělali vzory na vodě a společně s teplem na mě měly hypnotizující vliv. Obraz nekonečně zářícího slunce, který se rozdělil do nesčetných tancujících skvrn světla jakoby poskytoval metaforu na to, o čem je život.

Světelné skvrny jsou jako mnoho lidských životů, jenž žijeme, a kde každý ve svém neúplném způsobu odráží vyšší zdroj. Společně předvádí věčný tanec života. Společně vytváří dokonalý celek. V realitě neexistuje čas, vše existuje v jedné velké přítomnosti. Když se jedna skvrnka zvětší díky pohybu vody, další se okamžitě zmenší.

My všichni máme mnoho životů na Zemi a jsou dynamicky a smysluplně propojené. Všechny tyto životy přizpůsobujeme stejnému cíli. Společně odráží vyšší zdroj. Společně jsou celkem.

Věřím, že to stejné platí pro lidstvo obecně. Na hluboké vnitřní úrovni, úrovni mimo čas jsme všichni propojeni se stejným zdrojem Světla. Je našim posláním vyjádřit tento zdroj Světla tak nejlépe, jak dokážeme v čase.

► @ Gerrit Gielen 2014 ► www.jeshua.net

► Překlad: Denisa Vaňková 

www.jeshua.cz