SIGNÁLY TĚLA

„Když se mne lidé ptají, kde najdou kvalitního psychosomatika, tak jim říkám: ‚Žádného nehledejte. Nejlepším psychosomatikem jste Vy sami. Když se objeví zdravotní problém, zastavte se a zamyslete, na jakou chybu Vás tělo nemocí upozorňuje.

A když se Vám to nepodaří, hledejte lékaře, který bude zvědavý. A bude ho zajímat nejen Vaše nemoc, ale i životní příčiny, které k ní vedly.‘ “ říká MUDr. Jan Hnízdil.

Co je nejúčinnějším lékem celostní medicíny?

Samouzdravovací schopnosti. Snahou komplexní medicíny je pomoci tyto schopnosti pacientovi najít a naučit ho, jak s nimi pracovat. Teprve tehdy, když vlastní síly pacienta na zvládnutí nemoci nestačí, přicházejí na řadu léky. Ty ale předepisuji pokud možno jen dočasně, aby pomohly pacientovi odrazit se ode dna k potřebné životní změně.

Jak vyslyšet varování našeho těla ještě dřív,
 než se projeví fyzicky?

Naše tělo je, na rozdíl od nás, velice moudré. Má řadu důmyslných obranných mechanizmů, kterými nás chrání před námi samými. Uvedu příklad. Do ordinace se loni přibelhala asi třicetiletá žena. Nikdy vážněji nestonala. Dva roky si neúspěšně léčila bolesti kolen. Začalo to únavou. To byl první varovný signál. Překonala ji silou vůle a prolomila první obrannou linii těla. Pak začala kolena bolet. Na to už vůle nestačila, tak šla za ortopedem. Na kolenou nic nenašel a předepsal jí analgetika. Padla další obranná linie. Žena už bolest tak necítila a mohla pokračovat v chování, které ji vyvolalo. Tělo se nevzdávalo, kolena začala otékat. K práškům na bolest dostala prášky na otok. Posledním zoufalým pokusem těla ženu zastavit byl výpotek. Prodělala dvanáct punkcí, kdy jí byla do kolen vstřikována směs léků proti bolesti a zánětu. Všechno marné. Úlevu jí nepřinesla ani artroskopie. Všechny revmatologické testy byly negativní, přesto jí předepsali sulfasalazin, lék proti revmatu. Ten odmítla a přijela se poradit. Záhadu jsme objasnili během půl hodiny. Pracovala jako ředitelka velké firmy a před dvěma lety se jí narodila dvojčata. To byla obrovská životní změna: věčně na nohou, nevyspalá, vystresovaná, na vše sama, rodiče v nedohlednu, manžel na cestách. Jak říká přísloví: naložila si toho víc, než unesla, a šla z toho do kolen. Tělo jí to dva roky říkalo a ona tomu ne a ne rozumět. Bohužel se o to nesnažili ani ošetřující lékaři.

Pokud opomeneme prevenci, může být čekání na „hlas těla“ nesmírně rizikové. Máme preventivní prohlídky absolvovat, nebo se spoléhat na „řeč těla“?

Psychosomatika klade hlavní důraz na prevenci – přirozený pohyb, zdravou stravu, psychickou pohodu, dobré vztahy. To ale neznamená úplně odmítat vyšetření. Osobně si hlídám pravidelné kontroly u zubaře. Pro ženy jsou důležité kontroly u gynekologa, včasný záchyt rakoviny prsu. K ostatním vyšetřením jsem zdrženlivý. Pokud člověk zdravotní potíže nemá, cítí se dobře, neměl by to s návštěvami lékařů přehánět. Tlak na stanovování diagnóz je obrovský. Jen málokdy u lékaře uslyšíte: „Člověče, máte všechny výsledky v pořádku, nic Vám není, běžte v klidu domů.“ Když už nic jiného, tak Vám najdou alespoň zvýšený cholesterol. A z úplně zdravého člověka je rázem pacient s diagnózou hypercholesterolémie. Nasadí Vám léky, objednají Vás na další kontrolu, léky začnou vyvolávat nevolnosti, nespavost, únavu, musíte k dalším lékařům pro další léky a už se vezete. Doslova platí, že zdravý člověk je jen špatně vyšetřený pacient.

Svému zdraví a duševní pohodě bychom více prospěli, kdybychom nemuseli splácet hypotéku, sedět dlouho v práci nebo kdybychom vyměnili bydlení v rušném městě za příjemnější alternativu. U většiny z nás je však změna životního stylu v těchto směrech nemožná. Co s tím?

Nechali jsme se chytit do konzumní pasti, nevíme, jak z ní, jsme z toho nemocní, spoléháme na to, že nám pomohou lékaři. Marně. Léky na úzkosti a deprese dočasně uleví, umožní člověku, aby ve stresujících společenských podmínkách ještě nějaký čas přežíval, než se úplně zhroutí. Místo okamžitého předepisování prášků se snažím pacientům vysvětlit, jakou informaci jim tělo nemocí sděluje. Není nic pravdivějšího než nemoc. Je to nastavené zrcadlo, které říká: takový jsi, takovým způsobem a v takových podmínkách žiješ. Nemoc není voláním po užívání léků, ale pokynem k tomu, aby se člověk zastavil a zamyslel. Analogicky současná společenská krize není voláním po dalších penězích, nýbrž upozorněním, že takto stresujícím, energeticky náročným a dravým způsobem už dál žít nemůžeme. Povinností lékaře je tyto souvislosti zkoumat a upozorňovat na ně. Uzdravit se ale musí každý sám změnou chování. Působením na nejbližší okolí přispívat k uzdravení celé společnosti.

Slibům politiků, že se o nás postarají, nevěřím. Žádný spasitel nepřijde.

O pomoc celostní medicíny žádají také rodiče dětí, které se počurávají, trpí různými bolestmi atd. Na zdraví dítěte se často odráží disharmonie v rodině. Jaké je však vysvětlení častého stonání dítěte v harmonické rodině, například kvůli vcelku běžné zvětšené nosní mandli?

Každé dítě čas od času onemocní. Problém je, když je nemocné dlouhodobě nebo opakovaně. V takovém případě je nutné zaměřit pozornost na rodinné vztahy nebo problémy ve škole, vztahy s kamarády. Dítě ale může onemocnět i v harmonické rodině. Třeba když je matka přecitlivělá nebo úzkostná, dětem věnuje nadměrnou péči a pozornost, vše si moc bere. Úzkost a napětí matky děti intenzivně vnímají, negativními emocemi se „nakazí“ a snadno onemocní. Nejčastěji nějakou infekcí, do té doby třeba skrytou ve zvětšené mandli. Nemoc dítěte ještě zvýší úzkost matky a ta se zase přenáší na dítě. Obranyschopnost – imunita – je úzce spojená s psychikou. Pokud je člověk v dobré náladě, uvolněný, má dobrou imunitu. Pokud je v napětí, neklidu, úzkosti, nebo dokonce depresi, je imunita oslabená. Důležité je, aby matka, případně oba rodiče pochopili svoji roli ve stonání dítěte. Místo pocitu viny je potřeba pracovat na řešení příčiny. Ta ale nemusí být jen ve vztazích v rodině. O kvalitě imunity rozhoduje také strava, pravidelný pohyb, čisté životní prostředí…

Jak pohlížíte na plastické operace?

Obdivuji výkony, které plastická chirurgie předvádí u pacientů po úrazech, popáleninách, onkologických operacích nebo s vrozenými vývojovými vadami. U zamindrákované ženy toužící po fyzické kráse bych ale v první řadě řešil její mindrák. Operace je krajním řešením. Snaha vylepšovat přírodu se může zle vymstít. Ženy, jimž praskly vadné prsní implantáty, by mohly vyprávět. Dalším paradoxem současné doby je stárnutí. Lidé touží dožít se co nejvyššího věku, přitom se ale bojí stárnout. Zoufale se snaží projevy stárnutí zakrýt: botoxem, plastickými operacemi, implantáty. Herečka Eva Vejmělková v jednom rozhovoru řekla, že by si vrásky nikdy vyhladit nedala. Každá vráska je vzpomínka, kus života. Jejím vyhlazením jako by si člověk nechal vymazat paměť.

Nejsou určité bolesti přece jen „normální“?

Podle kolegy Šavlíka je vědecká medicína jen složitým, zdlouhavým a nákladným potvrzováním pravdy lidových přísloví. Jedno takové říká, že člověk je zdravý, když ho pokaždé bolí někde jinde. Jakmile bolest trvá déle nebo se opakovaně objevuje na stejném místě, je potřeba ji řešit.

Lze psychosomatickým přístupem zabránit vzniku/rozvoji geneticky podmíněných chorob (cystické fibrózy, Huntingtonovy choroby, svalové dystrofie atd.) nebo jejich následky pomocí celostní medicíny alespoň mírnit?

Všechno to jsou těžké, geneticky podmíněné a život ohrožující nemoci. V prvním případě plic, ve druhém mozku, ve třetím svalstva. Jejich vzniku psychosomatika zabránit nemůže. Zásadní význam má specializovaná léčba. Komplexní přístup ale může pacientovi pomoci se s nemocí vyrovnat, ovlivnit související podmínky jeho života, poradit mu, jak se má v mezích možností udržovat v dobré fyzické kondici, jaký má mít stravovací režim, pomoci mu řešit vztahové problémy a zvládat stresující

situace, které nemoc provázejí.

Také se hodně doporučuje sportovat – běhat, jezdit na kole apod. Ale pokud si představíme např. Moravskoslezský kraj, kde je inverze 360 dní v roce, pak je nasnadě otázka, nakolik je takové běhání ještě prospěšné?

Pohyb je lék. Bez něj není ani zdraví ani život. Jde o to, aby pohyb člověka bavil, byl pestrý, pokud možno pravidelný, přiměřený a odehrával se v příjemném prostředí. To se o běhání v městském smogu rozhodně říci nedá. Spousta lidí bohužel jinou možnost nemá. A jsme zase u konzumní pasti. Chceme mít stále větší materiální komfort, více vyrábět, více spotřebovávat. Tím otravujeme životní prostředí. Přitom bychom chtěli pít křišťálově průzračnou vodu, dýchat čistý vzduch, být zdraví. Mít obojí současně ale nejde.

Mohu požádat svého praktického lékaře o vystavení 
na vyšetření psychosomatikem?

Náš zdravotnický systém kategorii psychosomatiky prakticky nezná. Pojišťovny ji ani nepodporují ani nehradí. Pan ministr Heger ji teprve loni v květnu zařadil mezi oficiální specializační obory. Pozval mne tehdy na ministerstvo a zajímal se, co vlastně psychosomatika je, jaký je její vztah k léčitelství, kdo by ji mohl vyučovat. Krátce poté byl odvolán. Jeho iniciativa ale úplně nezapadla. Koncem roku jsem z ministerstva dostal jmenovací dekret člena akreditační komise pro psychosomatiku. To je velký posun. K realizaci je ale pořád hodně daleko.

Doporučujete prevenci ve formě očkování?

Pokud by medicína neobjevila očkování proti tuberkulóze, záškrtu, neštovicím, obrně, černému kašli a dalším smrtícím chorobám, většina z nás by na tomto světě vůbec nebyla. Jako otec tří dětí bych na sebe nikdy nevzal tu zodpovědnost, že bych nenechal děti očkovat základním a ze zákona povinným očkováním. Ohrozil bych tím nejen vlastní děti, ale i všechny ostatní. Takové očkování má totiž smysl jedině tehdy, pokud je plošné. Mediálním kampaním vyzývajícím k očkování proti sezónním chřipkám nebo virózám, jako byla nemoc šílených krav, prasečí nebo ptačí chřipka, ale moc nevěřím. Je z nich příliš cítit tlak farmaceutických firem. O snížení důvěryhodnosti takového očkování se hodně zasloužili i představitelé zdravotnictví a politici. Nejvyšší hygienik ČR Vít, loni policií obviněný ze zneužití pravomoci úřední osoby, před třemi lety národ emotivně vyzýval k očkování proti prasečí chřipce. Pak se ukázalo, že sám se očkovat nenechal. Ministryně zdravotnictví Jurásková se to snažila napravit a nechala se očkovat za asistence televizních kamer. Prezident Klaus ostře vystoupil proti povinnému očkování vojáků. Několik set tisíc vakcín, které ministerstvo nakoupilo, nakonec přišlo vniveč. To je názorná ukázka, jak se to dělat nemá. Nikdo nemohl vědět, nakolik je hrozba prasečí chřipky reálná. Otázkou je, jak se lidé budou po takové zkušenosti chovat, pokud se nějaká opravdová hrozba objeví.

Uchování zdraví předpokládá málo stresu a negace. Zodpovědný přístup občana předpokládá jeho informovanost pro případ správného rozhodnutí u voleb. A informovanost v tomto směru bohužel nenahrává občanovu zdraví, protože přináší mnoho negace. Mohl byste prosím poradit našim čtenářům, jak být zdravým a současně zodpovědným občanem naší země?

Současný společenský systém, založený na individualizmu, dravosti, drancování životního prostředí a neustálém ekonomickém růstu, je těžce nemocný. Přitahuje arogantní, bezohledné, bezcitné a dravé jedince – psychopaty. Výsledkem je celá řada krizí: ekonomická, finanční, ekologická, sociální, s nimi spojená korupce, kriminalita, agresivita, alkoholizmus, toxikomanie. Všechny tyto krize mají společného jmenovatele: iluzi neomezeného růstu. Tvrdit, že na omezeném prostoru naší planety s jejími omezenými zdroji lze neustále více vyrábět a více spotřebovávat, může jen politik, ekonom nebo blázen. Krize je šancí na změnu. Je jen na nás, jestli se dál necháme manipulovat alkoholem a mocí opilými politiky, nebo zda vezmeme zodpovědnost do svých rukou a začneme stavět nový systém založený na spolupráci, ohleduplnosti, šetrnosti, ochraně přírodních zdrojů a pochopení života v souvislostech. Systém, v němž nadále neudržitelný růst nahradí pokojný nerůst, vnitřní sociální a kulturní rozvoj. Tak, jak se o to snaží komplexní medicína. Pacient (občan) může polykáním prášků (finančními injekcemi) potlačovat příznaky, léčit se až do úplného uléčení. Nebo může porozumět informační hodnotě nemoci (krize) a změnou chování vykročit na cestu k uzdravení. Rozhodnutí musí udělat každý sám.

Rozhovor pro Magazín C plus vedla Růžena Černíková (Cetelem ČR a.s.)

autor ►MUDr. Jan Hnízdil
ZDROJ ► http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-hnizdil.php

Povzbuzení: Modlitba ve stáří

Rady ze 16. století, připisované sv. Františkovi Saleskému
- čas jim však vůbec neubral na aktuálnosti.

Pane, ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý.

Chraň mě před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci.

Zbav mě náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých. 
Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat, ale abych přitom nevrtal a neporučníkoval.
Zdá se, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat - ale ty, Pane, víš, že bych si rád udržel pár svých přátel.

Nauč mě, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže. 
Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku.
 Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé,

když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet. 
Také se neodvažuji prosit o lepší paměť,

 ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu, když se má paměť neshoduje s jejich pamětí.

Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit. 
Drž mě, abych byl, jak jen možno, laskavý. 
Starý morous je korunní dílo ďáblovo.

Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar, 
abych se také o nich dovedl zmínit. Mám vrásky a šedivé vlasy. 

Nechci si stěžovat, ale tobě, Pane říkám: bojím se stáří.

Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas. 
Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu. 
Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu

 měřit s mladými. Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen. 
Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel.

Ale ty, Pane, říkáš: "Kdo věří ve mně, tomu narostou křídla jako orlovi."

Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak jej řídíš ty.

Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející,
 ale jako vděčný  a připravený ke všemu, k čemu mě ty ještě povoláš.

A k tomu mi dej všechnu sílu srdce.

AMEN

( Sv. František Saleský, 1567 v zámku Sales - 1622 v Ženevě), biskup ženevský a zakladatel řádu, spisovatel francouzský. Studoval v Paříži u jezuitů. Založil Bratrstvo kříže , určený k vyučování chudiny a lidumilství. Byl výmluvný, dobročinný a příkladně ctnostný, žil chudě, oddán kázání, kontemplaci, modlitbě a dobročinnosti. Byl v povaze jemný a vybraný, mocné a potavé obraznosti, mírný, laskavý srdcem, silný a bohatý duchem. (Zkráceně podle 9 dílu Ottova slovníku naučného, Praha 1895, str.635 a násl.)

Kamila Moučková & Richard Pachman - Modlitba ve stáří HD

► ZDROJ VIDEOUKÁZKY ►RICHARD PACHMAN

Rozhodnout se pro nový životní příběh, Jak pokračovat ve světle “nového příběhu”

Naše životní cesta stojí na neustálých rozhodnutích. Každým okamžikem se vždy pro něco rozhodujeme, ať už na úrovni myšlenek, nebo činů. Prvotní je však smýšlení, které nás následně k činům dovede. Náš život je tvořen myšlenkami, k nimž připojujeme své pocity a to vše následně začíná manifestovat naši realitu.

Tím, že si neustále něco volíme, můžeme svůj život změnit v jakémkoliv
okamžiku a z jakéhokoliv výchozího bodu.

Můžeme změnit minulost i budoucnost tím, že změníme svou přítomnost. Svou přítomnost vytváříme myšlenkami, jež v té dané chvíli produkujeme. Když si tento proces plně uvědomíme,
již není nic, na co bychom se mohli vymlouvat. Neexistuje žádná minulost které by na nás měla neustálý vliv, pokud ji nebudeme živit ve své mysli a tím ji neustále přitahovat do svého života. Bohužel nás do určité chvíle stále baví svými myšlenkami vplouvat do minulého času a přemýšlet nad bývalými hříchy, rolemi „oběti“ a přenášet je svými pocity do současnosti, abychom si mohli najít správný důvod k tomu, proč setrváváme ve stále stejných, zajetých kolejích.

A přitom se z nás může stát úplně nová bytost ze dne na den.

Stále pro většinu těžko uvěřitelné.

Nejde v tuto chvíli o žádné smíření se se stavem, v jakém se nacházíte.

Jde především o zcela „jasný výběr toho, kdo jste TEĎ

– a vždy jste byli“.

Můžete v tom najít klíč pro vyléčení ze všeho, co bylo způsobeno minulým životním stylem; pro změnu genetických traumat, jež se předávají z generace na generaci; oproštění se od všech závislostí, ať už fyzických, nebo psychických.

K tomu všemu stačí definovat sebe v úplně novém světle, v novém životním příběhu, se zcela jinými zkušenostmi, než máte teď. Vyprávěním, nebo neustálým bloumáním myšlenkami ve starém, minulém životě, vše přenášíte

do svého NYNÍ.

Rozhodnutí, která činíte každým okamžikem se odvíjejí od vaší neustále oživované staré minulosti. Přes tyto staré zážitky a zkušenosti si volíte svého partnera, míjíte své příležitosti, bojíte se jít do neznámé zkušenosti ze strachu před chybami (protože vaše podvědomí zkušenosti chybami nazývá), při změně jídelníčku jste v nejistotě, z čeho vlastně bude vaše tělo žít, podstrkáváte druhým lidem své myšlenky, co si o vás myslí a na základě těchto fabulací k nim přistupujete a nechápete, že jejich odezva je odraz vás samých, a pod.

Nic starého z minulosti nemusíte přenášet do své přítomnosti, ani jejím prostřednictvím zakládat svou budoucnost. A to se týká jak vašeho fyzického těla, tak i vaší duše a duchovního života.

Prvním krokem k tomu je však zapotřebí uvědomění si, že čas je tvárný a tudíž i
 naše minulost a budoucnost jsou měnící se díky prožívání přítomnosti.

Pochopením tohoto principu vám dojde mnoho dalších souvislostí a začnete vnímat „manipulativní hry“ jak toho běžného, tak i duchovního světa.

V běžném světě je například báječnou ukázkou oživování minulosti „psychoterapie“.

Kdo z vás jí někdy prošel, moc dobře ví, že psychoterapie staví na neustálém připomínání vaší minulosti. Babráním se v tom, co bylo, kdo vám ublížil, kdo si o vás co myslel, nacházíte správné důvody, proč se cítíte mizerně. Takže, pokud jste si do té chvíle neuvědomovali, že vám ublížili rodiče, pak vám to psychoterapeut velmi důkladně vysvětlí. A už máte viníka…jaká to úleva.

Ne na dlouho, dokud časem nezjistíte, že je vám psychicky ještě hůře.

Málokterý psycholog vám řekne:

„Holčičko, důvodem toho, proč se tak cítíš, je to, že si vysvětluješ realitu tak, abys byla neustálou obětí, protože nic jiného neumíš a nechceš zkusit. Tato role ti vyhovuje a přitom stačí změnit myšlení a vybrat si jinou verzi reality, která se ti časem i zhmotní. Každým okamžikem se díky svému reagovaní na podměty z venčí rozhoduješ pro tvorbu odpovídající reality, jež odráží tvé vibrační naladění. Zákonitě pozitivně naladěné postoje budou vytvářet odpovídající realitu, stejně jako negativně naladěné postoje vytvoří realitu, jež obsahuje negativní formu vibrace. Takto si tvoříš přítomnost, od níž se odvíjí budoucnost a takto jsi si stvořila i svou minulost. Vše, co jsi v minulosti prožila, jsi vytvořila na základě svého výkladu reality a svých pocitů, které jsi siosvojila prostřednictvím vzorců chování z okolí, jež tě obklopovalo. Ale vždy jsi měla na výběr a mohla jsi volit jinou možnost toho, jak se budeš cítit a prostřednictvím toho, co budeš tvořit. Pokud si to dáš ve své hlavince dohromady, pochopíš,  že nejdůležitější jsou myšlenky a k nim se pojící pocity, pak změníš kompletně celý  svůj život,
své okolí i své fyzické tělo.“

V duchovním světě tuto roli připomínače hraje filozofie „minulých životů“,
či teorie karmy a pod.

Když přijmete myšlenky typu, že nemůžete ve svém životě nic změnit, protože se rodíte s nějakou předem danou karmou, nebo když neustále myslíte na to, že se vám něco často nepříjemného děje z důvodu vlečení si nějakých trestů z minulých životů… odpovídajícím způsobem ovlivňujete své TEĎ a tím i svou minulost a budoucnost.

Svůj život a to, jakým směrem se bude odehrávat, máte každičký okamžik

ve svých rukou – lépe řečeno ve svých vizích či myšlenkách. Kdykoliv můžete stvořit sebe, jako byste už dávno žili svůj vytoužený životní styl, či jedli své nejdokonalejší jídlo, měli čisté a perfektně zdravé tělo, používali své přirozené schopnosti, měli rozvinuté všechny talenty

o kterých sníte a pod.

Vaše fantazie je vodítkem vaší přirozenosti.

Hrajte si a prožijte z celého srdce to, že touto bytostí již jste od narození.

Přehodnoťte příběhy, které vyprávíte svým známým o sobě, či si na

ně myslíte a pouštíte v hlavě neustále dokola.

Mějte v představě pouze sami sebe tací, jací chcete být

a už vlastně JSTE – a VŽDY JSTE BYLI.

ŽIJTE to takto a jednejte a rozhodujte se podle toho.

Každým takovým krokem svou realitu přímo tvoříte ve hmotě.

Usínejte a probouzejte se jako ti, o kterých jste včera snili

a dnes již jimi jste a vždy byli.

Cítíte tu radost a nadšení?

Nic v našem životě, ani v naší fyzické schránce, není pevně dané.

Vše pouze reaguje na námi vydávanou frekvenci.

Jaké obrazce vytváří nízká či vysoká frekvence znáte určitě z pokusů s pískem či moukou.

A takto se manifestuje hmota. Vzorem jsou myšlenky a hybnou silou naše emoce.

Užijte si tuto hru s nadšením.

To, jak se cítíte, se odvíjí od toho, čemu věříte.

Já Jsem Marie

ZDROJ ►JÁ JSEM MARIE

SOUVISEJÍCÍ ► NOVÁ ZEMĚ 2010

Jak pokračovat ve světle “nového příběhu”

Tímto článkem navazuji na ten předešlý, ve kterém píši o „stvoření si zcela nového životního příběhu“ a jeho vlivu na naši současnou realitu..Cítím v tomto tématu velmi silný potenciál tajemství změny života.Pochopením tohoto principu se odstraní další vrstva manipulace, která nám brání v poznání širšího vlivu našeho jednání na náš život v celé jeho časové šíři a v celé jeho multidimenzionalitě.Od mala jsme naučeni neustále něco vzájemně porovnávat a v této setrvačnosti vězíme i nadále. Kromě porovnávání sami sebe s ostatními, neustále máme tendenci porovnávat události i v rámci časové osy, aniž bychom si uvědomovali, že tyto věci jsou absolutně neporovnatelné.Neustále jsme slyšeli a slyšíme, jak musíme studovat minulost, abychom se z ní poučili a abychom ji v jistých rysech i nadále následovali. A pak nám následně jsou z minulosti poskytnuta vybraná data, která odkrývají pouze maličký zlomek opravdových událostí a jejich souvislostí. Jsme vedeni se neustále zaobírat minulým časem, nebo budoucím „aby“. Dělej to tak a tak, ABY tě nikdo nepomluvil, aby si o tobě nemysleli to a to, abys byl zabezpečený na důchod, abys mohl být tím a tím, abys… Všechny tyto minulosti a budoucnosti nás neustále pronásledují a dle těchto časů kontrolujeme své chování, své zájmy, celý svůj život..Tímto se odpoutáváme od plně vědomých prožitků TEĎ, které doopravdy vytváří jak
 naši budoucnost, tak i naší minulost.

 TEĎ se můžete stát jakoukoliv bytostí. Odvíjí se to od toho, co si pro sebe definujete. Jací jste právě teď a jací jste VŽDY BYLI. Tedy touto definicí v TEĎ zasahujete do své minulosti.

Ukončujete tím cyklus traumat a určitých zkušeností, které vás ovlivňují jak na vědomé, tak i podvědomé úrovni a vlastně vám takto zasahují do vaší přítomnosti a tím i do budoucnosti. Každá vaše zkušenost má vliv na upevňování vašich přesvědčení a společenských paradigmat a tvoří vaše další skutečnosti, které si na základě této víry neustále přitahujete do života. Toto vše ovlivňuje také vaše buňky a fyzické tělo, stejně jako váš duchovní vývoj.

Vaše staré zkušenosti a stará traumata aktivujete neustálým připomínáním
si své minulosti. Vždy jednáte podle svých minulých rozhodnutí.

A na vědomé úrovni chvíli trvá, než se zajetých kolejí starého myšlení zbavíte.Všechny vaše přicházející strachy se odvíjí od vaší přijaté víry či přesvědčení, které jste si ověřili vašimi minulými prožitky. A teď se na chvíli zastavte a zkuste si to vše ještě jednou uvědomit v co největší šíři, jaké jste schopni.

Co to pro vás znamená?

Co to znamená pro nové paradigma, které je tu zapotřebí ukotvit?

Jak to ovlivňuje vaši výchovu dětí a předávání jim svých zkušeností?

Co to znamená pro lidi, kteří nás inspirují a neustále svá slova dokola a dokola opakují?

Pro mě osobně tento princip přeměny budoucnosti a minulosti tím, co si pro sebe definuji za život a zkušenosti v TEĎ, znamená velké procitnutí a uvědomění si, co jsem pro sebe do teď vykonávala. Časté psaní o svých minulých zážitcích, své minulé roli a neustálé porovnávání, mi do jisté míry aktivovalo způsoby reakcí dle staré, neustále připomínané víry.

Zato, když jsem se odpojila na chvíli od tohoto programu a dokázala jsem se pocitově vcítit do své nové role, do své nové definice toho, kdo doopravdy jsem, objevilo se ve mě mnohem intenzivnější světlo, mnohem více energie a lehkosti bytí.

I přes to, že jsem cítila intenzivně tuto chvilkovou změnu, nedokázala jsme si až do této chvíle vysvětlit pravý důvod tohoto stavu. Ale velmi dobře jsem cítila, že když jsem se po určité chvíli navrátila za klávesnici a babrala se ve svých starých způsobech života, se toto světlo a příliv energie začínaly pomalu vytrácet. A to i přes to, že tento způsob sdílení miluji. Přesto jsem si neuvědomovala, v čem to vázne. A čas od času se objevily i pochybnosti o mé cestě, kterou jsem si vybrala. A to mě do určité chvíle trošku mátlo, až mi před pár týdny došla jistá souvislost.

Bingo!

Děkuji vám Plejáďané, kteří jste zaseli semínka, jež po připomenutí intenzivních slov Bashara
( Darryl Anka) vzklíčily. Tímto procitnutím cítím, že držím důležitý klíč k dalším změnám svého života v jakékoliv jeho oblasti. Jako lidé velice rádi čteme, nebo slyšíme příběhy, jaké neštěstí a problémy někdo druhý prožíval a jak se z nich nakonec jakž takž dostal a něco ve svém životě změnil. Milujeme, když jsou tyto problémy a pocity s nimi spojené pěkně dopodrobna vykresleny, abychom si mohli konečně uvědomit, že s nimi nejsme na tomto světě sami. Uspokojuje nás to, protože v tuto chvíli, když tyto strasti prožíváme, odvádí nás to od nich prostřednictvím cizích příběhů. Protože, čím více žijete svůj život podle svých představ, tím méně vyhledáváte podobné příběhy a přitahují vás ke čtení nebo poslouchání zcela jinak naladěné věci. To je další poznání, ke kterému docházím a které v tuto chvíli žiji. Stále více mě zajímá princip tvorby své reality, než to, jakými problémy kdo prošel a jak se s nimi ke stáří vypořádal.

Došlo mi, proč tyto příběhy o svých strastech píší smrtelní lidé.

Proč o Mistrech nemáme podrobné zápisky jejich traumat, pocitů ublížení a role oběti, ale nanejvýše stručnou cestu života s občasným jednoduchým popsáním tzv. zázraku, který na své cestě vykonal?

Proč tito lidé, když hovořili, předávali pouze informace o principech tvoření si reality a nevyprávěli své traumatické zážitky z dětství, kolikrát zhřešili, či jak dlouho se k této své žijící realitě dostávali a jak vypadali před tím a jak teď?

Věděli snad něco více, než lidé, kteří pracují podle zajetých standardů a víry?

Všechny tyto souvislosti mi najednou došli.

BUM!

A co dělám já?

Měla bych snad stavět své přednášky na minulých zkušenostech a tím oživovat starou

víru a minulou verzi sama sebe?

Pokud jsem novou bytostí v TEĎ, zákonitě mám i novou minulost

a tomu odpovídající buducnost.

Jak bych mohla líčit stará traumata, minulé zkušenosti, když na to vše již teď mám zcela jiný pohled a díky tomuto pohledu se dostává verze těchto zážitků do zcela nového světla?

Takže, i přes to, že jsem nosila v myšlenkách projekt, kdy uveřejním své staré fotografie a nové fotografie v duchu, jak šel čas… tato myšlenka se během hlubšího poznání tvorby reality zcela transformovala do přítomnosti a do všeho, co přítomnost manifestuje.

Konec starých příběhů.

Nastal čas pro novou verzi sama sebe.

Vše se odvíjí od TEĎ, které je zcela dle mých představ a vystavěné na úplně nové víře.

A já si svou víru již vybrala.

Žiji přirozeně a odjakživa na nejdokonalejší a nejvýše vibrační stravě, mám a měla jsem vždy ty báječné a milující rodiče, celý život se přirozeně a sebevědomě vyjadřuji a vždy jsem milovala a miluji sebe sama.

V překračování hranic toho, v co věřím, pokračuji dalšími

verzemi toho, kdo Já jsem.

Já Jsem Marie

ZDROJ ► JÁ JSEM MARIE

SOUVISEJÍCÍ ► NOVÁ ZEMĚ 2010