POTÍŽE SE ZUBY A JEJICH PSYCHOSOMATIKA

Zub je tvořen korunkou, krčkem a kořenem, který je vklíněn do zubního lůžka. Zuby jsou zasazeny v čelisti v zubních jamkách (alveolách) a ke kosti připevněny vazivem, tzv. ozubicí (peridontium), která vyplňuje štěrbinu mezi kořenem a zubní jamkou. Na povrchu zubu je zubní sklovina tvořena z 98 % anorganickými látkami, je to nejtvrdší tkáň v těle. Vnitřek zubu je vyplněn zubovinou (dentinem), který je tvořen buňkami, zv. odontoblasty, které vysílají do dentinu cytoplazmatické výběžky. Uvnitř dentinu se nachází dutinka dřeňová vyplněná zubní dření (pulpa), tj. vazivovou tkání s nervy a cévami.

Zuby považujeme za něco samozřejmého ke kousání a zpracování stravy, snažíme se o jejich estetický vzhled a udržujeme je již od dětství vštípenými návyky v čistotě. Pokud nějaký zub vybočuje nebo se vyklání, je snaha dostat ho zpět do řady. Pokud nás zub rozbolí, necháme ho opravit, nahradit (nakonec protézou celého chrupu) a většinou to nijak nespojujeme s námi samými - naším životem.

A přesto právě to má velký význam: každý zub, jeho postavení a kondice úzce souvisí s naším světem přání, talentů, pocitů, činů, zklamání atd. Navíc podle čínské medicíny leží zuby na jednotlivých meridiánech a jsou tak propojeny se vším, co se v těle i duši děje. Chrup jako celek i každý jednotlivý zub o nás něco prozrazuje ("podívat se někomu na zoubek") Pojďme se na to podívat podrobněji.

Zuby z pohledu Nové medicíny dr. med. Gerd Hamera

bližší principy Nové medicíny viz ►

Začneme skoro od Adama, naše tělo v sobě nese paměť na miliony let přírodního vývoje, evoluci. Například jsme měli kdysi žábry a jejich pozůstatek je dnes součástí lymfatického systému. Lidský zárodek - embryo v počátcích svého života v rychlosti zopakuje miliony let evoluce.

Při vývoji prvních buněk embrya se tyto rozdělí na tři takzvané plátky:

Vnitřní entoderm stačil pozemským živočichům, dokud žili v moři, z entodermu se dodnes vyvíjejí orgány související se zpracováním potravy, přijatého sousta. Střeva, játra, plíce atd. Na řízení stačil mozkový kmen - rozšířená mícha.

Střední plátek se vyvinul, když život vystoupil z moří na zem, vyvinuly se z něj orgány zajišťující stabilitu těla, výkonnost a tělesnou obranu. Svaly, kosti, šlachy atd. Vznikl malý a velký mozek.

Vnější plátek se objevil, když živočichové začali žít ve skupinách, vyvinuly se orgány zajišťující ostrahu, kontakt, plození, a ochranu vlastního území - na to jsou třeba zuby, konkrétně zde tvrdá sklovina. V mozku přibyla šedá kůra mozková.

Stojíme dnes na vrcholu té velké pyramidy evoluce a vše si naše tělo pamatuje, v případě ohrožení "revíru", problémech něco ztrávit, zkousnout, ztrátě sebeúcty (slabá konkurenceschopnost), při konfliktech z odloučení apod. naše tělesné orgány reagují stále stejně, jak se naučily za miliony let evoluce. Té reakci se pak říká onemocnění, neboť evoluce je z našeho pohledu slepá a klidně nás to může i zabít, když např. prastarý evoluční mechanismus "zpevňuje" buněčným bujením střevní stěnu. Medicína to nazývá nádor.

Každý orgán má něco, můžeme to nazvat spínací relé na odpovídajících částech mozku. Základem onemocnění je duševní konflikt, umocněný vnějšími vlivy (strava, prostředí), platí to i pro zuby. Nastane-li vážná konfliktní situace, začnou probíhat změny na příslušném orgánu a v příslušné mozkovém relé dojde ke vzniku zvláštního obrazce, tzv. Hamerova ohniska, lze to na CT vyfotit. Toto vše se děje za spolupůsobení mikroorganismů a má to biologicky evolučně opodstatněný smysl.

Každý zub má svůj specifický obsah biologického konfliktu = duševní příčina, disharmonie.

Podle umístění kazu aj. můžeme vypátrat emoční problém, slabé místo v životě dotyčného jedince.

1/ Díry ve sklovině (tzv. kazy)

Sklovina patří k vnějšímu zárodečnému plátku, to znamená, že sklovina je jakási sliznice vytvořená ze slonoviny. Je to ta nejtvrdší část. Hamerovo ohnisko v tomto případě leží ve mozkové kůře, mezi hemisférami, přední paramedian.

Obsahem konfliktu je obranný konflikt "nesmět kousnout" (ovčácký pes by jezevčíka kousnout mohl, ale nesmí). Při bližším zkoumání o jaké téma se v životě dotyčného jedná zde opět rozlišujeme na řezáky, špičáky a stoličky, je-li levák či pravák apod. V aktivní fázi konfliktu se vytvoří defekt na sklovině, nesprávně nazvaný "kazem". Ve fázi léčení dochází k pomalé obnově, to znamená k opravě defektu na sklovině, bezbolestné, ovšem s případnými nepříjemnými pocity, citlivostí na teplo/zimu nebo sladkost/kyselost. Hojení probíhá v principu automaticky, přirozeně za předpokladu, že by se zde neobjevily žádné nové recidívy. ......

2/ Díry uvnitř zubů, přesněji řečeno osteolýza dentinu.

Dentin - zubní kost - patří k mezodermu, střednímu zárodečnímu plátku, řídící centrum je v bílé hmotě velkého mozku. V aktivní konfliktní fázi dochází k úbytku buněk, vznikají díry.

Základem "kousacího konfliktu" je zde konflikt negativního ohodnocení sama sebe z důvodu nemožnosti se bránit, to znamená chtít někoho kousnout, ale nemoci to provést, protože individuum je příliš silné nebo příliš velké.

Může být například u dítěte, které je ve škole přetěžováno. Hamerovo ohnisko (spínač) leží v přední části velkého mozku. V aktivní části konfliktu vznikají tedy díry v zubech, ve vnitřku zubu, které by sice byly vidět na rentg. snímku, ale bývají objeveny pouze náhodou, protože zub v této fázi ještě nedělá problémy. Ale při velmi dlouhém, úporném konfliktu, nebo probíhají-li krátkodobé recidívy, může se takový zub při silném poškození i spontánně rozlomit.

V hojivé fázi, pokud individuum konflikt vyřeší, tedy v přeneseném smyslu někoho kousne za účelem sebeprosazení, zde začíná rekalcifikace skrze vytváření nových usazenin v zubní dřeni, s výsledkem, že původní díra je poté dokonce pevnější než dřív. To je biologický smysl, který se u tohoto typu zárodečného mezodermálního plátku projeví na konci léčivé fáze. Tragické je pouze to, že díra v zubu začíná bolet teprve po nástupu léčivé fáze, totiž roztažením periostu (ozubice zubu), která je velmi citlivá. Nyní se ale zubař zavrtá a spadne do díry, zub umrtví nebo eventuelně zub vytrhne, přestože by se byl léčil sám za občasných bolestí, i kdyby se vůbec nic nepodniklo. Ovšem jenom tehdy, pokud se nevyskytnou žádné nové duševní konfliktní recidívy.

3/ Parodontóza - "nemohoucnost kousnout",

Konflikt ztráty sebeúcty, uraženého sebevědomí, nemožnost se prokousat něčím ve svém životě. Chronické neřešení problémů, defenziva, ústup, mrtvolně statický stav, ochromená sebedůvěra a odvaha, uzavírání kompromisů místo jasných řešení, rezignace, navenek klidná situace, uvnitř stav vyčerpání, chlad. Poslední stádium vypadávání zubů znamená ztrátu životní energie, nepoužívané zbraně vlastního sebevědomí se zahodí, člověk se stává bezmocný.

Duševní stav "nemohoucnost kousnout" má vliv specielně na spodní a horní čelist protože i čelisti patří k oblasti velkého mozku, mezodermu, tedy ke střednímu zárodečnému plátku, stejně jako dentin. Mluvíme o tzv. "parodontóze", při níž se zjevně neustále prodlužují zubní krčky tím, že se dáseň stahuje zpět, takže se zuby nakonec začnou viklat. Také zde je příčinou odvápňování, osteolýza čelisti kolem zubního krčku. Následkem toho se při kousání "vyklubává" viklavý zub v příliš širokém kráteru. Tím se stále víc natrhává a vytahuje dáseň a krčky se jeví být stále delší, a pak se může přihodit, že se viklavý zub snadno vylomí. Ve fázi léčení se věc zdánlivě ještě zhoršuje: Při bolestech nebo případných krváceních mluví zubař obvykle o hnisavém vředu kořenu, protože okostice zubu čelistní kosti se rovněž vytahuje, což dělá velké bolesti zubů. Často vychází kalus (usazeniny) ven do ústní dutiny, protože zub je viklavý a osteolýza nemůže být těsně uzavřena (nasládlá chuť v ústech). Z tohoto důvodu osteolýza často nemůže být správně rekalcifikována a tím zhojena.

Další souvislosti

Zubní kámen

Duševní konflikt ztráty sebehodnoty, zabržděný vývoj. Vně zubů se usazují černé vápenité usazeniny, (cimbuří hradu zdobí černé fangle na znamení smutku ze ztráty vnitřního pána, který nás vedl) , zatímco uvnitř zubů a kostí se vápník (opora stavby těla) ztrácí. Nevyužitá zbroj reziví - skvělé podmínky pro karies - hnilobu. Usazování vápníku do cév, zejm. v pozdějším věku = už nedovedu využít impulsů ducha k potřebným změnám života. Lidově se výstižně říká "zkostnatělé" myšlení a postoje - to vede k obráceným procesům vápníku, tuhnutí, kornatění na nesprávných místech. Usazování vápníku napovídá o směřování života do oblasti neživé minerální říše.

Kořenový váček - vztah k vlastní v podvědomí usazené nevyjádřené agresi - dlouhodobá konfrontace s problémem, které jedinec nedokáže účinně vzdorovat a reaguje pocitem marnosti a frustrace - lidé něčím "převálcovaní".

Umrtvení kořene - zabití zubu a tím i vyřazení "kontrolky" systému, jednoho vojáka v šiku prosazování našich zájmů. Může vzniknout ložisko druhotných fyzických a psychosomatických poruch, téma příslušného zubu zůstává doživotní slabinou.

Krvácející dásně - nezvládnutá agrese (naše podstata utrpí poškození i při malé vnější zátěži), psychická labilita, snadno zranitelné sebevědomí, nedostatek sebedůvěry, snadné pády do depresí

Mylolýza - opotřebení skloviny na jedné straně zubu - člověk se cítí odírán bližními, nedostatek vlastní obrany.

Skřípání a zatínání zubů ve spánku - uvolňování potlačené agresivity obrácené dovnitř, není vpuštěna do vědomí

Předkus - labilita v krizových situacích, duch dominuje, tělo zaostává, potíže s uplatněním - nerozhodnost, bázlivost - tendence stáhnout se zpět.

Zákus - spodní čelist vpředu - strnulost, jednání podle dogmat a stereotypů bez zpětné vazby na vědomí důsledků.

Zuby vyosené: směrem dovnitř - introvert se sklony k "užírání se" ; zuby vyosené ven - přílišná ventilace agresivity směrem ven.

Zuby křivé - stav a poloha zubů má vypovídající schopnost o nás. Poloha zubů je zrcadlem světa našich emocí.To, jak zuby narostly, má psychosomatickou souvislost s příběhem a osudem člověka i jeho rodu. Zuby jsou zápisem naší karmy (index mravnosti našich životů - co zaseješ, to sklidíš). Při použití rovnátek pozor na atrofii kořenů. Také může u dítěte dojít ke změně chování.

Mléčné zuby nevypadnou samy - dítě se nemůže nebo nechce stát dospělým

Náhrady, protézy, korunky - předstírají zdraví tam, kde původní atributy byly již promarněny a příslušná energie je v rozvalinách.

Zdravá schopnost sebeprosazení, odvaha konat životní kroky na základě sebedůvěry a sebehodnoty, přijímání konfliktů a krizí jako výzev k učení a jejich překonání s pomocí "zdravé" agrese.Předpokladem je uspořádání svého vztahu k členům rodu a k jejich osudům. Být v harmonii sám se sebou a svým okolím. = zdravé, silné zuby s vitálními kořeny, dobře prokrvené zdravé dásně

Co vyjadřují zuby

1. řezáky: Znamenají rodiče, obecně muže a ženu. Reprezentují vůli a sebe prosazení. Souvisejí s ledvinami. Mezera mezi předními zuby (diastema) = problémy se vztahem k rodičům, příp. k ostatním lidem. Jedinec jako dítě vnímal ve vztahu rodičů nějaký rozpor. V partnerském vztahu je člověk přitahován partnerem, přičemž ho zároveň nějakým způsobem odmítá, odhání. To je nesoulad v archetypech muže a ženy vyjádřený mezerou mezi zuby. Žena s diastemou má ve vztahu pocity nejistoty, muž s touto ženou taktéž.

2. řezáky: Zobrazují poměr k jedničkám, archetypu rodičů. Jak se jedinec srovnává s rodiči? Např. kříží-li dvojka vlevo přes jedničku, znamená to nesouhlas s matkou, případně s rolí ženy, jak ji matka pro dítě reprezentuje. Z polohy lze usuzovat na temperament. Vystupuje vpřed = sebeprosazení, ale konflikt. Výrazně menší než 1 = přívětivost, podřízenost. Meridián1 a 2: ledviny, močový měchýř, element voda.

3. špičáky: Souvisí se změnami, jimiž člověk v životě prochází. Objevují se v počátku puberty, období růstu vlastním směrem. Přestavují vitalitu, chuť do života, zdravou agresi za svoje zájmy. Určitě se nemají trhat, došlo by ochabnutí životní síly. Když dolní při skusu přečnívají horní = vnitřní konflikt, potíž zaujmout svoje místo. Mají vztah s vaječníky. Meridián 3: játra/žlučník. Játra jsou podle čínské medicíny elementem dřeva, což odpovídá špičákům, souvisí s růstem člověka.

4. předstoličky: Zastupují naše individuální tužby - já chci - ego. Když se u dětí odstraní kvůli místu, utrpí vědomí vlastního já. Symbolicky to odpovídá, zub - já - ego si musí udělat pro sebe svoje místo a udělá, pokud jeho nositel se tak také chová. Mnoho dětí je rodiči ze strachu omezováno ve vlastním rozvoji - zub se pak tísní v malém prostoru. Jeho odstranění může znamenat sklon k sebe podceňování a podléhání autoritám, dítě bude poslušné. Také může nastat podvědomá revolta vůči autoritám. Ale může vést i k otevření prostoru. Meridián: slezina, slinivka / žaludek element země

5. předstoličky: Rozvíjejí téma čtyřek a vyjadřují "chci tvořit", nápaditost, kreativitu, tvořivost bez cíle. Plány je třeba uskutečnit, to pětkám svědčí. Meridián 4 a 5: slezina slinivka / žaludek

6. stoličky: Jaké postavení chceme v životě zaujmout. Objevují se ve věku šesti let a mají vztah k potřebě být milován, nesou paměť na dětství, odrážejí prožitá citová dramata, ztrátu blízkých osob i třeba zvířat mazlíčků. Proto se často šestky kazí jako první. Dolní stoličky. mají vztah s orgány podbřišku a kyčlemi, koleny Meridián 6 a 7: plíce / tlusté střevo

7.stoličky: odrážejí naše vztahy k okolnímu světu, my a okolí. Jaký odraz se vrací, jak na nás reagují bližní. Nejsou-li vztahy harmonické, sedmičky jsou též v nepohodě. Meridián 6 a 7: plíce / tlusté střevo, element kov. Stoličky jsou mlecí zařízení na zpracování potravy, konstrukce chrupu člověka ukazuje, že je uzpůsoben spíše na stravu rostlinnou.

8. zuby moudrosti: Jak už název napovídá, jejich souvislost bude hlubší, jsou energeticky spojeny se srdcem, podle množství metafor v literatuře a lidových rčeních lze usuzovat na význam srdce a tím i osmiček. Objevují se až kolem dvaceti let, tedy v době, kdy se začíná individuální rozvoj a vlastní životní cesta jedince. Mají vztah k našemu vnitřnímu Já, naší duši a také ke kolektivnímu vědomí. Jejich potíže upozorňují na problém v těchto hlubších rovinách, ve spojení se zařazením sebe do okolního světa.

U osmiček je obtížné stanovit konkrétní důvod jejich potíží. V každém případě se nemají odstraňovat bez vážného důvodu, může to mít dopad na celkové zdraví člověka, tělesné i duševní. Člověku to může zkomplikovat přístup ke svému vnitřnímu zdroji, univerzálnímu vědomí. Dnešní doba má za to, že nic podobného není třeba. Ale dávná moudrost východu učí následovat cestu srdce, staré křesťanské nauky radí dbát o svou duši nejen o tělo (hádání duše s tělem, oblíbené téma středověku). Též J.A. Komenský upozorňuje na "ráj srdce" na rozdíl od "labyrintu světa". Meridián 8: srdce /tenké střevo, element ohně

ČERPÁNO ► ► GERMÁNSKÁ NOVÁ MEDICÍNA - GNM 

► RYKE GEERD HAMER 

©2018 Připravila: ALENA pro ► http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

Proč se to tají? 10 příčin rakoviny, které denně používáte

10 nejčastějších příčin rakoviny, kterým jsme vystaveni na každodenní bázi. Často o nich ale nemáme ani tušení. Podle mnohých webových stránek zabírající se alternativní medicínou stojí za utajováním farmaceutické společnosti. Ty totiž na léčbě rakoviny vydělávají miliardy a samozřejmě o ně nechtějí přijít.

1. hormony v mléku a mase

Většina hospodářských zvířat ve velkochovech jsou krmené umělými hormony za účelem zvýšení produkce. Takové umělé hormony po zkonzumování vyvolávají v lidském těle záněty, rakovinu a mnoho dalších onemocnění.

2. Mamografie, zubní rentgenové snímky a skenery na letištích

Zapomněla vám zdravotní sestřička připomenout, že byste měli mít přes hrudník natažený ochranný pás v mamografické místnosti? Ano, hovoříme o smrtelných paprscích rentgenového záření, které způsobují rakovinu.

Ale počkat, nepřišli jste na mamograf právě proto, že se před rakovinou chcete ochránit a ne jí rovnou dostat? Švýcaři už na to dávno došli.

3.Hliník v deodorantech a antiperspirantech

Drtivá většina případů rakoviny prsu se nachází v horní části prsou – v blízkosti podpaží. Ano, přesně tam, kde si aplikujeme deodorant plného hliníku. Místo nich používejte radši domácí přírodní deodoranty.

4. Toxická kosmetika na pokožku

Kůže je našim největším orgánem. A i přes to na ní neustále nanášíme konzervační anebo dekorativní kosmetiku, která je plná ropných produktů a uhlového dehtu. Tyto substance volně pronikají přes pokožku do krevního oběhu a tělesných orgánů, kde vytváří živnou půdu rakovinovým buňkám.

Měli byste proto začít používat bio nebo doma vyrobenou kosmetiku a napravit s ní již napáchané škody.

5. Geneticky modifikovaná sója a kukuřice

Většina sóji a sójových produktů, které se dnes prodávají, jsou geneticky modifikované. Pokud jste tedy fanoušky sojového mléka, radši přejděte na něco jiného. Sojové mléko totiž obsahuje hemaglutinin, který vede k tvorbě krevních sraženin.

Soja (běžná i geneticky modifikovaná) naproti tomu zvyšuje v těle hladinu estrogenu. Ten může podporovat vývoj některých druhů rakovin citlivých na estrogeny, jako například rakoviny prsu.

Mléko kupujte v bio kvalitě ať už jde o kravské, rýžové nebo jakékoli jiné.

6. Umělá sladidla

Běžný cukr (sacharóza) je pro tělo škodlivý, protože prudce zvyšuje hladinu krevního cukru. Ovocný cukr (fruktóza), který se často používá v nealkoholických slazených nápojích je také velkým problémem.

Kolové nápoje jsou dobarvené karamelovým barvivem, které je známým karcinogenem. Umělá sladidla jako aspartám, sacharín nebo acetulfám-K jsou ještě větším zabijákem a karcinogenem než tradiční cukry.

7. Fluor

Ne, nejde o minerál nacházející se v přírodě nebo dokonce o něco, co se v mnoha krajinách přidává do vody. Fluor je chemický prvek, který z čela vypudí ostatní minerály, zvyšuje lámavost kostí, způsobuje dentální fluorózu a celkově oslavuje imunitní systém. Může dokonce způsobovat i rakovinu.

Pokud je to možné, kupujte zubní pasty bez fluoru. Pokud to nepůjde jinak, nanášejte si zubní kartáček jen minimem pasty a dbejte na to, abyste ji nespolkli. To se týká obzvlášť dětí.

8. Léky a očkování

Najděte si takového doktora, který vám kromě předepisování antibiotik i poradí v oblasti životního stylu a zdravého stravování pro prevenci rakoviny. Pokud bude možno, vyhýbejte se tradičním lékům od velkých farmaceutických společností se zvučnými názvy.

Mnohá očkování se v minulosti prokázala jako možné příčiny rakoviny. Příkladem je vakcína proti dětské obrně, která byla kontaminovaná opičím virem SV-40. Ten způsobuje u lidí rakovinu.

V současnosti jsou problémy s téměř všemi vakcínami. Obsahují totiž známé karcinogeny jako formaldehyd, formalin nebo hliník.

9. Potraviny v plechovce

Většina plechovek je potažena výstelkou, která obsahuje karcinogenní látku Bisfenol-A (BPA). Kromě toho se v pokusech ukázalo, že uvedená substance mění mozkové buňky myší na genetické úrovni.

Mnohé plasty, termální papír, vodní potrubí a zubní výplně (plomby) také obsahují BPA.

10. Komerční mýdla, šampóny, zubní pasty, krémy

Opět, podobně jako u toxické kosmetiky na pokožku, i chemikálie z ostatních druhů kosmetiky, která se aplikuje na kůži, vlasy a zuby skončí v krevním oběhu. Parfémy, barviva, vedlejší produkty ze zvířat a další podezřelé substance mohou způsobovat rakovinu.

Řešením je kupovat přírodní anebo BIO kosmetiku bez škodlivých přísad, 

případně si vyrobit vlastní kosmetiku.

Existuje jedno moudré přísloví, kterým je dobré se řídit: 

„Pokud byste to nesnědli, nenanášejte to na svou pokožku“.

ZDROJ ►http://www.healthylifetricks.com

©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

NAJDĚTE SI ČAS ZDRAVĚ JÍST

Spousta lidí by se ráda přeorientovala na zdravou stravu, ovšem myslí si, že na to nemají dostatek času. Ale nákup zdravého jídla a jeho následná konzumace není nic tak složitého, jak by se mohlo zdát. Pokud chcete jíst zdravě, zhluboka se nadechněte a relaxujte. Následně se ponořte do našich tipů.

Lehké hřešení povoleno

Nemusíte se hned vzdávat oblíbených zákusků nebo dortů, pokud chcete zdravě jíst; pouze se zaměřte na to, kolik jich konzumujete. Americká komise pro vědu a zdraví sama prohlašuje, že občasné zpestření zdravého jídelníčku něčím, co se do něj příliš nehodí, zase v takové míře neškodí a proces zdravého stravování nijak výrazně nenaruší.

Zaměřte se na ovoce a zeleninu

Ovoce a zelenina – ač to bude znít divně, skvěle šetří váš čas. Dodají energii, kterou často postrádáme mezi hlavními jídly a usměrňují apetit, když se chceme zaměřit na zdravé stravování. Vědci z Harvardské univerzity radí denně spotřebovat 9 druhů ovoce a zeleniny. To je pro zdraví učiněný pohon.

Snídejte

To už bylo snad opakováno stokrát, ale ještě jednou pro jistotu. Podle studie The Americal Journal od Clinical Nutrition je vynechávání snídaně často doprovázeno rizikem srdečních chorob, nejčastěji infarktem. Snídaně váš metabolismus doslova nakopne do správného fungování a nabije vaše tělo potřebnými proteiny na celý den, které pomáhají udržovat hladinu energie na potřebné úrovni.

Omezte půlnoční svačinky

Nejlépe uděláte, když alespoň dvě hodiny před ulehnutím do postele nepozřete vůbec nic. Zatímco spíte, váš metabolismus se dostává do jakého zpomaleného režimu a trávicí systém potřebuje ještě před touto dobou dokončit veškerou práci. Čas, který necháte svému žaludku na trávení před ulehnutím do postele mu umožní se po dobu spánku zregenerovat, stejně jako zbytku celého těla. Orgány a psychika jsou totiž propojené, proto bude ovlivněna celková kvalita spánku a relaxace. Zároveň budete poté ráno hladovější, což vás dovede k pořádné snídani, jež vás nabije na celý den.

Jezte více celozrnných věcí

Celozrnné pečivo je prototypem zdravého jídla a na proteiny bohatých potravin, takže ideální prvek zdravého stravování. Pro začátek zkuste prostě nahradit vámi do té doby konzumovaný chléb celozrnným a možná budete překvapeny, jak sytá a lahodná tato potrava je. Pokuste se také vyměnit bílou rýži za hnědou, která obsahuje více vitaminu E, B6 a železa.

Vyhněte se nepřírodním výrobkům

Pokud chcete zdravě jíst, začněte číst složení potravin, které je uváděno na obalech a omezte chemické konzerváty, umělá sladidla nebo barviva. Bylo prokázáno, že tyto škodliviny jsou úzce spojovány s následnou bolestí hlavy, hrudníku nebo některými formami rakoviny. Vyhněte se také obohaceným moukám, rafinovanému cukru nebo nasyceným tukům. Výrobky toho typu drasticky zvyšují cukr v krvi, ucpávají tepny (čímž riskujete budoucí střet s kardiovaskulárními chorobami, např. mrtvicí), navyšují cholesterol a vyvolávají pocity únavy.

Konzumací zdravého jídla si prodloužíte život, budete v lepší psychické kondici – mentálně i emocionálně a snížíte riziko vzniku nejrůznějších nemocí spojených se špatnými stravovacími návyky a toxiny obsaženými v jídle.

ZASLÁNO ► EMAILEM

©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

Strava bez sladkostí, masa, mléčných výrobků či zpracovaných potravin

Začněme cukrem. O cukru a rakovině se hodně hovořilo, a oprávněně. Je nesporným faktem, že rakovinné buňky konzumují (tj. metabolizují) cukr - glukózu - mnohem rychleji než normální buňky. Přesně tak funguje vyšetření pozitronovou emisní tomo- grafií (PET): nejprve vypijete sklenici glukózy a přístroj potom zjišťuje, kde v těle se tato glukóza nejrychleji metabolizuje. Glukózová „ohniska“ jsou oblasti, kde je nepravděpodobnější výskyt rakoviny. Vědci sice stále ještě přesně nevědí, jestli strava s vysokým obsahem cukru způsobuje rakovinu, zato však vědí, že jakmile se v organismu objeví rakovinné buňky, konzumují desetkrát až padesátkrát více glukózy než normální buňky. Proto logicky dává smysl, aby onkologičtí pacienti co nejvíce omezili příjem rafinovaného cukru a „nekrmili“ rakovinné buňky, a místo toho přijímali pouze glukózu, která se přirozeně vyskytuje v zelenině a ovoci.

Jelikož průměrný Američan denně sní ekvivalent dvaadvaceti čajových lžiček cukru - přičemž bychom měli jíst nanejvýš šest až devět lžiček -, znamená to, že opravdu je co zlepšovat, ať už se v současnosti potýkáme s rakovinou, nebo ne.

Spojení mezi rakovinnými buňkami a cukrem objevil ve 20. letech 20. století lékař Otto Warburg. Obdržel Nobelovu cenu za objev, že rakovinné buňky získávají energii a dýchají (tj. respirují) jinak než zdravé.

Konkrétně si všiml, že rakovinné buňky štěpí neobvykle velké množství glukózy a dýchají bez kyslíku (takzvaná „anaerobní respirace“). Zdravé buňky naproti tomu rozkládají mnohem menší množství glukózy a dýchají za přítomnosti kyslí- ku (takzvaná „aerobní respirace“). Zajímavé je, že rakovinné buňky dýchají anaerobně dokonce i tehdy, když je v okolí dostatek kyslíku. Tato skutečnost vedla Warburga k hypotéze, že rakovinné buňky musejí mít v nepořádku mitochondrie, neboť v této části probíhá u zdravých buněk aerobní dýchání. Pokud se marně snažíte rozpomenout se na středoškolské učivo z biologie, buďte bez obav - výstupní sdělení je jednoduché: rakovinné buňky se chovají jinak než zdravé a mezi klíčové rozdíly patří, že pro své fungování vyžadují spoustu cukru. Proto vyřazení rafinovaného cukru z jídelníčku může klíčově přispět k „vyhladovění“ rakovinných buněk.

Muž jménem „Ron“ patří mezi ty účastníky studie Radikální remise, kteří změnili složení své stravy - konkrétně úplně vysadil cukr. Když mu bylo čtyřiapadesát let, lékaři mu zjistili karcinom prostaty (Gleasonovo skóre 6 a hla- dina PSA 5,2) a dva ze dvanácti bioptických vzorků byly pozitivní na rakovinu. Proto mu lékaři doporučili okamžité operativní odstranění prostaty. Ron se však nedávno doslechl o někom, kdo se vyléčil z rakoviny pomocí výživy, a proto chtěl nejprve prozkoumat tuto možnost. V jeho odlehlém městečku neordinoval integrační onkolog (integrační medicína kombinuje poznatky konvenční medicíny a alternativních metod) ani nutriční poradce, s nimiž by si mohl promluvit, a proto začal číst knihy a články, které vysvětlovaly, jak rakovinné buňky spotřebovávají spoustu cukru a jak ho obsahuje řada typicky amerických potravin, například bělomasé brambory a bílý chléb. Po několika týdnech intenzivního výzkumu se Ron rozhodl operaci na krátký čas odložit a místo ní vyzkoušet radikální změnu stravování:

“Rakovina byla pravděpodobně ta nejlepší věc, jaká se mi kdy přihodila, protože jsem se vždycky dost snažil, abych byl v dobré fyzické kondici, ale moc dobře jsem nejedl. Byl jsem fakt těžký závislák na cukru. ... [Abych se zbavil rakoviny,] přestal jsem jíst cukr a všechny bílé potraviny. Žádné bělomasé brambory ani bílý chléb - tak nějak. Jedl jsem spoustu listové zeleniny a hodně jsem si připravoval čerstvou zelnou šťávu, což dělám stále, ale ne tak často, jak bych mohl. ... Rakoviny jsou anaerobní ... a glukóza je kyvadlový dodavatel dusíku, který je živí. Jestliže tedy dokážete odříznout tuhle kyvadlovou dodávku [glukózy], rakovina to nezvládne.“

Jakmile Ron takto změnil složení své stravy, hladina prostatického specifického antigenu (PSA) za méně než rok klesla na zdravou hodnotu 1,3 a nenechal si chirurgicky odstranit prostatu. Chirurgické odstranění prostaty může mít trvalé nežádoucí účinky na močovou a sexuální funkci. V současnosti už je Ron přes sedm let bez rakoviny.

Nyní přejdeme k mléčným výrobkům.

Podle účastníků mého výzkumu bychom je měli omezit nebo zcela vyřadit z jídelníčku ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé, jsou vyrobeny z mléka jiného savce, což znamená, že obsahují spoustu hormonů a proteinů, které mají podpořit růst telete - nikoli člověka. (Mimochodem, jsme jediný živočišný druh na této planetě, který pije mateřské mléko jiného zvířete.) Navíc výzkum prokázal, že hlavní protein v kravském mléce, zvaný kasein, podporuje v Petriho miskách i u laboratorních krys růst rakovinných buněk. Vědci dokonce zjistili, že mohou spustit nebo zastavit rakovinu u krys pouze tím, že jim dávají, nebo nedávají kasein.

Druhým důvodem jsou

nezdravé chemické látky obsažené ve většině amerických mléčných výrobků, například růstové hormony pro hovězí dobytek, antibiotika a pesticidy. Do Evropy byl dovoz mléka a mléčných výrobků z USA zakázán, protože americké krávy dostávají injekce rekombinantního růstového hormonu pro hovězí dobytek (rBGH). Tento hormon je podle různých studií spojován s rakovinou. Americké mléčné výrobky navíc obsahují nezdravé množství omega-6 mastných kyselin (místo zdravých omega-3 mastných kyselin), protože v USA jsou krávy krmeny kukuřicí, místo aby přirozeně spásaly trávu, přičemž jediným důvodem je skutečnost, že kukuřici lze vypěstovat laciněji než trávu. Omega-6 mastné kyseliny byly opakovaně spojovány s rakovinou.

ZDROJ ► Kelly A. Turnerová: Nejste bezmocní (nakl. Triton)

ČERPÁNO ►zdrava-vyziva.doktorka.cz

©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

VYPLÁCÍ SE DOBRO ?

V této pradávné otázce, která od nepaměti byla doménou etiky, figuruje slovo vyplatit, které má kořen v ryze ekonomickém slově platit. Nelze tedy zapřít, že je tato otázka stejně tak doménou ekonomie jako etiky: ► vyplácí se dobro? 

Tedy přeloženo do moderního jazyka: je dobro dobrou investicí?

To je dost složitá otázka. Odpovíme-li ano, dobro se vyplácí, dobro přestává být dobrem samo o sobě a z etiky se stává ekonomická úvaha. Etický člověk se stává jakýmsi „duchovním podnikatelem“, který doufá v návratnost svých činů a dobro koná pouze proto, že věří, že se mu to vyplácí. Také se tím snižuje váha dobra, protože dobro by tím pádem nebylo dost atraktivní samo o sobě a potřebovalo by tak k sobě bonus navíc ve formě odměny. Lidé, kteří žijí svůj život podle pravidel, jež jsou jim protivná, jenom kvůli tomu, že očekávají odměnu v nebi − nebo se chtějí vyhnout trestu v pekle −, také nekonají dobro pro dobro samotné, ale „investují“ oběť potěšení ve prospěch užitku posmrtného. Kdyby chtěl člověk být protivný, mohl by dokonce rozvést úvahu, že člověk, který věří, že se dobro vyplácí, a činí jej právě jen kvůli oné výplatě, je vlastně takový dlouhodobý hédonista, prospěchář. Člověk, který činí zlo, není ani tak špatný, jako je hloupý − sám si zlem totiž škodí, pokud věří, že se dobro vyplácí, a tím pádem, že se zlo nevyplácí. V takovém vidění světa je etika redukovaná na ekonomii a kalkul. Pomáhám-li babičce s nákupy kvůli tomu, že věřím − neboli počítám, kalkuluji −, že se mi to nějak vrátí, nejedná se o skutek etický, ale o investici. Jistě, oné babičce to může být jedno, jaké mám interní motivy, hlavně že jí někdo pomůže s těžkou taškou. Jedno jí to ovšem být přestane v momentě, kdy se odměna nedostaví − pak se totiž s nákupy bude muset vláčet sama. Pokud za „laskavost“ rovnou raději nezaplatí. Pokud to dotyčný dělá pro dobrý pocit z dobře odvedené práce, je mu odměnou ten pocit. Zde se ještě na chvíli zastavme. Pokud člověk věří, že „se“ dobro vyplácí, musí se pozastavit nad tím „se“. 

Totiž co vyplácí? 

Dotyčný jaksi věří, že je realita nějakým způsobem (s)tvořena tak, že někde „na pozadí“ existuje jakýsi neviditelný odměňovací systém, který člověku vrací jeho činy. Tento princip musí být neosobní, aby byl spravedlivý, a zároveň osobní, aby člověka znal. Musí mít paměť, aby si činy pamatoval, musí být inteligentní a umět ovlivňovat realitu, aby mohl odměňovat a trestat, a musí vidět do srdce člověka, aby věděl jeho pohnutky a to, s jakým úmyslem to dotyčný dělal. V Bibli se tomuto tématu, zda se vyplácí dobro, nejhlouběji věnuje starozákonní kniha Job. Satan se ptá Hospodina, zda vede Job bohulibý život „pro nic“. Pokud za jednoho obětovaného býčka je mu odměnou dáno deset, pak je obětování tou nejlepší myslitelnou investicí a Job by musel být pošetile hloupý, aby takto neinvestoval. Vezmi mu ona požehnání, onu odměnu, říká Satan, ba naopak potrestej jej a vezmi mu vše, co má, a Job bohulibě jednat přestane. Satan vlastně říká − testujme, zda je Job bohabojný, nebo je to jen dobrý ekonom, který využívá investiční příležitost. Vezmi odměnu dobra a uvidíme, zda tento zástupce lidí, na kterého jsi vsadil, vůbec bude schopen dobra. Jinými slovy to tvé dobro, Hospodine, není tak dobré, když jej musíš odměňovat výplatou, aby se vy-platilo. Byť se jedná snad o nejsložitější knihu v Bibli, poselství Joba je celkem jasné: I kdybys mě nechal zabít a vše mi vzal, neuhnu z cesty. Job koná dobro pro dobro samé, i kdyby z toho nic neměl, i kdyby pro něj trpěl. Podobně uvažuje Kant, pokud je dobro konáno s kalkulem odměny, nejedná se o dobro, odměna u Kanta anuluje morální hodnotu dobra, které bylo vykonáno. To je celkem přísné. Každopádně dobro z vlastní podstaty nemůže být založeno na tom, že se vyplácí. Občas se nevyplácí. Občas ano. Pokud je člověk za dobro nějak odměněn, pak fajn, ale vstupovat do činu s kalkulem morální investice je ošemetné. 

Vyplácí se dobro? 

Na to není pravidlo. 

A proč jej činit?

 Přesně tak, jak zní odpověď na Satanovu sázku, kterou díky Jobovi prohrál: 

„Pro nic.“ Pro dobro. Nikoliv pro něco.

----- TOMÁŠ SEDLÁČEK  -----
►psáno pro HN --  http://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-sedlacek.php?itemid=25723

©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU ZMĚNÍ VAŠI KARMU

Budeme-li se mít doopravdy rádi, můžeme si napravit karmu.

Karma naprosto není principem trestu za špatný skutek.

 Karma je realizací energetického náboje, náboje životní síly.

Když máme sami sebe rádi, vzniká uvnitř našeho těla energetický náboj vyzařující do našeho životního prostoru. Tato životní síla formuje situace, v nichž se vnitřní energetický náboj lásky k sobě samým realizuje prostřednictvím lidí a událostí, k prospěchu nás samých i našeho okolí.

Když sami sebe rádi nemáme, vzniká uvnitř opět energetický náboj vyzařující do okolí. Realizuje však cíle opačné – vytváří pro nás situace, v nichž se uplatňuje naše neláska k sobě, rovněž prostřednictvím lidí a událostí. A zcela rozhodně se nedá mluvit o jakémkoli prospěchu pro kohokoli.

Každý z nás by chtěl ve svém životě něco napravit, něco zdokonalit, vytvořit. Toto „něco“ může pocházet z jakékoli oblasti našeho života, může se to týkat lásky, vztahů, rodiny, práce, finanční situace… Naše přání jsou uskutečnitelná, dají se vyplnit.

Problém může spočívat v tom, že přání je sice dobré, avšak energetický náboj, který vysíláme k jeho realizaci, je zaměřen na cíle úplně opačné . Karma nenásleduje naše fantazie, drží se naší energie. Výsledkem může být, že se za někým vydáme s těmi nejlepšími úmysly a dostaneme od něho pár přes ústa. Chtěli jsme to nejlepší – a dopadlo to jako vždycky…

Načež si lámeme hlavu, co jsme udělali špatně, proč se nejlepší úmysly změnily 

v samé problémy a co to máme za karmu.

Přitom odpověď je jednoduchá: jaký je náboj, taková je karma.

Toužíme například v osobním životě po lásce a štěstí. To je krásné a zcela splnitelné přání. Když ho však prohlédneme ze všech stran a půjdeme do hloubky, zjistíme, že sami sebe rádi nemáme. Partnera hledáme, aby svojí láskou kompenzoval naši nelásku.

Na energoinformační úrovni vzniká situace, kdy sen o lásce a štěstí v osobním životě nabíjíme neláskou k sobě samému. 

Jaký je výsledek ? 

Realizace náboje, tedy realizace nelásky k sobě samému, se nám dostává v nové podobě – v podobě nelásky člověka, o kterého jsme stáli. Karma udělala své – spojila příčinu s následkem.

Další příklad: rádi bychom měli dobrou práci s dobrým platem.

 Co to je „dobrá práce“? 

To je práce, která nás zajímá a kde si nás váží. 

A „dobrý plat“? 

To jsou peníze, kterých je dost na to, abychom si mohli udělat radost užitečnými 

a příjemnými věcmi, jimiž sami sobě projevujeme lásku a péči.

Takže dobrá práce nám dává možnost pocítit svou hodnotu a dobrý plat nám 

umožňuje projevit sami sobě lásku a péči.

Jenomže pokud se nemáme rádi, nedokážeme přání dobré práce nabít odpovídající energií. Máme náboj, je to náboj naší nelásky k sobě samému. Ten nám s realizací cíle „pocítění vlastní hodnoty“ nepomůže.

Problém se prohlubuje také tím, že i přání dobrého platu je nabíjeno neadekvátní energií. Nemáme se rádi, proto od sebe dobrý plat podvědomě odsunujeme. Vždyť když se nemilujeme, necítíme k sobě ani lásku ani péči a nevíme, jak s tím dobrým platem naložit.

Co tedy získáme jako výsledek ? 

Práci, která nám nesedí a plat, o kterém je hanba mluvit. 

Karma udělala své – spojila příčinu s následkem.

Karma připomíná fyzikální zákony: máme kladívko, můžeme jím udeřit na hřebík, ale také se můžeme praštit do prstu. Přitom v obou případech půjde o jedno a totéž kladívko a o stejné vynaložení sil. Rozhodujícím prvkem je vektor síly – jakým směrem je kladívko zaměřeno.

V našem případě nasměrování kladívka znamená buď lásku k sobě samému, nebo nelásku.

Vše, čemu se musíme naučit, je ovládat svůj silový vektor. 

Tedy vnitřně k sobě pociťovat stálou lásku.

Právě stálost lásky je problémem…

Nejčastěji se kladívkem uhodíme do prstu, v určitých chvílích se nám 

však přece jen podaří uhodit na hřebík.

Jaké jsou to chvíle? A co je řídí?

Zpravidla jsou to vnější podmínky.

Je-li v našem životním prostoru všechno v pořádku, cítíme se uvolněně a nikdo na nás nedotírá, přecházíme podvědomě do stádia lásky k sobě samému a harmonie se světem, který nás obklopuje. Harmonie vnější formuje harmonii vnitřní. 

vnitřní harmonie v nás odhaluje lásku k sobě samému, o níž jsme neměli ani potuchy.

Život je však pohyb. Během půlroku se vnější okolnosti změní. 

Vnější harmonie se vytrácí, naši vnitřní lásku k sobě samým si při tom bere s sebou. 

A my se znovu svým kladívkem – karmou praštíme do prstu…

To vypadá, jako když celý náš život plně závisí na rozmarných vnějších okolnostech. Jako bychom neměli stálé bydliště. Jako bychom žili na ulici: hned ve slunečním žáru, hned mokří deštěm nebo zasypáni sněhem.

Ve skutečnosti však právě sebeláska je naším vnitřním bydlištěm, v němž je vždycky teplo a útulně. Máme-li svůj vnitřní dům lásky k sobě samému, nezávisíme víc na vnějších okolnostech. Sami si vybíráme, kdy vyjdeme z domu, abychom se setkali s vnějším světem. A jsou-li vnější okolnosti nepříznivé, zůstáváme doma, přebýváme v lásce k sobě samému a dál směrujeme kladívko na hřebík, ne na svůj prst.

Láska k sobě samému nám dává svobodnou volbu – volbu vlastní karmy. 

Zákony karmy, stejně jako zákony fyzikální, jsou slepé. 

Prostě existují a platí. Oči k vidění máme sami.

Když se na sebe díváme očima lásky, vidíme, kam směřujeme svou karmu, 

vidíme příčiny a následky a řídíme svůj život jako celek.

Karmu je možné řídit. Karmu je třeba řídit.

Karma nevznikla proto, aby nás trestala, ale proto, abychom sami vytvářeli příčiny a následky. Karma není něco mimo nás, žije uvnitř nás. Její kořeny jsou zapleteny do naší sebelásky.

Jestliže svou vnitřní lásku k sobě učiníme pevnou a stabilní, bude taková 
také naše karma, budeme ji moci řídit. láskou k sobě samým.

Potom se naše sny mohou plnit. 
Štěstí v osobním životě, harmonické vztahy s dětmi i rodiči, přátelství, spolupráce, 
zajištěnost, naplnění, to vše se může realizovat nabito nábojem naší lásky k sobě samým.

To se týká i setrvačnosti karmy, která nás stále bije kladívkem do prstu … naprosto není třeba čekat, až se náboj vybije, až karma dojde. Vůbec není pravda, že svou karmu člověk nemůže opustit.

Kdykoli můžeme změnit náboj, upravit karmu. Jestliže se nám zdá, že v osobním životě nikdy nebudeme šťastni a že nikdy neseženeme dobrou práci se slušným platem, pak se nám to opravdu jenom zdá.

Kdykoli můžeme změnit běh událostí, změnit svůj vlastní osud. 

Protože kdykoli se můžeme začít mít rádi.

To je velmi důležitý okamžik.

Abychom se začali mít rádi, nepotřebujeme čekat na vhodné okolnosti. 

Ty nikdy nenastanou. Musíme si je sami vnitřně utvořit.

ČERPÁNO ► www.PRO NALADU

©2015 Připravila: ALENA pro ► http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

STÁŘÍ ZAČÍNÁ POZDĚJI

Čím se život po padesátce liší od veškerého předchozího života?

Obecně se má za to, že hlavním důsledkem prodlužování lidského života je fakt, že staří lidé déle žijí. Jenomže tak to není.

Tím hlavním důsledkem, doslova obrovským a před našima očima proměňujícím celé lidstvo, není to, že stáří déle trvá, ale fakt, že mnohem později začíná.

Pro ty, kterým je dnes čtyřicet, padesát, pětapadesát let, začne stáří někdy v pětasedmdesáti, osmdesáti letech. Tedy o pětadvacet let později, než pro generaci našich rodičů.

Ještě docela nedávno byla v lidském životě tři hlavní období: mládí, zralost a stáří. Nyní „zralost“ nastupuje kolem padesátky a znamená počátek absolutně nové, dříve neexistující etapy lidského života.

Co o ní víme?

1. Trvá téměř třicet let – od padesáti zhruba do pětasedmdesáti.

2. Na rozdíl od dřívějších představ se fyzické a intelektuální možnosti člověka v tomto období při správném přístupu nesnižují a jsou minimálně stejné, v některých případech dokonce lepší, než v mládí.

3. Je to potenciálně nejlepší, nejhodnotnější období lidského života, neboť sjednocuje zdraví, sílu a životní zkušenosti. Podle všech statistických údajů posledních let nejšťastnější období života, jeho vrchol, přichází dnes přibližně v pětašedesáti letech.

4. Ti, komu je dnes 55-65 let, prožívají takové období jako vůbec první v lidské historii. Dřív zkrátka neexistovalo, protože lidé stárli mnohem dříve.

5. V nejbližších několika desetiletích se lidé ve věku 50 – 75 let stanou nejmohutnější věkovou skupinou na Zemi.

Čím se život po padesátce liší od veškerého předchozího života? 

Přece tím, že životu po padesátce nás nikdy nikdo neučil!

Kojence připravují na dětství, dítě na dospívání, dospívající na mládí a v mládí trávíme desítky hodin přípravou na nadcházející zkoušky zralosti. Teprve hranici padesáti let překonáváme bez sebemenší představy o tom, jak, čím a kvůli čemu žít dál.

Na tom není nic divného. Kde bychom měli takové znalosti vzít, když ještě pro generaci našich rodičů padesátkou jaksi oficiálně začínalo stáří a o dalším životě se spíš nepřemýšlelo.

Málokdy si uvědomíme, že životní program, který bez odchylky svou životní poutí následujeme, byl založen předcházejícími generacemi. Právě předcházející pokolení vytvořila všechny knihy, filmy a vzdělávací systémy, které v dětství a mládí formovaly naše vědomí.

Předcházející pokolení však neměla žádné představy o životě po padesátce. Z prostého důvodu: v jejich zkušenosti po padesátce v zásadě už o žádný život nešlo. Proto také není součástí životního programu, který jsme zdědili.

Podle veškeré sebrané statistiky těm, kterým je dnes nějakých 50-55, nezačne stáří dřív, než v osmdesáti letech. To je samozřejmě moc a moc příjemné. Prostě nám bylo darováno až pětadvacet (!) let aktivního, plného života. Problém se skrývá v tom, že zacházet s tímto dárkem nás nikdo nenaučil. Takže po padesátce někdy riskujeme ztrátu dobrých 25-30 let, když ji akceptujeme jako hranici stáří. Ztracená léta by pro nás přitom bez přehánění mohla být ta nejkrásnější v životě.

Po padesátce nastupuje v životě pozoruhodné období, kdy máme čas, máme zdraví i sílu, nemáme už sociální závazky, zato máme životní zkušenosti a do počátku stáří nám zbývá ještě čtvrt století!

Neutrácejte tento čas zbytečně. Později byste toho litovali.

Když je vám přes padesát, je pro vás dnes možné doslova všechno: nové zájmy, nová zábava, radosti a dojmy, nová kariéra, nová láska, nové cesty. Přitom kvalita těchto nových zážitků v mnohém daleko překračuje všechno, co vám bylo dostupné za zeleného, nezkušeného a povinnostmi svázaného mládí.

► V.Jakovlev

ČERPÁNO ► www. PRO NÁLADU

©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz

PO ČEM NEJEN TLOUSTNEME, ALE JSME PO TOM I DEMENTNÍ

„Tak tohle je prostě pecka“ - byla moje první reakce po zaboření nosu do loňské knižní novinky Moučný mozek. Americký neurolog David Perlmutter, který knihu napsal, mi dokonale potvrzuje informace, které jsem za poslední roky sesumírovala, a přidává pěknou porci novinek navíc. Nově a neotřele se dívá především na naše mentální zdraví – ukazuje vliv stravy na náš mozek.

Zní to nudně? 

Tak jinak: můžeme ovlivnit zda (a kdy) budeme dementní! 

Odvážné tvrzení, že? 

Ovšem má to pár pravidel (čtěte dál a dozvíte se je!) – dělat věci jinak než většina. Hledat si informace jinde než většina. Je na každém, do jaké míry a čemu člověk uvěří a do jaké míry hlavně začne něco dělat. Protože – jen věřit nestačí.

Je mi jasné, že kniha bude pro hodně lidí náročná – neustále se na stránkách zmiňují výzkumy a studie. Nu což, není to beletrie, ani červená knihovna. Já jsem si její čtení ale náramně užívala, jelikož se mi v každé kapitole potvrdilo něco, co jsem tak trochu věděla, nebo jsem tušila určitou spojitost. Vy knihu číst nemusíte, nechcete-li – mám pro vás výcuc – tento článek.

Konec moučných mozků v Čechách?

Perlmutttrovo poselství je přesně to, co si potřebujeme vštípit do našich (více či méně) moučných mozků i v Čechách. Jisté povědomí o tom, co je zdravé, už tu trochu je, ale stále to zazdíváme různými výmluvami, proč vlastně „to správné“ nemůžeme u nás aplikovat – uvedu pár oblíbených důvodů:

„Stejně je nejdůležitější být v pohodě, raději sníst rohlík s láskou, než jíst mrkev a být ve stresu.“

Něco na tom bude. Ale jenom něco. Psychika a strava jsou důležité 50:50. Jenže samotnou psychikou s rohlíkem v žaludku to vážně nedáte.

„Když přestanu jíst pečivo, vyřadím sebe (děti, babičku) ze společnosti. Je to nepřirozené.“

Ano, možná je to nepřirozené v moderní společnosti, ale kdo udělal normu z pojídaní moučných výrobků? A kdo ji drží při životě nejvíc? 

Ti, co z toho mají prospěch a plné peněženky – potravinářské a farmaceutické kolosy. 

Na tom se chceme podílet? 

Já myslím, že je potřeba vykročit vpřed, a začít budovat nové normy.

Povíme si něco o roli sacharidů v naší stravě a o tom, co se děje v našem těle po jejich nadměrné konzumaci. Také se mrkneme na vliv lepku na naše zdraví. Prostě a jednoduše, jak můžeme dopadnout, když budeme dál jíst kvanta chleba, rohlíků, koblih, těstovin, pizzy a chroustat ráno „cereálie“.

Všeho s mírou, celozrnné je zdravé… nebo snad… cože??

Hned ze začátku předesílám, že vám budu zase brát nejen křupavé rohlíky a sladké koblihy, ale i „rádoby zdravé“ celozrnné těstoviny, kuskus a bulgur. Komu se to nelíbí, ten… má smůlu. Taky se mi to nelíbilo. Do té doby, než jsem zjistila (a zažila) pozitiva bez-pšeničné stravy. Do té doby, než jsem pomohla několika prvním lidem. Když začnete vidět „ty zázraky“, které dokáže změna stravy, navždy vás to změní. 

Nejsem puritán a občas něco nezdravého sním, ale proč by to mělo tvořit součást 

mého každodenního paliva, když vím, že po tom budu nejen tlustá, ale i nemocná a blbá? 

Nevím jak vy, ale já se mám ráda. 

A i když jsem jinak dost „sluníčkovej člověk“, nechci vám mazat med kolem pusy.

Takže: celozrnné výrobky nejsou o moc lepší než výrobky z bílé mouky. Negativa konzumace obilovin nemůže vyvážit pár minerálních látek v celém zrnu. A když pečivo není čistě kváskové, stejně ty minerální látky tělo nezužitkuje. Pečivo, jakkoliv celozrnné, není zdravé.

Vliv genetiky se přeceňuje – nebuďte pasivní!

Mnozí už jste jistě slyšeli o epigenetice – o tom, že nejsme 100% předurčeni našimi geny umřít na něco konkrétního, nebo mít určitou nemoc. Máme sice zděděné nějaké sklony k různým nemocem, ale co také máme, je možnost podílet se na svém zdraví. Je opravdu jen několik chorob, které jsou vcelku dané (srpkovitá anémie, cystická fibróza…), a kde máme jen mizivou možnost působit preventivně – tyto choroby jsou ale relativně vzácné. Naprostá většina nemocných lidí má choroby, kterým lze předejít a i když už je máte, dá se s tím většinou také něco dělat. Čím dřív ale začnete, tím lépe.

Cukrovka a obezita 

– jistě, ale i migrény, epilepsie, deprese, Alzheimer či Parkinson, roztroušená skleróza…

Tohle vše souvisí s vaší stravou! Někomu se neobjeví žádná z těchto chorob do konce života (takových moc není), i když se stravuje s prominutím „jako dobytek“. Ale chcete to riskovat? Co takhle raději podpořit naše tělo v léčebných a přirozených mechanismech a nemuset do sebe ládovat miliony doplňků (stačí něco málo), natož léků (ty nejlépe žádné).

V naší poradně se často setkáváme s lidmi, kteří už mají za pět minut dvanáct. Není to lehká práce a já vás vyzývám: začněte řešit malé zdravotní problémy a nadváhu včas. Později to bude mnohem náročnější a dražší. Zapomeňte na to, že vás zachrání lékaři. Zachránit se můžete jen vy sami.

Jedno je jisté, a to, že: 

 NEJVĚTŠÍ SÍLA JE V PREVENCI 

– je prostě nutné uvědomit si rizika a začít žít uvědoměle. Jakmile si totiž nemoc již přivodíte, 

začíná být za pět minut dvanáct, a mnohdy je již po dvanácté.

Pojďme se postupně podívat na to, v čem je největší problém pšenice (plus dalších obilovin) a výrobků z mouky. Je to lepek a je to příliš mnoho sacharidů v celodenní stravě. Podíváme se dnes hlavně na jejich souvislost s naším mentálním zdravím. Bude to znít revolučně, nicméně je to podložené mnoha studiemi. Dnešní systém nechce, abychom o tom věděli. 

Kdo by pak bral ty léky, že jo.

Říká se, že cukr je zabiják – nepřehání se to trochu?

Naopak. Málo se to zdůrazňuje. Uvědomujeme si to stále málo, jak moc cukr (v přebytečném množství – takže skoro vždy) vadí. Vězte, že přebytečné množství je pro většinu lidí to, co mají každý den na talíři. Všichni tuší, že sladkosti a stolní cukr není ok. Většina z nás si tak nějak myslí, že se po tom prostě jen tloustne. Jenže…. je tu něco, co je mnohem horší, než jen pupek a velkej zadek. Je to poškozování našeho zdraví.

A jaký vliv má přemíra cukrů a obilovin na náš mozek? 

Výrobky z obilovin se v našem těle mění velice rychle na jednoduchý cukr, proto pro potřeby tohoto článku budu zjednodušovat a házet sacharidy do jednoho pytle.

Cukr v krvi a stárnutí organizmu

Jedním z dobrých ukazatelů vašeho zdraví je hodnota glykovaného hemoglobinu (HbA1c) . Ten nám říká, jak jsme na tom dlouhodobě (posledních 90 dní) s krevním cukrem. HbA1c má velkou souvislost s fungováním našeho mozku. Laicky – mít dlouhodobě v normě krevní cukr je důležité pro naše mentální zdraví.

Problém glykace při nadměrné konzumaci sacharidů

Pojem glykace znamená navázání sacharidů na bílkoviny, tuky nebo aminokyseliny. Příkladem je stárnutí pleti (vrásky a povadlost), kdy se vlákna bílkovin stávají méně pružná a deformují se. Do jisté míry je glykace nedílnou součástí života (stejně jako zánět nebo produkce volných radikálů!) a má zásadní podíl na stárnutí organizmu. Důležitou informací je, že snížením příjmu sacharidů můžeme zmírnit glykaci a tedy i stárnutí našeho těla. A nejen to!

Glykované proteiny totiž zvyšují (až 50x) tvorbu volných radikálů v těle – dochází pak k poškozování dalších tělesných struktur (i DNA) a následně k nemocím ledvin, oběhové soustavy, cukrovce a zrychlenému stárnutí.

Zařaďte prevenci nemocí do svých priorit – říkám tomu zodpovědnost

Jakmile se dopracujete k diabetu II. typu (cukrovce), zvyšujete výrazně riziko vzniku srdečních chorob a mozkových příhod, Alzheimerovy choroby a zrychluje se vaše mentální stárnutí.

Naprosto zásadní je proto prevence. Tedy snížení sacharidů ve stravě. Poškozování tuků, bílkovin, DNA i RNA volnými radikály je v našem těle značné již ze začátku, kdy ještě nepozorujeme příznaky neurodegenerativních nemocí – Alzheimerovu nebo Parkinsonovu nemoc. Když už nemoc propukne, už nemůžeme změnit úplně vše, jako před tím.

Čím větší břicho, tím větší riziko nemocí

Věděli jste, že přebytečný tuk v těle funguje jako samostatný orgán? 

Nejhorší je viscerální – břišní tuk – spouští záněty v těle a narušuje metabolické procesy.

Když jde o hubnutí, s cvičením je to vždycky lepší, ale zásadní je úprava jídelníčku. Na nízkosacharidové stravě se hubne nejlépe a navíc je to nejzdravější strava pro naše tělo. 

Co víc chít?

 Jistě, ne vždy to jde jako po másle, z dřívějška máme zhuntovaný metabolismus, rozhozené hormony, u některých lidí to bude prostě trvat, než se dá jejich metabolismus do pořádku. Ale moc jiných možností, než umírnění konzumace sacharidů (plus na to navázaná pravidla), podle mě není. 

A proč taky hledat jiné cesty, když náš organizmus k takovéto stravě mnoho 

let inklinuje a dělá mu velice dobře. 

Proč hledat něco, co nám jako lidstvu není přirozené? 

Proč vyrábět neustále nové přípravky na hubnutí, když ten hlavní nástroj máme přímo před očima – základní potraviny a základní pohyb.

brain„2.600.000 let se vysokotučná (nízkosacharidová) strava podílela na utváření lidského genomu. Jinak je tomu až posledních 10.000 let a my čím dál víc tloustneme.“

Stále si myslíte, že cukry jsou nejlepším zdrojem energie?

O vlivu cukru na naše cévy, o tom, jak je to s cholesterolem – chci napsat zase jindy. To je také téma s velkým T. Ve zkratce – zapomeňte na řešení cholesterolu, nasyceného tuku a dalších pseudo-problémů. Problémem je cukr a přemíra sacharidů + přemíra nevhodných tuků (většinou rostlinného původu), což vede k větší zánětlivosti v celém organizmu.

Mírná ketóza je velice zdravá

Na rozdíl od jiných savců, dokáže lidský mozek zužitkovat alternativní zdroje energie. Dochází k tomu cca po třech dnech, je-li ve stravě „nedostatek“ glukozy. Proto nemáme problém být určitou dobu bez potravy. A není to tak, že bychom začali hned odbourávat naše svaly (z bílkovin totiž umíme také tvořit glukózu). Umíme získávat energii i z tzv. ketolátek. Kyselina beta-hydroxymáselná (beta-HBA) je dokonce účinnější palivo než glukóza. Najdeme ji například v ….tádydááá… kokosovém oleji. Tato mastná kyselina navíc chrání naše nervové (mozkové) buňky.

Mírná ketoza je mimochodem velice zdravá. Pozor – někdy dochází k záměně pojmů keto-acidoza vs. ketóza. To první se může stát jen diabetikům I. typu – jelikož jejich tělo nedokáže produkovat dostatek inzulínu a z důvodu poklesu pH a neschopnosti zužitkovat glukózu bez inzulínu dojde k závažnému stavu, kdy je nutné vyhledat lékaře. U zdravého člověka se to nestane. Pro diabetiky, kteří si musí píchat inzulín, tedy není ketóza vhodná, z výše zmíněného důvodu. Pro většinu ostatních lidí je její lehčí forma naprosto vhodná. Když to hodně zobecním, většině lidem by stačilo čerpat sacharidy téměř jen ze zeleniny.

Druhý viník našich problémů – lepkavá bílkovina

Nejde jen o cukr a přebytek sacharidů, vadí nám i lepek. Všem.

„Citlivost na lepek je největším a nejpodceňovanějším zdravotním rizikem dneška.“

Gluten (lepek) znamená latinsky lepidlo. Extrémním projevem citlivosti na lepek je celiakie. Ale není to tak, že buď vám lepek vůbec nevadí, nebo vadí a jste celiak. Mezitím je mnoho mezistupňů. Zajívamé je, že každý čtvrtý člověk má od narození větší náchylnost k celiakii.

Asi 30 % západní populace má vyšší citlivost na lepek. S ohledem na naši nervovou soustavu ale do určité míry škodí všem. U každého člověka se to projeví jinak, podle jeho zděděných sklonů k určitým nemocem – obezita, srdeční onemocnění, autoimunitní choroby. Preventivními kroky se těmto nemocím dá přecházet!

Dnešní obiloviny jsou jiné než ty před 10 000 lety! Obsahují až 40x více lepku než před desítkami let. Jejich konzumace je mnohem návykovější. Po rozložení lepku na polypeptidy, tyto tzv. „exorfiny“ pronikají do mozku – mohou se navázat na morfinové receptory a navodit „pocit opojení“. Ano, konzumace houstiček je návyková. Sladké pečivo je ještě horší.

Perlmutter dokonce tvrdí, že průmyslově zpracovaná pšenice (chléb apod.) zvyšuje glykémii více než sacharóza – stolní cukr. Z jeho vlastní praxe neurologa má bezpočet případů zásadního obratu zdraví u lidí, kteří vyloučili lepek ze své stravy a snížili konzumaci sacharidů ve prospěch tuků – a ejhle – zbavili se deprese, chronické únavy, zvrátili diabetes II.typu…

Lepek také nabourává náš imunitní systém tím, že brání vlastní tvorbě antioxidantů. 

Jíst lepek a přitom brát antioxidanty za x tisíc Kč?

 Volba je na vás. Podle informací, které mám, je nejúčinnější nebránit vlastní antioxidančí kapacitě našeho organizmu a podporovat ji, než užívat antioxidanty jako takové v doplňcích. To ovšem neznamená, že jsem proti doplňkům a antioxidantům obecně. Toto téma je na delší dobu, můžeme to probrat na konzultaci, v souvislosti s vašimi individuálními potřebami.

„Skoro 2.000 let trvalo, než jsme přišli na to, že běžná bílkovina (lepek), kterou jsme zařadili do svého jídelníčku z evolučního hlediska teprve nedávno (před nějakými 10.000 lety) může způsobovat nemoci, které postihují nejen naše trávicí ústrojí, ale i kůži a nervovou soustavu. U lidí s neurologickými projevy citlivosti na lepek nemusí být přítomny příznaky v zažívacím traktu, takže neurologové musí znát běžné neurologické symptomy této nemoci a metody její diagnostiky.“

Dr. Hadjivassiliou a kolegové v Journal of Neurology, Neurosurgery and Psychiatry z roku 2002.

To stále ještě není vše, na řadu přicházejí hormony

Hormony a jejich obrovský vliv na obezitu a další nemoci

Leptin

Jedná se o hlavní hormon, který zodpovídá za zánětlivé reakce našeho těla a spolurozhoduje o tom, zda-li nás popadne neovladatelná chuť na sacharidy, je silně ovlivňován spánkem. Tento hormon je velice důležité dostat pod kontrolu. Byl objeven teprve roku 1994, produkován je totiž…. tukovými buňkami – ha! Leptin dokáže hodně promluvit do toho, zda skončíme jako vypasená prasátka, a jak moc se nám zcvrkne mozek!

Leptin patří do velice složité hormonální soustavy našeho organizmu, a mimo jiné má i vliv na naše emoce. Sám o sobě leptin není špatný, ale vadí nám, když je ho moc (tzv. dobrého pomálu). Čím vyšší citlivost (schopnost receptorů rozpoznat ho) si k leptinu uchováte, tím budete zdravější. Leptin v podstatě řídí metabolismus savců. Řídí, kdy dostaneme hlad i kolik energie uložíme do zásob.

„Jestliže je někde ve vašem hormonálním systému zádrhel, třeba při vylučování adrenalinu nebo pohlavních hormonů, bez upravení hladiny leptinu s tím nic nesvedete.“

N.T. Gedgaudas (uznávaná nutriční terapeutka) – Primal Body, Primal Mind, 2011

Nízká hladina leptinu vede k přjejídání. A odkud pochází ta nízká hladina? Spánková deprivace!

Leptin má jistou podobnost s inzulínem. Oba hormony potřebujeme v určitém množství. Oba v nadbytku velice škodí a jsou prozánětlivé. Můžete si přivodit jak inzulínovou tak leptinovou rezistenci (neboli necitlivost vašich buněk vůči těmto hormonům – a to už začíná být průser). Nápravou přebytku těchto hormonů je pouze kvalitní spánek a úprava stravy.

Ghrelin

Ghrelin je hormon, který nám dá najevo, že je třeba se najíst. Nerovnováha mezi leptinem a ghrelinem je problém. Člověk, ač najedený, má „hlad/chuť“ jíst dál. Jak to pak vypadá, možná mnozí znáte z vlastní zkušenosti.

U mužů stoupá hladina ghrelinu při nedostatku spánku. Mají pak více chutě na sacharidové potraviny. Dochází k rozkývání glykémie, zánětům, onemocněním spojených s funkcí mozku. U žen je jiný mechanismus se stejným výsledkem – při nedostatku spánku se sníží hladina hormonu, který potlačuje chuť k jídlu.

Jak „přepsat svoji budoucnost“ aneb co můžeme udělat s tím, co víme

Co dělat, chceme-li být zdraví a nemít: cukrovku, anorexii, deprese, epilepsii, schizofrenii, Alzheimerovu nebo Parkinsonovu chorobu? 

A když už něco z toho máme, jak se co nejdéle udržet fit 

(konzultujte prosím svůj zdravotní stav s odborníkem!)?

Omezte příjem sacharidů na cca 50-100 g denně (nezapomeňte, že toto je velice individuální, někomu doporučím ještě méně – akutní stavy, někomu mnohem více – výkonnostní sportovec). Určitě nejezte pravidelně více než 150 g sacharidů denně. U mnoha lidí se uplatní tzv. ketogenní dieta a to i jako součást léčby onemocnění – snížíme příjem sacharidů pod 50 g / den, zdrojem energie jsou pak ketony místo glukózy.

Nejezte obiloviny obsahující lepek (pšenice, žito, ječmen).

Hýbejte se minimálně 20 minut denně (alespoň procházky). Ideál je někde jinde, ale toto je nezbytné minimum. Aerobní pohyb má velký vliv na zdraví našeho mozku! A nemusíte nikde běhat do umření, stačí běžný pohyb – třeba ta chůze. Pohyb totiž tlumí záněty, zvyšuje citlivost na inzulín, zlepšuje regulaci glykémie a mnoho mnoho dalšího. Podle uskutečněných studií je pro váš mozek přínosnější procházka než luštění křížovek!

Skvělými doplňky jsou kurkuma (protizánětlivý kurkumin, je obsažen v kari), DHA (jedna z omega-3 mastných kyselin). Dále pak vitamín D, probiotika, kyselina alfa-lipoová, resveratrol a kokosový olej.

Své místo má i pravidelný půst a taky již zmíněný spánek.

Nechte si poradit a pomoct přímo od nutričních terapeutek

Konkrétní rady, a to tak, aby fungovaly právě Vám, poskytneme na individuálních konzultacích. Chcete-li pomoci s čímkoliv ohledně stravy a Vašeho zdraví – jsme tu pro Vás v poradně Paleo Spirit. Nebojte se nás kontaktovat, i když už máte nějaké zdravotní problémy (roztroušená skleróza, cukrovka, Parkinsonova choroba, nebo „jen“ obezita) – stravou se dá opravdu hodně změnit a zlepšit. Pracovat na sobě budete hlavně VY, my Vám ovšem pomůžeme s jídelníčkem, nasměrujeme, podpoříme, povedeme vás. Rády pomáháme lidem hubnout, ale ani nevíte, jak nás těší, když někomu pomůžeme zlepšit jeho zdraví. To je naše hlavní poslání.

Pár slov na konec

„Chci vám říct, že degenerace mozku není předurčena geneticky. Není nevyhnutelná. A pokud patříte k těm, kdo trpí nějakou jinou nemocí, která má svůj původ v mozku, např. chronickými bolestmi hlavy, depresí, epilepsií nebo výkyvy nálad, pak nemusí být na vině vaše zděděná DNA.

 Souvisí to s tím, co jíte!“

David Perlmutter – neurolog, člen Amerického sdružení pro výživu, zakládající člen Amerického výboru pro integrační a holistickou medicínu, autor knihy Moučný mozek (Grain Brain).

ZDROJ ČERPÁNÍ  ►ANNA JERMÁŘOVÁ

©2015 Připravila: ALENA pro ►http://alejka-sdcekaleidoskopu.blogspot.cz