VYPLÁCÍ SE DOBRO ?

V této pradávné otázce, která od nepaměti byla doménou etiky, figuruje slovo vyplatit, které má kořen v ryze ekonomickém slově platit. Nelze tedy zapřít, že je tato otázka stejně tak doménou ekonomie jako etiky: ► vyplácí se dobro? 

Tedy přeloženo do moderního jazyka: je dobro dobrou investicí?

To je dost složitá otázka. Odpovíme-li ano, dobro se vyplácí, dobro přestává být dobrem samo o sobě a z etiky se stává ekonomická úvaha. Etický člověk se stává jakýmsi „duchovním podnikatelem“, který doufá v návratnost svých činů a dobro koná pouze proto, že věří, že se mu to vyplácí. Také se tím snižuje váha dobra, protože dobro by tím pádem nebylo dost atraktivní samo o sobě a potřebovalo by tak k sobě bonus navíc ve formě odměny. Lidé, kteří žijí svůj život podle pravidel, jež jsou jim protivná, jenom kvůli tomu, že očekávají odměnu v nebi − nebo se chtějí vyhnout trestu v pekle −, také nekonají dobro pro dobro samotné, ale „investují“ oběť potěšení ve prospěch užitku posmrtného. Kdyby chtěl člověk být protivný, mohl by dokonce rozvést úvahu, že člověk, který věří, že se dobro vyplácí, a činí jej právě jen kvůli oné výplatě, je vlastně takový dlouhodobý hédonista, prospěchář. Člověk, který činí zlo, není ani tak špatný, jako je hloupý − sám si zlem totiž škodí, pokud věří, že se dobro vyplácí, a tím pádem, že se zlo nevyplácí. V takovém vidění světa je etika redukovaná na ekonomii a kalkul. Pomáhám-li babičce s nákupy kvůli tomu, že věřím − neboli počítám, kalkuluji −, že se mi to nějak vrátí, nejedná se o skutek etický, ale o investici. Jistě, oné babičce to může být jedno, jaké mám interní motivy, hlavně že jí někdo pomůže s těžkou taškou. Jedno jí to ovšem být přestane v momentě, kdy se odměna nedostaví − pak se totiž s nákupy bude muset vláčet sama. Pokud za „laskavost“ rovnou raději nezaplatí. Pokud to dotyčný dělá pro dobrý pocit z dobře odvedené práce, je mu odměnou ten pocit. Zde se ještě na chvíli zastavme. Pokud člověk věří, že „se“ dobro vyplácí, musí se pozastavit nad tím „se“. 

Totiž co vyplácí? 

Dotyčný jaksi věří, že je realita nějakým způsobem (s)tvořena tak, že někde „na pozadí“ existuje jakýsi neviditelný odměňovací systém, který člověku vrací jeho činy. Tento princip musí být neosobní, aby byl spravedlivý, a zároveň osobní, aby člověka znal. Musí mít paměť, aby si činy pamatoval, musí být inteligentní a umět ovlivňovat realitu, aby mohl odměňovat a trestat, a musí vidět do srdce člověka, aby věděl jeho pohnutky a to, s jakým úmyslem to dotyčný dělal. V Bibli se tomuto tématu, zda se vyplácí dobro, nejhlouběji věnuje starozákonní kniha Job. Satan se ptá Hospodina, zda vede Job bohulibý život „pro nic“. Pokud za jednoho obětovaného býčka je mu odměnou dáno deset, pak je obětování tou nejlepší myslitelnou investicí a Job by musel být pošetile hloupý, aby takto neinvestoval. Vezmi mu ona požehnání, onu odměnu, říká Satan, ba naopak potrestej jej a vezmi mu vše, co má, a Job bohulibě jednat přestane. Satan vlastně říká − testujme, zda je Job bohabojný, nebo je to jen dobrý ekonom, který využívá investiční příležitost. Vezmi odměnu dobra a uvidíme, zda tento zástupce lidí, na kterého jsi vsadil, vůbec bude schopen dobra. Jinými slovy to tvé dobro, Hospodine, není tak dobré, když jej musíš odměňovat výplatou, aby se vy-platilo. Byť se jedná snad o nejsložitější knihu v Bibli, poselství Joba je celkem jasné: I kdybys mě nechal zabít a vše mi vzal, neuhnu z cesty. Job koná dobro pro dobro samé, i kdyby z toho nic neměl, i kdyby pro něj trpěl. Podobně uvažuje Kant, pokud je dobro konáno s kalkulem odměny, nejedná se o dobro, odměna u Kanta anuluje morální hodnotu dobra, které bylo vykonáno. To je celkem přísné. Každopádně dobro z vlastní podstaty nemůže být založeno na tom, že se vyplácí. Občas se nevyplácí. Občas ano. Pokud je člověk za dobro nějak odměněn, pak fajn, ale vstupovat do činu s kalkulem morální investice je ošemetné. 

Vyplácí se dobro? 

Na to není pravidlo. 

A proč jej činit?

 Přesně tak, jak zní odpověď na Satanovu sázku, kterou díky Jobovi prohrál: 

„Pro nic.“ Pro dobro. Nikoliv pro něco.

----- TOMÁŠ SEDLÁČEK  -----
►psáno pro HN --  http://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-sedlacek.php?itemid=25723

©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU ZMĚNÍ VAŠI KARMU

Budeme-li se mít doopravdy rádi, můžeme si napravit karmu.

Karma naprosto není principem trestu za špatný skutek.

 Karma je realizací energetického náboje, náboje životní síly.

Když máme sami sebe rádi, vzniká uvnitř našeho těla energetický náboj vyzařující do našeho životního prostoru. Tato životní síla formuje situace, v nichž se vnitřní energetický náboj lásky k sobě samým realizuje prostřednictvím lidí a událostí, k prospěchu nás samých i našeho okolí.

Když sami sebe rádi nemáme, vzniká uvnitř opět energetický náboj vyzařující do okolí. Realizuje však cíle opačné – vytváří pro nás situace, v nichž se uplatňuje naše neláska k sobě, rovněž prostřednictvím lidí a událostí. A zcela rozhodně se nedá mluvit o jakémkoli prospěchu pro kohokoli.

Každý z nás by chtěl ve svém životě něco napravit, něco zdokonalit, vytvořit. Toto „něco“ může pocházet z jakékoli oblasti našeho života, může se to týkat lásky, vztahů, rodiny, práce, finanční situace… Naše přání jsou uskutečnitelná, dají se vyplnit.

Problém může spočívat v tom, že přání je sice dobré, avšak energetický náboj, který vysíláme k jeho realizaci, je zaměřen na cíle úplně opačné . Karma nenásleduje naše fantazie, drží se naší energie. Výsledkem může být, že se za někým vydáme s těmi nejlepšími úmysly a dostaneme od něho pár přes ústa. Chtěli jsme to nejlepší – a dopadlo to jako vždycky…

Načež si lámeme hlavu, co jsme udělali špatně, proč se nejlepší úmysly změnily 

v samé problémy a co to máme za karmu.

Přitom odpověď je jednoduchá: jaký je náboj, taková je karma.

Toužíme například v osobním životě po lásce a štěstí. To je krásné a zcela splnitelné přání. Když ho však prohlédneme ze všech stran a půjdeme do hloubky, zjistíme, že sami sebe rádi nemáme. Partnera hledáme, aby svojí láskou kompenzoval naši nelásku.

Na energoinformační úrovni vzniká situace, kdy sen o lásce a štěstí v osobním životě nabíjíme neláskou k sobě samému. 

Jaký je výsledek ? 

Realizace náboje, tedy realizace nelásky k sobě samému, se nám dostává v nové podobě – v podobě nelásky člověka, o kterého jsme stáli. Karma udělala své – spojila příčinu s následkem.

Další příklad: rádi bychom měli dobrou práci s dobrým platem.

 Co to je „dobrá práce“? 

To je práce, která nás zajímá a kde si nás váží. 

A „dobrý plat“? 

To jsou peníze, kterých je dost na to, abychom si mohli udělat radost užitečnými 

a příjemnými věcmi, jimiž sami sobě projevujeme lásku a péči.

Takže dobrá práce nám dává možnost pocítit svou hodnotu a dobrý plat nám 

umožňuje projevit sami sobě lásku a péči.

Jenomže pokud se nemáme rádi, nedokážeme přání dobré práce nabít odpovídající energií. Máme náboj, je to náboj naší nelásky k sobě samému. Ten nám s realizací cíle „pocítění vlastní hodnoty“ nepomůže.

Problém se prohlubuje také tím, že i přání dobrého platu je nabíjeno neadekvátní energií. Nemáme se rádi, proto od sebe dobrý plat podvědomě odsunujeme. Vždyť když se nemilujeme, necítíme k sobě ani lásku ani péči a nevíme, jak s tím dobrým platem naložit.

Co tedy získáme jako výsledek ? 

Práci, která nám nesedí a plat, o kterém je hanba mluvit. 

Karma udělala své – spojila příčinu s následkem.

Karma připomíná fyzikální zákony: máme kladívko, můžeme jím udeřit na hřebík, ale také se můžeme praštit do prstu. Přitom v obou případech půjde o jedno a totéž kladívko a o stejné vynaložení sil. Rozhodujícím prvkem je vektor síly – jakým směrem je kladívko zaměřeno.

V našem případě nasměrování kladívka znamená buď lásku k sobě samému, nebo nelásku.

Vše, čemu se musíme naučit, je ovládat svůj silový vektor. 

Tedy vnitřně k sobě pociťovat stálou lásku.

Právě stálost lásky je problémem…

Nejčastěji se kladívkem uhodíme do prstu, v určitých chvílích se nám 

však přece jen podaří uhodit na hřebík.

Jaké jsou to chvíle? A co je řídí?

Zpravidla jsou to vnější podmínky.

Je-li v našem životním prostoru všechno v pořádku, cítíme se uvolněně a nikdo na nás nedotírá, přecházíme podvědomě do stádia lásky k sobě samému a harmonie se světem, který nás obklopuje. Harmonie vnější formuje harmonii vnitřní. 

vnitřní harmonie v nás odhaluje lásku k sobě samému, o níž jsme neměli ani potuchy.

Život je však pohyb. Během půlroku se vnější okolnosti změní. 

Vnější harmonie se vytrácí, naši vnitřní lásku k sobě samým si při tom bere s sebou. 

A my se znovu svým kladívkem – karmou praštíme do prstu…

To vypadá, jako když celý náš život plně závisí na rozmarných vnějších okolnostech. Jako bychom neměli stálé bydliště. Jako bychom žili na ulici: hned ve slunečním žáru, hned mokří deštěm nebo zasypáni sněhem.

Ve skutečnosti však právě sebeláska je naším vnitřním bydlištěm, v němž je vždycky teplo a útulně. Máme-li svůj vnitřní dům lásky k sobě samému, nezávisíme víc na vnějších okolnostech. Sami si vybíráme, kdy vyjdeme z domu, abychom se setkali s vnějším světem. A jsou-li vnější okolnosti nepříznivé, zůstáváme doma, přebýváme v lásce k sobě samému a dál směrujeme kladívko na hřebík, ne na svůj prst.

Láska k sobě samému nám dává svobodnou volbu – volbu vlastní karmy. 

Zákony karmy, stejně jako zákony fyzikální, jsou slepé. 

Prostě existují a platí. Oči k vidění máme sami.

Když se na sebe díváme očima lásky, vidíme, kam směřujeme svou karmu, 

vidíme příčiny a následky a řídíme svůj život jako celek.

Karmu je možné řídit. Karmu je třeba řídit.

Karma nevznikla proto, aby nás trestala, ale proto, abychom sami vytvářeli příčiny a následky. Karma není něco mimo nás, žije uvnitř nás. Její kořeny jsou zapleteny do naší sebelásky.

Jestliže svou vnitřní lásku k sobě učiníme pevnou a stabilní, bude taková 
také naše karma, budeme ji moci řídit. láskou k sobě samým.

Potom se naše sny mohou plnit. 
Štěstí v osobním životě, harmonické vztahy s dětmi i rodiči, přátelství, spolupráce, 
zajištěnost, naplnění, to vše se může realizovat nabito nábojem naší lásky k sobě samým.

To se týká i setrvačnosti karmy, která nás stále bije kladívkem do prstu … naprosto není třeba čekat, až se náboj vybije, až karma dojde. Vůbec není pravda, že svou karmu člověk nemůže opustit.

Kdykoli můžeme změnit náboj, upravit karmu. Jestliže se nám zdá, že v osobním životě nikdy nebudeme šťastni a že nikdy neseženeme dobrou práci se slušným platem, pak se nám to opravdu jenom zdá.

Kdykoli můžeme změnit běh událostí, změnit svůj vlastní osud. 

Protože kdykoli se můžeme začít mít rádi.

To je velmi důležitý okamžik.

Abychom se začali mít rádi, nepotřebujeme čekat na vhodné okolnosti. 

Ty nikdy nenastanou. Musíme si je sami vnitřně utvořit.

ČERPÁNO ► www.PRO NALADU

©2015 Připravila: ALENA pro ► http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

STÁŘÍ ZAČÍNÁ POZDĚJI

Čím se život po padesátce liší od veškerého předchozího života?

Obecně se má za to, že hlavním důsledkem prodlužování lidského života je fakt, že staří lidé déle žijí. Jenomže tak to není.

Tím hlavním důsledkem, doslova obrovským a před našima očima proměňujícím celé lidstvo, není to, že stáří déle trvá, ale fakt, že mnohem později začíná.

Pro ty, kterým je dnes čtyřicet, padesát, pětapadesát let, začne stáří někdy v pětasedmdesáti, osmdesáti letech. Tedy o pětadvacet let později, než pro generaci našich rodičů.

Ještě docela nedávno byla v lidském životě tři hlavní období: mládí, zralost a stáří. Nyní „zralost“ nastupuje kolem padesátky a znamená počátek absolutně nové, dříve neexistující etapy lidského života.

Co o ní víme?

1. Trvá téměř třicet let – od padesáti zhruba do pětasedmdesáti.

2. Na rozdíl od dřívějších představ se fyzické a intelektuální možnosti člověka v tomto období při správném přístupu nesnižují a jsou minimálně stejné, v některých případech dokonce lepší, než v mládí.

3. Je to potenciálně nejlepší, nejhodnotnější období lidského života, neboť sjednocuje zdraví, sílu a životní zkušenosti. Podle všech statistických údajů posledních let nejšťastnější období života, jeho vrchol, přichází dnes přibližně v pětašedesáti letech.

4. Ti, komu je dnes 55-65 let, prožívají takové období jako vůbec první v lidské historii. Dřív zkrátka neexistovalo, protože lidé stárli mnohem dříve.

5. V nejbližších několika desetiletích se lidé ve věku 50 – 75 let stanou nejmohutnější věkovou skupinou na Zemi.

Čím se život po padesátce liší od veškerého předchozího života? 

Přece tím, že životu po padesátce nás nikdy nikdo neučil!

Kojence připravují na dětství, dítě na dospívání, dospívající na mládí a v mládí trávíme desítky hodin přípravou na nadcházející zkoušky zralosti. Teprve hranici padesáti let překonáváme bez sebemenší představy o tom, jak, čím a kvůli čemu žít dál.

Na tom není nic divného. Kde bychom měli takové znalosti vzít, když ještě pro generaci našich rodičů padesátkou jaksi oficiálně začínalo stáří a o dalším životě se spíš nepřemýšlelo.

Málokdy si uvědomíme, že životní program, který bez odchylky svou životní poutí následujeme, byl založen předcházejícími generacemi. Právě předcházející pokolení vytvořila všechny knihy, filmy a vzdělávací systémy, které v dětství a mládí formovaly naše vědomí.

Předcházející pokolení však neměla žádné představy o životě po padesátce. Z prostého důvodu: v jejich zkušenosti po padesátce v zásadě už o žádný život nešlo. Proto také není součástí životního programu, který jsme zdědili.

Podle veškeré sebrané statistiky těm, kterým je dnes nějakých 50-55, nezačne stáří dřív, než v osmdesáti letech. To je samozřejmě moc a moc příjemné. Prostě nám bylo darováno až pětadvacet (!) let aktivního, plného života. Problém se skrývá v tom, že zacházet s tímto dárkem nás nikdo nenaučil. Takže po padesátce někdy riskujeme ztrátu dobrých 25-30 let, když ji akceptujeme jako hranici stáří. Ztracená léta by pro nás přitom bez přehánění mohla být ta nejkrásnější v životě.

Po padesátce nastupuje v životě pozoruhodné období, kdy máme čas, máme zdraví i sílu, nemáme už sociální závazky, zato máme životní zkušenosti a do počátku stáří nám zbývá ještě čtvrt století!

Neutrácejte tento čas zbytečně. Později byste toho litovali.

Když je vám přes padesát, je pro vás dnes možné doslova všechno: nové zájmy, nová zábava, radosti a dojmy, nová kariéra, nová láska, nové cesty. Přitom kvalita těchto nových zážitků v mnohém daleko překračuje všechno, co vám bylo dostupné za zeleného, nezkušeného a povinnostmi svázaného mládí.

► V.Jakovlev

ČERPÁNO ► www. PRO NÁLADU

©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

PO ČEM NEJEN TLOUSTNEME, ALE JSME PO TOM I DEMENTNÍ

„Tak tohle je prostě pecka“ - byla moje první reakce po zaboření nosu do loňské knižní novinky Moučný mozek. Americký neurolog David Perlmutter, který knihu napsal, mi dokonale potvrzuje informace, které jsem za poslední roky sesumírovala, a přidává pěknou porci novinek navíc. Nově a neotřele se dívá především na naše mentální zdraví – ukazuje vliv stravy na náš mozek.

Zní to nudně? 

Tak jinak: můžeme ovlivnit zda (a kdy) budeme dementní! 

Odvážné tvrzení, že? 

Ovšem má to pár pravidel (čtěte dál a dozvíte se je!) – dělat věci jinak než většina. Hledat si informace jinde než většina. Je na každém, do jaké míry a čemu člověk uvěří a do jaké míry hlavně začne něco dělat. Protože – jen věřit nestačí.

Je mi jasné, že kniha bude pro hodně lidí náročná – neustále se na stránkách zmiňují výzkumy a studie. Nu což, není to beletrie, ani červená knihovna. Já jsem si její čtení ale náramně užívala, jelikož se mi v každé kapitole potvrdilo něco, co jsem tak trochu věděla, nebo jsem tušila určitou spojitost. Vy knihu číst nemusíte, nechcete-li – mám pro vás výcuc – tento článek.

Konec moučných mozků v Čechách?

Perlmutttrovo poselství je přesně to, co si potřebujeme vštípit do našich (více či méně) moučných mozků i v Čechách. Jisté povědomí o tom, co je zdravé, už tu trochu je, ale stále to zazdíváme různými výmluvami, proč vlastně „to správné“ nemůžeme u nás aplikovat – uvedu pár oblíbených důvodů:

„Stejně je nejdůležitější být v pohodě, raději sníst rohlík s láskou, než jíst mrkev a být ve stresu.“

Něco na tom bude. Ale jenom něco. Psychika a strava jsou důležité 50:50. Jenže samotnou psychikou s rohlíkem v žaludku to vážně nedáte.

„Když přestanu jíst pečivo, vyřadím sebe (děti, babičku) ze společnosti. Je to nepřirozené.“

Ano, možná je to nepřirozené v moderní společnosti, ale kdo udělal normu z pojídaní moučných výrobků? A kdo ji drží při životě nejvíc? 

Ti, co z toho mají prospěch a plné peněženky – potravinářské a farmaceutické kolosy. 

Na tom se chceme podílet? 

Já myslím, že je potřeba vykročit vpřed, a začít budovat nové normy.

Povíme si něco o roli sacharidů v naší stravě a o tom, co se děje v našem těle po jejich nadměrné konzumaci. Také se mrkneme na vliv lepku na naše zdraví. Prostě a jednoduše, jak můžeme dopadnout, když budeme dál jíst kvanta chleba, rohlíků, koblih, těstovin, pizzy a chroustat ráno „cereálie“.

Všeho s mírou, celozrnné je zdravé… nebo snad… cože??

Hned ze začátku předesílám, že vám budu zase brát nejen křupavé rohlíky a sladké koblihy, ale i „rádoby zdravé“ celozrnné těstoviny, kuskus a bulgur. Komu se to nelíbí, ten… má smůlu. Taky se mi to nelíbilo. Do té doby, než jsem zjistila (a zažila) pozitiva bez-pšeničné stravy. Do té doby, než jsem pomohla několika prvním lidem. Když začnete vidět „ty zázraky“, které dokáže změna stravy, navždy vás to změní. 

Nejsem puritán a občas něco nezdravého sním, ale proč by to mělo tvořit součást 

mého každodenního paliva, když vím, že po tom budu nejen tlustá, ale i nemocná a blbá? 

Nevím jak vy, ale já se mám ráda. 

A i když jsem jinak dost „sluníčkovej člověk“, nechci vám mazat med kolem pusy.

Takže: celozrnné výrobky nejsou o moc lepší než výrobky z bílé mouky. Negativa konzumace obilovin nemůže vyvážit pár minerálních látek v celém zrnu. A když pečivo není čistě kváskové, stejně ty minerální látky tělo nezužitkuje. Pečivo, jakkoliv celozrnné, není zdravé.

Vliv genetiky se přeceňuje – nebuďte pasivní!

Mnozí už jste jistě slyšeli o epigenetice – o tom, že nejsme 100% předurčeni našimi geny umřít na něco konkrétního, nebo mít určitou nemoc. Máme sice zděděné nějaké sklony k různým nemocem, ale co také máme, je možnost podílet se na svém zdraví. Je opravdu jen několik chorob, které jsou vcelku dané (srpkovitá anémie, cystická fibróza…), a kde máme jen mizivou možnost působit preventivně – tyto choroby jsou ale relativně vzácné. Naprostá většina nemocných lidí má choroby, kterým lze předejít a i když už je máte, dá se s tím většinou také něco dělat. Čím dřív ale začnete, tím lépe.

Cukrovka a obezita 

– jistě, ale i migrény, epilepsie, deprese, Alzheimer či Parkinson, roztroušená skleróza…

Tohle vše souvisí s vaší stravou! Někomu se neobjeví žádná z těchto chorob do konce života (takových moc není), i když se stravuje s prominutím „jako dobytek“. Ale chcete to riskovat? Co takhle raději podpořit naše tělo v léčebných a přirozených mechanismech a nemuset do sebe ládovat miliony doplňků (stačí něco málo), natož léků (ty nejlépe žádné).

V naší poradně se často setkáváme s lidmi, kteří už mají za pět minut dvanáct. Není to lehká práce a já vás vyzývám: začněte řešit malé zdravotní problémy a nadváhu včas. Později to bude mnohem náročnější a dražší. Zapomeňte na to, že vás zachrání lékaři. Zachránit se můžete jen vy sami.

Jedno je jisté, a to, že: 

 NEJVĚTŠÍ SÍLA JE V PREVENCI 

– je prostě nutné uvědomit si rizika a začít žít uvědoměle. Jakmile si totiž nemoc již přivodíte, 

začíná být za pět minut dvanáct, a mnohdy je již po dvanácté.

Pojďme se postupně podívat na to, v čem je největší problém pšenice (plus dalších obilovin) a výrobků z mouky. Je to lepek a je to příliš mnoho sacharidů v celodenní stravě. Podíváme se dnes hlavně na jejich souvislost s naším mentálním zdravím. Bude to znít revolučně, nicméně je to podložené mnoha studiemi. Dnešní systém nechce, abychom o tom věděli. 

Kdo by pak bral ty léky, že jo.

Říká se, že cukr je zabiják – nepřehání se to trochu?

Naopak. Málo se to zdůrazňuje. Uvědomujeme si to stále málo, jak moc cukr (v přebytečném množství – takže skoro vždy) vadí. Vězte, že přebytečné množství je pro většinu lidí to, co mají každý den na talíři. Všichni tuší, že sladkosti a stolní cukr není ok. Většina z nás si tak nějak myslí, že se po tom prostě jen tloustne. Jenže…. je tu něco, co je mnohem horší, než jen pupek a velkej zadek. Je to poškozování našeho zdraví.

A jaký vliv má přemíra cukrů a obilovin na náš mozek? 

Výrobky z obilovin se v našem těle mění velice rychle na jednoduchý cukr, proto pro potřeby tohoto článku budu zjednodušovat a házet sacharidy do jednoho pytle.

Cukr v krvi a stárnutí organizmu

Jedním z dobrých ukazatelů vašeho zdraví je hodnota glykovaného hemoglobinu (HbA1c) . Ten nám říká, jak jsme na tom dlouhodobě (posledních 90 dní) s krevním cukrem. HbA1c má velkou souvislost s fungováním našeho mozku. Laicky – mít dlouhodobě v normě krevní cukr je důležité pro naše mentální zdraví.

Problém glykace při nadměrné konzumaci sacharidů

Pojem glykace znamená navázání sacharidů na bílkoviny, tuky nebo aminokyseliny. Příkladem je stárnutí pleti (vrásky a povadlost), kdy se vlákna bílkovin stávají méně pružná a deformují se. Do jisté míry je glykace nedílnou součástí života (stejně jako zánět nebo produkce volných radikálů!) a má zásadní podíl na stárnutí organizmu. Důležitou informací je, že snížením příjmu sacharidů můžeme zmírnit glykaci a tedy i stárnutí našeho těla. A nejen to!

Glykované proteiny totiž zvyšují (až 50x) tvorbu volných radikálů v těle – dochází pak k poškozování dalších tělesných struktur (i DNA) a následně k nemocím ledvin, oběhové soustavy, cukrovce a zrychlenému stárnutí.

Zařaďte prevenci nemocí do svých priorit – říkám tomu zodpovědnost

Jakmile se dopracujete k diabetu II. typu (cukrovce), zvyšujete výrazně riziko vzniku srdečních chorob a mozkových příhod, Alzheimerovy choroby a zrychluje se vaše mentální stárnutí.

Naprosto zásadní je proto prevence. Tedy snížení sacharidů ve stravě. Poškozování tuků, bílkovin, DNA i RNA volnými radikály je v našem těle značné již ze začátku, kdy ještě nepozorujeme příznaky neurodegenerativních nemocí – Alzheimerovu nebo Parkinsonovu nemoc. Když už nemoc propukne, už nemůžeme změnit úplně vše, jako před tím.

Čím větší břicho, tím větší riziko nemocí

Věděli jste, že přebytečný tuk v těle funguje jako samostatný orgán? 

Nejhorší je viscerální – břišní tuk – spouští záněty v těle a narušuje metabolické procesy.

Když jde o hubnutí, s cvičením je to vždycky lepší, ale zásadní je úprava jídelníčku. Na nízkosacharidové stravě se hubne nejlépe a navíc je to nejzdravější strava pro naše tělo. 

Co víc chít?

 Jistě, ne vždy to jde jako po másle, z dřívějška máme zhuntovaný metabolismus, rozhozené hormony, u některých lidí to bude prostě trvat, než se dá jejich metabolismus do pořádku. Ale moc jiných možností, než umírnění konzumace sacharidů (plus na to navázaná pravidla), podle mě není. 

A proč taky hledat jiné cesty, když náš organizmus k takovéto stravě mnoho 

let inklinuje a dělá mu velice dobře. 

Proč hledat něco, co nám jako lidstvu není přirozené? 

Proč vyrábět neustále nové přípravky na hubnutí, když ten hlavní nástroj máme přímo před očima – základní potraviny a základní pohyb.

brain„2.600.000 let se vysokotučná (nízkosacharidová) strava podílela na utváření lidského genomu. Jinak je tomu až posledních 10.000 let a my čím dál víc tloustneme.“

Stále si myslíte, že cukry jsou nejlepším zdrojem energie?

O vlivu cukru na naše cévy, o tom, jak je to s cholesterolem – chci napsat zase jindy. To je také téma s velkým T. Ve zkratce – zapomeňte na řešení cholesterolu, nasyceného tuku a dalších pseudo-problémů. Problémem je cukr a přemíra sacharidů + přemíra nevhodných tuků (většinou rostlinného původu), což vede k větší zánětlivosti v celém organizmu.

Mírná ketóza je velice zdravá

Na rozdíl od jiných savců, dokáže lidský mozek zužitkovat alternativní zdroje energie. Dochází k tomu cca po třech dnech, je-li ve stravě „nedostatek“ glukozy. Proto nemáme problém být určitou dobu bez potravy. A není to tak, že bychom začali hned odbourávat naše svaly (z bílkovin totiž umíme také tvořit glukózu). Umíme získávat energii i z tzv. ketolátek. Kyselina beta-hydroxymáselná (beta-HBA) je dokonce účinnější palivo než glukóza. Najdeme ji například v ….tádydááá… kokosovém oleji. Tato mastná kyselina navíc chrání naše nervové (mozkové) buňky.

Mírná ketoza je mimochodem velice zdravá. Pozor – někdy dochází k záměně pojmů keto-acidoza vs. ketóza. To první se může stát jen diabetikům I. typu – jelikož jejich tělo nedokáže produkovat dostatek inzulínu a z důvodu poklesu pH a neschopnosti zužitkovat glukózu bez inzulínu dojde k závažnému stavu, kdy je nutné vyhledat lékaře. U zdravého člověka se to nestane. Pro diabetiky, kteří si musí píchat inzulín, tedy není ketóza vhodná, z výše zmíněného důvodu. Pro většinu ostatních lidí je její lehčí forma naprosto vhodná. Když to hodně zobecním, většině lidem by stačilo čerpat sacharidy téměř jen ze zeleniny.

Druhý viník našich problémů – lepkavá bílkovina

Nejde jen o cukr a přebytek sacharidů, vadí nám i lepek. Všem.

„Citlivost na lepek je největším a nejpodceňovanějším zdravotním rizikem dneška.“

Gluten (lepek) znamená latinsky lepidlo. Extrémním projevem citlivosti na lepek je celiakie. Ale není to tak, že buď vám lepek vůbec nevadí, nebo vadí a jste celiak. Mezitím je mnoho mezistupňů. Zajívamé je, že každý čtvrtý člověk má od narození větší náchylnost k celiakii.

Asi 30 % západní populace má vyšší citlivost na lepek. S ohledem na naši nervovou soustavu ale do určité míry škodí všem. U každého člověka se to projeví jinak, podle jeho zděděných sklonů k určitým nemocem – obezita, srdeční onemocnění, autoimunitní choroby. Preventivními kroky se těmto nemocím dá přecházet!

Dnešní obiloviny jsou jiné než ty před 10 000 lety! Obsahují až 40x více lepku než před desítkami let. Jejich konzumace je mnohem návykovější. Po rozložení lepku na polypeptidy, tyto tzv. „exorfiny“ pronikají do mozku – mohou se navázat na morfinové receptory a navodit „pocit opojení“. Ano, konzumace houstiček je návyková. Sladké pečivo je ještě horší.

Perlmutter dokonce tvrdí, že průmyslově zpracovaná pšenice (chléb apod.) zvyšuje glykémii více než sacharóza – stolní cukr. Z jeho vlastní praxe neurologa má bezpočet případů zásadního obratu zdraví u lidí, kteří vyloučili lepek ze své stravy a snížili konzumaci sacharidů ve prospěch tuků – a ejhle – zbavili se deprese, chronické únavy, zvrátili diabetes II.typu…

Lepek také nabourává náš imunitní systém tím, že brání vlastní tvorbě antioxidantů. 

Jíst lepek a přitom brát antioxidanty za x tisíc Kč?

 Volba je na vás. Podle informací, které mám, je nejúčinnější nebránit vlastní antioxidančí kapacitě našeho organizmu a podporovat ji, než užívat antioxidanty jako takové v doplňcích. To ovšem neznamená, že jsem proti doplňkům a antioxidantům obecně. Toto téma je na delší dobu, můžeme to probrat na konzultaci, v souvislosti s vašimi individuálními potřebami.

„Skoro 2.000 let trvalo, než jsme přišli na to, že běžná bílkovina (lepek), kterou jsme zařadili do svého jídelníčku z evolučního hlediska teprve nedávno (před nějakými 10.000 lety) může způsobovat nemoci, které postihují nejen naše trávicí ústrojí, ale i kůži a nervovou soustavu. U lidí s neurologickými projevy citlivosti na lepek nemusí být přítomny příznaky v zažívacím traktu, takže neurologové musí znát běžné neurologické symptomy této nemoci a metody její diagnostiky.“

Dr. Hadjivassiliou a kolegové v Journal of Neurology, Neurosurgery and Psychiatry z roku 2002.

To stále ještě není vše, na řadu přicházejí hormony

Hormony a jejich obrovský vliv na obezitu a další nemoci

Leptin

Jedná se o hlavní hormon, který zodpovídá za zánětlivé reakce našeho těla a spolurozhoduje o tom, zda-li nás popadne neovladatelná chuť na sacharidy, je silně ovlivňován spánkem. Tento hormon je velice důležité dostat pod kontrolu. Byl objeven teprve roku 1994, produkován je totiž…. tukovými buňkami – ha! Leptin dokáže hodně promluvit do toho, zda skončíme jako vypasená prasátka, a jak moc se nám zcvrkne mozek!

Leptin patří do velice složité hormonální soustavy našeho organizmu, a mimo jiné má i vliv na naše emoce. Sám o sobě leptin není špatný, ale vadí nám, když je ho moc (tzv. dobrého pomálu). Čím vyšší citlivost (schopnost receptorů rozpoznat ho) si k leptinu uchováte, tím budete zdravější. Leptin v podstatě řídí metabolismus savců. Řídí, kdy dostaneme hlad i kolik energie uložíme do zásob.

„Jestliže je někde ve vašem hormonálním systému zádrhel, třeba při vylučování adrenalinu nebo pohlavních hormonů, bez upravení hladiny leptinu s tím nic nesvedete.“

N.T. Gedgaudas (uznávaná nutriční terapeutka) – Primal Body, Primal Mind, 2011

Nízká hladina leptinu vede k přjejídání. A odkud pochází ta nízká hladina? Spánková deprivace!

Leptin má jistou podobnost s inzulínem. Oba hormony potřebujeme v určitém množství. Oba v nadbytku velice škodí a jsou prozánětlivé. Můžete si přivodit jak inzulínovou tak leptinovou rezistenci (neboli necitlivost vašich buněk vůči těmto hormonům – a to už začíná být průser). Nápravou přebytku těchto hormonů je pouze kvalitní spánek a úprava stravy.

Ghrelin

Ghrelin je hormon, který nám dá najevo, že je třeba se najíst. Nerovnováha mezi leptinem a ghrelinem je problém. Člověk, ač najedený, má „hlad/chuť“ jíst dál. Jak to pak vypadá, možná mnozí znáte z vlastní zkušenosti.

U mužů stoupá hladina ghrelinu při nedostatku spánku. Mají pak více chutě na sacharidové potraviny. Dochází k rozkývání glykémie, zánětům, onemocněním spojených s funkcí mozku. U žen je jiný mechanismus se stejným výsledkem – při nedostatku spánku se sníží hladina hormonu, který potlačuje chuť k jídlu.

Jak „přepsat svoji budoucnost“ aneb co můžeme udělat s tím, co víme

Co dělat, chceme-li být zdraví a nemít: cukrovku, anorexii, deprese, epilepsii, schizofrenii, Alzheimerovu nebo Parkinsonovu chorobu? 

A když už něco z toho máme, jak se co nejdéle udržet fit 

(konzultujte prosím svůj zdravotní stav s odborníkem!)?

Omezte příjem sacharidů na cca 50-100 g denně (nezapomeňte, že toto je velice individuální, někomu doporučím ještě méně – akutní stavy, někomu mnohem více – výkonnostní sportovec). Určitě nejezte pravidelně více než 150 g sacharidů denně. U mnoha lidí se uplatní tzv. ketogenní dieta a to i jako součást léčby onemocnění – snížíme příjem sacharidů pod 50 g / den, zdrojem energie jsou pak ketony místo glukózy.

Nejezte obiloviny obsahující lepek (pšenice, žito, ječmen).

Hýbejte se minimálně 20 minut denně (alespoň procházky). Ideál je někde jinde, ale toto je nezbytné minimum. Aerobní pohyb má velký vliv na zdraví našeho mozku! A nemusíte nikde běhat do umření, stačí běžný pohyb – třeba ta chůze. Pohyb totiž tlumí záněty, zvyšuje citlivost na inzulín, zlepšuje regulaci glykémie a mnoho mnoho dalšího. Podle uskutečněných studií je pro váš mozek přínosnější procházka než luštění křížovek!

Skvělými doplňky jsou kurkuma (protizánětlivý kurkumin, je obsažen v kari), DHA (jedna z omega-3 mastných kyselin). Dále pak vitamín D, probiotika, kyselina alfa-lipoová, resveratrol a kokosový olej.

Své místo má i pravidelný půst a taky již zmíněný spánek.

Nechte si poradit a pomoct přímo od nutričních terapeutek

Konkrétní rady, a to tak, aby fungovaly právě Vám, poskytneme na individuálních konzultacích. Chcete-li pomoci s čímkoliv ohledně stravy a Vašeho zdraví – jsme tu pro Vás v poradně Paleo Spirit. Nebojte se nás kontaktovat, i když už máte nějaké zdravotní problémy (roztroušená skleróza, cukrovka, Parkinsonova choroba, nebo „jen“ obezita) – stravou se dá opravdu hodně změnit a zlepšit. Pracovat na sobě budete hlavně VY, my Vám ovšem pomůžeme s jídelníčkem, nasměrujeme, podpoříme, povedeme vás. Rády pomáháme lidem hubnout, ale ani nevíte, jak nás těší, když někomu pomůžeme zlepšit jeho zdraví. To je naše hlavní poslání.

Pár slov na konec

„Chci vám říct, že degenerace mozku není předurčena geneticky. Není nevyhnutelná. A pokud patříte k těm, kdo trpí nějakou jinou nemocí, která má svůj původ v mozku, např. chronickými bolestmi hlavy, depresí, epilepsií nebo výkyvy nálad, pak nemusí být na vině vaše zděděná DNA.

 Souvisí to s tím, co jíte!“

David Perlmutter – neurolog, člen Amerického sdružení pro výživu, zakládající člen Amerického výboru pro integrační a holistickou medicínu, autor knihy Moučný mozek (Grain Brain).

ZDROJ ČERPÁNÍ  ►ANNA JERMÁŘOVÁ

©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

NENOSIT BOTY MÁ VELKÝ SMYSL

AUTORKOU TEXTU I ČLÁNKU ► ALUE.K. LOSKOTOVÁ

Už jsem v minulosti psala o tom, že na mě lidi koukají trochu divně, když kolem nich projdu bosky. Chodník, silnice, tráva, je mi to jedno, jdu si bosky, když můžu. Ať na mě kouká kdo chce, neví o co přichází. Většina lidí nedokáže pochopit, co mě na tom tak naplňuje, ale těch důvodů je mnoho a jsou opravdu pádné.

Příroda mi dala ploché nohy, díky kterým jsem si prožila hodně bolesti jako dítě. Postupem času jsem však zjistila, že ploché nohy nejsou bolestivé jako takové, že ony NEJSOU MŮJ PROBLÉM, jak mě pořád všichni učili.

Naučila jsem se mít svoje nohy ráda, i se obdivovat tomu, že jsou krásné. Nějakou dobu mi to trvalo, ale nakonec jsem se do toho stavu naprostého sebepřijetí dostala... A také jsem zjistila, co nás ,,platfusáky" vlastně tak strašně bolí. Nejsou to naše nohy, ale BOLÍ NÁS BOTY. Respektivě nepřirozené prostředí, do kterého nohy každý den všichni strkáme.

Protože plochá noha je citlivější na cokoliv nepřirozené, hlásí mnohem jasněji než noha zdravá, že je něco v nepořádku a že se jí něco nelíbí. Jinak než bolestí to neumí... Zdravá noha vydrží více, ta zatne zuby a začne bolet, až když člověk zajde do extrému. Třeba že stráví celý den na jehlách.

Když cítím bodavou bolest nohou po delší chůzi, potom jediné co stačí, je SUNDAT SI SANDÁLKY nebo tenisky a v okamžiku, kdy dostoupím plochou nohou na holou zem, projede celým mým tělem obrovská úleva, spojená se slastí. Něco podobného, jako kdyby vám po velice náročném dni někdo dělal profesionální masáž zad se vším všudy a vonnými olejíčky k tomu. - Vzdychnu úlevou a bolest je najednou pryč, jako když utne. Netrvá to ani půl minuty, a to je to velice intenzivní.

Jeden z důvodů, proč fakt nemám ráda zimu je, že v ní nemůžu chodit bosky. Můžu, když je mokro nebo chladno, ale ne v mrazech. Mnohdy se mi ale stane, že v zimě jdu v těch svých kožených kozačkách a i když jsou mi volné a dobře prošlápnuté, moje nohy po hodině chůze začínají bolet a já musím vydržet až do konce. Nejhorší to je při pozdních návratech domů, když vám ujede spoj a vy tu hodinku jdete pěšky. Dost blbé je to i ve chvíli, kdy má člověk punčocháče a nechce si je zničit. Ach ta móda... Chce to více nošení delších sukní.

Pokud je bota zdravotní, tzv. ortopedická, bolí mě z ní noha už za deset minut, protože mě ta bota ještě tlačí i tam, kde klenbu prostě nemám... A noha trpí jako zvíře.

Když jsem byla malinká, máma mě učila zajímavé protiklady:

,,Choď hodně bosky venku, když je hezky. Holá země masíruje plosky a nožičky budeš mít zdravější."

To jsem dělala ráda, bavilo mě to. Kolem domu byla dost velká zahrada, trávník, pozemek a nebyl proto problém být venku, chodit bosky, masírovat nohy a cítit se u toho komfortně.

,,Choď hodně po špičkách, to se ti klenba zformuje."

Zkoušela jsem to v dobré víře, ale efekt to nemělo, po chvilce nohy bolely a po letech zjišťuji, že způsobovat si bolest opravdu není dobré považovat za proces samoléčby. Navíc chůze po špičkách je nepřirozená pro páteř a není zdravá pro celkové držení těla. Když se po nich člověk občas sám projde, je to v pořádku, ale dlouhodobě to v pořádku není. Nakonec jsem i ráda, že jsem to příliš často nepraktikovala.

,,Nos ortopedické boty, tady máš, tyhle mají dobrou výztuhu." - a ,,Choď neustále v papučích, nechoď doma bosky...

Kde máš papuče?!"
- To bylo pro mne dost matoucí.

Takže venku mám, ale doma nesmím...?

Z ortopedických bot mě bolí nohy strašlivě, přesto jsem v nich se zatnutými zuby vydržela celou školku, základní školu, kus střední, chodila jsem v nich i doma. Moje maminka - když byla ještě zdravá a nějak to fungovalo, to mi bylo max. 6, takže je to opravdu dávno - mi i dokonce v dobré víře doma vyráběla podložky pod klenbu nohy, co mi dávala do bot.

Neustále se mi slibovalo, že když budu cvičit na nohy, chodit bosky, po špičkách, když budu dělat cviky pro plochou nohu a když budu dlouho chodívat v ortopedických botách, tak že se mi to spraví... Nespravilo se mi vůbec nic. Jen jsem hromadu let trpěla bolestmi, které nebyly vůbec nutné.

Mírné zlepšení klenby nohou (a silné zmírnění bolestivosti z bot, předtím jsem ušla sto metrů a už to bolelo) jsem paradoxně zaznamenala po dlouhodobé detoxikaci organismu podle Jonášovy metody. Žádný z preparátů nikdy neměl nic společného s napravováním plochých nohou. Dodneška tomu moc nerozumím, ale je to pro mne něco jako zázrak. Možná mě v tomto směru ještě nějaký vývoj k lepšímu čeká, přestože jsem už Jonášovky vyměnila za jiné metody. Nebo je možné, že nohy přestaly tak moc bolet právě proto, že jsem je tehdy přestala považovat za ,,problémové" a přijala jsem je jako svoji součást.

Postupem času jsem se naučila s tím žít, učila jsem se sebelásce a pozorovala jsem, co dělá mým nohám dobře a co ne.

Ortopedická bota, tzv. ,,zdravotní" je pro mě nepohodlná, bolestivá a nepřinesla mi v životě nikdy žádné výhody. To je přesný opak toho, co tyto boty slibují a co se od nich všeobecně čeká!

Naopak úplně ploché rozšmajdané boty, jsou pohodlné a noha z nich bolí většinou úplně minimálně. - Údajně pro mě absolutně nevhodné. Dneska se snažím pořizovat pohodlné ploché boty, co si můžu rozšmajdat.

Ortopedická doporučení už jsem s konečnou platností absolutně zavrhla a kdyby někdy v teoretické budoucnosti moje případné děti po mě ploché nohy podědily, prostě bych jim sebrala boty a bylo by to vyřízené... :D

A pak došlo nové poznání: Když mě nohy bolí tak moc, že už to nejde vydržet, sundání bot OKAMŽITĚ zastaví jakoukoliv bolest, i tu co vystřeluje do nedohledných částí těla. Najednou všechno přestane a já ujdu ještě mnoho hodin, klidně naboso, kdežto v botách by bylo nutné dělat přestávky a pak bych stejně odpadla.

Máte ploché nohy? - CHOĎTE BOSKY

Začátky jsou náročné v tom smyslu, že nohy nejsou zvyklé na nerovný povrch. Když je celý život mačkáme v nějakém modním škrpálu, úplně zdegenerují a něco, co je jim přirozené a pro co byly přírodou stvořeny, se jim nelíbí.

Beton je drsný, každý kamínek se zapichuje do paty, noha po chvilce začíná pálit, její kůže je podrážděná, a někdo má dokonce z toho i pliskýře.

To jsou všechno nepříjemné počáteční projevy, které by postupem času odezněly, protože noha by si sama zvykla a začala by si to naopak užívat. Ale moderní člověk digitální doby chce hned všechno okamžitě, TEĎ, instantně, ten na nic čekat nebude... A je mu to nepohodlné, takže si zase boty nazuje a už se k tomu nevrátí... A diví se, jak někdo může chodit bosky, protože je to přece tak ,,strašné".

Inu, jiný člověk tak chodit může. Protože jeho noha ví, co je přirozené. - Bota přirozená není.

Moje neoblíbenějš procházky jsou ty, kdy je teplo, beton nebo chodníček je mírně nahřátý. Z domu vyjdu tak, že boty si nesu v ruce, nebo zavěsím někam na tašku. Když narazím na ostrý hrubý štěrk (ten opravdu příjemný není), boty nazuju, přejdu ho, pak zase zuji a jdu dál. Tímto způsobem ujdu mnohem delší vzdálenosti než normálně, je to velice pohodlné, zdravé a naprosto bezbolestné.

Také chůze je vědomá. Moderní člověk je zvyklý prostě jít, jako buldozer, nekouká nalevo ani napravo. (... a nepozdraví) Tak se mu docela snadno stane, že přistane botou v atomovce (tím je myšlen exkrement, zpravidla psí a dle Murphyho zákona schválnosti čerstvý a lepivý.), nebo zašlápne nějakého živého tvora, který za nic nemůže, jen se mu zrovna připletl do cesty. (Hlemýžď vám neuhne, i kdyby stokrát chtěl a zkuste ho nechtěně zašlápnout bosou nohou. To nejde, protože okamžitě reagujete na překážku, kdežto necitlivá noha v botě udělá *křup* a šnek má po ptákách. Vaše omluva je mu poté *víte na co*...)

Když jde člověk bosky, nemusí mít zrak neustále zaměřený na zem. Rozhlíží se kolem, jde s hlavou vztyčenou, ale zhruba více mapuje, po čem chodí, případně co bude následovat jako další... Uvědomuje si to. Vnímá odlišnost různých povrchů a dává si pozor, kam šlape. Když jdete bosky, v podstatě díky tomu nejsou nehody, které běžně vznikají z čisté lidské nepozornosti. Protože lidem díky botám je opravdu obecně jedno, po čem šlapou. Nedívají se na to.

Takže ten obecný ,,argument" proti chození bosky ,,No fuj, co když šlápneš tou bosou nohou do atomovky," je vlastně přesně naopak. Lidi bez bot do nich nešlapou, nejdou totiž jako buldozer.

Bosá chůze je vědomá chůze, je velice relaxační, naplňující a přináší velké množství požitků.

Někdy chodím bosky různě po okolí a u toho si vezmu do ruky sloupeček čokolády. Je to skvělé. Představte si, že jdete, masírujete si nohy, stimulujete všechny reflexní body v těle (to vás silně energetizuje, orgány úplně vibrují blahem), u toho vnímáte rozlišnost povrchů, což vás uspokojuje, je to zajímavé a u toho ci cucáte čokoládu. Z takové procházky existuje pouze jeden jediný výsledek: Budete po chvíli ten nejspokojenější člověk na celém světě a zachováte si snadněji po dlouhou dobu pevné zdraví.

ZDROJ ►http://karolinaloskotova.blog.cz

©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

JARO A OČISTA TĚLA

Očista vylučovacích orgánů 

Autorka: Alison Finn

Chceme-li mít zdravé tělo, je třeba je pravidelně detoxikovat a regenerovat. Tělesné buňky jsou kompletně obnovovány každých sedm let. A tak se nám zde nabízí šance, abychom převzali zodpovědnost za svoje vlastní zdraví a změnili to, co se zdá být naším "osudem" daným dědičností, abychom se vyhnuli nemocem a zdravotním problémům sužujícím naše rodiče.

Naše tělo ze sebe soustavně něco vylučuje a zároveň v tomto procesu obnovuje samo sebe. Cílem periodické očisty je optimalizovat efektivnost těla v jeho schopnosti eliminovat toxiny, které bez ustání přijímáme. Toxiny se k nám dostávají ze vzduchu, který dýcháme, z vody, kterou pijeme, z jídla, které kozumujeme, stejně jako jsou v samotném organismu vytvářeny prostřednictvím metabolismu, mrtvých buněk, vlivem stresu a emocí, jakož i působením obvyklých parazitů a jejich výlučků. Tělesné orgány eliminace jsou vystaveny nesmírnému tlaku v důsledku západního životního stylu, kdy máme velmi málo času potřebného k jejich údržbě a zdravému stavu. Pokud přestane kterýkoli z hlavních vylučovacích orgánů fungovat tak, jak má, klade to automaticky zvýšenou zátěž na ostatní ve snaze organismu zbavit se odpadního materiálu.

Kůže

Kůže funguje jako doplňkový filtr k ledvinám při odstrańování odpadního materiálu z krve. Představuje ten největší z vylučovacích orgánů. Když jsou ostatní orgány zahlceny, kůže se snaží vytlačit toxiny z těla skrze jeho povrch. Nová svrchní vrstva kůže se tvoří každých čtyřiadvacet hodin. Každý den kůže vylučuje kolem jednoho kilogramu toxického odpadu ve formě potu. Péče o kůži a starost o její optimální fungování napomáhá ulehčit ostatním vylučovacím orgánům.

Výsevy pupínků, ekzémy, vyrážky, suchá kůže, tmavé kruhy pod očima,to všechno jsou projevy skutečnosti, že tělo je zahlceno toxiny. Vzhled kůže je skvělým barometrem celkového zdravotního stavu těla. Svěží, lesknoucí se pokožku nelze imitovat žádným make-upem! Používání olejů, krémů a "krášlících produktů" vede jen k tomu, že si jimi ucpáváme otvory sloužící k vylučování odpadu.

Některé z metod očisty kůže:

- Vynikajícím způsobem odstraňování mrtvých buněk kůže a odpadního materiálu vylučovaného prostřednictvám pocení je kartáčování kůže nasucho. Tři až pět minut kartáčování denně je tou nejlepší "lázní", jakou si můžete dopřát. Používejte kartáč z přírodních štětin, a kartáčujte se směrem k srdci a ve směru hodinových ručiček kolem žaludku. Prášek, který se přitom uvolňuje, jsou mrtvé buňky, krystalky kyseliny močové a ostatní zaschlé odpadní produkty.

- Sauna nebo pára, které otvírají póry a přivádějí krev na povrch, kde docház k detoxikaci.

- Lázeň v epsomské soli nebo vodoléčebná vana, kde soli vytahují toxiny přes kůži.

- Studená sprcha po koupeli, sauně nebo pobytu v páře uzavře póry a stimuluje lymfatický systém a krevní oběh.

- Bahenní koupele nebo bylinné zábaly mohou být rovněž prospěšné při vytahování nečistot z kůže.

- Drhnutí krystalky soli napomáhá odlupování nečistot z pokožky.

- Koupel v přírodních bahenních jámách je vynikající metodou tělesné očisty přes kůži.

- Bylinné nebo květinové koupele z "osobních" směsí namíchaných terapeutem.

Plíce a průdušky

Některé z toxických odpadních materiálů vytvářených tělem jsou z organismu vylučovány ve formě plynů přes plíce. Při procesu dýchání je kysličník uhličitý vyměňován za kyslík. Není překvapující, že se během posledního desetiletí zvýšil v důsledku rozšířeného používání postřikovacích hnojiv tak dramaticky výskyt astmatu, především mezi dětmi. S tím jak je naše životní prostředí stále toxičtější a naše životní tempo hektičtější, máme téměř doslovně sotva čas dýchat. Dýchání znamená život. Bez jídla se obejdeme týdny, bez vody dny, ale bez vzduchu jen minuty, než naše tělo zemře. Příznaky mělkého dýchání zahrnují dechovou nedostatečnost, svíravé bolesti hrudního svalstva, slabý hlas, napětí v ramenou od marného úsilí překonat nedostatečnou inhalaci, postupnou ztrátu tělesných sil, energie a citlivosti na emocionální a mentální vyčerpání.

Výsledkem zlepšení výměny plynů je lepší okysličení krve a zvýšená schopnost eliminace toxického odpadu.

Zde je pár příkladů užitečných dechových cvičení:

- Nejdříve ze sebe vydechněte všechen starý zatuchlý vzduch, kompletně vyprázdněte plíce. Chvíli tento vyprázdněný stav udržujte, pak se pomalu nadechněte nosem, naplňte si plíce a setrvejte v tomto stavu. Ramena a hrudní koš by se neměly hýbat, je to pouze břicho, které se při nadechování roztahuje, tak jako když dýchá miminko. Pomalu, s mírně pootevřenými ústy vydechněte, jako byste foukali do plamene, aby se jen třepotal, ale nezhasl. Opakujte pětkrát.

- Existuje množství dechových cvičení, velmi užitečnou vám v tomto směru může být kniha Nancy Zi "Umění dýchat" (The Art of Breathing). Obsahuje šest jednoduchých lekcí ke zlepšení dýchacích návyků.

- Mnoho užitečných dechových cvičení naleznete v józe nebo Chi Gong.

- Přirozeným způsobem zvyšování eliminace je tělesné cvičení, poněvadž posiluje dýchací orgány a napomáhá zvýšení poměru výměny plynů.

Ledviny

Ledviny jsou pro naši očistu natolik důležité, že jsme dostali dokonce dvě! Máme stoprocentní rezervu ve schopnosti filtrovat svou krev od toxického odpadu a přebytečné vody. Nejlepším způsobem, jak pomoci ledvinám, je pít spoustu dobré kvalitní vody.

Hladké fungování močového systému je nezbytné pro udržování jak přiměřené rovnováhy mezi vodou a substancemi v ní rozpuštěnými, tak acidobazické rovnováhy organismu. Většina nemocí ledvin má spojitost s narušením jednoduché filtrace v ledvinách. Každý den se tvoří kolem 100 -150 litrů zředěného filtrátu, z něhož je 1-1,5 litru vylučováno ve formě moči. S výjimkou krevních buněk, krevních destiček a krevních bílkovin procházejí všechny ostatní složky krve přes ledviny. Čím koncentrovanější je tento filtrát, tím kyselejšími a hustějšími se stávají tělesné tekutiny, což v konečném důsledku vede k deformaci tělesných buněk.

Chcete-li si očistit ledviny:

- Vodu, vodu, vodu. Dobrou, kvalitní vodu, teplou, nebo v pokojové teplotě, pravidelně usrkávanou během dne a mezi jídly. Doporučované množství je minimálně dva litry denně.

- Existuje množství bylin, které mohou být prospěšné k očistě ledvin. Andreas Moritz namíchal směs majoránky, čekanky, kočičího drápu (vilcacory), vojtěšky, fenyklového semínka, sadce, divizny, kostivalu, kořene hortenzie, citrusového semínka, ibiškového kořene. Je známo, že pomáhá také pampeliška.

- Šťáva z vodního melounu.

Střeva

Ke kompletní očistě střev přistupujeme v západním světě velmi zřídka. Příslušníci "primitivních" národů vylučují kolem 500 gramů denně, a mají stolici po každém jídle. Na západě se můžete považovat za šťastlivce, pokud jdete jednou denně a vyloučíte kolem 150 gramů! V důsledku nezdravé stravy, životního stylu a nedostatečné péče o útroby naše střeva zlenivěla a stala se skladištěm pro odpad vcházející do našich těl, emocionální i fyzický.

Autointoxikace způsobená mikroorganismy, metabolickým odpadem atd. vede k chorobným stavům a chátrání našich těl. Platón řekl, že smrt začíná ve střevě. Stagnace, otoky, zácpa, poruchy trávení, nadměrná plynatost, to vše je považováno za zcela normální stav. Ovšem "normální" zde neznamená přirozený nebo zdravý. I při našem narůstajícím uvědomění skutečnosti, jak je pro naše zdraví důležitá hygiena a čistota v našich domovech a továrnách, se nicméně zdá, že stále velmi málo dbáme o svou hygienu osobní. Každý v sobě máme "jímku" a musíme tudíž dbát o udržování její čistoty.

Techniky k očistě střev zahrnují:

- Klystýry, při kterých do střeva přijmeme 1-2 litry teplé vody, chvíli je podržíme a pak je společně s uvolněným i usazeninami vypustíme. Do vody lze k dosažení odlišných výsledků přidat kávu, heřmánkový čaj, nebo slaný nálev, a po klystýru je prospěšné užít výtažek z pšeničných otrub nebo probiotika.

- Při colonhydroterapii je podobně jako při klystýrech filtrována do střeva teplá voda, která prosákne do usazenin na stěně střevní membrány a uvolní je, přičemž tyto usazeniny a nahromaděná hmota, plyny, toxiny a hleny mohou být následně vyplaveny. Voda, které je použito až 125 litrů, se dostane až metr a půl daleko do tlustého střeva. Při této metodě nejenže dochází k důkladné očistě, ale střevo je navíc "vyladěno" k následné důslednější eliminaci.

- Lze použít bylinné očistné prostředky, jichž existuje jich široká různorodost, od těch, co používaly naše babičky, například, melasa nebo sirup z fíků, až k některým z okysličujících produktů, které jsou nyní na trhu. Některé z nich, jako senna, mohou ovšem při nadměném užívání vést k tomu, že střevo zeslábne a zleniví, tudíž ideálně by měl všechna bylinná léčiva předepisovat lékař.

- Prospěšné mohou být vláknina a takzvané střevní metly, jak se v dnešní době označují některé produkty, například lusky psyllia, ovšem ani tyto nejsou vhodné pro všechny a chceme-li je užívat, měli bychom se spolehnout na radu odborníka.

- Očista od parazitů bývá rovněž většinou bylinná. Lze k ní použít například slupky plodů ořešáku černého, hřebíček a pelyněk. Na trhu jsou rovněž prostředky, které údajně spolehlivězabíjejí všechny parazity, a také homeopatika. Jedním z takových prostředků je elektromagnetická kapsle s názvem Sputnik, která by měla po spolknutí zahubit parazity v organismu.

Očistu střev nejlépe podpoříte detoxikační dietou, například programem "Živá strava", nebo hladovkou. Půst je sám o sobě na dlouhé povídání a nejlépe jej bude podstoupit za odborné asistence.

Lymfatický systém

Lymfa má za úkol shromažďovat mezibuněčný odpad a ukládat jej do krevního řečiště, kde je pak zpracováván játry a filtrován ledvinami. Bílé krevní buňky v lymfě také ničí škodlivé bakterie v rámci své funkce v imunitním systému těla. Na rozdíl od krve nemá lymfa žádnou pumpu, která by ji proháněla cévami, jež vedou do každého koutku těla. Cirkulace lymfy závisí na pohybu končetin a činnosti svalů. Proto je většina lymfatických uzlin soustředěna na místech nejintenzivnějšího pohybu v těle. Nalézají se v místech napojení končetin k trupu a na krku, na místě, které je takřka ustavičně v pohybu.

Chcete-li stimulovat lymfatický systém:

- Ukázalo se, že nápomocným může být cvičení, především pak poskakování.

- Manuální lymfatická masáž je lehká masáž určená speciálně ke zvýšení toku lymfy v těle.

- Kartáčování kůže nasucho může jemně stimulovat tok lymfy, protože lymfatický systém se nachází těsně pod kůží.

- Střídání horké a studené sprchy způsobuje, že se svaly stahují a uvolňují, 

což napomáhá pohybu lymfy v těle.

- Mezi bylinné podpůrné prostředky patří hloh, paprika, česnek a zázvor.

Játra

Játra nejsou výhradně jedním z vylučovacích orgánů. Filtrují a odstraňují velká množství toxického materiálu jako mrtvé buňky, mikroorganismy, chemikálie, drogy a specifický odpad z krevního řečiště. Filtr v játrech obsahuje specializované buňky známé jako Kupfferovy buňky, které jsou schopny odstraňovat široký rozsah bakterií, hub, virů a parazitů. V enzymových dráhách uvnitř jaterních buněk dochází k rozkladu každé drogy, umělé chemikálie, pesticidu a hormonu. Pokud jsou játra zahlcena toxiny, mrtvé buňky a mikroorganismy se hromadí v krevním oběhu, což zvyšuje pracovní zatížení imunitního systému, a to může následně vést k symptomům imunitní nedostatečnosti, tj. alergiím, myalgické encelomyalitidě nebo fybromyalgii.

Očista jater:

- K očistě jater a žlučníku existuje spousta metod, podívejte se například na tituly "Udivující očista jater" od Andrease Moritze, nebo "Kniha o zdravých játrech a útrobách" od Sandry Caboltové, kde najdete množství užitečných rad. Patří mezi ně změkčení kamenů jablečným džusem, otvíraní žlučovodů solnými nálevy a navození kontrakcí jater a žlučníku velkým množstvím olivového oleje a grapefruitové šťávy.

- Ostropestřec mariánský má pověst vynikajícího prostředku k očistě jater.

- Obklad z ricinového oleje aplikovaný na játra je příjemný a nenásilný způsob jak uvolnit a vypudit toxiny přes játra. Ricinový olej se v těle nerozkládá , což umožňuje, aby vytahoval odpad ven z těla.

Je třeba poukázat na to, že všechny tyto očistné metody podpoříte vhodnou volbou pokrmů, jak je uvedeno i v knize Program živé stravy. Bez správného stravování budou mnohem méně efektivní a dokonce by v některých případech mohly být nebezpečné. Tělo může vyloučit toxiny nahromaděné v minulosti jen tehdy, když není zároveň vystaveno působení dalších jedů. Očistu provádějme nejlépe tehdy, když jsme v pořádku a cítíme se dobře. Pokud je očista nezbytná, když jsme nemocní, měla by být vždy prováděna ruku v ruce s profesionálním dohledem a poradenstvím.

Fyzická očista často vede k přání dát si do pořádku i zbytek života. Tak jako tělo uvolňuje usazené hmoty a jedy z minulosti, uvolňují se i polapené emoce a energie, které se shromažďovaly po celé roky. Člověk pak může žít dál nezatížen omezujícími starými návyky, vést život osvobozený od fyzického, mentálního a emocionálního zamoření jedy z minulosti.

ZDROJ ►LIVING - FOODS

PŘEVZATO A ČERPÁNO ►www.rahunta.cz

©2015 Připravila: ALENA pro ►►https://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.com

7 ZPŮSOBŮ ODSTRANĚNÍ NEGATIVNÍ ENERGIE

Negativní myšlení energie vytváří silnější energetické vzory a zůstává déle, než je pozitivní myšlení energie. Strach a stres trvají déle než láska, mír a štěstí. Sluneční světlo je proud pozitivní energie, která smývá jakékoliv negativní energie. Část energie se ukládá též do fyzických předmětů, proto je zapotřebí náš životní prostor občas "vyčistit". Než budeme moci začít s vyplňováním našich domovů pozitivní energií, musíme odstranit nahromaděnou negativní energii. Energetické čištění bytu by mělo být pravidelným příjemným rituálem. Energetická očista prostoru je velmi důležitá také při stěhování. Nejsme-li prvními obyvateli našeho bytu (domu), vyskytují se v našem obydlí pozůstatky energie předchozího majitele. Při stěhování přebíráme i jeho energetickou stopu - informace o veškerých událostech, které se v prostoru staly (hádky, špatné nálady, nemoce...). Takže tady je seznam sedmi jednoduchých osvědčených technik, které můžeme použít k odstranění negativní energie z jakéhokoliv prostoru:

1. Čištění solí

Jedná se o nejjednodušší způsob vyčištění prostoru. Jednoduše nasypte sůl (nejlépe mořskou) na koberec (podlahu), počkejte hodinu a poté prostor vysajte a odpad vyneste mimo dům. Použijte přibližně 3-6 lžíce soli pro středně velké místnosti. Solné krystaly mají úžasnou přírodní schopnost vymazat "naprogramovanou" energii. Sůl do sebe natahuje negativní energii, čímž čistí prostor. Jiným způsob čištění solí spočívá v tom, že do každého rohu místnosti položíte misku se solí (do každé misky nasypte 1 kg soli). Nepoužívejte nádobí, z nichž budete dále jíst nebo v nich připravovat jídlo. Pořiďte si pro tento způsob jednorázové papírové misky. Nechejte po dobu 4 týdnů, poté vyhoďte. Zde platí pravidlo 1 kg = 1 týden. Pamatujte, že sůl je jako houba - nasáklá veškerou negativní energií. Proto je důležité ji opravdu vyhodit a v žádném případě nepoužívat dál na vaření, či sypání v zimě před dům. Negativní energie byste se nezbavili. Úzký proužek soli nasypat také na práh.

2. Odstraňte nepořádek

Věci, jako staré časopisy, špinavé či nevyžehlené prádlo někde v rozích místnosti, mohou zachycovat hodně negativní energie ve vašem domě. Zbavte se starých věcí, které již nepotřebujete. Mějte stolky upravené a čisté. Prádlo úhledně uložte do koše. Umyjte špinavé nádobí a schovejte. Negativní energie ulpívá na pohozených předmětech kolem vás. Tím, že váš obývací prostor upravíte, vyklidíte a zbavíte jej starých nepotřebných předmětů, připravíte prostor na "nabití" pozitivní energií.

3. Hlasité zvuky

Energii v prostoru můžeme také očišťovat pomocí zvuků. Hlasité zvuky dokážou rozbít energetické vzory a umožnit jim, aby "odešly". K tomuto způsobu lze použít např. zvonky. Čím je místnost větší, tím by se měly použít hlubší tóny. Začněte od vstupních dveří a postupujte podél zdi po obvodu místnosti. Matka příroda dělá totéž s hlukem při bouřce.

4. Přehrávání duchovní hudby

Budhističtí mniši používají tzv. tingshaws k rozptýlení nepříznivé energie. 

Tuto techniku čištění lze krásně kombinovat s čištění hlasitými zvuky.

5. Meditace v prostoru

Správná meditace jednou nebo dvakrát denně ve vašem obývacím prostoru bude vysílat mocné pozitivní vibrace. Přenos z meditativního stavu mysli se stává mnohem silnější a pozitivní energie mocnější než negativní. Správná meditace"nasytí" prostor s povznášející energií na několik hodin.

6. Změna uspořádání nábytku

Číňané praktikují umění Feng Shui. Opět negativní energie potřebuje něco, na čem se může "držet". Uspořádejte si prostor s tak širokým otevřeným prostorem, jak jen to je možné. Jakékoliv negativní energie se budou "rozcházet". Už samotný akt přeskupení působí na rozptýlení škodlivé energie.

7. Přidání živých rostlin do prostoru

Pokud o rostliny pečujete, dokážou přinášet život, kyslík a pozitivní energii do našich domovů.

Aplikujte očišťující rituál pravidelně. V době mezi rituály energetického čištění domovů můžete stávající energii stabilizovat pár kapkami levandulového esenciálního oleje do rozprašovače a používat v místnostech. Levandule energii stabilizuje a zmírní vibrace.

Autor ► PETRA - PETRA - ČLÁNEK

ČERPÁNO ► http://www.dobrazona.cz

©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz