Vítězství nad nemocí

Živel země

Není náhoda, že bližší seznámení se živly začínáme živlem země. Země má současný člověk nejméně. Stále spěcháme a v době šílené rychlosti není energie země v módě. Země v sobě nese energii měkkosti a tradice, klidu a povolnosti, je jí cizí duch soupeření a jakékoli soutěživosti. Vždy je spokojena s tím, co má.

Harmonie znamená, že všechny živly jsou v rovnováze, a proto by bylo zvláštní si myslet, že země (nebo jakýkoli jiný živel) může být lepší nebo důležitější. Každý živel vnáší do našeho světa svou prospěšnou energii a převaha jednoho živlu způsobuje nepříznivý stav. Kromě toho země plodí uzavřenost, nezdravý konzervatismus a útlum veškerého rozvoje. (Člověk se do takového stavu často dostává ve stáří, kdy před ním tvrdě vyvstává problém vyčerpání sil, zvláště jestliže celý život nemilosrdně plýtval energií, toužil získat co nejvíce potěšení nebo dosáhnout co nejvýznamnějších výsledků.)

Důležitost země pro náš pozemský život nedoceňujeme. Země brání člověku, aby se zbrkle vrhal do různých záležitostí, pomáhá mu nalézt sebe sama a místo v životě. Země ochraňuje duši před cizími ničivými myšlenkami a před vlivy, které vysávají energii. V současném světě všichni tuto energii poněkud opomíjíme, a proto ji také neumíme dobře využívat. Lze říci, že současný městský člověk zná tuto energii špatně, stěží ji vnímá a sotva ji chápe. Bohužel se často snažíme vyměnit zemi za jiné živly, protože se nám zdá, že se nám takto podaří situaci zvládnout: snažíme se udržet navenek klid, vychloubáme se sebeovládáním, překonáváme hranice výkonnosti a výdrže – naše úsilí tedy staví na energii ohně, vody a vzduchu. Stresy, chronická únava, podrážděnost a nemoci nám však dokazují, jak se mýlíme!

Vlastnosti země

Zdroj jinové energie

Již víme, že živel země souvisí se všemi čtyřmi úrovněmi, jež zkoumáme. Připomínám, že na fyzické úrovni to je planeta Sluneční soustavy, je to záhon v zahradě a bláto pod našima nohama. Zřídka myslíme na zemi jako na něco, co je v našem životě důležité. Samozřejmě! Je neustále s námi a připadá nám všední.

Nevšímat si dobrého a zaměřovat se na špatné, necenit si toho, co je, a nesmírně 

se trápit kvůli tomu, co není, to je zákon lidské hlouposti, ukazatel nerozvinutého vědomí.

Schopnost radovat se a umění nacházet krásu v každém počasí není jen vlastnost duše básníka, ale i schopnost obnovovat síly organismu a udržovat zdraví. Je to schopnost země.Země vyživuje člověka stejně jako i vše živé v našem světě, je to hmota, která vlivem působení ohně rodí veškerý viditelný svět. Právě země pod našima nohama je jediným ochráncem a nositelem energie jin pro naše tělo. Bez ní není pozemský život. Země určuje životní potenciál člověka, jeho fyzickou sílu a vytrvalost. Není náhoda, že se u mnohých národů objevuje názor, že nezvítězí ten, kdo je silný, ale kdo je trpělivý. Tato trpělivost, ale i stabilita a uchování energetického potenciálu se vztahují k živlu země.

K živlu země patří mnohé produkty výživy (z přírodovědeckého pohledu): ovoce, zelenina, obilniny, ořechy, byliny, dary moře, raci, ústřice a zřejmě i všechny ryby. Vlastně se zde nachází vše, co považujeme za zdravou stravu. Tyto produkty přinášejí organismu zdravé nasycení.S duševní úrovní země je spojena energie ochrany. Země musí být v lidském organismu přítomna měkkostí, teplem a vlhkostí v hlezenních kloubech, ve spodní části břicha a v oblasti krku. Je to velmi důležité. Na obrázku číslo 8 je vidět, že dráhy nohou vpouštějí do těla jinovou energii (jako čerpadla ji pumpují do organismu). Jestliže je země v pořádku, nebolí vás nohy a lehce vás nesou životem; je to, jako byste se přesouvali na energetickém polštáři, jenž obaluje chodidla i hlezenní klouby. Spodní část trupu je místem, kde se hromadí životní sily, a toto hromadění je také spojeno se zemí. Pocit měkkosti, tepla a vlhkosti ve spodní části břicha nesmí zmizet nadlouho, je to opět energetický polštář, na kterém se nesou vaše síly a zdraví. Oblast krku je spojena se zemí, protože brzlík, který řídí imunitní soustavu (ochrannou činnost organismu) leží napravo i nalevo od průdušnice, kousek pod krkem. Ochrana organismu je spojena se zemí. Jestliže je mráz, zahalujete si krk teplou měkkou šálou. Zemi vnímáme jako měkkost, teplo, vlhkost a uvolnění v oblasti krku, to nám dovoluje stimulovat obranné síly organismu, a uchovávat tak síly a zdraví.

První cvičení

Cvičení na posílení země je poprvé nejlepší provést v přírodě.

1. Bosýma nohama si stoupněte na teplou, trochu vlhkou zemi, jež je prohřátá sluncem, nebo si v paměti dobře vybavte dotek nohou se zemí. Vnímejte zemi chodidly, prsty nohou. Pocítíte příjemné uvolnění, teplotu a měkkost země, její vlhkost a vnitřní sílu, která plodí život.

2. Nadechněte se – pomalu vzduchem naplňujte břicho, nafukujte ho zlehka a vnímejte příjemnou ochablost v jeho dolní části. Potom pokračujte v nádechu, naplňte vzduchem plíce, narovnejte ramena a snažte se rozšířit hrudník. Nakonec vzduch naplní průdušky. Na několik sekund zatajte dech, tehdy vnímejte teplou, měkkou a vlhkou zemi a to, jak vám tento pocit stoupá od země po nohách. Nyní pomalu vydechněte, snažte se tělo zcela zbavit vzduchu a zároveň v organismu stále vnímejte zemi.

3. Při každém nádechu vnímejte zemi celým organismem.

 Snažte se, aby se toto vnímání měkké, teplé a vlhké země rozšířilo do každé buňky těla.

 Potom pokračujte v dýchání a soustřeďte se na vnímání země v hlezenních kloubech, 

dolní části břicha a krku.

Tento pocit si zapamatujte a snažte se, abyste ho neztratili. Zpočátku to bude vyžadovat úsilí, 

ale pravidelným cvičením můžete rychle dosáhnout zautomatizování. Uvidíte, že se tímto způsobem země vždy posílí. Je nutné, abyste si tuto energii občas znovu doplnili.

Cvičení můžete provádět pět až deset minut každou hodinu, ale v principu zcela stačí jedenkrát ráno – můžete tak po celý den zachovat rovnováhu a klid. Večer po těžkém dni je možné takto obnovit síly, cvičení pomůže k dobrému usínání a tvrdému, pokojnému spánku. Prozkoumali jsme první a hlavní vlastnost země – vyzařuje do prostoru energii jin a vyživuje jí vše živé.

Ochrana

Země ochraňuje člověka na všech úrovních, je známo, že na fyzické úrovni dokonce 

náspy ze země chrání před škodlivým zářením. Jestliže byl člověk zasažen bleskem, zahrabali ho v minulosti do země, aby opět přišel k sobě. Na duševní úrovni právě přítomnost dostatečného množství energie živlu země chrání duši – jestliže máte v organismu energii země, můžete se dobře ochránit před jakýmikoli negativními vlivy. Představte si mezi sebou a předmětem, jenž nese ničivou energii (podrážděný nebo agresivní člověk, záporná aura prostoru, ve kterém musíte pobývat, nepříjemné myšlenky, jež vás proti vaší vůli napadají a tak dále), stěnu z drnů poskládaných na sebe. Pozorně se na tuto zeď soustřeďte, díky ní se můžete rychle osvobodit od nepříjemných pocitů. Také si můžete představit zvláštní pláštěnku – jde o plášť s kapucí, látka tohoto pláště je spletená z rostlin a prostor mezi nimi je zcela vyplněn měkkou, teplou a vlhkou zemí. Když si takovouto představu vytvoříte, budete se okamžitě cítit klidně a v bezpečí. Ničivé energie vesmíru na vás nebudou působit. Nezapomeňte však na jednu podmínku: váš organismus se musí se živlem země přátelit. Na Božské úrovni je země pro člověka spojena s vyšší astrální ochranou. 

Co to je?

 Možná si z dětství pamatujete pocit bezpečí, kdy jste někde v hloubi duše přesně věděli, že se vám nic špatného nemůže stát. Ne všechny ale většina dětí věří, že jestliže budou velmi chtít, 

pak je vše možné. Děti věří na zázraky a nevěří na smrt.

Vzpomínám si, jak jsem v dětství našla mrtvého ptáčka. Zdál se mi živý, vypadal, jako by spal. Přinesla jsem ho domů a chtěla se o něho starat, dokud se neuzdraví. Mamince se mě velmi těžce podařilo přesvědčit, abych ptáčka pohřbila. Protože jsem však nazítří ráno uviděla stejného ptáčka, jak cvrliká na stromě, byla jsem přesvědčena, že můj ptáček ožil. S vyšší astrální ochranou je spojena dětská, čistá a neuvědomělá důvěra ve vyšší síly. V Bibli se říká, abychom byli jako děti. Boží milosrdenství vždy zalévá celý svět a každého člověka zvlášť nekonečným proudem lásky a podporující energie. Pouze naše nedokonalost nám nedovoluje vyjít vstříc tomuto proudu, přijmout ho v sobě a cítit se absolutně šťastní, absolutně zdraví. Být jako děti znamená, že bychom měli být stejně otevření a důvěřiví jako ony, měli bychom věřit na zázraky, v Boha, v pohádky, protože toto vše existuje! Jestliže Bohu naprosto věříme, otevíráme se světu, naplňuje nás proud milosrdenství a nacházíme se pod ochranou jemnohmotného světa – skutečně se nám nic špatného nemůže stát.

Lidé zažívají tento stav dětské absolutní důvěry v Boha hlavně neuvědoměle – nepřemýšlejí o tom, ale žijí jako děti, jež světu plně důvěřují. Tento stav je však možné v sobě vypěstovat vědomě, k tomu je nutné vnímat zemi uvnitř sebe a být jí nasyceni jako ve cvičení, které jsme před chvílí uvedli. Tento pocit se musí stát naší stálou a přirozenou součástí, tehdy se automaticky otevíráme vyšším energiím, důvěřujeme jim stejně, jako planeta Země důvěřuje vesmíru. Tehdy mají vyšší síly možnost, aby nás ochránily před jakoukoli destrukcí. Stejně jako kterýkoli jiný rodič i Bůh vždy chce pro své děti to nejlepší.

Schopnost přeměnit energii

Třetí vlastností země je transformace. Na fyzické úrovni máme sklon všechno, čeho se chceme zbavit, zakopávat do země. Věříme, že jakékoli smetí (dokonce i radioaktivní odpad) bude zemí přeměněno. V principu to je pravda, protože země umí vše zpracovat a znovu vytvořit z původní hmoty úrodnou půdu. 

Ale za jak dlouho? 

Člověk začíná zemi přetěžovat, je pro něho pouze hmotou, avšak možnosti 

hmoty jsou vždy omezené. Na duševní úrovni je země schopna transformovat energii všech živých bytostí. Všimli jste si, jak se zvířata a děti rády válejí po zemi.

 Co dělají? 

Transformují cizí nepříjemné energie, které se u živých bytostí nevyhnutelně objevují (vždyť na světě není nic ideálně harmonické). Pomocí země tyto energie přetvářejí na energie, jež jsou pro ně vhodné. 

Copak my sami nezažíváme úchvatný pocit, jestliže můžeme v teplý  jarní den zout boty a procházet se bosky po první trávě, po zemi nebo po teplém písku? 

V ten okamžik se nám zdá, že přes nohy z našeho těla a duše stéká do země napětí. Tak to také je, ale to neznamená, že ztrácíme sílu. Naopak! Při vzájemném působení se zemí se transformujeme a přetváříme všechny neharmonické energie v harmoničtější. Dokonce můžeme cítit, jak nás nohy začínají příjemně šimrat, protože se v nich odehrává něco podobného vnitřnímu lechtání – probíhá zde transformace. Samozřejmě v takové situaci současně dochází i k doplňování těla jinovou energií. Ochrana s pomocí živlu země je nejlepší, protože nezastavuje výměnu energií s okolním světem. Plášť ze země (zmíněný dříve) transformuje vibrace okolního prostředí a způsobuje, že jsou pro člověka vhodné.

Jest-liže se bráníte jinými, tvrdšími způsoby (ty jsou v určitých případech nutné a budeme o nich také mluvit), pak můžete k sobě přivolat agresi okolního prostředí. Nikdo nemá rád, jestliže ho ostatní očividně ignorují. Země nikdy neodmítne možnost komunikace, přetváří vnější energie, vždy vás ochraňuje před tím, co je cizí a nepříjemné, a nevytváří tedy nepříjemný pocit odcizení. K vyléčení jakýchkoli nemocí je právě země velmi cenná. 
Když lidé v létě odjedou na chatu, často se tam své nemoci zbaví. Země transformuje energie organismu, harmonizuje je a vytváří ideální energetický stav zdraví. Nic nemůže být pro naše tělo příznivější než ležet na zemi, zatímco na nás svítí slunce. Stačí si vzpomenout na to, jak tuto činnost milují všichni živočichové – lidé to cítí stejně. Země je schopna transformovat také nálady, emoce a pocity. Chcete-li mít příjemnější náladu a emoce, zbavit se trápení a strachů, je třeba se obrátit k živlu země. Projděte se v létě časně ráno po trávě, na které je rosa (živel voda zde bude spolupracovat se zemí a podpoří vytvoření energetické harmonie těla). Pospěte si přes den na zemi pod horkým sluncem (zapojí se oheň), nevyhnutelně se tehdy nadýcháte prány (živel vzduch). Dělejte to vše vědomě, sledujte pozorně všechny vnitřní pocity a pochopíte, že být zdravý a plný radosti je velmi jednoduché!

Proč si myslíte, že všechny temné síly žijí pod zemí?

 Protože tam člověku škodí nejméně. Země se nás snaží ochránit před vším nepříjemným. Všimněte si, že tyto síly nežijí v zemi, ale pod zemí! Někde velmi hluboko, patrně v ohnivém středu Země. Člověk je volá k sobě, jestliže má jeho duše sklon přitahovat destruktivní energie. Člověk je mocný, žije v něm Bůh i ďábel. Má na výběr: jít cestou světla, nebo oživit armádu podzemních ničitelů. Pokaždé, když zažíváte nepříjemný duševní stav, vaše energie proudí pod zem a doplňuje síly tmy. Slovo démonismus pochází ze slova monismus (jeden). Démonismus je odpojení od jednoty. Náboženští představitelé všech směrů křičí: „Zachráníte se pouze tehdy, jestliže věříte v našeho Boha!  Všichni nevěřící musí umřít!“ 

Co tím tito lidé způsobují?

Nositelé energie země

Kromě samotné země nesou její energii i čisté látky: bavlněné, lněné, vlněné a z angorské vlny. Stejně jako země nás ochraňují, transformují energii okolního prostředí a doplňují nám síly. Jestliže si vzpomenete na své oblíbené oblečení z takových látek, připomenete si příjemný pocit, který máte, jestliže jste do něho oblečeni. Syntetické látky mají energii kovu (vzduchu), můžete je také milovat, ale mají zcela jiné působení, o němž si povíme později.

Lidé flegmatického charakteru,kteří mají v sobě nadbytek země, ji ochotně vyměňují za energie, jichž se jim nedostává. Nejčastěji mají málo ohně, a proto se velmi ochotně setkávají s ohnivými lidmi sangvinického temperamentu. Platí to tím více, že oheň je pro ně vyživujícím živlem. Lidé ohně flegmatiky burcují, osvobozují je od nadbytku země, cloumají jimi, podněcují je k tvořivé aktivitě a sami se přitom vyživují jejich zemí a získávají pocit pokoje a ochrany. Jestliže je v kolektivu přítomen flegmatik,často se stává vrbou, ke které se všichni chodí vyplakat. Silnému a vlídnému člověku země stačí vejít do místnosti, kde se schyluje k hádce nebo kde burácejí bouřlivé energie, a vše se uklidní a dostane do harmoničtějšího stavu.

V rodině jsou nositeli země často babičky a dědečkové, svou přítomností vytvářejí atmosféru klidu, útulnosti a ochrany – zvláště pro malé děti. Není tajemství, že děti jsou někdy více připoutány k babičce a dědečkovi než k rodičům. Chtějí být pod ochranou lásky moudrého, klidného a silného dospělého, který přijímá všechny jejich nezbednosti a chápe všechna jejich přání. Jestliže starší generace není dostatečně moudrá a sama nemá dostatek energie země, situace je obrácená: děti nebudou chtít s babičkou a dědečkem zůstávat. Ženy jako jinová polovina země jsou nositelkami energie země a mají zvládnout roli spojenou s jinovou energií. Víme, že to nebývá snadné, protože ženy se vždy nechovají flegmaticky. Svět je uspořádán mnohem složitěji, ale jedno z karmických předurčeností ženy vždy spočívá v tom, že má přinést svým blízkým energii jin. Manžel a děti neustále od ženy a matky chtějí energii země – s tím souvisí jedno z tajemství šťastné rodiny. Nesmíme zapomenout na to, že aby žena donosila dítě, potřebuje právě síly země. Je to očividné. Není náhoda, že v době těhotenství ženy upadají do jakéhosi stavu útlumu; to není tak špatné, mnohem horší je, jestliže žena nemá odkud doplnit zásoby země, a navíc jí k tomu její okolí odebírá i ty drobečky, jež je schopna získat shora (Boží síly se starají o dítě, bez nich není možné ani samotné početí). Pokud je těhotná žena podrážděná, naznačuje to, že nemá dostatek země, a dítě tedy roste na chudobné půdě. Není-li v organismu země, není možné početí. 
U všech procesů je karmická předurčenost,a přesto je možné i nutné karmu překonávat!
 Smysl našeho pozemského života spočívá v pochopení našich karmických problémů, jejich překonání a dosažení stavu, kdy jsme šťastní.

ÚRYVEK Z KNIHY ► VÍTĚZSTVÍ NAD NEMOCÍ ► EL TAT

ODKAZ NA KNIHU ► VÍTĚZSTVÍ NAD NEMOCÍ

STROMY NÁM NABÍZEJÍ SÍLU

Každý strom žije, má duši a také obrovskou životodárnou sílu. V minulosti lidé tuto sílu dokázali využívat; měli své posvátné háje velkých dubů, buků či kaštanů, které mnohdy působily také jako věštírny. Jakmile se lidé odebrali do posvátného háje a pod jejich mohutnými větvemi se uložili ke spánku, duchové stromů jim nabídli vyřešení jejich problému.

Také nemocní přicházeli pro zdraví a mnozí je také tímto způsobem získávali.

Proto i pouhé ulomení větve v posvátném háji bylo považováno za hřích a věřilo se, že

 poraněný strom pachatele potrestá buď smrtí nebo nemocí.

Dnes opět objevujeme uzdravující sílu stromů.

Je známo, že léčit může už samotný pobyt v lese. Výzkumy prováděné v Rusku prokázaly, 

že větve sibiřské jedle umístěné poblíž nemocného, snižují množství mikrobů až o 50 %.

Borovicové a jalovcové větve zase urychlovaly rekonvalescenci zvláště u pacientů

 s nemocnými plícemi. Přinášely úlevu také při nepříjemných migrénách. Mnozí z nás se 

již sami přesvědčili, jak blahodárně působí stromy či lesní prostředí na ztrápenou duši.

A že psychický stav člověka ovlivňuje i jeho fyzické zdraví již uznává i klasická medicína. Nabízíme vám způsob, jak využít darů této "lesní ozdravovny" teď na jaře, kdy se celá příroda probouzí a projevuje se v plné své síle a kráse.

Chceme-li přijímat sílu stromu, měli bychom se napřed přesvědčit, zda na něm

 neroste jmelí nebo zda nemá hřibovité výrůstky (takový strom je pravděpodobně nemocný).

Vybraný strom obejmeme a přitiskneme se k němu celým tělem.

Zavřeme oči, zapomeneme na všechny problémy a soustředíme se jen na sjednocení se stromem. Představujeme si a vnímáme, jak ze stromu přechází do našeho těla proud energie.

Doporučuje se zůstat takto 15 až 20 minut.

Pak nezapomeneme strom pohladit a poděkovat mu za jeho pomoc.

Ještě předtím, než začneme využívat sílu stromu, měli bychom vědět, jaký strom je nám v tuto chvíli nejvíce užitečný. Každý druh stromu má poněkud odlišný charakter a některé by vám při určitých problémech nejen nepomohly, ale mohly by i uškodit.

Například tis má tu vlastnost, že namísto dávání energie, 

sám ji přijímá od druhých živých bytostí.

Nebo vrba sice rozjasňuje mysl, napomáhá k tomu, abychom si uvědomili své problémy a pochopili sebe samého, ale zároveň nás přivádí k pesimismu a v krajních případech až k sebevraždě. Proto její pomoc by měli využívat jen lidé sebevědomí, bez komplexů a bez vnitřního strachu a obav.

BOROVICE

Borovice byla uctívána už ve starověku. 

Kultovním stromem byla především v Číně a v Japonsku.

Tam byla považována za strom, který posilňuje jak živé bytosti, tak i duše zemřelých.

I v Evropě byla borovice symbolem síly, zdraví, dlouhověkosti a plodnosti.

Keltové ji považovali za "matku moudrosti" a strom zdraví.

Hojivých účinků borovicové pryskyřice využíval už Hippokratés.

Léčivé jsou také pupeny, ovšem jejich jarní sběr lze provádět jen se souhlasem majitele lesa.

Odvar z čerstvých nebo sušených pupenů se používá při chronických bronchitidách, při neurózách a také při revmatismu. Pobyt při borovici, zvláště pak v borovicovém hájku, napomáhá k vyostření intelektu, posiluje paměť a navrací emocionální rovnováhu. Také zklidňuje zlost a stres a dokonce je prospěšný i při hubnutí. Borovice mají také antiseptické účinky, léčí a chrání před infekcemi a v jejich blízkosti se můžeme snadněji zbavit rýmy či nachlazení.

BŘÍZA

Bříza je strom pro melancholiky; zahání chmury a způsobuje dobrou náladu. Už samotný pohled na štíhlé bílé kmeny břízy a její jemné větve působí na nás uklidňujícím dojmem. Bříza byla kdysi považována za magický strom především při překonávání nemocí. Pokud někdo trpěl třesavkou, zašel do březového hájku, kde postupně zatřásl třemi břízkami, a pak vyslovil magickou formuli:

"Zatřes se mnou, jako já s tebou, a pak přestaň!"

Potíže pak ustaly, neboť strom převzal lidskou chorobu na sebe. Spánek pod břízou se doporučuje lidem, kteří se cítí vyčerpáni nemocí nebo těžkou prací. Z mladých březových pupenů (jsou však chráněny!) si můžeme připravit salát, z čerstvých mladých listů zase čaj. Extrakty z břízy jsou elixírem pro zdraví a krásu. Čaj z mladého listí působí protizánětlivě a močopudně a napomáhá rozpouštění močových kamenů. Užívá se při revmatických potížích a při poruchách funkce slinivky břišní. Zevně působí na pročištění a regeneraci pokožky, též vyhlazuje vrásky. 

Když obejmeme kmen břízy, přinese nám to klid a celkové posílení. Napomůže také při 

rozvíjení intuice a vnímavosti.

BUK

Buk je stromem plodnosti, když například Řekové přiváděli k bukům "jalová" zvířata a také neplodné ženy. Slované věřili, že tam, kde rostou buky nemohou nikomu ublížit žádné čáry a kouzla. Také plody - bukvice (sbírané na podzim) byly praženy a jedly se pro očistu organismu. Ovšem jen v malých dávkách, jinak působily stejně, jako hodně silný alkohol.

Z bukvic se získává také jedlý olej, který, lisovaný za studena, se vyrovná oleji olivovému.

Čerstvé bukové listí se žvýká při vyrážce v ústech. Odvar z listí buku je také účinný na svědivou vyrážku. Pobyt u zdravého buku uleví od stresu, bolestí hlavy a prospívá při léčbě krevního tlaku (normalizuje ho). Bukový les nám poskytuje pocit bezpečí a nepříjemné problémy pak dokážeme vnímat z nadhledu. Buk posiluje v člověku schopnost tolerance k ostatním. Máte-li problémy ve svém okolí, ve všem chcete mít jen svoji pravdu, obejměte buk, který vám pomůže najít společný jazyk s ostatními a dovede vás ke kompromisu.

DUB

Duby byly považovány za posvátné stromy. Ze šumění jejich listí uměli kněží starověkého Řecka "číst" božská sdělení. Také Keltové a Slované uctívali duby, dávali jim obětní dary a když potřebovali důležité rady, usínali v jejich stínu s vírou, že větve dubu jim přinesou prorocký sen. Rovněž mnozí svatí z počátků křesťanství trávili svůj život v prostoru starých vykotlaných dubů. Například sv. Bernard tvrdil, že za veškerou svoji energii i moudrost vděčí dubu, v jehož dutině často pobýval.

Dubová kůra (sbírá se z mladých tenkých větví v dubnu) je důležitým léčebným prostředkem, obsahujícím hodně tříslovin a hořčin. Svým protizánětlivým účinkem (též zastavuje krvácení a průjem) se využívá při špatném trávení nebo zevně při hemeroidech, kožních zánětech, špatně se hojících ranách, nebo proti potivosti nohou. Dub nám svojí energií dodává zdraví a sílu, podporuje myšlenkové procesy a především rozhodování.

Pobyt pod ním se proto doporučuje těm, kteří mají nějaké neřešitelné problémy, 

neboť dub jim dodá sílu a napoví to nejlepší řešení.

JEDLE

Jedle je strom, který regeneruje naší vitalitu. Například v Rumunsku bylo zvykem přinášet těžce nemocné pod jedli, tam je opřeli o kmen stromu a postižení se snadněji uzdravovali. Jedlové větvičky se také přidávaly do první koupele novorozeně, aby dítě bylo silné a aby duch jedle od něho odháněl zlé mocnosti. Jedle bývá považována za krále lesa, symbolizuje majestát, stálost a také trpělivost. Keltové uctívali jedli v době zimního slunovratu, kdy ji zdobili pentlemi

 a přinášeli pod ní dary svým bohům. Léčivou částí jedle jsou mladé výhonky a jehličí, 

z nichž se získává silice.

Ta slouží jako součást zevních přípravků proti revmatismu, k inhalacím při dýchacích potížích, nebo jako přísada do koupele (uklidňující a posilující prostředek). Obejmout jedli se doporučuje osobám zavaleným prací, neustále někam spěchajícím a s nízkým pocitem sebevědomí. Tento strom je bude chránit před přepracováním a poskytne jim tolik potřebné zklidnění a odpočinek.

K jedli by se měli přitisknout také ti, kteří trpí zablokováním v sexu, protože tento

 strom jim pomůže možná více než kterýkoliv sexuolog.

KAŠTAN

Kaštan - správně jírovec - uklidňuje, zmírňuje napětí a tak pomáhá především ve chvílích,

 kdy prožíváme z něčeho velké obavy a strach. Tento strom léčí nemocnou duši a pomáhá

 najít ztracené sebevědomí a jistotu. Léčivá je kůra jírovce, kdy se vývar používá při

 léčbě hemeroidů nebo křečových žil. Výluh (lihový) z květů nebo plodů kaštanů je známý

 jako mazání při revmatických potížích, neboť podporuje lepší prokrvení nemocného místa.

Často postačí prosté nošení plodu kaštanu v kapse, abychom se zbavili příležitostných revmatických bolestí. Doporučuje se také uložení kaštanových plodů do postele pod matraci,

 to abychom spali klidným spánkem, zbavili se revmatických potíží a byli chráněni 

před nečistými silami.

Pobyt při kmenu jírovce nám pomůže zbavit se neklidu a strachu.

LÍPA

Lípa je stromem smíření. Už za dávných časů, jakmile se dva znesvářené rody či sousedé udobřili, zasadili na hranici svých území lípu, aby hlídala a chránila jejich mír a pokoj.

Je to strom lásky, který urovnává mezilidské vztahy. Lípa je také účinná léčitelka. Její květ je známým prostředkem proti nachlazení, při horečkách a zahlenění dýchacích cest. Pomáhá také při žaludeční a střevní kolice a též proti revmatismu. Energie lípy zajišťuje zdravý odpočinek, přivolává věštecké sny a především přináší příjemnou a vstřícnou atmosféru ve vztahu dvou či více osob.

Proto se pobyt při kmenu lípy doporučuje především těm lidem, kteří vidí všechno černě a domnívají se, že je neustále někdo pronásleduje a chce jim ublížit. Zvláštní magickou sílu má dvanáct lip vysazených do kruhu. V jeho středu i méně vnímavý člověk může pocítit zvláštní kouzlo, jakoby otevírání se něčemu nádhernému, laskavému i tajemnému zároveň.

Funguje to i tehdy, kdy už některé stromy z kruhu jsou poraženy nebo odstraněny 

i s kořeny, ale je viditelné, že v původním počtu jich bylo dvanáct.

MODŘÍN

Modřín pochází se Severní Ameriky a dnes je hojně rozšířen především pro své cenné dřevo. Modřín dodává energii a povzbuzuje sebejistotu. Je symbolem obnovy a lepšího života, takže omlazuje jak fyzicky tak i psychicky. Používá se k tomu vykuřování modřínovým dřevem nebo pálení modřínového jehličí, což dokáže odvrátit nepříznivé vlivy. Vykuřování modřínem se úspěšně využívalo i v dobách moru.

Z pryskyřice modřínu se vyrábí modřínová mast na revmatické bolesti, ale též jako mazání na hrudník při bronchitidě nebo úporném kašli. Modřínová kůra má vysoký obsah tříslovin a používá se do koupelí nohou proti jejich pocení a zápachu. Pobyt pod modřínem nám přináší dobrou náladu a je tedy doporučován především pesimistům. Povzbuzuje trpělivost, vytrvalost a napomáhá v řešení komplikovaných záležitostí.

SMRK

Smrk má ochrannou moc a na některých místech je ještě i dnes vysazován tam, kde má chránit dům a rodinu před veškerým zlem, nemocemi a nepřízní osudu. U našich předků ztělesňoval ženský prvek a byl proto stromem života a mateřství. Ve starém Řecku se předpokládalo, že ve smrkových hájích mají své obydlí bohové. Jinde lidé zase věřili, že v korunách smrkových stromů sídlí dobří lesní duchové a skřítkové, a proto pod nimi pořádali tajemné magické obřady.

Nejdůležitější léčivou složkou smrku je jeho silice, získávána z mladých jarních výhonků. 

Ty je možné nasušit a pak používat k inhalacím nebo jako doplněk bylinkového čaje.

 Je prokázáno, že smrk - celý strom - má schopnost důkladně pročistit vzduch. 

Ke smrku se můžeme obracet při jakýchkoliv potížích - tělesných, psychických i jiných.

Je jako laskavá matka, která nás k sobě přivine a sejme z nás vše nepříjemné, 

abychom mohli s úsměvem vstoupit na další trasu našeho pozemského putování.

► AUTORKA ► M. Kaňová

► Zdroj ► časopis MEDIUM č. 7/2003

Jsem malíř, jsem mistr svého snu

Všichni jsme umělci – všichni máme moc změnit svůj sen

Přišla jsem sem na tento svět jako umělec – všichni přicházíme na tento svět jako umělci. Nerodíme se s paletou barev ani se štětcem v ruce, nemůžeme tvrdit, že všichni dokážeme namalovat překrásné obrazy, jako to dokáží opravdoví mistři. Avšak i tak jsme pořád mistři, umělci – všichni bez rozdílu.

Jsme mistři a umělci svého vlastního života. Utváříme svůj vlastní život stejně tak jako to dělá malíř se svým obrazem. Pravda je taková, že jsme toto umění zapomněli, že jsme zapomněli moc, kterou bez rozdílu my všichni máme. Zapomněli jsme být mistry a umělci našeho života. Nechali jsme naše plátno veřejně přístupné a dovolili jsme všem okolo, aby na něj mohli nanášet své vlastní obrazce, své vlastní barvy.
A tak žijeme život, který nám utvořili ostatní, jsme nespokojení a nešťastní.

Povězte, nechtěli byste se zase zmocnit svého plátna, vzít do ruky štětec a barvy a malovat? 

Malovat svůj vlastní život, být umělcem svého vlastního života?

 Protože můžete, jen stačí vzít do ruky štětec a barvy. Nemusíte žít ten starý „sen“, to pláto, které žijete nyní – můžete jej odhodit a můžete si začít malovat nový obraz. Obraz, z kterého pro vás bude vyzařovat radost, láska, štěstí.

Můj nový sen

Beru do rukou barvy, beru štětec a dávám tím pomalu vzniknout novému životu. Již nechci žít ten starý život, ten, který mi namalovali rodiče, příbuzní, učitelé a všichni ti lidé, s kterými jsem přišla kdy do styku. Už nechci svůj obraz dávat druhým, aby do něj mohli vnášet své vlastní barvy a své vlastní obrazy. Tento obraz je můj a já si ho utvořím podle svých vlastních představ. Už nebudu žít cizí obraz, cizí barvy, cizí „sen“ – odteď už budu žít své vlastní barvy, 

své vlastní obrazy. Odteď budu sama sebou.

Svůj obraz, kterým jsem do teď žila, dávám pryč. Na stojan stavím čisté plátno a ze mě se stává mistr, mistr mého vlastního snu. Odteď jsem mistrem svého života, jsem mistrem barev i obrazců, jsem strážcem vlastního plátna. Na své plátno nanáším světlé a jasné barvy – můj život je nyní světlo, můj život je nyní jasné a krásné světlo, je to ráj. Jsem mistrem svého snu. Vím, kdo jsem, kdo doopravdy jsem a stejně tak jako přijímám samu sebe, přijímám se stejnou láskou i všechny kolem sebe. Nehodnotím ani nesoudím. Nehodnotím sebe ani druhé. Jen pozoruji, pozoruji bez hodnocení, bez kritiky, bez odsuzování. Pozoruji a naslouchám všemu, co ke mně přichází. Nemusím bojovat o svou pravdu, pravda je a to nikdo a nic nezmění. Projevuji své potřeby bez pocitu viny, studu a odsuzování. Projevuji své city a lásku k druhým lidem bez strachu – bez strachu z odmítnutí. Dávám svou lásku a přijímám lásku, která se mi navrací. Přijímám lásku od zvířat, stromů, květin. Cítím lásku všude kolem sebe. 

Žiji svůj život v lásce – je to krásné místo, krásné místo pro život.

Jsem v každém okamžiku přítomná – neexistuje pro mě minulost ani budoucnost.
Žiji v tuto chvíli, v tento okamžik a je to ten okamžik, v kterém si tvořím svůj sen,
 svůj život – můj nádherný život v lásce.

Miluji své tělo a jsem vděčná za to s jakou láskou a péčí se o mě stará. Naslouchám svému tělu a jsem s ním v jednotě – nebojuji proti němu. Jsem jeho společník, jsem jeho přítel a prokazuji mu svou lásku a vděčnost každým okamžikem. Děkuji svému tělu, děkuji každé jeho části – děkuji, že je, děkuji za jeho krásu a za jeho dokonalost.

Miluji sama sebe taková, jaká jsem – přijímám se, taková jaká jsem. Jsem sama sebou – nesnažím se být tím, kým mě chtějí mít ostatní, tím kým mě chce mít má rodina, přátelé či společnost. Jsem sama sebou a jsem šťastná. Miluji to, kým jsem a jsem vděčná za to, že mohu žít v tomto světě, ve svém světě lásky.

Dělám, co mě baví a co mě naplňuje – má práce je pro mě hrou. Mé tvoření mi přináší velké množství finančních prostředků – přesto svou práci dělám, proto, že mě baví, dělám ji s láskou a nemám od ní žádná očekávání. Má práce přináší prospěch druhým lidem – vnáším do jejich života kousek z mého vlastního plátna, z mého vlastního snu, vnáším do jejich života lásku.

Žiji v souladu s přírodou, žiji v souladu se všemi zvířaty, rostlinami. Rozumím jejím potřebám a dokážu jim vyjádřit svou lásku a vděčnost. Dokážu vnímat potřeby zvířat – vnímám jejich pocity a projevuji jim úctu a respekt. Dopřávám jim svobodu a volnost.

Život prožívám v lásce – bez strachu. Strach v mém snu nemá místo. Důvěřuji životu a důvěřuji své víře, své lásce, která mnou proudí. Dokážu milovat, opravdově milovat – bez vlastnění, bez strachu. Dokážu milovat, svobodně milovat a stejná láska, kterou dávám druhým, 

se mi navrací zpět. Nechávám lidem jejich svobodu, nesnažím se je vlastnit, nesnažím se jich zmocňovat. Svoboda je forma lásky, kterou všem dávám. Stejně jako lidé kolem mě jsou svobodní i já jsem svobodná. Miluji svůj život a lidi kolem mě zapomínají na bolesti, na trápení, která hrají hlavní roli v jejich plátně, v jejich snu. Cítí lásku a cítí tam někde hluboko uvnitř, svou dětskou nevinnost. Nechávám všechny lidi, všechna zvířata projevovat jejich pravou podstatu – nesoudím je a nesnažím se je změnit. Vidím za jejich masku, vidím do jejich podstaty. Nehodnotím.

Volím svá slova uvážlivě – mluvím spíše méně, než více. Neubližuji lidem svými slovy, moje slova jsou jako lék, je to lék lásky, má slova hřejí. Slova jsou síla, je to moc a já využívám této síly v dobré víře, využívám je pro lásku. Svými slovy šířím světlo, šířím lásku.

Cestuji a poznávám různá místa, lidi, kultury, přírodu i zvířata. Poznávám různé sny, sny jednotlivců, sny území, sny národů, sny kultur. 

A vnáším do těchto snů kus svého vlastního snu – mého snu o lásce, o světle.

Žiji svůj život nejlépe, jak dovedu. Každý okamžik žiji naplno. Žiji, tvořím – zasívám v lidech oheň, oheň lásky, oheň světla, oheň tvořivosti. Zasévám v nich plamen pochybnosti – pochybnosti v sen, který žijí.

► ZDROJ

Třetí oko má mimořádné schopnosti. Umíte ho aktivovat?

► AUTOR OBRÁZKU ► ELLEN VAMAN

Třetí oko, duchovní, mystické oko má schopnosti mimosmyslové vnímání. Představuje mimořádnou možnost vnímání, předvídání, jasnozřivosti, jasnovidectví. Jedná se o fenomén, který je zmiňován v historii napříč různými kulturami. Třetí oko je oko, kterým nevidíme, ale můžeme jím prohlédnout to, co svýma běžnýma očima vidět schopni nejsme.

Dle vědeckého výkladu se jedná o šišinku mozkovou neboli epifýzu. Tento orgán je nepárový, umístěn uprostřed mozku, součást mezimozku. Je to endokrinní žláza, která mimo jiné své funkce produkuje spánkový hormon melatonin. Tento hormon ovlivňuje cirkadiánní biorytmy, spánek a bdění a rovněž činnost pohlavních žláz.

Schopnost mimosmyslového vnímání spojují staré civilizace i novodobí mystikové s činností a tzv. aktivací třetího oka, jehož sídlem je právě stejné místo, kde se nachází zmiňovaná epifýza.

Třetí oko znali už ve Starém Egyptě

Zřejmě nejstarší zmínku o třetím oku nalézáme ve Starém Egyptě. Z Egypta je známý symbolHórova oka. Bůh Hor (také Horus) je ve starověkém egyptském náboženství symbolem boje Světla proti Temnotě a nabádá ke spravedlnosti. Dle legendy při soupeření s tyranem Sutechem (také Sethem) ztratil bůh Horus oko (nebo obě oči), a tak stvořil další, přímo na čele uprostřed mezi obočím. To mu posléze umožňovalo vidět to, co je běžným očím skryto. To, co se nachází pod povrchem věcí a událostí. Tzv. Hórovo oko dohlíželo nad náboženskými obřady a zákony. Nejvíce asi známe symbol třetího oka z hinduismu. Nositelem třetího oka je zde Bůh Šiva, který představuje nejvyšší moudrost, pochopení zákonitostí světa a nadpřirozené schopnosti. Někdy je nazýván také Trinetríšvara = Pán se třema očima. Bůh vášně Káma byl spálen třetím okem Šivy, když se jej snažil přerušit v meditaci.

Když zabrousíme dále do legend a starého vyprávění, pak se se třetím okem setkáme u bájných bytostí – Kyklopů. Kyklopové jsou zmiňováni i ve Starém zákoně. Byli vysocí, velcí a měli pouze jediné oko uprostřed čela. Tento orgán uměly tyto bytosti mistrně ovládat, komunikovaly mezi sebou výhradně telepatickým přenosem. Později, vlivem hmotného světa, se vyvinuly oči dvě, které umožňují vidění v běžném pozemském světě.

Olmécká kultura, jedna z nejstarších známých objevujících se ve střední Americe, zobrazuje některé své bohy s rýhou na čele, zřejmě se zde také jedná o znázornění třetího oka. Ve védské tradici je třetím okem šestá čakra. Symbolizuje emoční inteligencí, intuici, intelektuální schopnosti, poznávací funkce. Díky této čakře můžeme slyšet hlas vyššího já a vidět různé vize. Staří Číňané třetí oko nazývali nebeským okem. Taoisté užívají názvu palác niwan a filozof Descartes definoval šišinku jako sídlo naší lidské duše. Novověcí učenci předpokládali, že šišinka je sídlem schopnosti obrazotvornosti a díky ní má naše duše a mysl vliv na fyzické tělo. Je skutečně možné, že tento malý orgán ukrytý v našem mozku představuje potenciál k nahlížení do nepoznaných míst a má schopnosti, které věda nedokáže tak jednoznačně pochopit?

Třetí oko – sídlo intuice

Intuice znamená vhled nebo náhled, označuje schopnost rychlého chápání a rozhodování, které není podpořeno žádným logickým uvažováním a rozhodováním, přičemž je však provázeno pocitem jistoty a rozhodnosti. Je to schopnost vnímat a vyhodnocovat reálné i skryté motivy a situace. Otevřením třetího oka se otevírá rovněž kanál intuice. Pokud tuto schopnost získáme, pak je potřeba naslouchat intuici, vnitřnímu hlasu. Tyto impulzy postupem času nepřicházejí pouze v záblescích a krátkých myšlenkách, ale stávají se přesvědčením provázeným radostí a pocitem správného jednání. Když se nám podaří odstranit nefunkční systémy, které nás obklopovaly a brzdily v našem konání a jednání, pak jasnost našeho vědění zvýší naše sebevědomí i jistotu v konání.

Třetí oko je sídlem nejen intuice, ale itelepatických schopností. Otevřením třetího oka získáváme možnost vytvářet nové reality na fyzické a hmotné úrovni a ty staré rušit. Otevřením třetího oka získáme a zesílíme schopnost odpovídat sami za sebe. Mnoho lidí je velice odpovědných ve vztahu k ostatním, ale na sebe zapomíná. Jejich vlastní duše jsou pak velmi nenaplněné. Každý z nás má třetí oko, ale málokdo ho umí používat. Aktivizování třetího oka slouží především pro vlastní duchovní rozvoj a vývoj, pomáhá nám lépe si poradit s vlastním životem, správně se rozhodovat, rozvíjet svoje schopnosti a intuici.

Občas se můžeme setkat se zvýšenou citlivostí jedince na okolí a na materiální svět. Tato citlivost se projevuje nošením tmavých brýlí, patka nebo vlasy do čela, oči zakrývající si rukama. Tito lidé bývají vnitřně, i když třeba nevědomky přesvědčeni o tom, že v tomto světě nelze dosáhnout harmonie. Tito lidé bývají zranitelní a citliví na kritiku. Otevření třetího oka jim může velmi pomoci, třeba právě tím, že si uvědomí svoji vlastní hodnotu a schopnosti. Takovýto typ lidí potřebuje být ujištěn o tom, že je s nimi vše v pořádku a že se nemusí již dále schovávat.

Nemoci a problémy spojené s problematickou funkcí třetího oka:

► bolesti hlavy a migrény

► problémy s viděním, ať už krátkozrakost nebo dalekozrakost

► záněty horních cest dýchacích

► problémy s dutinami

Otevírání třetího oka

Pro otevírání třetího oka existuje celá řada cvičení a postupů, které vycházejí z různých filozofií a zkušeností. Setkat se tedy jistě můžete i s mnohými jinými, než zde uvedenými. Veskrze však jakékoliv cvičení na podporu otevření třetího oka by mělo mít pro vás pozitivní vliv. Stupňovat, podporovat a obohacovat vaše duchovní schopnosti a síly. Centrujete svoji energii a zároveň podporujete svoji lepší náladu a rozháníte depresivní stavy a nálady.

Cvičení pro podporu otevírání třetího oka

Aktivace třetího oka v meditaci

Posaďte se do své oblíbené meditační pozice, případně se položte na podložku. Zasoustřeďte se na svůj dech a začněte pomalu nadechovat a vydechovat nosem a zavřete oči. Očima se jakoby dívejte a soustřeďte na bod dva prsty nad kořenem nosu mezi obočím (oči stále zavřené, cvik provádíme „za víčky“). Abyste podpořili soustředění na tento bod, nejdříve se tohoto místa dotkněte nebo jej i mírně sevřete prsty. Oči musíte mírně obrátit, je možné, že to pro vás bude mírně nepříjemné, ale zkuste vydržet.

Zhluboka se nadechněte a vydechněte, přitom však nezadržujte dech. Zkuste tuto pozici vydržet tak dlouho, jak jen je pro vás možné bez velké námahy. Posléze oči opět uvolněte, ale neotvírejte ihned.

Toto cvičení můžete opakovat několikrát za den, stupňují se takto vaše duchovní schopnosti a síly. Dochází k centrování energie a lepšímu hormonálnímu hospodaření. Toto cvičení můžete praktikovat také při silném psychickém vypětí, prospěje vám a rovněž pomůže rozhánět deprese a špatné nálady.

Aktivace třetího oka hleděním do zrcadla

Hleďte na svoji tvář v zrcadle se světlem tlumeným v pozadí. Trénujte jen v případě, že nejste úplně unavení, avšak drobná fyzická i mentální únava není ke škodě věci. Hleďte na svoji tvář v zrcadle a zkuste se uvolnit. Zaměřte se na jeden bod na vaší tváři, nejlépe na tzv. místo třetího oka a pohled již neměňte. Vydržte se na tento bod soustředit tak dlouho, jak jen to bude možné.

Za pár chvil ucítíte vibrace a teplo v oblasti krku a nad ním. Možná začnete cítit pulzující energie. Pokud pocítíte jakékoliv změny, které pro vás budou složité nebo namáhavé, můžete zavřít oči a potom je znovu otevřít. Buďte klidní a uvolnění. Staňte se pouze pozorovatelem, nesuďte a nezkoumejte to, co vidíte. Pokud po dvou až třech minutách tohoto cvičení nepocítíte změnu, pak cvičení přerušte a nechte na jindy. Hledění do zrcadla provádějte po dobu maximálně deset minut.

Aktivace třetího oka drahými kameny

Drahé kameny, které nám mohou pomoci aktivovat třetí oko, jsou ametyst, azurit, a chryzokol. Tyto kameny přikládáme na místotřetího oka, když jsme klidní a odpočíváme, dýcháme klidně a soustředíme se na svůj dech.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Ametyst je fialově zbarvená odrůda křemene. Jeho název pochází z řečtiny a znamená neopojný. Je symbolem čistoty, klidu, lásky, ochrany a štěstí. Svou energií nás dokáže hluboce uvolnit a uklidnit. Pomůže navodit klid nutný k přijímání energie.

Typická barva azurit je modrá. Má detoxikační účinky, pomáhá při problémech s kostmi a klouby, léčí rovněž kůži a je vhodný i při potížích s krkem. Celkově čistí čakry, odbourává stres a mírní obavy. Umožňuje nám lépe se ponořit do meditace, zvyšuje intuici a podporuje duchovní růst.

Chryzokol pochází z Peru, jeho barva je modrá až smaragdově zelená. Vyrovnává emoce, zmírňuje neklid a vtíravé pocity, učí trpělivosti, nadhledu, toleranci a klidu v řešení vypjatých situací.

Další kameny, které můžeme přikládat jsou sodalit, vltavín a křišťál

►http://www.spektrumzdravi.cz

David Wilcock – Vysvětlení epifýzy (třetího oka)

"To, čo cítime, myslíme a čím sme, je do veľkej miery ovplyvnené stavom naších žliaz s vnútornou sekreciou a naších vnútorností."

~Aldous Hauxley

► ODKAZ NA VIDEOUKÁZKU ►

TŘETÍ OKO

► SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK ► ...Šišinka mozková

Energie – aktuálně 22. 2. 2014

V prvních dnech tohoto měsíce byla zaznamenána větší sluneční aktivita, více erupcí. Pokračovalo to celkem dlouho… a ani v současnosti přílišný klid nehrozí, protože též po minulé dva dny bylo počasí kolem Země poněkud bouřlivé a dle předpovědi tento stav může setrvat i přes víkend. Takže kromě jistých planetárních vlivů (např. retrográdní Merkur) jsme znovu pod vlivem intenzivních energií ze slunce.
Můžete cítit mírnou či větší nervozitu anebo únavu. Též můžete zaznamenat zvláštní chování ostatních lidí, které se odlišuje od ,,normálu“. A není vyloučeno, že vy sami cítíte potřebu být jednoduše o samotě, v klidu, chvíli jen tak sedět a být, takřka se ponořit do zimního spánku…

Zajímavým vlivem tohoto týdne jsou tzv. lunární uzly, resp. jejich přechod do jiného znamení, a to 19.2. (Tyto ,,uzly“ nejsou hmotné, jedná se o nějaké body, kde se protíná oběžná dráha Měsíce s drahou Země. Severní a jižní uzel se nacházejí přímo proti sobě – v protilehlých znameních a domech. Osa jižní – severní uzel údajně ukazuje karmickou cestu duše. Informací na téma uzlů i dalších vlivů je na internetu dostatek, takže si – pokud vás toto téma zajímá – můžete ledacos dohledat.) Tyto uzly se posunuly ze znamení Štíra a Býka, kde setrvaly 18 měsíců, do znamení Vah a Berana. Tento posun působí do jisté míry na všechny, ale pokud jsou vaše osobní lunární uzly v Beranu nebo Vahách, je před vámi nějaká životní změna před vámi, nebo přinejmenším existuje silný potenciál významné životní změny. Je však nutné si pamatovat, že vždy máte svobodnou vůli a svůj život změnit můžete…. i nemusíte. Ač existuje takový potenciál a je přítomna nezbytná energie, která případnou změnu podpoří, jste to vy, kdo se má neustále rozhodovat, zda ony potřebné změny učinit či nikoliv. Jste-li nerozhodní, stojíte – obrazně řečeno – někde uprostřed, nejste schopni si vybrat, nebo jste dokonce vyděšeni, nemusí vám být na první pohled zjevné, co je potřeba skutečně udělat. Jestliže je ta změna pro vás nezbytná, přijdete na to, dříve či později.

Během posledních dnů – zejména během silného úplňku (15. 2.) – jste možná pozorovali, že lidé si ještě více přestávají rozumět. Snad se vám i přihodilo, že vaše řeč přinesla posluchačům místo svého původního významu jako výsledný efekt nízké emoce – vlna energie světla nesená vaším hlasem, byť i kvalifikovaným láskou, v energetickém poli posluchače rozvířila jeho nezpracované věci a význam vašeho sdělení nabral zcela jiný, leckdy i velice překvapivý směr.

Úplněk tohoto kalendářního měsíce byl zvlášť magnetický – nižší čakry lidí na duchovní cestě jako by neměly dostatečný přísun vyšší duchovní energie, pokud člověk neprováděl dostatečný čas duchovních cvičení a meditací. Přesto i takový poněkud nepříjemný aspekt lze využít – toto období lze brát jako určitý duchovní trénink na očekávaný další přísun vysokých frekvencí, ale též hlavně interakci našeho energetického pole s narušeným magnetickým polem.

Je dobré vědět, že to, na čem přesmíru a příliš dlouho lpíme, k čemu jsme připoutáni, čeho se nechceme vzdát – ač jinak duchovně-energeticky na sobě poctivě pracujeme – spotřebovává naši energii, a tuto skutečnost můžeme pozorovat v různých oblastech svého života. Stává se pak často, že se nám dějí „divné věci“, a to jen proto, abychom konečně poznali, že nám „uniká energie“ k osobám, věcem nebo způsobu života, které nás vysávají. Odebírají nám duchovní i životní energii potřebnou pro harmonický vzestup našeho vědomí – což je vlastně úkol našeho bytí zde na Zemi. Dějí se nám prazvláštní a někdy značně nepříjemné věci, to jen kvůli tomu proto, abychom už konečně spatřili onu skutečnost, že nám ,,uniká“ energie k věcem, místům a osobám, které nás o ni obírají.

Někdo u sebe může vnímat neobvyklý pocit, že už ,,toho má dost“, že ,,skončil“, … ovšem nikoliv ve smyslu vzteku či zlosti, spíšev důsledku svítajícího pochopení či uvědomění, že se nachází na konci určité cesty (v energetickém významu) a je zapotřebí nějaké změny. Ať už je to obecný pocit nebo souvisí s konkrétní situací či osobou, kdy pro nás nezbývá žádná energie, nijak nás to neposiluje a nepřispívá našemu duchovnímu růstu, jsme někde ,,příliš dlouho“, znamená to, že je nutné se posunout dál.Vymanit se z neustálého běhání v kruhu, kdy náš růst dosavadní frekvence či okolnosti už nepodporují. Tuto fázi či směr své stezky, její energii, jsme zřejmě vyčerpali, a měli bychom se vydat dál či jiným směrem. Není nezbytné se pokoušet za každou cenu uskutečnit obrovský skok (ačkoliv jistě to zkusit lze), pokud z toho nemáme dobrý pocit. Snahou o jeden obrovský skok se toho pokoušíme činit příliš mnoho najednou, je s tím spojeno množství změn, které je třeba zvládnout současně…. a koneckonců, s každou změnou je spojeno určité nepohodlí. Pro řadu lidí je přijatelnější postupovat v menších, zvládnutelných krůčcích.

A můžeme se podívat na problematiku ,,změny“ ještě z jiného úhlu pohledu:
 Není špatné vědět, že jakmile extrémní polarita mezi silami (a jejich propojeními), které existují společně s polem kolektivní energie, dosáhne bodu nejvyšší rozdílnosti či neshody,dojde v onom kolektivním poli k rozštěpení či rozlomení. Síly, které jsou spolu navzájem v souladu, jejichž frekvence spolu rezonují, se budou nadále navzájem podporovat, harmonizovat, a tedy se budou spolu v čase synchronizovat. Naopak kombinace sil, které spolu neladí, se oddělí a budou přesunuty do náhradní oblasti (oblasti jiné volby), což jim umožní se vyvíjet k harmonii na základě zlepšeného souzvuku.

Samozřejmě to závisí na tom, kdo to celé zažívá. Toto sladění bude odpovídat kvalitě frekvence vědomých a nevědomých myšlenek, chování a činů. Je-li někdo spokojen v roli oběti, nebo se obává o své bezpečí, bude mu tento postoj odrážet zkušenost s potenciálem mnohonásobného zesílení jeho zaměření (aby tyto zkušenost mohl ,,přerůst“). A tomu, kdo již roli oběti překonal, vyrostl z ní a cítí se s Nejvyšším Zdrojem v bezpečí, budou vytvořeny podmínky pro pokračování v mírumilovném rozvíjení vědomí.

Rozpadá se ,,stav věcí v daném okamžiku“- to vše se nicméně děje s cílem dodat odvahu a podnítit duchovní růst, aby mohlo dojít ke skutečnému průlomu na úrovni vědomí. Pakliže jsme se doposud nerozhýbali, nevyrostli jsme ještě ze svých starých (a povětšinou dosti bolestivých) vzorců, které brzdí náš růst, můžeme být nyní láskyplně postrčeni, abychom alespoň vybředli ze své osobní apatie nebo – ještě lépe – opustili tíživé mentální programy založené na strachu. To proto, abychom se dostali do pozice, kdy jsme schopni pokračovat v rozpínání svého vědomí, namísto abychom se stahovali.

To představuje výše zmíněné energetické rozštěpení. Jde o oddělení za účelem přeuspořádání určitého energetického úseku tak, abychom byli vedeni ke zkušenostem nezbytným pro naše poučení, jež vedou k postupnému rozšiřování našeho vědomí.
Krajní protikladnost zkušeností, existující mezi mírou lásky a strachu, nás vystřelí na úroveň lekcí, jež musíme zvládnout sami v sobě, abychom mohli pokračovat v postupu. V postupu prostřednictvím cesty našeho vědomí napříč vyššími dimenzionálními pásmy… Dosáhneme-li vnitřní harmonizace, dovolí nám to dostat se v důsledku souzvuku do odpovídající synchronizace času. Nebo se díky nesouladu oddělíme, což nás zavede na jinou
stezku učení, kterou bychom mohli označit jako ,,opravnou“.

Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím kolektivu autorů a majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě a pokud je připojen aktivní odkaz na tyto stránky:

► http://www.reiki-centrumpraha.cz

23.02. 2014

Krátká historie tradice Bön

► AUTOR OBRAZU ► BRIAN EXTON

Vznik tradice Bön

Podle bönské tradice vznikl Bön v zemi Olmo Lungring, části větší země zvané Tazig. Ol znamená nezrozený, mo nezmenšující se, lung prorocká slova zakladatele Bönu Tänpa Šenraba a ring jeho nekonečný soucit. Říká se, že Olmo Lungring tvoří třetinu našeho světa a nachází se v západním Tibetu. Je popisován jako nebeský lotosový květ s osmi okvětními lístky, který se zjevil jako osmiloukoťové kolo. Z jeho středu vyrostla hora zvaná Pyramida devíti svastik Jungdung Guccheg. Svastika je symbolem nepomíjivosti a nezničitelnosti. Devět svastik pohromadě představuje devět cest Bönu. Na úpatí hory Jungdrung pramení čtyři řeky, tekoucí do čtyř hlavních světových stran. Hora je obklopena chrámy, městy a parky. Na jihu je palác Barpo Sogjä, kde se narodil Tänpa Šenrab. Na západě a severu jsou paláce, ve kterých žijí manželky a děti Tänpa Šenraba. Na východě je chrám, který se jmenuje Šampo Lhace. Komplex paláců, řek a parků s horou Jangdrung ve svém středu tvoří vnitřní část Olmo Lungring. Střední část vytváří dvanáct měst, z nichž čtyři leží přesně ve směru čtyř hlavních světových stran. Ve třetí části jsou vnější země. Tyto tři části jsou obklopeny oceánem a dále oblastí hor, pokrytých věčným sněhem. Přístup do Olmo Lungring byl vytvořen tzv. cestou šípu. Tänpa Šenrab vystřelil před svou návštěvou Tibetu šíp a tak získal průchod přes nepřístupné pohoří.

Důmyslný popis Olmo Lungring byl mnohými učenci umisťován do různých částí světa. Někteří se domnívají, že je to popis hory Kailás a čtyř velkých řek, které pramení u jejího úpatí - Čína je zemí na východě, Indie na jihu, Urgjän na západě a Chotan na severu. Jiní učenci soudí, že popis odpovídá zeměpisu Středního Východu a Persie v době Kyra Velikého. Podle Bönu je zeměpisná identifikace Olmo Lungring mnohem méně významná než její symbolika, která může pomoci při bádání o vzniku učení. Symbolický popis, který spojuje historii, zeměpis a mytologii, je známý a velmi často užívaný ve starobylých textech. Buddhistický popis vesmíru s horou Méru podpírající nebesa, čtyřmi hlavními světadíly na čtyřech hlavních světových stranách a bájná země jako jižní světadíl - to je další podobný příklad.

Zakladatel a jeho žáci

Zakladatelem učení Bön je ctěný Šenrab Mibo. V dávných dobách byli tři bratři, Dagpa, Salba a Šepa, kteří studovali učení Bön v nebi zvaném Sipä Jesang pod vedením bönského učence Bumthi Logi Čhečhana. Když skončili svá studia, navštívili boha soucitu Šenlha Okara a ptali se ho, jak by mohli pomoci živým bytostem ovládaným bídou, bolestí a utrpením. Doporučil jim, aby se stali průvodci lidstva ve třech po sobě jdoucích obdobích dějin světa. Podle jeho rady nejstarší bratr Dagpa působil v minulém věku. Druhý bratr Salba dostal jméno Šenrab a stal se učitelem a průvodcem věku současného. A nejmladší bratr Šepa přijde učit lidstvo v příštím věku.

Ctěný Šenrab se narodil v paláci Barpo Sogjä jižně od hory Jangdrung. Narodil se jako princ, jako mladý se oženil a měl děti. Když mu bylo třicet jedna let, odřekl se světa, žil v prostotě a vyučoval. V průběhu celého jeho života kladl jeho úsilí o šíření učení Bön překážky démon Khjabpa Lagring. Tento démon usiloval, aby zničil práci Tänpa Šenraba, dokud nebyl zcela podroben - pak se stal jeho žákem. Jednou, když pronásledoval démona, který mu ukradl koně, přišel Tänpa Šenrab do Tibetu. To byla jeho jediná návštěva Tibetu. Předal tam instrukce, týkající se provádění obřadů, ale vcelku nalezl zemi nepřipravenou na to, aby plně přijala jeho učení. Než opustil Tibet, předpověděl, že jeho učení tam bude rozkvétat, až přijde čas. Tänpa Šerab zemřel ve věku osmdesáti dvou let.

Šíření Bönu v Žangžung a v Tibetu

Prvních šest posvátných bönských textů přineslo do Žangžungu šest žáků Mucho Demduga, následovníka Tänpa Šenraba. Nejdříve byly přeloženy do jazyka žangžung a později do tibetštiny. Tato díla zahrnovala kánon Bönu, jak ho dnes známe v tibetštině, ale z mnohých, zvláště těch nejstarších spisů, se od doby kdy byly přineseny do Žangžungu zachovaly jen názvy.

Do 7. století existoval Žangžung jako samostatný stát, který zahrnoval území na západ od středních tibetských provincií Ü a Cang, obecně známých jako západní Tibet. Historický přehled je sice neúplný, ale zachovaly se některé spolehlivé údaje, že se stát Žangžung mohl rozkládat od pusté oblasti Gilgit na západě k jezeru Namccho na východě a od Chotanu na severu až k Mustangu na jihu. Hlavním městem Žangžugu bylo místo zvané Stříbrný palác Khjunglung Ngulkhar v údolí Garudy, jehož ruiny by se mohly nacházet v horní části údolí Satladže, jihozápadně od hory Kailás. Lidé Žangžungu hovořili jazykem, který je zařazován mezi tibeto-barmskou skupinu sino-tibetských jazyků

Zdá se, že zemi vládla dynastie králů, která vymřela v 8. století, kdy byl úkladně zavražděn poslední král Ligmirja a Žangžung se stal nedílnou součástí Tibetu. Od obsazení byl Žangžungu postupně tibetanizován a jeho jazyk a kultura byly začleněny do hlavního proudu tibetské kultury. Prostřednictvím Žangžungu, který byl geograficky umístěn blízko velkých kulturních center Střední Asie jako byly Gilgit a Chotan, pronikalo do Tibetu množství duchovních a filozofických koncepcí.

Současně se vzrůstajícím zájmem o buddhistické učení, založením kláštera Samjä v roce 779 n.l. a potvrzením buddhismu jako hlavní kulturní tradice byla tradice Bön silně potlačována a byly činěny vážné pokusy o její vykořenění. Ale přívrženci Bönu mezi šlechtou a zvláště mezi prostým lidem, kteří po generace následovali bönskou tradici, si uchovali své přesvědčení a Bön přežil. V průběhu 7. a 8. století, což byly opravdu obtížné doby, uprchlo mnoho Bönských učenců a lámů z centrálního Tibetu a postarali se tak, aby zachránili své texty před nebezpečím zničení a uchovali je pro příští generace. Dänpa Namkha, jeden z velkých bönských učitelů této doby, přijal buddhismus ze strachu že bude zabit a zvláště proto, aby uchoval v tajnosti bönské učení.

Od 8. do 11. století nevíme prakticky nic o vývoji bönského učení. Znovuoživení Bönu začíná rokem 1017, kdy Šenčhen Luga objevil množství významných textů. V těchto spisech se bönská tradice vynořila jako ucelený systém. Šenčhen Luga se narodil v rodu Šen, který pocházel od Kongccha Wangdäna, jednoho se synů Tänpa Šenraba. Potomci této významné bönské rodiny žijí v Tibetu dodnes.

Šenčhen Luga měl mnoho následovníků. Třem svým žáků svěřil úkol, aby pokračovali ve třech rozdílných tradicích. První z nich, Dučhen Namkha Jungdung pocházející z rodu Du, který se přistěhoval do Tibetu z Duža (tibetské jméno pro Gilgit), byl pověřen studiem kosmologie a metafyziky. Žáci Namkha Jungdunga založili v roce 1072 klášter Jeru Benzakha. Tento klášter zůstal významným střediskem učení až do roku 1386, kdy byl těžce zničen povodněmi a později opuštěn. Po úpadku Jeru Benzakha pokračoval rod Dru v podpoře tradice Bön, ale tato linie byla koncem l9. století již v úpadku. Tehdy byl v této rodině již podruhé nalezen reinkarnovaný pančhenlama. První reinkarnací byl druhý pančhenlama, (narozený 1663) a druhou reinkarnací pátý pančhenlama (narozený 1854).

Druhý žák Žuje Legpo byl označen jako hlavní nositel učení a praxe Dzogčhen a založil klášter Kjikhar Rižing. Potomci rodu Žu nyní žijí v Indii.

Třetí žák Patön Palčhong získal pověření pro výuku tantrického učení. Členové rodu Pa se přestěhovali z Cangu do Khamu, kde stále žijí.

Meukhepa Palčhen (narozen 1052), který pocházel z rodu Meu, založil klášter Zangri, který se také stal střediskem filozofických studií. V době mezi 11. až l4. stoletím mělo tedy učení Bön čtyři významná studijní střediska, všechny v provincii Cang.

Na začátku 15. století bylo studium Bönu podstatně rozšířeno založením kláštera Mänri v roce 1405 velkým bönským učitelem Ňame Šerab Gjalcchän (1365-1415). Klášter Mänri a další dva, zmíněné výše, zůstaly nejvýznamnějšími středisky studií Bönu až do roku 1959, kdy Čína obsadila Tibet. Klášter Jungdung Ling byl založen v roce 1834 a brzy poté klášter Kharna, oba v blízkosti Mänri. Současně s těmito kláštery, které se staly centry studií a duchovní inspirace, bylo založeno mnoho dalších klášterů po celém Tibetu (kromě centrální provincie Ü), zvláště v Khjungpu, Khamu, Amdu, Gjarongu a Horu. Do začátku 20. století bylo v Tibetu 33O bönských klášterů.

Současná situace

Mateřský klášter Mänri v Tibetu i mnoho dalších klášterních komplexů je zničeno a v rozvalinách. Tato situace je velice smutná a velmi se nás dotýká. Modlíme se z celého srdce, aby se Tibet brzy opět stal svobodnou a duchovní zemí.

► Tento článek je převzat z ► Handbook of Tibetan Culture, Rupa, Calcutta, 1995

Tibetský způsob jak vyjít s obtížnými lidmi

Přinášíme vám návod, jak vyjít s obtížnými lidmi, který vychází z tibetské tradice Bön. Jednoduchá technika vám pomůže se zbavit jejich negativní energie a vlivu na vás. Tento způsob popisuje Christopher Handsard v knize Tibetské umění pozitivního myšlení. www.hovorykv.cz

► ODKAZ NA VIDEO ► TIBETSKÝ ZPŮSOB JAK VYJÍT S OBTÍŽNÝMI LIDMI

Prodávání a kupování lásky a hodnoty

Jennifer Hoffman

Pomáhala jsem klientovi připravit se na důležitou obchodní schůzku a on mi řekl: ,,Cítím se připraven, teď se jim už jen musím prodat.“ To vedlo k další diskusi na téma, proč má pocit, že je musí přesvědčit o své hodnotě a kvalitách, a prodat jim to, co jim může nabídnout.

 Proč by jednoduše nemohl podat co nejlepší výkon
a nenechal ho být tím rozhodujícím faktem?

Když se bude příliš usilovně ,,prodávat“, riskuje, že sám sebe přecení, slíbí něco, co může být obtížné dodržet, nebo vstoupí do důležitého jednání s pocitem, že prohraje, čímž vytvoří jakési proroctví, jež se samo naplní.

Proč máme dojem, že se musíme druhým ,,prodat“ a přesvědčit je o tom,
že jsme pro ně ,,dost dobří“, když úplně stačí být ,,dost dobrý“ pro nás samotné,
a nechat je, aby učinili svá vlastní rozhodnutí?

Nakonec byl můj klient spokojený se svou přípravou na schůzku, což zahrnovalo nabídkový list a – což bylo důležitější – připomínku věcí, s nimiž nebude souhlasit. Takto se nepřecení a neučiní sliby, které nebude schopen dodržet.

Neděláme to všichni, když se snažíme navázat kontakt s druhými lidmi, zvláště v situacích, kdy si skutečně přejeme navázat spojení nebo chceme, aby si nás vážili, nebo v situacích, které považujeme za důležité? Přehnaně se snažíme se prodat, takřka se ,,zakláníme“, věříme, že druhé musíme přesvědčit, že jsme ve všech směrech dostačující… a co se pak stane?

 Souhlasíme s věcmi, které později udělat nechceme, nebo ani nemůžeme, nebo zjistíme, že jsme se ocitli v situaci, která nám příliš neprospívá. Jenže jsme do té situace již investovali tolik, že považujeme za nemožné z ní vycouvat, anebo si přejeme, aby si nás druzí cenili, bez ohledu na cokoliv, a učiníme hodně pro to, abychom toho dosáhli.

Naše touha být pro ostatní dost dobří nás vede k domněnce, že se musíme ,,prodat“, že je musíme přesvědčit, že by nás měli mít rádi a měli by si nás cenit, chtít s námi trávit čas, být s námi či si s námi vytvořit určitý vztah. Bojíme se, že budeme odmítnuti, opomenuti nebo ignorováni, a myslíme si, že to jsou známky toho, že nejsme dost dobří.

Nicméně, ve skutečnosti ten člověk, který nás odmítá, tak nečiní kvůli tomu, kdo jsme, nýbrž kvůli tomu, kým musí on sám být, má-li být s námi. Musí být na naší energetické úrovni a frekvenci, má-li se vytvořit smysluplný a hodnotný vztah, a to pro něj může být příliš. Pokud se na to podíváme z této perspektivy, uvědomíme si, že se prostě nemůžeme prodat někomu, kdo ví, že cena za takové spojení je pro něj příliš vysoká.

To nejlepší a asi jediné, co můžeme udělat, je být sami sebou, ve všech ohledech, být tou nejlepší verzí sebe sama a vyzařovat své nejjasnější světlo. Pokud jsme uvnitř sebe takto v souladu, řadíme se k těm či sbližujeme s těmi, kteří se mohou spojit s námi. Nemusíme se takovým lidem ,,prodávat“, oni již vědí, kdo jsme. Nemusíme je přesvědčovat o své ceně či hodnotě, oni to vidí na vlastní oči. Zrcadlíme to nejlepší v nich, a platí to též naopak. A oni neočekávají ani nechtějí, abychom slibovali něco přemrštěného, nebo abychom začínali z bodu, kde nejsme dost dobří, protože oni vědí, že jsme, stejně jako oni, dokonalí, celiství a úplní každém směru.

Copyright ©2013 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia

► http://enlighteninglife.com

Jiné použití přísně zakázáno.

(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pro jakékoliv médium,
pokud je připojen aktivní odkaz na původní zdroj a tato poznámka

- pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 15.02.2014

Zdroj ► http://www.reiki-centrumpraha.cz